Petrolejové lampy přehled

01.03.2025

Povrchní čtenář by nejspíše na tomto místě napsal, že je to více méně kniha o ničem - nic se v ní pořádně neděje. Ale ten, kdo poctivě přečte každou řádku, uvidí před očima obrázek života na malém městě na přelomu 19. a 20. století, se všemi jeho výhodami a nešvary. A bude moci spolu s hlavními hrdiny prožívat zmar tří mladých lidí, kteří si svůj život vysnili zcela jinak, než jak jej nakonec prožili. I když - konec je vlastně otevřený a jak v něm zazní, stát se může cokoli...

15.02.2025

Havlíčkovo mistrovství se tu ukazuje zase v úplně jiné podobě než u Neviditelného. Ten má značný spád a ve svém mikroprostředí až dusivé napětí, tady se děj naopak klene velmi pozvolna a daleko víc doširoka. Zahrnuje život nejen jedné rodiny, ale i celého města a svým způsobem i dvou generací na přelomu 19. a 20. století. Prostředí je tu krásně vylíčené a ačkoli je pochopitelné, že jilemničtí asi Havlíčka za takovéto zvěčnění svého města nemají úplně rádi, z dnešního pohledu je život v podkrkonošském městečku na přelomu století vlastně roztomilý a nelze mu upřít jisté kouzlo hodnotových a životních jistot, které rozmetaly až události 20. století. Takže pokud autor staví nekonvenční, prostomluvnou, spontánní a srdnatou Štěpku proti celému městečku, je třeba připustit, že právě bez Jilemnice by nemohla být Štěpka právě taková, jaká je, a neměla by čím vynikat. Psychologická propracovanost v jejím případě poněkud kontrastuje s až karikaturní zkratkou, s jakou je líčen její manžel, který je v podstatě nelomený padouch a zloduch, na němž se jen obtížně hledá něco pozitivního. Jeho fyzické i psychické chátrání (kterým autor personifikuje i sám zánik starého "šosáckého" světa) už nepřidává k jeho odpudivosti nic dalšího a rozhodně ne soucit. A tak veškeré ohledy a smutnění po něm mi připadalo ze strany Štěpky, ale i autora až poněkud natahované a nepochopitelné. Jestli mi bylo někoho líto, byl to jeho bratr Jan, autorem však opět líčený až příliš jednoduše. Takže propracovanost se týká jen některých postav, jiné, neméně důležité, jsou podle mě až poněkud nespravedlivě odbyté. Jinak, teprve na obálce knihy jsem pochopil motiv petrolejových lamp, které svým nejistým světlem vystihují nejen tehdejší dobu, ale i lidskou naději v zápase s nepřízní osudu. "Světlo vzplanulo, pohaslo a konečně přiklopeno sklem, znovu zaplálo."