Heřmánkové údolí
Hana Martinková
Strhující příběh ženy, které osud původně rozdal horší kartu než jiným.
Romány Pro ženy Literatura česká
Vydáno: 2016 , MOBA (Moravská bastei)Interpreti: Simona Postlerová
více info...
Přidat komentář
V komentářích už bylo řečeno asi vše, co bych sama chtěla dodat.. Proto "jen" gesto - klobouk dolů před touto ženou všedního dne.. Zároveň s láskou a obdivem vzpomínám na své babičky, které měly podobné "zážitky"..
"Život je prostě takový. Některé sny jsou nesplnitelné. Nemá cenu se užírat marnými nadějemi. Musíme žít tak, jak to jde."
Velimi silné vyprávění, které ukazuje, jak my, v dnešní době, řešíme mnohdy malicherné problémy. Kniha mi nastavila zrcadlo, neumím si představit, že bych žila jako Anna. Vstávala brzy ráno a uléhala po půlnoci, a to vše s malými dětmi. Když přičtu povahu a problémy jejího manžela, divím se, její oddanosti. Čekala jsem, že se sblíží třeba s Viktorem. Ale vydržela oddaně až do hořkého konce.
Mnohdy mi běhal až mráz po zádech, ale mám takové knihy ráda. Pomohou mě utvrdit v tom, že se přeci jen nemáme tak špatně, jako naši předkové.
Heřmánkové údolí pro mě byla odpočinková kniha, nejedná se rozhodně o vysokou literaturu. Kniha vypráví o běžném životě na vesnici a těžkostech té doby. Příběh mě začal zajímat zhruba od půlky knihy, kdy se k moci začali dostávat komunisté a příběh měl spád. Nebylo to rozhodně špatný, ale hlubší dojem to ve mně nezanechalo.
No páni, tohle bylo počteníčko. Odložit to? Ani náhodou, dokud jsem neskončila. A Anna, ta si zasloužila veškerý můj obdiv. Co všechno musela překonat. Dřít od rána do noci, s lecčíms se vyrovnávat, starat se o ,,fůru" dětí a přesto zůstávala silná a nic nevzdávala. Ta padesátá léta byla fakt hnusná doba.
Toto bola tak krásna knižka. Úplne som to s Anuškou všetko prežívala. Človek si uvedomí, aké hlúposti momentálne riešime a ako dobre sa my (aj) v tejto dobe máme.
Nádherný příběh,který mě dojal,že jsem na konci nemohla přestat brečet.Za mně opravdová perla.
Moc pěkná kniha s reálným základem, hlavní hrdinka Anna je tak úžasně lidská a soucitná, sama neměla lehký život, ale i tak byla vždy ochotná pomoci ostatním a byla opravdovou hrdinkou, byť v obyčejném životě, třeba když se ujala dětí své německé sousedky nebo když pomohla manželovu příteli Viktorovi, to jsem opravdu nad stránkami smekala :-) Ale hrdinkou byla i ve svém manželství, že stála po boku svého muže v dobrém i ve zlém. Celkově ne úplně veselé čtení, ale rozhodně napínavé, čtivé a chvílemi i dojemné. Doporučuji :-)
Bez debaty si kniha zaslouží pět hvězd. Smutné osudy volyňských Čechů jsou známy. Ale život Anušky je úplnou sbírkou smolných událostí. Jiná žena, ne tak silná jako ona, by to nezvládla. Možná za tím stojí to mládí, ve kterém porodila tolik dětí. Mladší ženy mají nějaký vrozený nadhled při výchově svých dětí. Ty starší maminky už jsou přece jen obezřetnější a zkušenější životem a víc se bojí. Byla to hodně smutná doba, ale i v té době byli lidé šťastní.
Knížka by měla být povinnou četbou. Stejně, jako je psané na zadní straně knihy, souhlasím s názorem, že člověk si po přečtení uvědomuje o dost více maličkostí. Je to úžasná kniha, která má obdivuhodnou hlavní hrdinku, nádherné prostředí a čtenář se velkou část knihy bude usmívat.
Anna je silná žena a obdivuhodná matka. Zažila opravdu nelehké časy a dokázala se v nich zorientovat a s pomocí druhých je zvládla.
Super kniha. Je v ní dobře zachycena proměna společnosti.
Čtení této knihy byl pro mně neuvěřitelně silný emoční zážitek! Možná si mnoho z nás dnes říká - jak to mohla Anna všechno zvládnout?? Já bych to nedala...Ale ona to zvládla jednoduše proto, že jí nic jiného nezbývalo...neměla čas na deprese, sebelítost. Obdivuji všechny ženy a vůbec lidi, kteří žili v této nelehké době. Kloubouk dolů přede všemi, co ty hrůzy ustáli.
Úplně jsem se při čtení za sebe styděla, že si stěžuji. Jsem sama na dvě malé děti v cizí zemi, neni to snadné, ale toto mě hezky proliskalo. Klobouk dolu před takovou silnou ženou. Tuhle knihu jsem přečetla jedním dechem, a zanechalo ve mě to WOW, co jsem dlouho hledala.
Moc hezký příběh. Anulka nebyla žádná cimprlína, ale tvrdá ženská. Příběh nebyl nijak romantický. Žádná procházka růžovým sadem, ale měl svoje kouzlo. Obdivuju odhodlání a kuráž hlavní hrdinky. A fandila jsem jí až do samého konce. Kde mi opravdu padla čelist... 9 dětí a k tomu 2 potraty? Za mě klobouček.
Stojí za přečtení.
Skvělé čtení! Na knížku jsem sylšela dobré recenze, ale nic mě nepopohánělo k přečtení, teď zpětně nechápu, proč jsem se nad tím tak dlouho roznmýšlela? Skvěle se čte a postavy jsou bezvadné! Doporučuji a nad hlasem kukačky rozhodně už váhat nebudu!
To se četlo samo, vážně. Dokonce bych řekla, že by jí slušelo i víc stran klidně :D Nevím proč jsem se jí tak nějak doteď vyhýbala, protože jsem si ji nakonec fakt užila. Mám ráda knihy z poválečné doby, ze Sudet, a knihy, kvůli kterým si připomeneme, že musíme být moc vděční za to, co je a máme dnes...
Jediné co bych knížce vytkla a co mě docela rozptylovalo, že se v ní vyskytuje dost překlepů, chyby v uvozovkách, apod. To mě vždycky dost ruší.
Přiznám se, že jsem vlastně knihu neměla původně v plánu číst, ale pak jsem si ji půjčila od mamky, pročetla si první kapitolu a bylo to. A jsem ráda, protože kniha se mi nakonec líbila víc, než jsem čekala, a odložit ji kvůli práci bylo skutečně náročné.
Heřmánkové údolí je příběhem neuvěřitelně silné hrdinky, která v životě narážela na jednu překážku za druhou, a přesto dokázala zatnout zuby a jít dál. Pokaždé našla v sobě novou a netušenou sílu, o které ani nevěděla, že ji v sobě ještě má, a dokázala překonat to, z čeho by se řada lidí kácela. Mám tak pro hlavní hrdinku jen slova obdivu. Samotnou mne kolikrát při čtení napadlo, kolik bych z toho dokázala zvládnout já, kdyby mne potkaly podobné události. Zda bych i já dokázala být tak silná. Nevím, jestli bych na tuto otázku uměla odpovědět. Ale přesto se mi na příkladu hrdinky Anny potvrzuje, že v některých případech člověk dokáže v sobě nacházet sílu, o které nevěděl, a překvapit nejen své okolí, ale i sám sebe.
Zároveň musím podotknout, že autorka píše neuvěřitelně čtivě, její styl psaní působí velmi přirozeně a vypsaně. Z knihy je jednoznačně znát, že paní Körnerová je již zkušenou autorkou, protože její vyprávění je přesvědčivé, silné, ale přitom citlivé a autorka přesně ví, co chce svým čtenářům předat. Její styl psaní je zároveň přístupný a srozumitelný, kniha se mi četla skutečně dobře a velmi mi sedla do nálady.
Při závěrečném hodnocení jsem se nicméně nakonec přiklonila ke 4 hvězdám místo 5. Nechápejte mne špatně, kniha je to určitě vynikající a za pozornost rozhodně stojí. Přesto mám dojem, že existují tituly, které mne přeci jen zasáhly a ponechaly ve mně trochu něco víc, než se to podařilo Heřmánkovému údolí. Každopádně tato kniha si minimálně 4 hvězdy zaslouží. A je možné, že až se mi Heřmánkové údolí trochu víc rozleží v hlavě, hodnocení nakonec třeba změním ještě k lepšímu. :-)
Kniha se velice dobře četla a měla svižný děj, jako ostatně všechny knihy od paní Kornerové. Avšak tato byla hodně depresivní. TOP je pro mě stále sága Pán hor a ostatní romány z 18. století.
Moc pěkná knížka.Četla se úplně sama.Určitě nebude jediná knížka od autorky kterou budu číst.
Krásná kniha. Dlouho mě míjela, ale říkala jsem si: asi na ní něco bude, když je tak vysoce hodnocená. Postava Anny mi byla moc sympatická; její vůle po životě, houževnatost a síla se vždycky znovu zvednout a pokračovat byla obdivuhodná. Jasný plný počet!
Štítky knihy
20. století česká literatura domácí násilí mateřství psychické problémy poválečná doba ságy český venkov hrdinkyAutorovy další knížky
2012 | Heřmánkové údolí |
2019 | Hlas kukačky |
2018 | Co neodvál ani čas |
2013 | Kočár do neznáma |
2022 | Jelení vršek |
Krásné čtení.. stránky mizely před očima... já teda myslím, že ženy byly vždycky silné... dříve všechno trpěly..dnes už si ženy nenechají toho tolik líbit...ale je to dobou...
Babička moje byla z dětského domova,3 děti po roce a manžel jen chodil do hospody a měl jiné ženy...a prostě v tom žila..byla moc hodná...ale?... naštěstí muži dnes už se více zajímají o děti a ženy znají více svou cenu...ale to je pokrok doby...
Mám ale pocit, že dříve si lidé vážili více ,co mají a byla opravdová přátelství.. pomáhali si..
Děkuji za krásnou knihu...pokora v té době je značná...