Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/117365/bmid_hermankove-udoli-oGy-117365.jpg
5
4004
4004
Strhující příběh ženy, které osud původně rozdal horší kartu než jiným. Byla silná, ačkoli si svou sílu neuvědomovala, a statečná, ačkoli o statečnosti nikdy nepřemýšlela. Dokázala najít obyčejné lidské štěstí i v tvrdé době a ještě tvrdších podmínkách. Přesto se nikdy necítila odstrčená či o něco ochuzená a dokázala prožít svůj život naplno. Příběh začíná v roce 1946, kdy sedmnáctiletou Annu repatriují z Ruska do poválečného Československa. Oba rodiče jsou mrtví a matčini příbuzní v Čechách se uvolili o sirotka postarat. Anna přijíždí do krajiny, kterou zná jen z vyprávění, ale která se v jejích představách jeví jako země zaslíbená. Neumí řeč a příbuzné zná jen z fotografií. Přesto u nich doufá nalézt nový domov - jedinou jistotu v nejistém světě, který ji obklopuje. Po příjezdu na místo se ale dovídá, že všechno je jinak. Ze dne na den se ocitá v nádherné, ale téměř vylidněné krajině Středohoří, s mužem, o němž ve skutečnosti nic neví...... celý text
Přidat komentář
To se tak dobře četlo, dej ubíhal jedna báseň.
A byl zajímavý! Moc mě čtení bavilo, chvílemi jsem byla napjatá, chvílemi smutná a jindy se jen usmívala.
Moc hezky odvyprávěn jeden těžký ale za to krásný životní příběh.
Najednou mi spousta mých problémů přijde tak malicherná.
Tahle kniha vás přikurtuje do křesla a všechny vaše starosti, související s malichernostmi jako například že je rozbitá myčka, případně sušička a na účtu máte tak akorát na inkaso a na splátku na hypotéky, tak ty jsou vám na míle vzdáleny. Protože co prožila a se vztyčenou hlavou přežila hlavní hrdinka knihy Anna, k tomu dokázala vychovat a postavit do života děti a nesklonit hlavu před ničím a před nikým....Nechtěla bych žít její život, ale pokud byla nějaká takováto postava jako předloha ke knize, tak se před skláním s hlubokou úctou. Já bych padla před první větší překážkou a čert vem, co by po mě zbylo. ..
Kniha je taková jednoduchoučká jednohubka. Autorka píše stručně, přímočaře. Jde o příběh ženy s těžkým osudem a velkým srdcem.
Kniha se moc dobře čte, ani čtenář neví jak a už je na konci. Zajímavý příběh poválečného Československa, osidlování opuštěných domovů po odsunu, příchod Volyňských Čechů, ale hlavně příběh těžkého života, velice silné a odhodlané ženy, statečnosti a pevnosti, ale též slabosti druhých a zrady a krutého období nástupu komunismu. Povedené.
Přiznám se, že na tuto knížku jsem půlroku koukala na stole v práci a pořád hledala čas.... Nicméně, čekání se vyplatilo :)
Krásný příběh mladičké Anny, která se po válce vrací k tetě, kde ji ale nečeká nový domov, ale svatba s hospodským.
Anna se v 17 letech vdá, rodí děti jako na běžícím pásu a ještě se zvládá starat o pohostinství. Nikdy si nestěžuje zvládá všechno, co jí osud nadělí.... A že v jejím životě přijdou pěkně horké chvilky.
Příjemné čtení na květnová odpoledne do křesílka na terase :)
Úžasná knížka,moc hezky psaná, čtiva i když se jedná o smutné období naší historie.
To bylo krásné, sice smutné, ale fakt krásné čtení. Popis neutěšeného života v poválečných letech a v době po převratu, a přesto obsahující tolik optimismu a naděje....
Čekala jsem, že zde bude více rozpracovaná linie volyňských Čechů, o které nevím téměř nic. Škoda. Ke knížce už se asi nikdy nevrátím - nebylo tam nic, co by mě niterněji zaujalo. Šlo jen o poutavě psaný příběh, který hodnotím pozitivně.
Anna je dívka, ze které se v průběhu děje stává opravdu silná žena. Kdyby ale kniha měla třeba o 50 stránek více, myslím, že by to jen a jen pomohlo. Takhle mi vše přišlo řešené povrchově. I přesto se mi příběh líbil.
Autorka píše čtivě, určitě se pustím i do dalších jejich knih.
Za mě tatím TOP kniha co jsem v tomto roce 2024 četl. Příběh fascinující, dech beroucí a smutný ... Nesouhlasím s komentáři o přílišného ,,sexu,, v tomto bylo vše ok ... Knihu četla i babička a pochválila ji - kdyby něco nesedělo, tak si myslím, že ve 91 letech co má, by to řekla ... Knihu doporučuji ...
Nemastné, neslané. Příběh je vlastně strašně hloupý. V podstatě jde o červenou knihovnu, která se tváří jako vážnější dílo, vzhledem k době, do jaké je děj umístěn.
Heřmánkové údolí, za mě dobré. Většinu knih čtu jedním dechem a zde tomu nebylo jinak. Je to poválečná doba, byla těžká a pokud si chtěl někdo zachovat rovnou páteř musel být silný, stejně jako hrdinka románu. Od autorky jsem následně četla knihu Hlas Kukačky, není rozdíl ve stylu psaní, ale v tématu. Obě knihy jsou založeny na ženských hrdinkách, ale zatím nemám potřebu se ke knize vracet.
Síla? Kde, v čem?? V neustálém roztahování noh?? Čekat jedno děcko za druhým z vás fakt hrdinku nedělá. Čili opět glorifikování zcela zbytečný postavy. Dělala to, co jediný ty národy umí no. Nic co by se mělo následovat.
Podle mě právem opěvovaná kniha, strhující poválečný příběh tématy blízký mému srdci. Syrově popsáno, netřeba příkras, prostě jak to bylo a plynulo. Za mě TOP kniha od autorky, zanechala stopy a lehkou pachuť.
Všemi opěvovaný a chválený román o životě v pohraničí po 2.světové válce a na úpatí nástupu komunistů. O Ukrajince, který tu našla novou životní příležitost, a pak se o ní rvala zuby nehty.
Mě třeba hodně oslovila její bojovnost a zvládání mateřství. A myslím, že proto má kniha takový úspěch - těch oblastí je tam nespočet a každý si může najít jiné téma, které řeší, které se ho dotkne.
Myslím, že zpětně to budu vnímat jako další knížku, v níž se kazilo, co se dalo. Ale brzy po přečtení to vnímám jako velmi dobře napsaný a velmi čtivý počin, který se mě dotkl a i mi něco dal. (Nicméně na takové haló to prostě není.)
Štítky knihy
20. století česká literatura domácí násilí mateřství psychické problémy poválečná doba ságy český venkov hrdinkyAutorovy další knížky
| 2012 |  Heřmánkové údolí |
| 2019 | Hlas kukačky |
| 2018 | Co neodvál ani čas |
| 2013 | Kočár do neznáma |
| 2022 | Jelení vršek |
Hluboce se skláním před příběhem ženy, která dokázala ustát tak těžký životní úděl s neuvěřitelnou silou a bez nářků, a nikdy se neodchýlila od prosté lidskosti. Obdivuji tu jistotu, s jakou vždycky věděla, co je správné, bez dlouhého přemýšlení.
O takových lidech se kdysi říkalo, že jsou solí téhle země, myslím, že lépe to vyjádřit neumím.