Hlasy chaosu
Leonard Rosen
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/192812/hlasy-chaosu-192812.jpg
3
50
50
Henri Poincaré Mystery série
1. díl >
Aby našel pojítko mezi dvěma spletitými případy, musí si inspektor Henri Poincaré sáhnout až na dno… Matematik James Fenster se stal obětí exploze ve svém hotelovém pokoji v Amsterdamu, ke které došlo v předvečer dlouho plánovaného projevu na zasedání Světové obchodní organizace. Samotné provedení tohoto činu by se mohlo jevit jako elegantně a profesionálně odvedená práce, kdyby vše nebylo zároveň bizarní. Fensterův hotelový pokoj totiž byl kompletně vypálený, ale zbytek objektu zůstal neporušený. Inspektor Henri Poincaré se při vyšetřování vraždy ocitne na křižovatce, kde se bude muset rozhodnout pro správnou cestu vedoucí k vyřešení případu. Spolu s kolegy Paolem Ludovicim a Sergem Laurentem, sleduje Poincaré dlouhý seznam podezřelých: peruánského vůdce hnutí za osvobození původního obyvatelstva, fundamentalistickou skupinu ozbrojenců, majitele investičního fondu a v neposlední řadě i dvě Fensterovy obdivovatelky - bývalou snoubenku a doktorandku matematiky. Během vyšetřování zaznamená Poincaré, že se proti němu vytváří podivuhodná zášť související s dosud neuzavřeným případem genocidy. V Americe, kde vede další vyšetřování, ho zastihne tragická zpráva z rodné Francie. Plný zoufalství a bolesti si uvědomuje, že oba případy mohou spolu souviset. Zbývá už jenom to pojítko najít….... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2014 , GalateaOriginální název:
All Cry Chaos, 2010
více info...
Přidat komentář
Za čtyři hvězdičky. Zajímavý námět a zpracování celé knihy. Šťastný konec aspoň v rámci možností. Co víc si přát?
Trochu zamotaný děj. Občas jsem tápala, co, kdo, kde, jak a proč. Ale nakonec z toho byla příjemná kniha. Docela si to pamatuji, hlavně to, co se stalo s detektivovou rodinou. Ale už se k ní nevrátím.
Neurazí, nenadchne. Kniha se četla dobře. Jsem účetní a tak mne čísla a matematika zajímají. Proto se mi to asi líbilo více než tě, kteří si s čísly nerozumí.
Kdyby se Leonard Rosen držel jedné dějové linie místo tří, mohla to být fajn detektivka. Obzvláště, kdyby zůstala u motivu konfrontace bosenského válečného zločince, to bych byl spokojen maximálně. Už jen z té syrové rozehrávky v úvodu běhá mráz po zádech. Snad jen ten pokus o polidštění dvounohé zrůdy si autor mohl odpustit, protože samoúčelné masakrování civilistů vždycky zůstane samoúčelným masakrováním civilistů, ať to obhájíte kolika chcete důvody. Ona vůbec celá ta tvůrčí tendence moralizovat a fňukat je víc než otravná, podobně jako poškrábaná gramofonová deska. Chvílemi se až člověk diví, kolik toho inspektor Henri Poincaré musí snést a kolik příbuzných ztratit v průběhu jednoho románu. Hlavně je to ale zbytečné, ta postava by se bez vší té tragiky klidně obešla a byl-li by stejný prostor věnován vyšetřování, mohli jsme se k výsledku dobrat o polovinu rychleji. Takže vlastně zklamání, silné momenty tu jsou, ale utopeny v bažině balastu, který není ničím jiným než balastem.
Jelikož jsem asi nic nečekala, nemohlo mě nic zklamat. Knížku jsem si půjčila na základě upoutávky o knize. Dá se říci klasika ze žánru thrillero-detektivní. Příjemný děj, základní postavy ve kterých se čtenář neztrácí protože jich je "pár" a děj, který se přelíná z Evropy do Ameriky. Je fakt, že od cca půlky jsem čekala rozuzlení, které překvapilo až mě samotnou (jak jsem ho dokázala odhadnout). Takže je fakt, že když už i já "NEColombo" odhadnu jak by to mohlo být, je dost na pováženou. Ale proto aby si člověk u knihy oddechl, přišel na jiné myšlenky, dokázal se vžít do postavy a života det. Poincarého, je to kniha přímo stvořená. V poslední době, se dost těžko hledá knížka, která dokáže vtáhnout od první stránky. 4* z 5, jen proto, že prostě na ty 5* to nemá (Kepler, Larsson apod), ale i tak "palec nahoru". Určitě si půjdu půjčit i ten druhý titul autora. Už jen z čisté zvědavosti, zda udrží tempo i nadále.
Sice ten konec světa mně taky trochu mátl a asi tam byl i navíc ,přesto mně kniha nezklamala.Určitě jsem zamáčkla slzu při popisu přepadení rodiny inspektora Poincaré ,a i děj byl jinak výborný .Stejně ,jako Desátý svědek mne tato bavila .Za mne palec nahoru .
Začátek byl poutavý, pak to šlo z kopce.. hodně obsáhlé, někdy až zbytečně. Nepochopila jsem pořádně "náboženskou zápletku" od druhé půlky knihy, jaký konec světa? Ano, celkem čtivé, dokonce mě knížka dokázala rozbrečet, když malá Chloe zemřela.. ale celkově zklamání..
Přidávám se k těm, co byli zklamaní. Také jsem od toho čekala víc a dostala jsem slabý průměr. S matematikou nemám problém spíš naopak a také jsem ji čekala více :-). Ale v tom to nebylo. Něco tomu chybělo. Nebo možná přebývalo. Části týkající se Krista byly zdlouhavé. A moc tomu nepřidalo i (přehnaně) smutný osud rodiny inspektora. Občas jsem měla i problém s uvědoměním si "kdo je tahle postava".
Pokud jde o popisy nemohu souhlasit - jedna stránka matematiky snad nikoho nezabije. Četla jsem po Desátém svědkovi jako druhou v pořadí a musím říct, že Hlasy chaosu jsou lepší - Poincaré je mnohem uvěřitelnější a příběh jako takový (i když motivem vymyšlený) je mnohem více životný. Rozhodně doporučuji.
V literatuře neobvyklý pátrač na celoplanetární úrovni ohrožovaný částečně úspěšnými vrahy v chaotickém prostředí masově vítaného příchodu Ježíše Christa. V druhém plánu triviální úvod do teorie fraktálů a jejich aplikace v běžném životě. Celkově dobrý, možná nadbytečně komplikovaný detektivní thriller s několika neobvyklými prvky, který stojí za přečtení.
Bohužel mě tato nejen neoslovila ale naprosto mě zklamala. Čekal jsem, a to možná i díky reklamám, že to bude román ve stylu Dan Browna, James Rollinse, Steve Berryho atd. ale opak byl bohužel pravdou. Kniha je nudná, zdlouhavá, plná popisků ve kterých se čtenář ztratí a vypadne z kontextu. Knihu jsem dočetl jenom proto, že nerad nechávám knihy nedočtené ale řeknu vám, že to byla šílená O.T.R.A.V.A. ....:(
Už od začátku jsem s knihou měla problémy, bylo tam spousty popisků a navíc pro mě byla na čtení složitá. Příběhu chyběla jiskra, vždy když jsem se začetla, během chvilky zase přišly nějaké popisky a děj mě začal nudit. Přibližně v polovině knihy získal děj na chvíli spád, ale konec byl opět zdlouhavý. Není to tak, že by kniha nebyla dobrá, na jednu stranu je Rosenova matematická zápletka přímo geniální a donutí vás přemýšlet o tom, že na těch rovnicích vážně něco bude. Ale na druhou stranu to bylo na čtení těžší a občas jsem se v některých zkratkách ztrácela. Řekla bych to tak, že abyste knihu pořádně pochopili a ocenili, musíte k tomu mít potřebný intelekt. A ten mě prostě chybí.
Hlasy chaosu
Překvapila, měla jsem z ní trochu strach dle recenzí níže, ale dobrý děj, pěkný konec...