Sloni mají paměť
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44789/bmid_sloni-maji-pamet-LCq-44789.jpeg
4
436
436
Hercule Poirot série
< 35. díl >
Zabila její matka jejího otce, nebo to byl otec, kdo zavraždil matku? Takovou otázku paní Oliverová, známá spisovatelka detektivních románů, na literárním dýchánku opravdu nečekala. Tím spíš, že se týká skutečné a navíc dávné tragické události: sebevraždy rodičů kmotřenky Célie Ravenscroftové, jejíž motiv se nikdy nepodařilo objasnit. S napětím a nervozitou vyhledá paní Oliverová svého přítele Hercula Poirota, aby jí pomohl najít klíč k této záhadě, ale i odpověď na otázku, proč někdo touží dozvědět se pravdu po tolika letech. Je proto zapotřebí vyhledat pamětníky oné události a rovněž ty, kteří manžele Ravenscroftovy znali dávno předtím – jednoduše vystopovat všechny „slony“, kteří nezapomínají. A byť se jich nakonec podaří nalézt a vyzpovídat hodně, každý z nich jim nabídne svou variantu příběhu a jeho tragického vyvrcholení. Rozmotat klubko dohadů a polopravd a rozplést předivo dávných i současných vztahů nebude nikterak jednoduché – je však na světě nějaké tajemství, jemuž by Hercule Poirot nepřišel na kloub? 1. vydání.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1974 , PráceOriginální název:
Elephants Can Remember, 1972
více info...
Přidat komentář
Knihu by som skôr odporučil skalným priaznivcom legendárnej autorky, ako niekomu kto s ňou iba chce začať. Zápletka jednoduchá a pomerne ľahko odhadnuteĺná. Nápad so slonmi sa mi však celkovo páčil. Príde mi to akoby pani Agatha v tomto románe tak trošku bilancovala svoj spisovateľský a súkromný život.
Toto bolo tak priehľadné ako voda v pohári, akoby som bol prvák a učiteľka mi ukazovala jednotlivé dieliky, ktoré do seba zapadali, skrátka nuda. Nič, žiadne prekvapenie, čitateľ márne čaká na nejaké dačo, čo by v závere (našťastie krátkej) knihy bolo tým, že no páni, toto som nečakal/a. Na pani spisovateľku, ktorá napísala niekoľko desiatok detektívok podpriemerné dielo, na osemdesiatjeden ročnú pani je kniha dôkazom, že to mala v hlave stále v poriadku. S ohľadom na tieto dve skutočnosti hodnotím tromi hviezdičkami. Čo mi ďalej vadí, je to, že síce sa vek Hercula nikde nespomína, ale už v roku 1920 bol na dôchodku, tak v "Slonoch" musel mať okolo stodesať rokov. Takisto sa zhodujem s názorom, že k Poirotovi patrí retro atmosféra, taká medzivojnová a povojnová, ale roky sedemdesiate pre mňa tento pôvab strácajú - hoci sú už tiež retro.
Takhle knížka mě tedy neokouzlila. Nemohla jsem se začíst a to se mi u Poirota opravdu nestává.
Kniha nebyla špatná, dobře se četla. I zápletka byla zajímavá. Ale prostě mi tam něco chybělo. Možná to, že celé to vyšetřování okolo mi přišlo takové chvílemi nepodstatné. Anebo je prostě možné, že jsem ovlivněná filmem, který mi přišel lepší.
Velmi zajímavé téma vraždy. Opět zamotané, kdy 2 případy se spojí v jeden. Pozor, tentokrát jsem vraha odhadla správně, tentokrát to bylo trošku průhledné.
Anotace je velmi výstižná, nemám co dodat.
Přečetla jsem. Protože když čtu nějaký příběh, kde je oblíbená postava ohrožena na životě, což se mi opět stalo, musím od toho utéct, dát pauzu a číst něco jiného... Tak se stalo i tentokrát...
A tím pádem... Kdo může být spolehlivější, než Hercule Poirot? Přes pár mrtvol a neobyčejných propletenců příběh, který řeší až vyřeší, nestresuje a pobaví... A pokud je přítomna jeho přítelkyně paní Oliverová... Nemá to chybu!
Viděla jsem už dříve filmové zpracování, bohužel, a bylo mi všechno jasné. Škoda, protože je to geniálně vymyšlená zápletka, další pecka paní Christie. Takže jsem jí prominula, jak nechala ty přestárlé slony žvanit a vykecávat se zeširoka a zvysoka, ale holt, to už do příběhu patřilo...
Úzká detektivní kniha s dobrým námětem pro šetření spisovatelky paní Oliverové a detektiva Hercula Poirota. Název knihy Sloni mají paměť je přesný pro tuto knihu, neboť právě vzpomínky mají rozluštit dávno již vyřešené. Děj se pěkně na začátku rozjel, pěkný to byl sjezd, pak přišla nuda dlouhá "mělčina", ke konci to vzalo správný švih a rozjezd ke konečnému rozluštění.
Tenhle typ detektivek mám od Agathy Christie hodně ráda. Líbí se mi to pomalé rozplétání minulosti, vzpomínky rozostřené časem a subjektivitou vypravěče. Drobné odlišnosti, které možná způsobil čas, ale možná to byl jen vrahův záměr. A potom jednotlivé střípky zapadnou na správné místo, to nepodstatné se vyloučí a na povrch vyplave pravda o tom, zda "zabila její matka jejího otce, nebo to byl otec, kdo zavraždil matku"...
(SPOILER)
Tentokrát se kloním k těm, které Agatha trochu zklamala.
U autorky mě vždy bavilo to rovnoměrné rozvržení konverzace, lehkého humoru a současně zamotané a nečekané zápletky. Tady se mi zdálo už moc té konverzace, příběh měl neobyčejně dlouhý rozjezd a rozuzlení pro mě už překročilo tu hranici přijatelného černobílého zjednodušování, což autorka uměla jinak vždy dobře vybalancovat. Ano, holt už nebyla nejmladší, takže i s přihlédnutím k tomu stále slušná četba, stále typicky „agathovská“, ale úplně ono už to nebylo.
A nakonec ještě jedno malé minus pro mě, za které nemůže autorka, ale čas…
Na detektivkách Agathy Christie miluju tu retro atmosféru (optimálně meziválečnou). Tady jsem najednou v letech sedmdesátých, která pamatuju, a tam už mi ta atmosféra staré dobré Anglie trochu drhne; a mimochodem, kolikpak let by tady tak Poirotovi mohlo být?
*
„Hercule Poirot se s menším úsilím ovládl, aby neřekl pevně: ,Většina lidí o mně slyšela.‘ Nebyla to ovšem už natolik pravda, jak tomu bývalo dřív, protože přemnoho lidí, kteří o Herculovi Poirotovi slyšeli a znali ho, nyní odpočívalo na různých hřbitovech s příhodnými náhrobky nad sebou.“
SPOILER:
A co se stalo se starším dítětem Dolly? S tou holčičkou, která měla podle první verze ublížit mladšímu bráškovi? Ta se v druhé části knihy úplně vypařila, jako by nebyla. Jednu chvíli jsem si myslela, že se - v duchu autorčiných zamotaných zápletek - v závěru vynoří…
S těžkým srdcem - jakožto velká milovnice Agathy - musím napsat, že toto je první kniha, do které jsem se nemohla dlouho pořádně začíst. Poirota zbožňuji, k paní Oliverové jsem si hledala cestu, navíc mě až skoro rozčilovalo to neustále opakování slonů... Zápletka tentokrát byla jednodušší a dala se odhalit celkem brzo. Skoro bych až řekla, že filmové zpracování je výjimečně lepší než kniha... Jelikož jsem ale knihu četla po dobu hospitalizace při rizikovém těhotenství a pomáhala mi přijít na lepší myšlenky, tak za to dávám hvězdu navíc...
Knihu jsem si přečetla ve slovenštině, protože mám tento jazyk ráda stejně jako naši mateřštinu. Detektivka se mi líbila, znám také filmové zpracování. Zápletka je výborná a Hercule Poirot s paní Oliverovou mají co vyšetřovat. Doporučuji.
Ačkoliv jsem čtenářem Agathy Christie, tak tato kniha mě příliš nezaujala. Děj mi nepřišel tak svižný a konec tak překvapivý. Ale 100 lidí, 100 názorů :)
Ja som casto velmi nekriticky fanusik Christieoviek, ale tu sa mi nieco nepozdavalo. Neviem celkom na to ukazat prstom - mozno ta neustala referencia na slony - rozumiem tomu prirovnaniu aj jeho vyznamu v kontexte, ale asi by som povedala, ze vsetkeho vela skodi. Pribeh a zapletka boli fajn, taka klasika.
Když se vedle Poirota objeví paní Oliverová, tak je o zábavu postaráno :). Vynikající detektivka!
Pátranie v minulosti a spomienky postáv (slonov) na tragickú udalosť, ktorá sa stala pred rokmi boli zaujímavým námetom tejto knihy. Zaradila by som ju skôr medzi tie slabšie od autorky, ale určite stojí za prečítanie. Je to príjemná oddychovka.
Výborná detektivka a skvělé hlavní postavy. Opět neuvěřitelná dedukce a detektivní talent, který nakonec odhalí zločin a dopadne vraha.
V téhle knize byl hlavním vyšetřovatelem Hercule Poirot, což je zaručený skvost, ale stejně musím říct, že to opět bylo skvělé. Pořád mě překvapuje originalita zápletek a naprosto nepravděpodobný vrah.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Odkazy na předchozí případy tkvící v minulosti a nadměrně patosu. A stále je radost číst ACh. I když se to chýlí ke konci.