Heřmánkové údolí
Hana Martinková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/546261/bmid_hermankove-udoli.jpg
5
3971
3971
Strhující příběh ženy, které osud původně rozdal horší kartu než jiným.
Romány Pro ženy Literatura česká
Vydáno:
2016
,
MOBA (Moravská bastei)
Interpreti: Simona Postlerová
více info...
Přidat komentář
Krásné čtení....tohle by si měl přečíst každý, kdo si stále stěžuje, že má těžký život.
Heřmánkové údolí vás vezme zpátky do československé historie a připomene vám příkoří, kterým museli čelit obyčejní lidé, pokud se nesklonili pod tlakem režimu. Díky vzpomínání hlavní hrdinky (a neuvěřitelně silné ženy) si prožijete ekonomické, rodinné i společenské problémy minulých dob a uvědomíte si, že vaše jedna malá pomoc může pro druhého znamenat nesmírnou podporu a úlevu.
Přestože patřím mezi mladší ročníky, díky autorce jsem měla pocit, že jsem si poválečnou dobu v Československu i nástup socialismu sama prožila. A to přesto, že v knize nejsou zmíněny žádné historické události, ani vysvětlen jejich kontext. Autorce stačilo pracovat s postavami, vtisknout jim ty správné názory a chování, aby dobu vykreslila.
Moje druhá přečtená kniha od HMK (první byla Hlas kukačky), a nutno říct, že byla o moc lepší.
Velmi silný příběh životem zkoušené ženy. Moc hezky se kniha četla. Za mě 5*.
Neuvěřitelné kolik zápletek může potkat jeden lidský život a tak statečně všem čelit. Kniha mě naprosto vtáhla do děje a několik dní jsem žila s Annou v hospodě a v zahradním domku. Tleskám!!!
Musela jsem si na knihu přes rok počkat než se na mne dostala v knihovně tak velký zájem o ní byl a je pravda, že se od ní těžko dokážu odtrhnout. Důkaz, že žena zvládne víc než kůň a je to i skvělý náhled do doby po druhé světové válce,když se komouši dostávali k moci.
Co vše se dá prožít během jednoho života!Co vše Anna musela zvládnout v poválečném Československu-začít nový život v cizí zemi,vdát se bez lásky,překonat mnoho překážek,které ji osud přichystal-a že jich bylo!Uff...Příběh čtený jedním dechem.Skláním se před Annou,jak vše dokázala zvládnout a nikdy nepřestala být sama sebou.
Mám ráda české knihy o životě a tahle byla moc povedená. Místy drsný příběh velmi statečné Anny, poutvé a napínavé čtení, které vás pohltí a nepustí, moc hezky napsané. Těžká poválečná doba, příběh lásky, opravdové přátelství, politická situace, Annina četná těhotenství, starost jak uživit rodinu, manželovy psychické problémy, je tam prostě všechno. Mám jediný problém, knížka mě chytla natolik, že jsem ji vyloženě vdechla a tak si ji někdy časem budu muset přečíst ještě jednou pomaleji a čtení si pořádně vychutnat.
"Stejně máme štěstí," řekla Anna, když poprvé seděli na lavici před hořícími kamny. "Vždycky narazíme na hodný lidi" Útrpně se na ni podíval. "Tomu ty říkáš štěstí?"
"Jo. Mohli jsme dopadnout hůř. Ale máme kam hlavu složit. A nejsme sami, lidi nám pomohli. Zase bude líp. Určitě!"
Není, co dodat, to jak nahlížíme na život je klíč k tomu, kdy jsme šťastni. Taky pevně věřím, že bude zase líp.
Asi nebudu jediná, kdo zná podobný příběh z vyprávění někoho blízkého. Moje babička prožila podobný život jako Anna. Jen, na rozdíl od ní, neproběhla ani část manželství v lásce a spokojenosti.
Na mnoha postavách v knize mi imponovalo, jak se vypořádávají s těžkou dobou, ve které žijí, nicméně hlavní postava byla NEJ! Jak se po každé jobovce postaví a jde dál s hlavou vztyčenou a při tom dokáže ještě pomáhat druhým. Bylo mi líto, že otěhotněla pokaždé, když se jí manžel jen otřel o sukni, ale v závěru si člověk řekne: všechno zlé je k něčemu dobré. Zajímavé je srovnání lidí a doby. Jak by dnešní člověk dokázal tolik, jako lidé v poválečných letech? Každodenní boj o kousek jídla a střechu nad hlavou. Oproti nim jsme my jen rozmazlení a zpovykaní hajzlíci, kteří si máločeho skutečně cení. Klobouk dolů před autorkou, s níž jsem měla tu čest poprvé, ale rozhodně ne naposledy.
Nebýt povinností zhltla bych Heřmánkové údolí během jednoho dne. Slzy jsem zamačkávala mockrát.
Annu nešlo než obdivovat a přát jí, aby vše zvládla. A že toho bylo.
Silně se mě dotkl i nelehký osud Pavla.
Je to krásná, emočně náročná kniha.
Velmi čtivá kniha s voňavým názvem a silným příběhem z nelehké doby, který mě na nějakou dobu vytrhl z reality.
Jen neuvěřitelné příběhy píše sám život.
Jiné už by Annin příběh dostal až na samé dno, ale naše hrdinka i ty nejkrušnější chvíle prošla se vztyčenou hlavou a vždy se snažila vidět na všem to nejlepší.
Velice emotivní příběh, kde nechyběly slzy, když jsem dočítala poslední stránky Annina života.
(SPOILER)
"Můj život byl na román. Jen kdybych ho uměla napsat."
Hezky napsaný příběh dívky a ženy, zdánlivě obyčejný, avšak s hlubokým kontextem. Vypráví o síle této ženy, která ze všeho, co jí postihlo, dokázala vytěžit to dobré... Nad vším leží vůně údolí, kam se dostala ne zcela chtěně, milovala ho, aby ho musela opustit. Smutné.
"No, řekla bych, že se v životě neztratíš. Vypadáš sice jako tichá voda, ale tam uvnitř je něco víc. Jestlipak to ten tvůj ví?"
Krásně napsaná kniha o neskutečně silné ženě.
Těžko psát něco víc.
A je to asi úplně zbytečné.
K tak dobré knize s tak silným dějem se prostě nic víc říkat nemusí.
Knížka se mi moc líbila...hlavní hrdinka byla neskutečně silná a hodná duše..má můj obdiv
Drsný osud. V šesti letech prožitého života, který vydal na celou knihu. Tolik změn jiného člověka nepotká za celý život. Přesto hrdinka stále myslí pozitivně, chce žít, chce být šťastná a své štěstí vyloženě hledá v každé maličkosti, v každém dni. Je to hezky napsaná kniha, plná emocí, těžkého údělu, ale i lásky a naplnění. Život Aničky opravdu měl smysl a stál za zdokumentování.
Štítky knihy
20. století česká literatura domácí násilí mateřství psychické problémy poválečná doba ságy český venkov hrdinkyAutorovy další knížky
| 2012 |  Heřmánkové údolí |
| 2019 | Hlas kukačky |
| 2018 | Co neodvál ani čas |
| 2013 | Kočár do neznáma |
| 2022 | Jelení vršek |
Někteří tu píší, že to není červená knihovna. Podle mě ano, akorát příběh je zasazen do nelehké poválečné doby. Anna je hrdinka s velkým H. Všechno zvládne, všem pomůže, všechno zachrání. Musím říct, že mi lezla dost na nervy. Autorka píše opravdu jednoduchým stylem, který mě nezaujal. Velmi mi vadilo i opakování některých již známých informací. Také neustálé zmiňování, že Anna tlačí kočár, sporťák a kolik v tom má dětí. Tohle nebyl šálek mého čaje.