Hellraiser
Clive Barker
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478764/bmid_hellraiser-RSl-478764.jpg
4
156
156
Franku Cottonovi, požitkáři, jenž vyčerpal veškeré možnosti zábavy v této realitě, se podařilo odhalit tajemství Lemarchandovy kostky, bájného hlavolamu, který otevírá dveře k absolutním rozkoším jiných sfér. Stanul na prahu a vyčkával příchodu svých průvodců, cenobitů, příslušníků tajného řádu těch, kdo rozkoš také hledali, našli a už také pochopili, že s vypjatou smyslností je neodmyslitelně spjata i její věčná souputnice: trýznivá bolest. Hrůzná, nesnesitelná kombinace však Franka přivede za hranici života, zpoza níž mu může pomoci pouze Julia, žena, která kdysi podlehla kouzlu jeho osobnosti. Při boji za Frankovu záchranu dojde ke střetu zástupců pekelného světa blahé agonie s obyčejnými smrtelníky, ovládanými chtíčem, žárlivostí i láskou.... celý text
Literatura světová Horory Novely
Vydáno: 2021 , CarcosaOriginální název:
The Hellbound Heart, 1986
více info...
Přidat komentář
Samo o sebe skôr na 4*, hlavne v rámci Barkerovej tvorby, kde sú niektoré jeho eposy o riadny kus v pekle ďalej. Hviezdu navrch pridávam tomu kultu, ktorý z toho vznikol, a filmu, dokonale dopĺňajúcemu Barkerove fantázie. A Cenobitom.
Ne, bohužel Clive Barker a já si prostě nerozumíme. Miluji tajemno, fantasy, sci-fi, horory, dekadenci, nihilismus, mám velmi rád tvorbu Stephena Kinga, ale po přečtení dalšího Barkera se mi opět potvrdilo, že horor je jedna z nejzrádnějších literárních "škatulek". K hororu se často uchylují začátečníci, čekajíc, že se svou strašidelnou povídkou prorazí… ale skutečných mistrů tohoto žánru je doslova jako šafránu. A ačkoliv budu močit hodně proti větru, Barker (v určitých kruzích kultovní legenda) mezi ně prostě nepatří. Jeho styl je na mě příliš jednoduchý, příliš laciný, až pouťový. Nulová práce s charaktery, naprosto chybějící aspoň náznak nějaké psychologie, není se čeho chytit. Bohapustá krevní konzerva bez špetky chuti, natož výživného sosíku okolo, který by na roky uvíznul na patře a mezi zuby a člověk se mohl z té zahnívající dobroty kochat ještě roky po přečtení. To u Barkera nelze naprosto vůbec vyhledávat/očekávat. Tam kde Kingovi stačí ledabyle letmo nastínit atmosféru a člověk už se začíná s lehkým mrazením v zátylku vrtět v křesle, Barkerovi nestačí kilometry stažené kůže, hektolitry krve, ani zástup stopořených penisů. Vyzkoušel jsem 600stránkové Knihy krve I-III a vyjma jedné jediné povídky se mi nelíbilo nic. Popravdě si z tohoto souhrnného vydání nepamatuji s odstupem času ani písmenko, přitom např. s Kingovými +1000stránkovými bichlemi takový problém neregistruji. Po mnoha letech jsem dal šanci Hellraiserovi, protože uctívám filmovou ságu a Douga Bradleyho, který hrával roli Pinheada (a mám jej rád z desek Cradle Of Filth, kde namlouvá různá intra, outra apod.). Hellraiser - útlá knížečka na pár hodin četby - nenadchne, neurazí a to je poněkud málo. A přesně takhle mám zafixovaného Clivea Barkera. Bohužel pro Barkera, je na světě až MOC špičkových autorů, kterým je nutné dát přednost, protože život je krátký a není čas ztrácet… čas s průměrností. A tak největším plusem Hellraisera je jeho rozsah 125 stránek. A to je skutečně málo. Dvě hvězdy a to ještě s přivřenýma očima. My dva si prostě nerozumíme :-)
"Ill tear your soul apart!"
Tak jiný proti Stephenu Kingovi, a přece stejně dobrý! King - to je poctivý krvavý stejk, Barker - trhané vepřové na Lemarchandův způsob! To znamená hodně trhané a polité domácí BBQ* omáčkou. Pinhead je můj oblíbený démon v knize, a filmech jedna, dva, tři, pak už ne.
*BBQ = blood, brain, quarter
„Mohl být někomu
vyměřen horší trest,
než je představa bolesti
bez naděje na úlevu?“
„Všechno, co lidstvo ví o řádu Šrámu, mu bylo známo“.
Kdo viděl stejnojmenný film, který si sám pan spisovatel Clive Barker natočil, nebude z této knihy zklamán. Těch pár rozdílů, které oba příběhy mají, nedokáží utlumit to krvavé řádění. Všechno je to precizně hororové a napínavé. Vlastně v této knižní formě jsem se i musel pousmát nad jednoduchostí, jak získat živé tělo jako stravu pro svou „lásku“.
Malá ochutnávka:
Frank se tak usilovně soustředil na rozluštění záhady Lemarchandovy kostky, že když se ozvaly první údery velkého zvonu, vůbec je nevnímal. Hlavolam sestrojil mistr svého oboru a potíž se měla takto: ikdyž bylo Frankovi řečeno, že schránka obsahuje hotové divy, vypadalo to, že do ní jednoduše nevede žádná cesta, na žádné z jejích šesti lakovaných stran se nenabízelo žádné vodítko ohledně umístění bodů, jejichž stisknutím by se od sebe uvolnily jednotlivé díly trojrozměrné skládačky...
Pravda však je taková, že cenobiti jsou ve filmu fakt brutální a mají perfektní image. Při čtení tohoto příběhu jsem si je úplně vybavoval, ale musím přiznat, že nevidět film, měl bych asi s pochopením jejich vizáže velký problém. Rozhodně tuto knihu doporučuji. Těm co viděli film spíše jako povinnost a těm, co film neviděli je tu nabídnuta „vřelejší“ verze.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )
Citát: Chtěl se povznášet svým chtíčem, místo aby kvůli němu cítil opovržení.
Tak tohle byla vážně zábava!
Těžko říct, co se mi na knize líbilo nejvíc.
Jestli to, jak je to místama nechutně napsaný.
(Protože to velí myšlenka: Je to horor, chci nechutnosti a krev.)
Jestli to, jakou to má druhou myšlenku.
(Protože i když nevíte, kam to bude směřovat, je jasný, že do nějakýho šťastnýho konce fakt ne.)
Jestli to, že přestože se jedná o delšího povídku, je v ní úplně všechno.
(Protože je to dobrý napsaný, takže jsem neměla pocit, že něco chybí.)
A hlavní otázka: čí je to vlastně příběh?
Franka, který se kvůli svým touhám dostal tam, kam se dostal? (Nebo spíš překročení hrany, že...tak proč si stěžuje?)
Julie, která se kvůli svým touhám dostane do situace, kdy je ochotná dělat všechno, co dělá? (Frank musel bejt tehdy hodně dobrej!)
Kirsty, která si hraním na detektiva motivovaná žárlivostí zadělá na pořádný průšvih? (To je ta, který budete fandit, pokud jste se nenechali unést na vlně představy úchyláren z vlhkého pokoje.)
Rory, který byl tak dlouhou Rory, až už nebyl? (Pokud jste na tuhle čunčárny, Pretty od Don Broco.)
Když to po sobě čtu, je to vlastně příběh čtyř nadržených veverek. Každá z nich chce oříšek a udělá pro něj cokoliv. No, ale kdo ví něco o zvířátkách nebo viděl Dobu ledovou, ví, že s těma veverkama a oříškama je to trochu komplikovanější.
Pár vtipně nechutných scén, pár hodně nechutnejch scén, dost krve, ujetej svět, který logicky na tom rozsahu nelze úplně prozkoumat (za mě, dobrá půda pro tápání, čas na vysvětlování by byl v románu) a vážně dobře napsaný. Já jsem si to užila. Poměrně nedávno jsem četla povídku Zapovězené a to mě moc nebavilo. Ráda jsem si spravila náladu :)
PS: obálka mi fakt nevadí ;)
Povídkové Knihy krve mám hodně rád, kvalita jednotlivých povídek kolísá, ale dá se tam najít několik opravdových skvostů a k tomu i další nadprůměrné kousky. Na Hellraisera jsem se hodně těšil, protože svým rozsahem se vlastně jedná o delší povídku. Zklamán jsem nebyl, i když za Barkerův úplný top povídkové tvorby bych to nepovažoval. Každopádně svižně napsané, na svou dobu pár poměrně dost explicitních násilných scén. Jen ten závěr byl na mne moc pozitivní, tady by se mnohem lépe vyjímalo, kdyby "zlo zvítězilo nad dobrem".
Jednohubka, která byla zajímavá. Jsem fanynkou Hellraisera a filmy znám téměř zpaměti. Tedy ty staré, původní. Proto bylo velmi zajímavé vidět film a pak číst knihu. Líbilo se mi to, bylo to zase trochu jiné a čtení jsem si užila. Obálka trochu kazí celkový dojem, ale já jsem člověk, který nesoudí knihu podle obalu.
Za mne dobré, dobře napsané.
Podobně jak píše dole Johny van M., ta fantazie dostala zabrat. Ale mě se to líbilo. Vzniknul mi z toho takový mix představ ovlivněných filmem. Bylo fajn vidět odhalenou prapůvodní kostru a mít víc možností imaginace. Taky některé pasáže a postavy jsou oproti filmu jinak, což bylo zajímavé.
Hororová klasika, kterou přečtete jako malinu za jedno odpoledne. Zase- je dobré si uvědomit, že novela vznikla už v roce 1986. Je to svižné, je to místy nechutné, je to ale především psychologické a jiné. A v době, kdy Clive tuhle novelku psal si troufám říct nic podobného nebylo. Příběh o 5 hlavních postavách odehrávající se v jednom domě tady bohatě stačí. Stejnojmenný film, který si Clive dokonce sám režíroval je dnes už taky hororovou klasikou. Je to dílko, které stvořilo Pinheada (na obálce), který s původním Hellreiserem vlastně nemá nic společného. Barker se tady ale nebál popisů a od slasti k bolesti je asi to nejvýstižnější, co o tomhle příběhu napsat. Není to moje oblíbená kniha, pořád u mě vede na celé čáře s Utkaným světem, ale pro rozšíření obzorů je rozhodně fajn.
Moc ráda jsem sáhla po hororové klasice Clivea Barkera a slupla jí jako malinu. Velice dobrý nápad a zápletka této knihy, byly ve své době strhující a jsou dobré dodnes. Teď už se těším, jak po dlouhé době zkouknu také film, který si autor sám režíroval.
Taková hororová klasika bohužel v úpravě, která v knihovně parádu rozhodně neudělá. Spíše doporučuji sehnat první vydání, které vypadá o mnoho lépe. Za příběh 80%, ale za knihu samotnou 20%. Takové nakladatelsky odfláklé.
Edice Carcossa 2021.
Co na to říct, Hellraiser je klasika :)
Nevadilo by mi, kdyby byl příběh delší a autor vzal čtenáře na detailnější prohlídku světa cenobitů a nemůžu se zbavit pocitu, že kdyby tohle byl román, fungovalo by to ještě lépe.
Krásně to odsejpalo, skoro až moc rychle. Postavy jsou přesto prokreslený pěkně. V Barkerovi se nezapře dramatik. Zjišťuju, že mě nebaví jeho pokusy o vtipný poznámky (ovšem jeho humor v tematické rovině, to je jiná), vynahrazuje to ale svébytnou estetikou. Užívám si i ten retro náboj. :-)
Hororová klasika o slasti až k bolesti
Frank je unavený životem. Všechno zažil, všechno vyzkoušel, a tak když se mu naskytne možnost otevřít brány pekla a zakusit slast překonávající všechny představy, neodolá. Objeví se členové řádu Řezné rány, kteří si za pojmem slast představují něco zcela odlišného než Frank a jsou rozhodnuti mu jeho přání splnit.
Hellrasier nepatří k mým nejoblíbenějších dělům Cliva Barkera, ale rozhodně jsou jeho ikonickým dilem, které stvořilo Pinheada. A na rozdíl od dnešních hororů se autor nebojí velké tělesnosti a agónie. Zároveň forma psaní se podobá až áčkovým klasikám.
Hellraisera jsem měla tu čest číst několik let zpět. A kvůli nedostupnosti knihy jsem si ji pirátsky stáhla do čtečky, protože jsem si tu povídky prostě musela přečíst. Film jsem viděla již před čtením, takže mě u tohoto vydání filmová obálka nijak nevadí. Popravdě si myslím, že právě shlédnutí filmu většinu nás přivedlo k povídce.
Lemarchandova kostka, hlavolam, jehož rozluštěním se otevřou nekonečné brány rozkoše. Právě na to se nechá nalákat Frank, který je životem znuděný, protože už vyzkoušel asi vše, co se dá a co vám může přinést potěšení a rozkoš. Po rozluštění hlavolamu se však ukáže, že cenobité rozkoš opravdu nabízí, ale v úplně jiné formě, než si dokáže většina lidí představit. Tak se začíná vyprávět příběh bolesti, hnusu a zvrhlosti.
Z hodnocení ubírám 1 hvězdu jen proto, že mě první film bavil více než povídka samotná. Pinhead (což není jeho opravdový název) patří ke klasickým hororovým postavám a ta vizuální forma příběhu mě prostě táhne víc.
Hellraiser je klasika, který svym způsobem škodí mnohem známější, dnes už kultovní Barkerův film (+ další 2 solidní pokračování). Na druhou stranu, nevidět cenobity v podobě, jak si je představoval přímo Barker, moje fantazie by na ně asi nestačila. Hodnotim pouze Hellraisera, tak jak vyšel v r. 2021 (bez kritizovaný druhý povídky).
„Nyní kráčela s démony.“ Hellraiser (v origináli Hellbound Heart) prvý raz vyšiel v r. 1986 v zbierke zostavovanej G.R.R. Martinom a nazvanej Night Visions. Z poviedky (novely?) sa rýchlo stal kult, ktorý sa v nasledujúcich desaťročiach dočkal množstva vydaní, či už samostatne, alebo v zbierkach, antológiách (o nekonečnej filmovej sérii nehovoriac). Len v českom preklade vyšiel už dva razy. Ja som sa dostal až k verzii od Carcosy a zhltol som ju ako malinu. Hnilú, skazenú, potiahnutú zapáchajúcim slizom a krvou. A určite nie len preto, že nemá ani 130 strán (vrátane spisovateľovho profilu z tradične rozhľadeného pera prekladateľa a vydavateľa Milana Žáčka). Ak sa Clive Barker drží hororu (Noční rasa alebo Velké a tajné show, aj keď tam už to jemne začal miešať s dark fantasy), je mi veľmi blízky. Ako jeden z mála svetových autorov dokáže písať násilie tak fyzicky naturalisticky, až je to fakt nepríjemné, realistické. Samozrejme násilie nie je všetko, našťastie Hellraiser obsahuje tiež svižný pisateľský štýl, jednoduché, ale uveriteľné postavy, nepredvídateľný dej a tempo neumožňujúce čitateľovi vydýchnuť. Páčilo sa mi aj filmové spracovanie z r. 1987 (ktoré prekvapivo natočil sám Barker), ale literárna predloha je môjmu (azda zvrátenému) srdcu predsa len o kvapku (dve, tri...) bližšia. Nebola síce dokonalá (žena v domácnosti pozoruhodne dobre znáša krvavosti, ktoré sa okolo nej dejú, asi sa tak brutálne zocelila pri krájaní mäsa na nedeľné obedy), ale určite som si tento tvrdý horor pre dospelých užil. Zaujímavosťou je, že kým film (resp. celá séria, v jednotke sa naplno objavili v podstate až 20 minút pred koncom) sa preslávila predovšetkým nezabudnuteľnými Cenobitmi, v poviedke (novele?) majú minimálny priestor (pár strán na konci a zopár na začiatku).
Štítky knihy
nevěra zfilmováno horory novely
Autorovy další knížky
| 1994 |  První kniha krve |
| 1996 |  Hellraiser (dvě povídky) |
| 2004 | Abarat |
| 2001 | Knihy krve I-III |
| 1995 | Imagika I. |
Asi je to fakt klasika, ale klasika, která se mi prostě stylem nerefila do vkusu. A podobnost s Kingem taky neberu jako doporučení. Tak alespoň, že je autor o těch 22 let starší než já.
K ději toho moc říct bez okatého spojlerování asi nedokážu. Ale příznivci žánru si tu jistě díky různým přízrakům z jiných sfér, krmení jiných přízraků krví atd, jistě svoje najdou.