Desátý svědek
Leonard Rosen
Henri Poincaré Mystery série
< 2. díl
Z minulosti lze vylovit stejně tak bolest, jako i vzácný poklad… Přelom jara a léta 1978. Strojní inženýr Henri Poincaré tvrdě pracoval na přípravách k vylovení a záchraně lodního vraku údajně plného zlata, který ztroskotal u nizozemského pobřeží. Před zahájením potápěčských prací si bere vzácnou dovolenou a odjíždí na výlet k Waddenzee, rozlehlým pobřežním písčitým mělčinám. Průvodcem je mu bystrá, schopná a atraktivní Liesel Krausová, která spolu se svým bratrem zdědila rodinný podnik, jež v minulosti vyráběl ocel pro Třetí říši. Krausovy ocelárny jsou zdrojem obrovského bohatství, snadno svádějícího ke korupci. Čím víc se rozvíjí milostný vztah Henriho s Liesel, tím víc se Poincaré nechává vtáhnout mezi německé přátele sourozenců Krausových, kteří se netají svou nacistickou minulostí. Poincaré se zmítá mezi láskou k Liesel a svým svědomím. Až smrtelná hrozba jej donutí ujmout se vyšetřování, do kterého se nikomu kromě Interpolu nechce.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2014 , GalateaOriginální název:
The Tenth Witness, 2013
více info...
Přidat komentář
Znovupoznání, že všem nacistům a jejich pomahačům se nedostalo spravedlivého potrestání, mě rozesmutnívá. Ale tak to prostě je.
Velmi čtivá kniha.
****
Nečekaně silná kniha, kam se na ni hrabou stohy jiných, moderních knih o válce, Německu a nás všech: konfrontace mladého Francouze, schopného strojního inženýra, pravnuka slavného matematika Poincarého, s bohatým průmyslovým Německem sotva třicet let po válce. Na vztahu Francouze a bohaté Němky se autorovi podařilo rozehrát skvělý příběh zahrnující hrůzy války a zasahující srdce a nervy poválečných generací. Koncentrační tábor přímo v ocelárnách Hermanna G., otrocká práce vězňů, vina šéfa, osvobozování a hon na zajíce v Celle, CIA v poválečném Německu, zločiny válečné a zločinci v závětří v Argentině, lži o minulosti a využívání zkušeností z minulosti v průmyslu dnes (otrocká práce v rozvojových zemích za děsných podmínek: "Podnikání je jako válka jinými prostředky" - někdy ale bez skrupulí přímo válečnými prostředky). Interpol, šetření válečných zločinů, archivy, likvidace svědků...
V téhle knize je vše o hrůzách minulých i o zločinech nebo aspoň předsudcích, přetrvávajících či nových, i u minulých obětí. Není to černobílé, je to velice živé a celý napínavý příběh uvěřitelný.
"Bestie na sebe berou nejrůznější podobu. A nejhorší jsou ty, které chodí po dvou."
Autora jsem neznala, upoutala mne obálka. Obsah mne nezklamal, i když rozjezd byl rozvleklejší. Téma nacistických zločinů by nemělo zaniknout, ani to, co se dělo po válce a jak bylo s lidmi dále manipulováno. Rozuzlení a konec se mi líbil.
Zajímavá kniha. Děj má spád, není přehnaný. Celkově je knížka čtivá a chytlavá. Téma sice smutné, ale stále aktuální. Dávám čtyři a půl hvězdičky za závěr... který mi zahrál na city:-) Chvilkami člověku při čtení až mrazilo. Doporučuji tuto knihu!!!
Děj koncipován na pozadí skutečných událostí, na které není dobré zapomínat. Pohodové čtení bez velkých překvapení a zvratů. Trochu dokument o chování velkých firem za II. s. války a po ní, včetně stíhání nacistických zločinců a pragmatického chování velmocí. Skvělý nenásilný doplněk hodin dějepisu.
Ač byla kniha psaná příjemně, nepostrádala nové a zajímavé informace, hlavní hrdina byl sympaťák a zápletka byla také zajímavá, nepohltila mě. Od začátku bylo víceméně jasné, k jakému směřuje závěru. Neurazila, ale nenadchla mě.
Něco takového je určitě v každém z nás - jistá povýšenost, pocit, že jsme lepší, než ostatní a tím máme právo druhé různým způsobem poučovat, kritizovat, zneužívat nebo i zabíjet(pro jejich dobro samozřejmě). Dějiny nás poučily, že nejlépe to jde tam, kde se vytvoří vhodný autoritářský systém na základě rasové, náboženské, třídní nebo jiné pomatené víry a intolerance. Jsem rád, že v tomto románu byl tento obsah sdělen velmi poutavě, bez velkého zjednodušování a dlouhých keců, v podstatě jako příběh jedné lásky a rozčarování ze sebe a snahy o pochopení ostatních.
Původně jsem chtěla dát jen 3 hvězdičky, ale závěr knihy se pěkně rozjel a celkově zanechala dost dobrý dojem. Rozjezd a seznámení s postavami trochu trvá, ale jak se hlavní hrdina stále hlouběji zaplétá do dávných zločinů i rodinných vztahů, začne vás příběh stále více zajímat. Plusem je pro mě taky poučný prvek, protože některé historické události by se neměly zapomínat.
Kniha, na jejímž konci začíná kariéra Henriho Poincaré u Interpolu. Nedá se definovat jako detektivka, thriller nebo válečná. Je prostě příběh 27letého kluka, který se zamiluje do krásné, mladé Němky. A zde to začíná. Série náhod, střídá cestování po Evropě stylem, který lze jen závidět.
Představte si, že o patro výš ve Vašem domě bydlí manželé, které jako dítě nazýváte strýček a teta. A teď najednou po tolika letech, strýček zemře a Vy čirou náhodou chcete o něm zjistit něco víc (až teď když umřel si na něj zase vzpomenete). A zase čirou náhodou má jeho minulost co do činění s minulostí rodiny Vaší milé. "Inu, kotlina je to malá a o náhody tu není nouze." Takže začnete vyšetřovat, amatérsky. Policie Vám ochotně pomáhá, státní úřady bez problémů připravují archivy abyste si je mohli prostudovat. Inu jak se za těch 40 let ten svět (a byrokracie) změnil. S tím je spojené cestování po Evropě (která v 70.letech není tou EU, kterou znáte dnes). Ale vůbec Vám nedělá problém být jeden na Terschellingu v Holandsku, zajet si na výlet do Brugg v Belgii, další den být v Paříži a z ní si zajet do Mnichova. Pak zjistíte, že vlastně potřebujete do Vídně a taky do Innsbrucku. Všechno stíháte řádově ve dnech. Nějak mi unikly celní kontroly, dopravní zácpy (asi je v té době ještě neznali) atd. Nicméně toto jsou asi jen takové drobnůstky na jinak vydařeném i když občas složitém příběhu, který dojde svého rozuzlení ne čirou náhodou, a tentokrát tím, že Henri si uvědomí několik detailů, které čtenáři zůstaly ukryty. Jak jsem již psala, příběh není špatný, naopak. Kniha se čte lehce, nenechá Vás od děje se odtrhnout, nutí Vás přemýšlet. Bohužel přemýšlíte i nad tím že, život je jen náhoda....
...čte se to pěkně,ale zas taková bomba to není.Takže čtyři hvězdy stačí,"drahoušci"...
Z počátku se mi styl psaní autora zdál takový jednoduchý,proti jiným autorům (Deaver,Nesbo,Ludlum ...)ale příběh poskládal tak ,že knihu neodložíte ...pro mne velké překvapení za 5 hvězd ,hlavně za ten příběh a skvělé rozpletení celé záhady
Velice čtivě napsaný příběh mladého inženýra,který po zamilování se do Liesel zjišťuje,že není všechno zlato,co se třpytí. Při pátrání v minulosti svého strýce Izáka,přeživšího holocaust,avšak nyní čerstvě po smrti,narazí na nemilou spojitost s rodinou Liesel. Příběh je poutavý,čtivý,zajímavý. Bavily mě číst i chemické rozbory a postupy,i když je pro mě chemie odjakživa nucené zlo. Doporučuji!
Kniha je velmi poutavě napsána, děj se rozbíhá od první stránky a vrcholí drsným rozuzlením.
Autor velmi dobře vystihuje pocity hlavního hrdiny, který naráží na nacistickou minulost osob kolem dívky, kterou miluje a snaží se s ní vyrovnat. Na druhé straně vzpomíná na "strýčka", který přežil holokaust. Knihu doporučuji všem, kteří se zajímají o pronásledování fašistů po druhé světové válce a problematiku s tím spojenou. Kdo četl knihu Fredericka Forsytha Spis ODESSA nebude touto knihou zklamán.
Byla jsem hodně překvapená touto knihou a musím napsat ,že velmi příjemně překvapená .Skvělý děj a napětí .Mnoho věcí k zamyšlení obzvlášť v kontextu se současnou světovou situací .
Pátrání po tajemstvích lodního vraku přerůstá v pátrání po tajemstvích a historii lidí, kteří mladého inženýra najednou obklopují. A stejně jak jsou v hlubinách na vraku lodi nánosy balastu a špíny , tak je to i v lidech, kteří se snaží utvářet jeho budoucnost. Pátrá, zda je jim surovost a necitlivost vrozena nebo vnucena okolnostmi. Zda je nevědomost skutečná, zda je zisk to nejdůležitější. Jak žít po holokaustu, ať už jste jeho vykonavateli nebo oběťmi. Odhaluje předsudky a cílenou slepotu i v těch, kteří by po prožitých zkušenostech takoví být neměli. A ukazuje, že nové formy otroctví, tak podobné praktikám holokaustu, existují i dnes. A ,stejně jako v minulosti, jsou tolerovány, posvěceny zákony, těmi šťastnějšími přehlíženy.
Bylo to moc dobré čtení...
Zajímavý příběh, novodobé otroctví stále trvá, jen to prostě přehlížíme. Stejně jako se to samé dělo kdekoli na světě v minulosti.