Herečka: Múza první republiky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552675/bmid_herecka-muza-prvni-republiky.jpg
4
245
245
První světová válka skončila a duch divokých 20. let posedl srdce všech svobodomyslných umělců. Patřila mezi ně i herečka Jarmila Horáková. Za oponou jejího talentu se však skrývala vážná nemoc, která oslnivou kariéru přerušila v zárodku. O dvě desetiletí později objevuje Jarmilin příběh také herečka a spisovatelka Olga. V období protektorátu se pro ni výjimečný osud stává nejen inspirací, ale i mostem ke svobodě, který vede daleko za hranice ponuré reality.... celý text
Přidat komentář
• Mám pocit, že se listopad nese ve znamení mnoha „poprvé“. Poprvé jsem si na hlavu musela narazit čepici, nohy mi podrazilo náledí, přečetla jsem knížku za jeden jediný den a seznámila se s tvorbou Jany Poncarové. Ano, mluvit dnes budu o její knížce Herečka.
• Jarmila Horáková byla mladá, nadějná a velmi talentovaná dívka, která se zamilovala do hraní i divadla samotného. Herečkou toužila být již v raném dětství a pomalými krůčky směřovala ke splnění svého snu. Během 20.let se společně s dalšími, dnes známými umělci, stala jednou z velmi výrazných tváří tehdejší avantgardy.
• Kdybych si knihu Herečka nepřečetla, vybavila bych si skupinu Devětsil jen jako pojem z hodin literatury a Jarmilu Horákovou neznala vůbec. Páni! Tenhle příběh měl ale atmosféru! Děj se mi odvíjel živě před očima – mohla jsem stát na prknech divadla, cítit specifickou vůni líčidel, vplout do kavárny a naslouchat vášnivým uměleckým debatám. Postava Jarinky mi nesmírně přirostla k srdci. Viděla jsem v ní kus sebe. Věčně usměvavou a dobře naladěnou, se sklony k melancholii a občasné touze uzavřít se sama do sebe.
• Doteď ale nedokážu zaujmout konkrétní postoj vůči postavě Olgy. Která tvoří druhou linku autorčina vyprávění. Mám s ní soucítit? Nesnášet ji? Hrozně nerada totiž vynáším soudy. Zvlášť o literárních postavách, které skutečně existovaly. A tak si nechávám tuhle cestu otevřenou.
• Herečka se mi moc líbila. Četla se skvěle, ačkoli měl příběh občas dost ponurou atmosféru, právě v souvislosti s Olgou. První setkání tedy dopadlo na výbornou. Hodnotím 5*/5* a doporučuji.
... krásný příběh z první republiky. O herečce Jarmile Horákové jsem dosud netušila vůbec nic. Po vyhledání informací už je mi známější. Zaujala mě i jména dalších postav, která všichni známe. Mně se příběh líbil
Od Jany Poncarové jsem doteď nic nečetla. Ale nějak jsem věděla, že si budeme rozumět. Neodolala jsem její novince Herečka: Múza první republiky. A byla jsem okouzlena!
O herečce Jarmile Horákové jsem nevěděla vůbec nic, proto jsem se o to raději nechávala unášet tím krásně smutným vyprávěním o výjimečné divě 20. let.
Moc se mi líbily niterné myšlenky hlavní hrdinky, které nechávala zaznít ve svém deníku. Poodhalila nám tak trošku zákony herecké profese, vlastní pocity, radosti i smutky. Pro mladičkou Jarmilu Horákovou bylo jeviště životním posláním i zkázou.
Poznáváme Jarmilku jako malou holčičku, pro kterou je “hraní si na divadlo” vším. Postupně se její sen stává reálným a bylo pro mě potěšením sledovat, jak si mladá dívka neochvějně šla za svým snem a nenechala si jej nikým vzít. Ani tehdejší nelehkou dobou.
Jarmilin příběh se i díky jejímu dochovanému deníku dostává po dvaceti letech spisovatelce Olze Barényi a je pro ni inspirací k napsání divadelní hry na oslavu Jarmilina životního elánu i svobody.
Knihu doporučuji nejen milovníkům silných životních příběhů, ale také těm, kteří se rádi při čtení zatoulají do bujarého divadelního světa 20. let.
Jana Poncarová je pro mě už sázkou na jistotu. Její novinka Herečka je už třetí knihou, kterou jsem od ní přečetla a jsem zase spokojená a nadšená!
Herečku Jarmilu Horákovou jsem neznala, dozvěděla jsem se tak díky příběhu zase něco nového! Opět musím vyzdvihnout styl psaní, dvě dějové linky a skvěle vymyšlenou propojenost jednotlivých zápletek...
Jana Poncarová prostě umí a pokud jste ji ještě nezkusili, napravte to!
Nádherná knížka na kterou budu myslet ještě hodně dlouho. Nechci nic prozrazovat. Všem doporučuji k přečtení a moc se těším na autorské čtení a vyprávění paní spisovatelky o této knížce, na které se chystám už za 14 dnů.
Třeba se dozvím o Jarmile něco více, co v knize nebylo.
Autorka Jana Poncarová je česká spisovatelka, která se zabývá převážně skutečnými událostmi a životy lidí. Já bych vám dnes ráda představila její zatím poslední knihu s názvem Herečka: Múza první republiky.
Kniha je o životě talentované české herečky Jarmile Horákové. Ta od dětství toužila po tom stát se herečkou a stát na prknech, která znamenají svět. Herectví pro ni bylo vším a ač byla ještě dítě, byla k sobě tvrdá a disciplinovaná. Učila se texty a tvrdě dřela, aby se jednou dostala na divadelní scénu a mohla lidem ukázat své herecké umění. A povedlo se jí to. Milovala divadlo a film a naprosto mu podlehla. Vše, i soukromý život, šel stranou. Velice ráda si psala své pocity, myšlenky a vzpomínky do deníku.
Druhá významná žena v knize je Olga Barényi. Toto jméno vám možná nic neřekne, ale jedná se o pseudonym herečky a hlavně spisovatelky Aloisie Anny Voznicové. Ta se v knize věnuje psaní divadelní hry Herečka, která má být právě o životě Jarmily Horákové. Olze se totiž do rukou dostane Jarmilčin deník a ona se rozhodne nenechat upadnout v zapomnění její příběh.
Autorka dokázala bravurně vykreslit dvě tak naprosto odlišné postavy. Jejich pocity, dravost a odhodlanost v dobách ve kterých žily. Mezi Jarmilou a Olgou nás dělí v knize 20 let. Jarmila byla mladá a plná života s mnoha sny, ale bohužel osud tomu chtěl jinak a zemřela velice mladá a to ve 23 letech. Její poslední týdny života jsou v knize vylíčeny s neskutečným citem a měla jsem slzy v očích. Jarmila mi jako osoba přirostla velice k srdci a přiznám se, že jsem si o ní hledala na internetu další informace. Bohužel jich moc není. A je to škoda.
Proto jsem velice ráda, že autorka napsala takto nádhernou knihu, která je dějově sice smyšlená, ale opírá se o reálné události. Knížku doporučuji přečíst všem milovníkům historie, ale vlastně i všem ostatním, kteří si prostě chtějí přečíst kvalitní příběh, který ve čtenáři zanechá hlubokou stopu.
Po čtyřech předchozích setkání s autorčinými knihami mě již ani ve snu nenapadlo, že by nám naše knižní setkání někdy nevyšlo. Ale stalo se.
Nevím, čím to bylo, ale příběh po mně sklouzl a nezanechal žádnou stopu, což se mi u žádné z předchozích autorčiných knih nestalo.
Ale ať mě nepochopíte špatně, paní Poncarová stále píše krásně, její jazyk je radost číst, při určitých pasážích jsem se dokázala přenést do mého milovaného období první republiky, jen jsem prostě postrádala ten krásný pocit u srdce, který jsem mívala u jejích předchozích knih.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Jarmila Horáková – herečka první republiky. Velice talentovaná a nadějná umělkyně. Bohužel její život velice brzy ukončila vážná nemoc. O dvacet let později poznáváme Olgu, která se rozhodne sepsat příběh nadějné herečky. Díky němu se vzpomínkami vrací do doby svobody a naděje.
Miluji knihy Jany Poncarové, každá si mě získala, každou jsem prožila a příběhy jednotlivých hrdinek mě zasáhly. Nejinak tomu bylo i u Herečky.
Kniha na Vás dýchne atmosférou divokých dvacátých let. Divadlo, umělci, spisovatelé. Všichni tvořili a věřili, že nyní je to v jejich rukou, aby lidem ukázali, kam by dnešní svět měl směřovat. Nebáli se šokovat a šli si za svým cílem.
Vypravěčky, které se v knize střídají, mají svůj styl vyprávění. Díky němu okamžitě víte, kde se zrovna nacházíte. Před očima nám postavy ožívají a ukazují nám, jaké vlastně jsou. Při čtení jsem se dokázala vcítit do jejich nálady a každou kapitolu jsem se stávala jednou z nich. Postupně se nám příběhy obou hrdinek určitým způsobem protnou a bylo moc zajímavé to sledovat.
Knihy, která nám vyprávějí o skutečných hrdinkách mě vždy moc baví. Jelikož jsem ani Jarmilu, ani Olgu neznala, dohledávala jsem si další informace z jejich života, a hlavně pak fotografie. Díky tomu, co jsem se vše dozvěděla, dostala pro mě kniha ještě hlubší význam a s hrdinkami jsem se dokázala ještě lépe sžít.
Kniha plná emocí, života, naděje, ale i smutku, ztráty a bolesti. Kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout, do které jsem se dokázala ponořit a nevnímat okolí.
Jsem ráda, že má očekávání byla naplněna. Kdo máte rádi příběhy o silných ženách, rozhodně doporučuji nejen tuto knížku, ale celou tvorbu Jany Poncarové.
Knížka nás zavede do období 20. let, kdy vzniklo samostatné Československo, kultura se probouzela a Jarmila Horáková patřila mezi nastupující herecké hvězdy. V příběhu se zároveň potkáváme se spisovatelkou Olgou, která o dvě desetiletí později vypráví Jarmilin příběh.
Do knížky jsem vstupovala s velkým očekáváním, protože vím, jak moc jsou knížky Jany Poncarové populární. Bohužel, tento příběh mi vůbec nesedl.
Jarmila Horáková byla svobodomyslná bohémka a přesně taková je i tato kniha. Mě osobně její charakter vůbec nepřirostl k srdci a právě kvůli stylu vyprávění jsem si k ní vůbec nevytvořila vztah. Asi jsem čekala, že se knížka bude svým stylem víc blížit např. knihám Aleny Mornštajnové nebo Karin Lednické.
Na druhou stranu musím uznat, že autorka dobu první republiky a charakter postavy vykreslila dobře a knížka je kvalitně zpracovaná, opírá se o reálné Jarmiliny deníky a já se díky knize dozvěděla zase něco víc o české historii, jen si nemyslím, že by se kniha líbila masovému čtenáři a bude spíš pro fajnšmekry. Pro mě osobně byla bohužel docela nepřístupná.
Zároveň mě to ale vůbec neodradilo Janu Poncarovou číst. Naopak! Musím pochopit, proč je mezi všemi tak oblíbená.
“Vždyť se tam tolik těším- a přece tuším uprostřed té slávy svoji zkázu.”
Příběh prvorepublikové herečky založený na jejích deníkových zápiscích mě neoslovil na pět hvězd.
Kostra knihy je střídání dvou pohledů- Jarky Horákové herečky z první republiky a Olgy spisovatelky z protektorátu, která píše o zesnulé kolegyni divadelní hru.
Ze začátku příběh protékál kolem mě a ne a ne mě vtáhnout mezi řádky.
Není to napsané špatně, vůbec ne. Dialogy dobové, divadelní prostředí je atraktivní s personami jako Seifert, Teigle, Voskovec… ale celé to na mě blikalo roztěkaností, jen lehce načrtlé a nedotažené do konce.
Rozpolcenost herečky mezi povinností založit rodinu a touhou po divadle jen klouzala po povrchu a nezahryzla se do mě dostatečně.
Nebylo tam to něco, co ve mně zůstane i za měsíc.
Dějově se to za mě půlku knihy točilo v kruhu a nikam radikálně neposouvalo.
“Jenže to nebyly dívky do života. Žily samy sebou, svoji krásou, uměním.”
Ty myšlenky mezi řádky tam byly místy tak krásné, ale pro mě zkrátka neukotvené.
“Nikdy nebyla holčička, co čeká na prince, ale herečka plná touhy. Svými rolemi mluvila za svoji generaci.”
Posledních 100 stránek mě poháněla touha dozvědět se, jak Jarka dopadla, ale vzletné věty stále létaly kolem mě bez účinku.
Zase ale, jako u každého zklamání dodávám, že to někomu může stačit, může sednout její styl a moc to těm čtenářům přeju. Já mezi ně bohužel nepatřím a další knížky vynechám.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Krásný a smutný příběh herečky z první republiky. O Jarmile Horákové jsem se dozvěděla díky Janě Poncarové, mám ráda prvorepublikové herce a herečky, ale o Jarmile jsem nikdy neslyšela. Je skvělé, že ji spisovatelka svou knihou vrátila do povědomí. Stejně tak druhá hrdinka Olga Barényi. Doporučuji přečíst :-)