Sloni mají paměť
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44789/bmid_sloni-maji-pamet-LCq-44789.jpeg
4
436
436
Hercule Poirot série
< 35. díl >
Zabila její matka jejího otce, nebo to byl otec, kdo zavraždil matku? Takovou otázku paní Oliverová, známá spisovatelka detektivních románů, na literárním dýchánku opravdu nečekala. Tím spíš, že se týká skutečné a navíc dávné tragické události: sebevraždy rodičů kmotřenky Célie Ravenscroftové, jejíž motiv se nikdy nepodařilo objasnit. S napětím a nervozitou vyhledá paní Oliverová svého přítele Hercula Poirota, aby jí pomohl najít klíč k této záhadě, ale i odpověď na otázku, proč někdo touží dozvědět se pravdu po tolika letech. Je proto zapotřebí vyhledat pamětníky oné události a rovněž ty, kteří manžele Ravenscroftovy znali dávno předtím – jednoduše vystopovat všechny „slony“, kteří nezapomínají. A byť se jich nakonec podaří nalézt a vyzpovídat hodně, každý z nich jim nabídne svou variantu příběhu a jeho tragického vyvrcholení. Rozmotat klubko dohadů a polopravd a rozplést předivo dávných i současných vztahů nebude nikterak jednoduché – je však na světě nějaké tajemství, jemuž by Hercule Poirot nepřišel na kloub? 1. vydání.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1974 , PráceOriginální název:
Elephants Can Remember, 1972
více info...
Přidat komentář
Pátrání vedené tentokrát ve dvojici s paní Oliverovou probíhá takřka klasicky až k závěrečnému odhalení. Na zašmodrchanec, který se čtenáři těžko rozvazuje, jsem od autorky zvyklý, ale tentokrát jsem byl velmi blízko. Jenže ten sladkobolný konec byl dost nepovedený, v tomto jsem zajedno s komentářem od 1amu.
Opět nový začátek - nikdo nepřišel za HP, ale za jeho přítelkyní Ariadnou. A z nějakých informací a blízkých vztahů je na Ariadně, aby se pustila do rozhovorů. Autorka postupně odhaluje informace a potom Hercule Poirot na závěr vše shrne - opět moc pěkné čtení.
I když nemám paměť jako slon, docela dobře si vybavím knihu, kterou řadím k tomu nejlepšímu, co kdy Agatha Christie napsala. Její Poirot představuje detektiva-gentlemana s velkým egem, ale zato s nezpochybnitelným charizmatem.
Podle mého názoru jeden z nejzajímavějších případů Hercula Poirota, i když jsem ho slupla jako jednohubku :-). Nevím, jak ostatní čtenáři, ale já jsem pravdu za vším tím zamotaným příběhem neodhalila ani náhodou ;-). Jinak se mi vždycky líbí také to, když se detektiv musí šťourat i v poměrně vzdálené minulosti, jako to bylo právě v této knize. A konec se mi zdál opravdu hodně dobře vymyšlený - jak už bývá u mé oblíbené spisovatelky obvyklé...
Stylisticky skvělé. Kniha se velmi dobře čte, suchý humor Hercula Poirota nemá chybu, nápad je to vlastně také zajímavý, jen bohužel možná až moc jednoduchý.
Tahle detektivka byla opravdu perfektní. Vždycky když čtu Aghátu snažím se na rozřešení přijít spolu s Poirotem. Tady se mi povedlo přijít na něj po tři kapitoly dříve a mám radost že jsem tak šikovná.
Na začátku má jediná výhrada k překladatelce českého posledního vydání (1994) sluha slovutného Hercule Poirota se jmenuje George. Zblbnout českého čtenáře otrockým překladem Jiří je nepochopitelné (ostatní postavy mají svá původní jména).
A teď ke knize :
Lady Agatho, co jste mi to provedla ? Tři čtvrtiny jsem četl poklidný románek (jako vždy od vás) oba hlavní "vyšetřovatelé" Ariadna a Hercule se činí, vyzvídají u "slonů" (pro ty, kteří knihu nečetli- myšleni staří pamětníci neštěstí, kolem kterého se celá kniha točí, ti přece mají paměť jako sloni), ale ten konec ? Ach jo ! Připadal jsem si, že čtu něco jako šestákovou operetu nejnižšího kalibru. Jen za ten začátek a s velkou úctou k vám dávám tři hvězdičky.
PS
Ještě, že mi na tomto fóru mluví pistalka z duše...
Výborná detektivka, bohužel mám pocit, že takové už se nepíšou. Skvělé na knihách Agathy Christie je, že když člověk trochu více namáhá své malé šedé buňky mozkové, tak na pachatele přijde sám a na konci knihy má radost z toho, že je tak šikovný.
Jedna z mála detektivek, kde jsem se trefil, jak to bylo :) Spíš to přičítam tomu, že tady nebylo tolik postav a tak nějak to prostě vyplynulo z děje.
Kolikrát se ani nepokoušim záhadu rozluštit, prostě jenom čtu a nechávam se unášet dějem.
Četla jsem v originále, a jestli mohu posoudit tak Angličtina paní spisovatelky je krásná. Taková anglická , jakou jsem se já začala učit před dvaceti pěti lety. Příběh jde pomalu, vždyť také detektivové jsou už starší. Vraha jsem neuhádla, ale přesto se mi zápletka moc nelíbila, myslím že Agháta měla na víc.
Pro mě jako vždy skvělé. Kdo koho zabil jsem si pamatovala už z filmového zpracování, ale podrobnosti mi byly neznámé. Proto jsem si taky trochu připadala jako detektiv, i když případ jsem vyřešit nezvládla. Holt na Hercula Poirota nemám. Ale s tím už jsem se za ty roky čtení jeho případů smířila. Opět úžasné počtení a mnohokrát doporučuji.
Konečně kniha u které jsem v půlce tak nějak tušila jak to vlastně asi bylo. A zápletka se mi líbila. Agatha a Hercule jsou prostě super. A knihy ještě lepší než filmy.
Ve své podstatě poetický příběh dávné záhady, která ovlivňuje životy zúčastněných ještě mnoho let poté. Hercule Poirot je opět skvělý, dokáže se probrat vzpomínkami „slonů“ a neomylně najde v jejich vyprávění odraz pravdy. Podle mého názoru je právě vyprávění „slonů“, tedy lidí, co si pamatují, největší devizou příběhu. Je zajímavé sledovat, jak se pravda v jejich myslích mění, ale přesto nechává svůj nevědomý otisk. Detektivka, která neklade žádný velký důraz na akci, ale dokáže pobavit.
Můj plán přečíst si pár knížek s Herculem začal s knížkou, kterou auktorka napsala v pozdním věku. Kritika ji považuje za méně zdařilou a je pravda, že jsem občas očima posunoval text, abych se už dostal na konec kapitoly. Přesto je to zajímavé detektivní počtení, ke kterému jsem se inspiroval vynikajícím televizním seriálem.
Jeden z mých oblíbených dílů s neotřelou zápletkou. Jako ostatně všechny knihy od Agathy.
Líbil se mi rytmus vyprávění. Žádné zběsilosti pokud jde o akci či gradaci napětí. Dokonce, a to velmi oceňuji, se autorka vyhnula tak oblíbeným za vlasy přitaženým náhodám a pidipravděpodobnostem, s nimiž tak ráda ve svých knihách pracuje. Dějové linie plynou pozvolna a jako poslušné přítoky se bez bouření a pěny vlévají do jediného, logického příběhového proudu.
Další úžasná Agatha!
Tentokrát jsem i já přišla na to, jak se všechno odehrálo a překvapivě mě to napadlo už v půlce knížky. Jinak samozřejmě neodolatelný Poirot a další pěkně vykreslené postavy.
Čtenáři si stěžují, že není z nejlepších autorčiných děl, ale záleží, co v tom kdo hledá. Pokud potřebujete adrenalin a hodně mrtvých (ještě víc než ve Vraždách v Midsomeru), pak si přečtěte Deset malých černoušků. Pro mě je kniha Sloni mají paměť druhá nejlepší od Agathy. Najdete v ní klid, i když jde o vraždu. A já měl klid vždycky rád. Vůbec mi ta poslední Agathina díla přijdou nejlepší, co napsala.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Od této famózní autorky spíš slabší titul.