Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/117365/bmid_hermankove-udoli-oGy-117365.jpg
5
3982
3982
Strhující příběh ženy, které osud původně rozdal horší kartu než jiným. Byla silná, ačkoli si svou sílu neuvědomovala, a statečná, ačkoli o statečnosti nikdy nepřemýšlela. Dokázala najít obyčejné lidské štěstí i v tvrdé době a ještě tvrdších podmínkách. Přesto se nikdy necítila odstrčená či o něco ochuzená a dokázala prožít svůj život naplno. Příběh začíná v roce 1946, kdy sedmnáctiletou Annu repatriují z Ruska do poválečného Československa. Oba rodiče jsou mrtví a matčini příbuzní v Čechách se uvolili o sirotka postarat. Anna přijíždí do krajiny, kterou zná jen z vyprávění, ale která se v jejích představách jeví jako země zaslíbená. Neumí řeč a příbuzné zná jen z fotografií. Přesto u nich doufá nalézt nový domov - jedinou jistotu v nejistém světě, který ji obklopuje. Po příjezdu na místo se ale dovídá, že všechno je jinak. Ze dne na den se ocitá v nádherné, ale téměř vylidněné krajině Středohoří, s mužem, o němž ve skutečnosti nic neví...... celý text
Přidat komentář
Mladičká Anna přijíždí do Čech jako sirotek, s vidinou nového rodinného zázemí u své tety. Její sny vezmou zasvé krátce po příjezdu, kdy ji namísto tepla nového domova čeká neznámý muž, cizí prostředí a nejisté zítřky. Anuška je ovšem bojovnice a ke všem nesnázím se staví čelem, nemá moc na výběr...
Heřmánkové údolí je nakonec kouzelné, s manželem Pavlem se taky sžije, oporou je jí stará Beáta, která jí udílí cenné rady do života a pomáhá s dětmi a v domácnosti. Přesto je život v hostinci na samotě neskutečně těžký a drsný. Pavel je neodbytný milenec a Anuška už je ve třiadvaceti zasloužilá matka pěti dětí.
"Na porodnici Anna vzpomínala jako na oázu klidu. Po dlouhých týdnech se tady dosyta vyspala. Na pokoji jich leželo dvanáct, polovina jich chrápala, ale to Anně nevadilo. Spala jako zabitá, budila se jen na kojení."
Po celou dobu čtení jsem musela porovnávat podmínky ve kterých Anna s rodinnou žila, s tím, v čem žijeme my dnes. Drhla plíny na valše, pak je v mrazu "sušila" a lámala na polovic, sklenici medu vytírala chlebem a dělila ho na pět dílů, aby děti měly pochoutku, doma chodila v hadrech a pěkné šaty schovávala na horší časy, děti nastrkala do ohrádky aby si samy hrály, do košatiny se vlezli tři. Dřela od rána do noci, aby zajistila rodině základní věci pro život, byl nedostatek potravin a nadbytek udavačů... do dnešního pohodlí sakra daleko.
Chjo... na co my si to vlastně dneska stěžujeme??? Největší pohroma dnešní domácnosti je, když nejde wifina...
Anna řeší s Beátou Pavlovu nevěru...
"Ale jak s tím mám dál žít?"
Beáta si nalila další sklenici. "Stará se o tebe?"
"Jo, to jo, ale..."
"Bije tě?"
"Ne," ohradila se Anna dotčeně.
"Tak vidíš, máš spokojený manželství... Važ si toho co máš. Tam odkud pocházím, se říkalo, že manželství je šťastný, když má ženská po dvou letech od svatby ještě všechny přední zuby. To víš. Havíři..."
A stála Pavlovi po boku až do posledních možných chvil.
Jsem moc ráda, že si nakonec Anuška vybojovala lepší život, našla hodného muže a byla milována všemi svými dětmi... měla v životě štěstí, že kolem sebe vždycky měla samý hodný lidi.
Nádherné, dech beroucí, nezapomenutelné!
Nádherná kniha, sice smutná, ale opravdu nádherná. Udělala na mě veliký dojem. Četla jsem ji před několika lety a pořád na ni myslím, úplně mě dostala. Jednu mám ve své knihovně a další dvě už jsem koupila jako dárek. Jen ten konec byl až moc rychlý. Poslední roky života hlavní hrdinky popsala autorka opravdu velmi stručně. Mohla tomu období věnovat více stránek nebo naopak skončit román dříve. Ale to nic nemění na tom, že dávám knížce 5 hvězdiček :-)
Poslouchala jsem jako audioknihu, potřebovala jsem volné ruce na háčkování :-)..jinak hezké o nehezké době
No, jako přečetla jsem to rychle a bavilo mě to, Anna mi byla sympatická (mám všeobecně ráda takové typy hrdinek, možná proto, že já sama bych asi neměla tolik síly a odvahy), ale musím říct, že ke konci už mi příběh pěkně lezl na nervy... Nevím přesně proč. Je asi hloupé říct, že mi to všechno nakonec přišlo až moc idylické (protože samozřejmě nebylo), ale stejně se nemůžu přemoct k tomu, abych dala 4 hvězdičky... Možná bych ocenila, kdyby byl příběh podrobnější, konec byl vyloženě "letem světem"... No nevím. Jsem z Heřmánkového údolí trochu rozpačitá.
První kniha, kterou jsem od autorky četla, byl kočár do neznáma. Po téhle jednoduché slaďárně Jsem se dlouho zdráhala číst něco dalšího. Heřmánkové údolí ale mělo výborné recenze a tak jsem se do knihy pustila. Přečetla jí jedním dechem. Moc se mi líbilo vyprávění o poválečném životě a o životě za komunismu. Hlavní postava pro mě byla neuvěřitelně statečná. Za mě jedna z lepších knih, co jsem v poslední době četla
Překrásná kniha,nebylo možné se odtrhnout.Skvěle napsáno a ještě podle skutečného příběhu.Před paní Spisovatelkou smekám.
Krásný příběh a k uzoufání těžká doba. Neuvěřitelné, co musela Anuška ve svém věku zvládnou a vydržet. Ostatně i ostatní přesídlenci do krajů po odsunutých Němcích si užili "své". (A asi i jinde.) Člověk si říká, že válka skončila a bude už jen dobře a... začne verbování do JZD, udavačství , měnová reforma. Smutné, ale napsané tak, že mně připadalo jako by mi ten příběh sama Anuška vyprávěla.
Krásná kniha,nemohla jsem se od ní odtrhnout dokud jsem jí nepřečetla.Je až neuvěřitelné jak byla Anna silná žena,co všechno musela vytrpět a ještě pomáhala ostatním
Paní Anna si zaslouží velký obdiv! Je to takový ten prototyp silné ženy, která se nezalekne ničeho, žije pro svou rodinu, spokojí se s málem a z toho mála je šťastná. Její postava se mi tedy velmi líbila a upřímně, připadám si oproti ní jako úplna máčka!
Styl psaní byl pro mě takový jednodušší. Na jednu stranu se kniha dobře a rychle četla, na tu druhou byl děj na můj vkus místy pojat až příliš zkratkovitě. A taky mě docela mrzelo, že nebylo víc prostoru věnováno Otovi.
Jinak jsem si ale u knížky pěkně a příjemně odpočinula a rozhodně si nemyslím, že se jedná o červenou knihovnu, jak je zde párkrát zmíněno. :-)
Tohle by si měl přečíst každý kdo si z minula pamatuje už jen že byl mladý, svítilo sluníčko a chtěl by to zpátky.
Krásná kniha, která se nedala odložit. Určitě stojí za přečtení a budu na ni myslet..
Nádherný a zároveň smutný příběh dívky, která musela hodně rychle dospět v ženu a která to i přes všechny ústrky osudu nevzdala. Já jsem Anně po celou dobu z celého srdce přála, aby se karta jejího života obrátila na tu dobrou stranu. Sama mám (jen) dvě děti a vůbec si nedokážu představit, jak jich mohla vychovat devět, navíc v podmínkách, o kterých my v dnešní době nemáme ani ponětí. Má můj hluboký obdiv a respekt. A myslím, že dnes se už takové ženy jako ona nerodí...
Kniha je velmi čtivá.
Líbí se mi, že byla inspirována skutečností.
Obdivuji odvahu, statečnost, houževnatost, vytrvalost, odhodlání a sílu hlavní hrdinky.
Příběh je psán tím způsobem, že hlavní hrdinka na sklonku svého života vzpomíná na celý svůj život, co všechno prožila - kniha tedy nemá žádná hluchá místa, svižně ubíhá a čtenář se až nestačí divit, co vše se dá během jednoho života prožít.
A mimochodem - dokážete si představit, že byste měli mít devět dětí????? Já tedy vůbec.....
Proc vymyslet pribehy, zivot je lepsi. Pise na stridacku. Jen dva zanry. Cervenou knihovnu a psychotriler. Jak chuda nezkusena divka k hospode, hezkemu mladenci a peti detem prisla. A pak to psycho. Ocenuji hlavne to, ze k napsani knihy byl urcity duvod. A to se mi libi. Takovych je malo.
Moc krásně a čtivě napsané, ani jsem nestačila sledovat stránky. Příběh podle skutečné události, možná proto se tak dobře čte, protože může někomu připomínat osudy někoho z vlastní rodiny. Vždyť to zase není tak dávno, naše babičky na tom byly dost podobně..... podobně domluvená nebo úspěchaná manželství, celodenní dřina v hospodářství nebo v domácnosti, spousta dětí, nezřídka i 11, a nakonec i ta starost o nemocného manžela, kterému slíbily u oltáře "v dobrém i ve zlém ". A k tomu všemu život v období po válce a těžká 50. léta.....zdá se to tak nedávno a přitom se od té doby tolik věcí změnilo. A za některé zaplat'pánbůh.
Neodpustím si ještě ke komentářům níže:
Údajně červená knihovna - zajímalo by mě, z čeho je tak usuzováno, mně nepřijde, že by hlavní hrdinka coby chudá švadlenka ke štěstí se synkem továrníka přišla.
Neuvěřitelné, údajně smyšlené - hm, dost podobné osudy znám ze svého okolí, z bližší i vzdálenější rodiny, co je neuvěřitelného na takovém životě?
Mohla svůj život změnit - mohla, ale asi výchova a tehdejší zvyklosti udělaly své. Proč třeba i dnes některé ženy přijímají útrpně svůj úděl a nemají vůli ho změnit?
Krásná kniha, silný příběh, přečtena za dva dny. Bez "hluchých míst" , skvěle popsaná trnitá cesta životem hlavní hrdinky Anny, ... statečná žena. A poslední věta skvěle vystihuje nezlomnou povahu.
Štítky knihy
20. století česká literatura domácí násilí mateřství psychické problémy poválečná doba ságy český venkov hrdinkyAutorovy další knížky
| 2012 |  Heřmánkové údolí |
| 2019 | Hlas kukačky |
| 2018 | Co neodvál ani čas |
| 2013 | Kočár do neznáma |
| 2022 | Jelení vršek |
Krásná kniha. Smutná, ale poutavě napsaná. Těžko se od ní odcházelo.