Helimadoe
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45358/bmid_helimadoe-xjG-45358.jpg
4
374
374
Helimadoe jsou začáteční slabiky jmen pěti dcer (Heleny, Lídy, Marie, Dory a Emy) doktora Hanzelína, podivínského lékaře na malém městě, jež svými životními způsoby a zásadami dráždí a zlobí. Román sám je příběhem dospívání jedináčka z významné rodiny, v němž významnou úlohu sehraje každá z pětice sester a především doktor Hanzelín sám, jenž do hochovy duše zaseje sémě vzpoury proti maloměšťáctví... celý text
Přidat komentář
Po letech jsem se vrátila k povinné četbě ze střední školy a rozhodně jsem nelitovala. Havlíček používá vskutku osobitý popis děje a nemohu se zbavit dojmu, že "svou" Doru skutečně miloval. Také jsem v knize narazila na několik pasáží, které mne skutečně oslovily, což jsem nečekala. Anebo teprve možná až nyní chápu obsah jednotlivých slov, které jsem jako dívka ještě nedokázala plně pochopit. Viděla jsem i o něco málo slabší filmové zpracování, tam bych vytknula jen to, že Helena a Lída se moc neslučovaly s popisem v knize. Možná snad, kdyby Bydžovská nehrála mlčenlivou Lídu, která ve filmu rozhodně nebyla mlčenlivá - ale role Heleny by jí padla jako ulitá. A naopak filmová Helena měla být Lídou. Tady však hodnotím knihu a tu bych doporučila každému, kdo se chce alespoň na okamžik vrátit do svého dětství a ke svým prvním pocitům pramenících z milostného poblouznění.
Ty Havlíčkovy ženské postavy, ty stojí ve všech knihách zato. A tady je vedle sebe pět úplně odlišných typů, každá hezká jiným způsobem. Zvenčí vypadá život rodiny Hanzelínovy jako vesnická idylka - ale pod povrchem kvasí vášně a nečekaně propukají!
Moc pěkná knížka to byla. Dobře se mi četla. Popisuje těžký osud chudých lidí z období před první světovou válkou, kteří neměli moc nadějí na jiný, lepší život. Hezké srovnání s městskou "lepší společností", Emilova maminka je ukázkový příklad.
A název knihy? To je prostě nádhera.
Pozor, pozor! Dnešní recenze dne je tady! Takže - pan Havlíček si nabral velkou naběračku Pečiho důvěry svým Neviditelným a musím říct, že jsem mu po tomto díle tu naběračku zase sebral.
Helimadoe je romantický příběh puberťáka z měšťanské rodiny, který tráví veškerý svůj čas u doktora a jeho pěti dcer - Heleny, Lídy, Marie, Dory a Emy. Proto Helimadoe, že jo. Klukovi je 15 a holkám 14-32. Takže vlastně zaděláno na pořádnou pubertální prasárnu.
Bohužel jsem tak zklamán, že budu spoilerovat - ani jeden fullfrontal a nula kojtů. NULA! Ptáte se co tam celou dobu ten pubertální hejsek dělal? To se ptám taky! 5/10
Půvabná kniha která se stala předlohou neméně půvabného filmu. Závěr je na naší zrychlenou dobu snad příliš rozvláčný, ale u takto staré knihy to čtenář rád odpustí. Doporučuji
Naprostá klasika, nádherná kniha, kt. mě v pubertě dostala do kolen, čteno spoustakrát, mám ji od té doby v knihovně. Pan Havlíček je můj oblíbený autor a jeho díla jsou nadčasová, jeho psychologie postav je dokonalá.
Ja teda chapu, proc vsichni obdivovali Čapka, ale Havlíček si totálne získal mé srdce!!! Divím se, že mu v hodinách nudné literatury nebyl věnován prostor. Nebo byl, ale tak nudne, ze si to nepamatuju. Tahle kniha od nej me tak dostala, ze mam chut to rict kazdemu, jak je skvela! Ma hodne co nabidnout u tech, kteri nehltaji jen dej a neurazi je i trosku premysleni nad samotnym bytim cloveka.
Opojná je melodie, když se znovu strunky první mízy rozezní. Múza láska dala mi tvé jméno, když se rozednilo. Sladkou medicínu nemocnému. Rajský tón, /t/akt amorkovský. Zátiší, kousek cudného erotického pelu, "menu" prchavého vzrušení..."Tvá ňadra, jako dva ranečky převázané mašličkami z hedvábí. Sliny se sbíhají, ochutnávám, rozbaluji..."
Krásná poeticky psaná kniha o první lásce a mladické naivitě. Příběh plyne pomalu, ale čtenáře pohltí a unese až ke konci. Těším se, až si přečtu další Havlíčkovu knihu.
Helimadoe - nádherný název a stejně nádherný i příběh a jazyk, jakým Jaroslav Havlíček píše a zejména popisuje. Tento román jsem četla už podruhé, s odstupem už mnoha let a našla jsem tam opět něco jiného. Protože je to příběh o přechodu z věku dětského do dospívajícího, a protože Emil v závěru vzpomíná na prožité roky v městečku, člověk musí žasnout, jak vždy najde něco nového, případně v novém pohledu... odvislém od toho, jak člověk zraje. Teď už jsem i já začala vnímat tesknotu po těch kouzelných okamžicích dětství...
Nejde ale "pouze" o vzpomínky a uvědomění si běhu času, ale i o kauzalitu. Nemohu si pomoci, ale i když měl doktor Hanzelín v mnohém pravdivé nebo zajímavé názory, tak to on mohl za utrpení svých dcer. On se ve svém podivínství a misantropii rozhodl, že životy Heleny, Lídy, Marie a Dory rozkouskuje na čtyři části, bez jakékoli alternativy a neustále. Co asi dělaly poté, co jejich otec zemřel? Kam se poděly? Lze soudit Doru za to, k čemu se vzchopila? Jak vysoký má kdo práh sebeobětování? Jistě, v historii měli potomci - a ženy zejména - méně sebeurčení než nyní, ale osud Helmadon byl opravdu trochu příliš.
Už to, že si kladu tyto a další otázky, to, že i když v mé paměti byla tato kniha živá, znovu mě ohromila, jsou znaky velikého díla. Nádherné jsou i popisy krajiny a přírody, popisnost mám v knihách velmi ráda a pan Havlíček je toho skutečným mistrem. Kdo miluje krásu češtiny, nebude zklamán. Jsou tu také citlivě vylíčeny charaktery jednotlivých postav, zejména pěti Hanzelínových dcer a jejich vztahů. Ze všech dospělých mi nejmoudřejší přišel Emilův otec. Jsem si jistá, že Helimadoe si přečtu ještě několikrát znovu, stejně tak se těším na další autorova psychologická díla.
Autor má můj obdiv. Píše o době notně vzdálené, a přesto jsou tam místa, která platí i dnes. "Předsudky, příchylnost k rodině, zvyk poslouchati, strach z neznámého - to je ta kouzelná čára, kterou nedovedly překročiti ženy... - tenkrát i dnes - a přece, nač narážely? Na pouhé nic..."
Jaroslav Havlíček a jeho jakékoliv vyprávění mě opravdu vždycky zasáhne. Stejně jako tento příběh o dospívání mladého chlapce z maloměšťácké rodiny, kterého do života vyškolí první opravdová láska a zejména samorostlý a podivínský doktor Hanzelín. Já jsem nejdříve viděl film, když jsem byl ve stejných létech jako hlavní hrdina Emil a knihu jsem četl až nyní. Musím ale uznat, že režisér Jaromil Jireš naprosto přesně vystihl charaktery a tváře všech postav, zejména Hanzelínových dcer - hubaté a kostnaté Heleny (Zuzana Bydžovská), tiché a hodné Lídy (Jana Riháková-Dolanská), stále usměvavé Marie (Ljuba Krbová), zlé, náladové a po světě toužící Dory (Lucie Zedníčková - ta zahrála fakt dokonale) nebo nejmladší Emy. Vypravěčský způsob Havlíčka je fakt jedinečný, ukazuje svět ve své pravé podobě bez nějakých příkras a život takový, jaký doopravdy je. Miluju jeho styl psaní, kdy popisuje třeba jen vůni lesa, tekoucí potůček nebo jakoukoliv roční dobu. Je to, jako bych byl přímo v jeho představách, cítil kvetoucí stromy a slyšel hvizd ptáků. A někde v dálce vidím nerudného doktora Hanzelína jak jede z návštěv svých pacientů v kočáře se svými dcerami, které zpívají do tichého večerního kraje, do toho dusají koňská kopyta a cítím chlad nastávající noci. Nádhera! Geniální autor, geniální díla. Jaroslav Havlíček a jeho tvorba zůstane pro mě navždy velká srdeční záležitost.
Nevím proč, ale od autorů této doby mám vždy nulové očekávání. Proto je vždy pěkné, když mě kniha mile překvapí, líbí se mi a dokonce bych si ji přečetla ještě jednou. Palec nahoru.
Musela jsem začínat na 2x, protože prve se mi nepodařilo dostat ani přes 30 stránku. Řadím to k Havlíčkovým méně povedeným dílům. Nejsilnější mi přišel popis ženy s leprou a popis života Helmadon.
Havlíčkovy knihy prostě mají svoje kouzlo a mě baví. Je to jako se dívat na černobílé staré filmy, zvuk šumí, obraz není ostrý, ale chcete to vidět a je Vám u toho dobře u srdce.
Zdá se mi, že je tu nějak málo komentářů vzhledem k tomu, jak je kniha známá...
Nejzajímavější asi na té knize je, že mohla být napsaná úplně jinak.
Vpodstatě je to jednoduchý 'happyendový příběh' plný spíš komických postav.
Přesto jej autor pojal jako modelovou tragedii...
V knize je to ale dost mistrovský kousek.
Ještě bych třeba zmínil blízkost k Proustovi:
Je to vlastně takové poetizované 'Hledání ztraceného času' - samozřejmě z nesrovnatelně primitivnějšího společenského prostředí.
Jako knížka k maturitě docela fajn. Musím se ale přiznat, že kdybych si ji měla přečíst jen tak, pro radost, asi by zůstala dlouho rozečtená. Určité pasáže se nekonečně vlečou, nejvíc na začátku, kdy se děj dlouho téměř vůbec nehýbe...Ale jde asi o věc názoru :)
Autorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Pět dcer a despotický otec. Ani není třeba nic dále dodávat, snad jen - kniha je perfektní.