Faktótum
Charles Bukowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/321308/bmid_faktotum-Hfp-321308.jpg
4
583
583
Henry Chinaski série
< 2. díl >
JEDINEČNÝ, NENAPODOBNITEĽNÝ, STRHUJÚCI BUKOWSKI! Prvýkrát som sa dozvedel, že som idiot, na školskom dvore. Ukazovali na mňa prstom, sácali ma a posmievali sa mi rovnako ako jednému či dvom ďalším idiotom. Oproti tým, ktorých naháňali a bili, som mal jednu výhodu. Svoju vzdorovitosť. Keď ma obkolesili, nebál som sa. Preto sa ani raz nepustili do mňa, vždy si to odniesol jeden z tých dvoch a ja som sa len prizeral, ako ho mlátia. Dofrasa, ako môžu čakať, že sa človek celý šťastný každé ráno zobudí o pol siedmej na budík, vyskočí z postele, oblečie sa, nasilu sa nakŕmi, vyserie a vyští, umyje si zuby, učeše sa a bude sa pretĺkať premávkou, aby sa dostal na miesto, kde v podstate zarába kopec peňazí niekomu inému a ešte má byť vďačný, že mu dali šancu robiť to?! Ráno som obvykle čumel na hodiny a roztáčal s ňou prvé kolo: trochu ma napína na vracanie, ale nedávam na sebe nič znať, potom sa pochlapím, urobím ju a odvalím sa. „No vidíš,“ hovorím, „teraz budem štvrťhodinu meškať.“ Ona nakluše do kúpeľne, šťastná ako blcha, umyje sa, skočí na záchod, skontroluje si chlpy v podpazuší, pozrie sa do zrkadla, znepokojená skôr zo staroby než zo smrti, a vlezie pod perinu práve vo chvíli, keď si naťahujem deravé trenky za kakofónie áut, čo sa valia na východ po Tretej ulici. Po oboch stranách cesty bola poriadna hĺbka a keby ten chlap urobil jediný kiks, všetkých by nás zabil. Bolo to absurdné. Čo ak sa ráno pohádal so ženou? Alebo mal rakovinu? Alebo sa mu zjavil Boh? Čo ak ho práve rozboleli zuby? Hocičo. Mohol to urobiť. Vysypať nás do mora. Vedel som, že keby som šoféroval ja, zvažoval by som možnosť a vhodnosť rozhodnutia všetkých nás utopiť. A niekedy sa vďaka podobným úvahám možnosť zmení na skutočnosť. Za každú Johanku z Arku sedí na opačnom konci hojdačky jeden Hitler.... celý text
Přidat komentář
první kniha od Buka.. a něco takového jsem vlastně i čekal.. krátké kapitoly ze života nekompromisního zhýralce.. kniha mi protekla hlavou jako písek mezi prsty.. a kdyby se mě někdo zeptal na pocity po přečtení nejspíš bych řekl něco ve stylu seru na ni jdu se napít..
Kdysi jsem četla Všechny řitě světa i ta má, tak jsem se po dlouhé době k Bukowskimu vrátila a myslím že si s radostí přečtu i další jeho díla.
Faktótum se čte samo a z prvotního sledu více či méně vtipných historek se stane silná výpověď člověka, který bojuje se životem a nezastaví ho ani hektolitry alkoholu a násilí. Jestli by se o někom mělo učit ve škole, tak je to Henry Chinaski.
Škoda, že je to vlastně všechno na jedno brdo. Protože jinak je putování hlavního hrdiny fantasticky zábavné. Mám moc rád Bukowskiho styl psaní. Moc se tu nezdržujte, sedněte si do vyhřátého křesla, nalijte si whisky, nebo si kupte ve večerce nějakou flašku vína a nechte se bavit. Příběh neřešte, není tam. Stejně by byl k hovnu.
Kniha zo začiatku nebola nijak výnimočná ale čím dlhšie som ju čítal, tým viac som prenikal do Chinaskiho bláznivého života a tým pádom mi bol bližší a ťažko som sa s ním na konci lúčil. Keby Bukowski Faktótum predĺžil o nejakých 100 strán, určite by dostal Nobelovu cenu za literatúru a v baroch by mu dávali chlast zdarma:). Ale teraz vážne! Príbeh bol naozaj čím ďalej, tým lepší, drsnejší, humor a hlášky trefné a tu treba poznamenať že Bukowski je jeden z mála autorov ktorí si robia srandu sami zo seba a o vážnych veciach vedia písať s nadsádzkou, jemnou iróniou a občas aj s drsným sarkazmom. Knihu by som odporučil prečítať ľuďom ktorí si už dlhšiu dobu hladajú prácu a už nevedia kam by šli na pracovný pohovor. Chinaski má proste niečo do seba a aj keď to je len ochlasta a flákač moje sympatie si získal a hlavne mi zdvihol náladu v ten správny čas.
Česť Bukowskemu.
Vcelku zbytečné čtení.Henry Chinasky byl línej vůl,kterej neuznával autority a jen chlastal a š...l.Jeho příběh mě spíš naštval,než potěšil.Ale abych zase nebyla tak zlá,bylo tam pár kousků,kdy jsem trošku zvedla koutky v úsměvu..
Tak touhle knihou jsem se přidala k fanouškům Bukowského. Už se těším na jeho další díla.
Dík Faktótu můžeme z pohodlí domova okusit, jaké to je být psem, ochlastou a somrákem.
Další nespornou výhodou je, že se, na rozdíl od Kerouakovi Cesty, necítí být manifestem čehokoli.
A taky, že jsem si díky němu dohledal, co vlastně faktótum znamená.
Potíž mám ale s kapelou, co si z nějakého důvodu (asi že Chinaski hodně chlasce, horizontálně kolaboruje, fajčí jedno za druhým a má to všechno na háku) usmyslela, že bude kdovíjak závratné adoptovat jméno jeho hlavního hrdiny. A ruku na srdce, už jen skutečnost, že si jej za vzor berou takoví exorcisti vkusu, mi v podstatě znemožňuje jít s hodnocením nad 3 ***
PS: Docela bych bral lupeny na betonovou díru s Chinaskim a párkečkem strakatých pitbulů ve volném stylu bez rukavic. To by byla taková rváčská smrt a určitě by mu sedla - tohle, nebo infarkt na prochcané matraci se zdrátovanou flundrou po boku.
Bukowski x Kerouac 0x1. Totižto ak si odmyslíte od Kerouackovích diel to nadšenie a fascináciu, životom, vieru v ľudí, optimizmus, mladícku perspektívu ... ostane vám v podstate len slobodný život nutne na okraji spoločnosti. V tomto sú si autori za jedno. No ku Bukowského postave (Chinaskymu) nutno prirátať dávku mačoizmu, hlúposti, nenávisti, flegmatizmu a je to. Po pravde ak som v románe zachytil nejakú "myšlienku", či aspoň kritiku spoločnosti tak sa tam dostala náhodne, alebo naopak veľmi silene, čo mi prišlo detinské. Dej bol však zaujímavý, a ku koncu sa knižka hodne zlepšila. Tempo sa spomalilo (hlavne asi tým že sa dej odohrával už len v L.A.), začali sa vyskytovať zaujímavé postrehy a nechýbal ani humor. Ale ja radšej Kerouacka.
V knize najdeme krom popisu Hankova zběsilého života i sociální apel, kdy je mistrně popsán nelehký úkol si najít a udržet práci v prostředí USA 40. let.
Mám takový pocit, že Bukowski je autor, kterého buď milujete nebo nenávidíte a já si ho s touhle knihou zamilovala!
Kniha se četla sama a i když jsem v některých scénách byla mírně zaskočená z popisu, bylo to oddechové a velmi se mi to líbilo.
Bukowski měl talent na dvě věci: žít jako magor a psát o nich jako magor. Pokud si zamilujete jednu jeho knihu, zamilujete si všechny. Faktótum sice nepatří k úplným špičkám (jako třeba Na poště), ale spolehlivě vás chytí za pačesy a nepustí, dokud ji v záchvatech podivného smíchu nepřečtete do úplného konce. Protože - upřímně - znáte většího pošuka, než Hanka Chinaskiho? Hank není nejlepší tím, jak odmítá všechna pravidla, jak se vypořádá po svém s každou maličkostí všedního života, ani tím, že si naschvál tvoří vlastní zákony. Je nejlepší, protože není vymyšlený.
"Doprčic, copak může být někdo odvázanej z toho, že se každý den v půl sedmý probudí drnčením budíku, vyskočí z postele, obleče se, násilím se nakrmí, vysere, vychčije, vyčistí si zuby a pak bojuje se silničním provozem, aby se dostal na místo, kde v podstatě vydělává hromadu prachů pro někoho jiného a ještě se po něm chce, aby byl vděčný za to, že dostal šanci to dělat?"
Kniha má děj, má postavy, má myšlenky, má vtip... nechápu, jak můžete prohlásit, že je o ničem. Beatnická literatura je tak osvobozující, dává pocit střemhlavého pádu vstříc tvrdé zemi... tak vzrušující!
Trošku slabší Bukowski, hlavně v závěru. Chinaski cestuje po USA a střídá města a práce. Je tam méně chlastu, méně sexu, méně drsnosti, zůstává dobrý postřeh a schopnost jednou větou popsat to, na co jiní autoři potřebují několik stránek. Poslední část knihy ale byla taková bez jiskry, asi byl Bukowski unaven nebo příliš málo nebo příliš mnoho v lihu.
Ta kniha byla taktéž moje první zkušenost s Bokuwskim. Osobně musím říct, že k závěru už to byla trochu nuda - opakování modelu celého příběhu (nechci vyzrazovat). Přesto si myslím, že stojí za přečtení. Nepřeceňoval bych však poselství knihy. Myslím si totož, že Bokuwski by řekl: "na nějaké hluboké poselství se vám můžu vysrat."
Moje první autorova kniha a jelikož jsem ji četl s tím, že jsem byl zvědav právě na autorův proslulý osobitý styl, tak jsem si vychutnával více poetiku, než příběh samotný.
Při zpětném zamyšlení musím říct, že příběh stojí za hovno, ale to jak ho autor dokáže popsat stojí za přečtení.
"I ta nejodpornější lidská bytost si zaslouží, aby si mohla utřít prdel." - asi bych dal tři hvězdičky, ale za tuto nádhernou větu dávám čtyři.
Štítky knihy
americká literaturaAutorovy další knížky
| 1995 |  Šunkový nářez |
| 2013 |  Všechny řitě světa i ta má |
| 1996 | Poštovní úřad |
| 2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
| 2005 | Zápisky starého prasáka |
Brutální záležitost. Nelze se odtrhnout, prostě obracíte stránku za stránkou, dokud není konec.