Vražda Rogera Ackroyda

19.10.2011

Vraždu Rogera Ackroyda jsem poprvé četla před lety, ještě než jsem se začala blíže zajímat o A.Christie, takže mi při prvním čtení "nepřekáželo" vědomí, že něco bude jinak, než v jiné detektivce. Kniha se mi líbila velmi. A když jsem ji letos četla znovu, vychutnala jsem si ji s tím, že už vím, jak to bude- i tak mě četba bavila.

11.10.2011

(SPOILER) Pokud jste knihu prozatím nečetli:
O Vraždě Rogera Ackroyda se velice těžce mluví bez prozrazení pointy, a proto následující odstavce obsahují velice drobné SPOILERY (nikoliv samotnou pointu).
______________________________________________________
Všichni, kdo se kdy zajímali o detektivní tvorbu, jistě slyšeli (a v lepším případě i četli) slavné dílo Agathy Christie - Vraždu Rogera Ackroyda, která svým přístupem boří dosavadní pravidlo žánru. Přesně takové knihy mají vždy zaručenou vysokou pozornost - vždyť o jakých jiných knihách se mluví víc než o těch kontroverzních a odvážných? Jistě, kritika si na knize pochutnala jak vrány nad mršinou, ale na čem záleží, je především názor čtenářů, který byl a je velice pozitivní.
Osobně si myslím, že bez vědomí, že kniha porušuje základní pravidlo detektivek, by se mi četlo líp, neboť tato znalost je sice nepatrným, ale docela účinným impulsem, který vás navede k obezřetnosti neočekávat běžné rozluštění (I když spojení „běžné rozluštění“ v podání Agathy Christie zní poněkud divně.).

Vražda Rogera Ackroyda příliš nestaví na psychologii postav. Opravdu – semknutí s postavami je zde slabší, jen málokoho zde nazvete „oblíbenou postavou“ a celkově na mě jejich existence v příběhu působí plýtce. Tento fakt mi bránil kohokoliv ze sídla Fernly Park považovat za skutečného vraha a naopak jsem upřel svou pozornost na ty, kterým se příběh věnuje nejvíc – tedy na doktora Shepparda; jakožto vypravěče, jeho nepříjemnou sestru Karolínu a jakkoliv se to zdá absurdní, dokonce i na Poirota.
Nyní něco málo k ději: Na rovinu se musím přiznat, že klasické detektivky nepatřily a nejspíš ani nebudou patřit k žánrům, ke kterým se budu zvlášť vracet. Jde o to, že mi zde chybí „omáčka“ kolem příběhu a postav a trochu mi vadí přímočarost příběhu, kdy se jede podle stálého vzorce. Tím chci říct, že nemůžu dát 5* ničemu, co mě nebaví po celou dobu čtení – a ve Vraždě R. A. mi chybělo větší napětí, způsob vyšetřování mi přišel slabší a o vrahovi jsem byl přesvědčený (i když jsem přesně nevěděl, jak spáchal vraždu) o jednu kapitolu dříve před jeho „oficiálním“ označením. Na obranu musím říct, že jsem plné hodnocení udělil pouze Deseti malým černouškům, i když ty lze do klasické detektivky jen stěží řadit.

Tím hlavním bodem, který knihu výjimečně proslavil, je samotné rozluštění, které je více než překvapivé a na celou knihu (nebo na opětovné čtení) vrhá úplně jiný pohled a teprve zpětně dává poznat prohnanosti autorky. Za to klobouk dolů. Takže ano, Vražda Rogera Ackroyda je nejdiskutabilnější díky pointě a na svou dobu odvážnému překračování hranic žánru, ale rozhodně ne nejlepší, co se celku týče.

27.04.2011

Moje nejoblíbenější Agatha Christie :))
Sice jsem dopředu věděl, jak to dopadne, ale čím déle jsem četl, tím víc jsem si začal myslet, že je vše úplně jinak. Tato kniha mě převezla, přestože jsem znal rozuzlení. NAPROSTO GENIÁLNÍ !!

07.03.2011

Legendární detektivka s nepřekonatelnou zápletkou a skutečně parádním rozuzlením!! Nejlepší knížka Agathy Christie!

23.02.2011

Skvělá detektivka, vraha jsem odhadla správně, ale to jenom díky tomu, že jsem z komentářů vytušila, že to bude všechno trošku jinak a napětí při odhalování vraha bylo opět velké.

30.11.-0001

NEJLEPŠÍ AGATHIN ROMÁN S HERCULEM POIROTEM.

O Agathě Christie se tvrdí, že našla více způsobů jak tahat čtenáře za nos, než kterýkoliv jiný autor. Ten, kdo četl tuhle knihu mi jistě dá za pravdu. Bylo léto 1926, když v Británii a USA vyšel paperback The Murder of Roger Ackroyd, autorčin šestý román - odvážná kniha, která bortila vžité představy o tom, jak by měla detektivka vypadat. Kniha se na dlouhou dobu ocitla pod palbou kritiky a stala předmětem rozsáhlých debat. Christie byla dokonce vyloučena z klubu spisovatelů detektivek, protože v příběhu porušila nejhlavnější pravidlo žánru. Jak to ale často bývá, čtenáři byli nadšeni a román se prodával neobvykle dobře. Právě tímto dílem si autorka získala přízeň tisíců čtenářů, která se pak s dalšími romány stále více umocňovala.
____

Já osobně jsem tuto knihu četl dávno, ale ještě teď si pamatuju na šok, který na mě čekal na konci předposlední kapitoly. Agatha by si zasloužila Nobelovu cenu za to, jak dokáže čtenáře tahat za nos a nejdokonaleji to zvládla právě v této knize :)

30.11.-0001

taky skvělá...i když zde bylo porušeno jedno základní pravidlo psaní detektivek...