Herderova filosofie kultury
Martin Bojda
Herder a německé osvícenství Kniha přináší syntetické znázornění myslitelského odkazu Johanna Gottfrieda Herdera, jedné z největších a nejplodnějších osobností německé kultury, v kontextech duchovního světa německého osvícenství. Na široce podaném komparativním základě rekonstruuje filosofické zdroje hledisek uplatňovaných v teoretické a poetické tvorbě Herdera a dalších vůdčích představitelů jedné z klíčových epoch evropských kulturních dějin, snažíc se přitom zbavit nánosu stereotypizovaných představ stranících idealisticko-romantické linii. Herderovu oborově i žánrově široce rozkročenou tvorbu uchopuje skrze její bázi v univerzalistickém konceptu kultury jako projektu všestranné integrace duchovních sil člověka do humanistické jednoty odpovídající řádu přírody (přirozenosti). Herderův iniciační příspěvek teoretické sebereflexi řady moderních humanitních disciplín jako kulturní a sociální antropologie, literární a uměnovědná komparatistika, sémiotika, filosofie umění, jazyka a dějin nahlíží skrze jím nově uchopené kategorie historicity, komunikace, reprezentace, zprostředkovávající rozumění jako vlastní výkon poznání, vyžadovaný sémantickým charakterem skutečnosti jako průsečíku významotvorných působení, imanentně kořenících v minulosti, ale mířících do (otevřené) budoucnosti, a tak zavazujících svobodu zodpovědností, dovednost znalostí, individualitu všeobecností.... celý text
Přidat komentář
Asi vůbec první česká monografie o Herderovi. Herdera ukazuje jinak, než jak se obvykle vykládá - ne jako obhájce partikulárních kultur a národů, regionálního a historického relativismu proti univerzálnímu rozumu, ale naopak jako filosofa univerzální humanity, v níž se prostřednictvím konkrétní kulturní tradice, řeči, národnosti... každý vztahuje k věčnému.
Bojdův Herder rovněž oproti Kantovi, který (ovšem zdaleka ne jako první) neblaze postavil do protikladu rozum a hmotu, ducha a přírodu, subjekt a objekt, ukazuje společnou stvořenost obojího a organickou návaznost prvého na druhé.
Kniha stojí na takřka neuvěřitelném množství literatury (bibliografie má 20 stránek, přičemž první položkou jsou Herderovy sebrané spisy ve třiatřiceti svazcích...) a Herdera ukazuje v širokém kulturním kontextu (malá ukázka z rejstříku: Augustinus, J. S. Bach, Dante, Habermas, Händel, Komenský, Lukács, Luther, Masaryk, Marx, Shakespeare...).
I po redakci v knize zůstala řada hodně spletitých nebo naopak hodně zhuštěných větných konstrukcí, ale prokousat se jimi se myslím vyplatí.