Historie včel
Maja Lunde
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482056/bmid_historie-vcel-LNE-482056.jpg
4
940
940
Klimatické kvarteto série
1. díl >
Anglie, rok 1852: William Savage snil o tom, že se stane významným biologem. V uskutečnění jeho tužeb mu však brání rozvětvená rodina a záhadná choroba, která ho upoutala na lůžko. Přes všechny těžkosti se mu nakonec díky obětavé pomoci dcery Charlotte podaří vytvořit zcela nový, revoluční typ včelího úlu, jenž mu má přinést uznání a slávu. USA, rok 2007: Včelař George bojuje s nepřízní osudu. Jeho syn nemá zájem převzít jeho farmu, touží studovat, odstěhovat se do města a stát se novinářem. Z okolí navíc přicházejí zprávy o záhadném kolapsu včelstev. A když George jednoho dne najde i svoje úly prázdné, ocitne se na pokraji sil. Čína, rok 2098: Mladá matka Tao žije ve světě, v němž zcela vymizely včely, a jejich roli proto museli převzít lidé. Jako opylovačka denně šplhá se štětečkem do korun stromů a přeje si jediné. aby její pětiletý syn měl lepší život. pak se ale stane něco, co nikdo nečekal a co její život změní navždycky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , KontrastOriginální název:
Bienes historie, 2015
více info...
Přidat komentář
Tri príbehy z rôznych období a miest so spoločnou témou, a to včely. 1852 a depresívny William, ktorý skúma včely v Anglicku. 2007 a George, ktorý vedie farmu s včelami v USA a posledný rok 2098 v Číne, kde Tao pracuje v sadoch a ručne opeľuje stromy, lebo včely už neexistujú.
Každý príbeh opisuje komplikované medziľudské vzťahy a rozsiahly dopad bezohľadného ľudského správania na ekológiu. Najradšej by som si hneď postavila úľ na záhrade a starala sa o tie malé, pracovité zvieratká.
Kniha vo mne zanechala silný dojem, donútila ma zamyslieť sa a uvedomila som si množstvo súvislostí. Určite sa vrhnem aj na ďalšie knihy z Klimatického kvarteta, určite ma budú rovnako baviť.
Musím vyzdvihnúť samotné vydanie knihy: obal, ktorý je extrémne príjemný na dotyk, stránky sú z hrubšieho papiera a ladiaca záložka je už len zlatý klinec. Pôsobí tak kniha veľmi luxusne, takže som si čítanie užila ešte o trochu viac.
Krásná a dojemná kniha. Svíral mě pocit úzkosti. Velmi pravdivá ve všech ohledech.
Výborná kniha, horšia ako Kôň Przewalského ale aj tak výborná. Veľmi ma zaujala celková myšlienka týchto kníh, ako sme vlastne každý dielikom niečoho dôležitejšieho a vždy sa oplatí snažiť. Nádhera.
Kniha se skládá ze tří oddělených příběhů odehrávajících se v různých časových obdobích a na různých místech. Jak kniha postupuje, jednotlivé příběhy se propojují.
V různých komentářích (nejen zde na databázi) jsem si všimla kritiky této knihy na základě nesprávných odborných faktů. S tím úplně nesouhlasím. Historický kontext a informace o včelařství, které jsou v knize prezentovány, jsou v zásadě správné a vychází z reálných znalostí o včelách a včelařství (alespoň dle toho, co jsem si já zjišťovala). Například popis včelařských praktik v 19. století nebo zmínky o problematice úhynu včel v současnosti mají své kořeny ve skutečných faktech.
Kniha je nicméně román a tak je zcela přirozené, že spousta detailů, ať už historických nebo jiných jsou předmětem fikce. Důležitější než doslovná historická přesnost je zde ale především sdělení knihy o vztahu mezi člověkem a přírodou, a o ekologických problémech, kterým čelíme.
Co bych knize ale vytkla, je docela pomalý děj. Než se ve všech příbězích dostaneme k nějakému vyvrcholení v ději, jsme už téměř u konce knihy.
První dva příběhy mají spoustu paralel a frustrace hlavních postav jsou v některých momentech až identické, což mě místy nudilo a nadávala jsem autorce, že si nemohla vymyslet originálnější linku své třetí postavě, ale na konci knihy jsem se musela přiklonit k názoru, že autorka chtěla ukázat, že lidstvo má tendence opakovat chyby svých předků, ale zároveň máme tu možnost tyto programy přerušit a přepsat.
Kniha je silným voláním po probuzení, po změně chování člověka k přírodě, ale i jednoho k druhým. Nutí nás ptát se, zašli jsme už příliš daleko, nebo máme ještě šanci něco změnit? Ačkoliv kniha ukazuje velmi nepříjemnou budoucnost, a může to být místy docela depresivní čtení, konec v čtenáři zanechává příjemný pocit naděje.
Kompletní recenze na mém blogu: https://shorturl.at/bjrIY
Tak tohle mi neskutečně sedlo! O naší přetechnizované a namyšlené západní civilizaci přemýšlím často, plna obav, kam se to vlastně řítíme. Snažím se k tomu občas i něco napsat v rámci popularizačních článků ve svém oboru. Autorka však ve svém románu ukázala, že tuto problematiku lze podat velmi zajímavě, poutavě až napínavě, bez nějakého moralizování, ale s patřičným varováním, kde ovšem nechybí ani naděje. Velmi se mi tu líbilo prolínání tří časových rovin, a s tím i částečné prolínání osudů hlavních hrdinů, lidský rozměr celé knihy a paralely mezi životem včel a lidské rodiny. Postavy mi byly vesměs sympatické, i když výlevů vzteku u Williama i Georga, během nichž své životní dílo ničili, jsem litovala jako něčeho, bez čeho by možná všechno bylo nakonec jinak.
Historie včel mě zaujala svým názvem. Původně jsem očekával strhující sci-fi, ale nakonec jsem dostal ubohý počin o lidských starostech a mezilidských vztazích. Historie včel by se mohla jmenovat úplně jinak. Včely nejsou hlavním tématem knihy, jsou to lidé. Myslím, že kdyby autorka zvolila vhodnější název, určitě by zvýšila mé očekávání.
Neustále mi vadilo, že si každá ze tří postav na něco stěžuje. Bohužel takovým způsobem, kdy to začíná být až otravné. Ano, postavy se nacházejí v krizi a řeší různé starosti, ale jejich emoce a jednání jsou popsány až moc infantilně a apaticky. Postava George byla z celé knížky nejlepší. V podstatě se jedná o normálního člověka, kterého potkáváte na ulici. Williamova linie mi z počátku přišla zajímavá, ale dost nevyužitá. Autorka se mohla víc vyřádit na Williamově charakteru a příběhu. Jeho neustálé lamentování a deprese mě doháněly k šílenství. Dokonce i jeho rodina (hlavně Williamova dcera, se kterou si tak dobře rozuměl) byla v některých momentech na zabití. K Tao jsem si nedokázal najít vztah. Nejzbytečnější a zároveň nejotravnější postava z celé knihy. Autorka už od první kapitoly dává najevo, že se celá knížka bude točit jen kolem Tao, a zbylé postavy nejsou po zbytek knížky využity. Tao je doslova ocejchována titulem "spasitelka", na kterou si v některých částech hraje.
Na co chtěla paní autorka upozornit? Nemám tušení, ale OCD to nejspíš nebude. Včely tu vlastně nehrají velikou roli. Hlavní náplní této knížky jsou lidé a mezilidské vztahy. Bohužel i toto téma není dobře prozkoumáno a zpracováno. Celkově se jedná o jednoduché čtení, které se dobře čte, ale postrádá kouzlo zážitku a emocí.
(SPOILER) Autorka chtěla vykreslit temnou budoucnost bez pilného hmyzu. Googlení během čtení prvních stránek ale zapůsobilo trochu jako Riddikulus. Vracet se už ke knížce asi nebudu.
keď sme sa naposledy pozerali s včelárom do nášho úľa, mali sme len tri rámiky akotak zaplnené, zvyšok prázdny. nadstavec o včelách ani nechyroval. pritom záhrada plná kvetov, levandule začínali svoj mesačný balet farieb a vôní, v bylinkovej záhrade na výber od tymiánu cez materinu dúšku, nechtík, divozel, kapucínku, yzop, dokonca ešte dokvital aj rozmarín, santolina, echinacea, medovka, mäta, divozel, nádherne sa rozbiehala budleja, tráva plná hlávok ďateliny a kam som sa pozrel, všade ľubovník, otvárali sa veľké slnečnice, cínie, ostrôžky, druhá várka orlíčkov... jednoducho človek by si povedal, že tie včely musia byť objedené a nevládzu vláčiť do úľa vedrá nektáru a peľu.
a nič.
a potom som sa dočítal, že to môže byť spôsobené aj charakterom leta - je sucho alebo daždivo. kvety síce kvitnú, ale nemajú nektár, sú suché. a tak sú včely vlastne podvyživené. (čo im ale nebránilo, aby na mňa vystrčili svoje žihadlá a položili život pri ochrane úľa. jedno som dostal do čela, druhé do chrbta ruky. a opuchol som, až som bol smiešny, nejako sa u mňa rozvinula alergia na včelí jed. asi vekom.)
prečo taký dlhý úvod?
ide opäť o knihu, ktorá sa viezla na módnej vlne a pchali ju do každej relácie. v ničom to nepomohlo normálnemu premýšľaniu o stave planéty. a v ničom to nepomohlo ani knihe, lebo ľudia ju hltali ako módnu a trendy záležitosť. pritom tá kniha vôbec nie je zlá, je priam výborná.
jej takmer spomalený dej dáva čitateľovi možnosť zamyslieť sa. a nielen nad stavom včiel. tri príbehy akoby z troch iných planét, pritom živé a uveriteľné (až na detaily - aby otec nevidel, že jeho syn si prechlastáva ledva začatý život sa mi videlo dosť nepravdepodobné). navyše tu chýbal akýkoľvek hysterický apel na ochranu a záchranu sveta a civilizácie. na to, že sa deje niečo nie celkom dobré, dokonca ohrozujúce i keď takmer nebadateľné, musí prísť každý sám.
aj keď údajne v celosvetovom meradle tvoria včely iba 9 % opeľovačov (bez záruky, neviem, či si to dobre pamätám), ich strata by bola pre planétu katastrofou. vypadol by totiž celý jeden článok ekosystému. že sa v knihe časť deja odohráva v Číne je dobré. možno si niekto spomenie na neľútostné ťaženie súdruha Mao Ce Tunga proti vrabcom, ktoré vraj oberali poľnohospodárov o úrodu. pretože to Číňania vtedy zobrali pevne do ruky, dokázali vyhubiť dve miliardy vrabcov a vlastne všetkých malých spevavcov. dva roky na to zomrelo v strašidelnom hladomore 40 miliónov Číňanov - úrodu im zožral hmyz, ktorý bol predtým potravou vrabcov... potom začali vrabce dovážať...
takže keď teraz vidím nadšených Izraelcov, ktorí opeľujú ovocné sady s pomocou traktorov, je mi mierne mdlo. človek je skutočne nepoučiteľný.
príbeh včiel sa končí akoby šťastne, mne však zostala pachuť na jazyku. nielenže nie sme schopní poučiť sa na vlastných chybách, ešte aj regeneračnú schopnosť prírody sa snažíme využiť v prospech svojej ideológie.
Zajímavé pojetí, jak přiblížit život včel. Já je nesmírně obdivuji pro jejich pilnost, organizaci, užitečnost. Jsou prostě úžasné. Mají můj respekt a doufám, my jim svým chováním nenarušíme jejich svět.
Rozhodně jsem očekávala něco trochu jiného. Tři zdánlivě nesouvisející příběhové linie plynou velmi pozvolna, takřka bez jakéhokoli významnějšího dějového posunu, občas jsou obzvláštněny vsuvkou týkající se života včel. Ještě aby ne! (přesto bych ocenila větší záběr, pokud hovoříme o environmnetálním románu). Asi nejvíce mne iritovaly ty podivné, unylé postavy, které po chvíli dávají zapomenout tomu, co bylo přečteno. A to je mi líto, přítomné varování pak může snadněji uniknout.
Po Modré jsem hned sáhla po tomhle bestselleru a zároveň prvním dílu klimatické série (která nenavazuje, takže ji můžete číst v pořadí, jak vám přijde pod ruku). Už to naznačuje, že jsem věděla do čeho jdu a že jsem z psaní paní Lunde byla dost nadšená už napoprvé. V tomhle včelím příběhu ale předčila mé očekávání a naprosto mě nadchla pro toto téma (takže teď budu beletrii chvíli nevěrná, protože si musím nutně přečíst nějaké odborné knihy o včelách a včelaření). Kniha se čte skvěle, 3 časové roviny se střídají po krátkých kapitolách. Zároveň každý z příběhů (minulost, současnost, budoucnost) gradují vyváženě a vrcholí v jednu chvíli, takže nemáte tendence přeskakovat některý z nich, protože vás zajímá, co se děje v jiném. No, co si budem, jdu si koupit Koně Převalského...
(SPOILER) Knihu jsem četla do čtenářské výzvy. Jsem trochu na rozpacích jak knihu hodnotit. Byly pěkně a věrohodně popsány rodinné vztahy i když to bylo dost depresivní. Kniha není ani tak o včelách, spíš o vztahu lidí ke včelám a včelaření. Příběh Tao byl přitažený za vlasy, předvídatelný a opravdu smutný. Nejvíc se mi líbil příběh ze současnosti. Řekla bych, že kdyby autorka jen napsala román o rodinných vztazích a nepletla do toho klima krizi a sci-fi, tak udělá lépe.
Možná to tahle kniha ode mě schytá trochu víc než si právoplatně zasluhuje, ale pizděc jednou ten pohár prostě přetéct musel. Chci říct, že mě dost vytáčí knihy (nebo spíš jejich autoři), který se rozhodnou zpracovat zajímavé odborné téma, ať už třeba z oblasti historie nebo v tomto případě enviromentalistiky a potom z toho vznikne jen další kniha o vztazích. A i milovníky knih o vztazích musím ještě varovat, že v tomto případě jde o vztahy rodinné (matky, otcové, dcery a synové). V celé knize nedojde k žádné vztahové rošádě a neobsahuje žádný milostný mnohoúhelník (ani jeden!!! - čtenáři Radky Třeštíkové teď nevěřícně kroutí hlavou). Kniha se tváří jako román, ale jsou to tři samostatné novely, tři předvídatelné nudné rodinné příběhy z minulosti, současnosti a budoucnosti. Autorčina povrchnost a neznalost tématu byla přítomná ve všech dějových linkách, ale ta budoucnost bez včel, to bylo něco extra, lidé budoucnosti lezou po stromech jako opičáci a opylují ručně, mimochodem i dnes se na některých místech opyluje bez včel (ne protože by byli včely vyhubeny, ale protože v dané oblasti nikdy nežily). Lidi kteří takto vykonávají práci včel, na rozdíl od autorky trošku přemýšlí a u opylování používají takové sofistikované udělátko, říká se tomu "dlouhá tyč". Enviromentální poselství je prostoduše jasné omšelé klišé o tom, že se chováme k přírodě špatně a doplatíme na to, chovejme se k přírodě lépe. Pokud vám to takto stačí, múžete být s touto knihou docela v pohodě. Pokud jako já nemáte úplně v lásce zjednodušená hesla a začnete se ptát čím konkrétně se k přírodě chováme špatně, jak by se to dalo řešit, nebude tahle kniha na takové otázky schopna odpovědět.
Za mě hezké čtení, které popisuje co my lidi dokážeme provést přírodě. Určitě si přečtu všechny autorčiny knihy.
Kniha mě lákala zajímavým námětem. Není to zrovna kniha kterou přečtete na jeden zátah. Líbilo se mi rozdělení do třech časových rovin, nejvíce se mi líbila budoucnost. Ale s knihou jsem se prala měsíc a nutila se do čtení. Opravdu nejvíce mi vadili zakomplexovaní otcové. Zkusím i druhou knihu časem ale rozhodně ne hned.
Takový typ knihy jsem ještě nečetla. Námět zajímavý. U dějové linky z budoucnosti jsem byla docela napnutá a bavila mě nejvíce. Ty zbývající dvě linky by za mě ani v knize být nemusely. Popravdě jsem ani moc nepochopila, proč tam byly. Vše se dalo vysvětlit v jedné lince, v budoucnosti. Děj knihy mi dost přišel jako spatlanina a vzhledem ke střídání časových rovin se mi nečetl dobře. Příběh z budoucnosti byl podle mě ne moc dobře promyšlený a uvěřitelný. Potenciál má kniha dobrý, ale autorka jej nedokázala využít. Škoda.
Postavy mi nepřirostly k srdci, ani jedna, abych se přiznala, na druhou stranu včely - ty teď miluji snad ještě víc, než dřív!
Knihu jsem vybrala, jak se dá asi letos předpokládat, podle barvy obalu, a rozhodla jsem se, že ji zkrátka přečtu, i když knihy odehrávající se v budoucnosti (obzvlášť ty s postkatastrofickým scénářem) nečtu. Zde je to naštěstí prokládáno kapitolami z minulosti, což už můj šálek kávy je. Celkově mě kniha poměrně bavila, líbilo se mi, jak se na závěr příběhy propojily a dovysvětlily, i nakonec poměrně pozitivní vyznění knihy. Téma je hodně zajímavé a člověk si při čtení leccos uvědomí. Ale pokud na další knihu od autorky zase nějak náhodně nenarazím, cíleně ji pravděpodobně vyhledávat nebudu.
Kniha vo mne akosi leží, hoci som ju čítal dávnejšie a jednotlivé obrazy z nej mi z času na čas vytanú neodbytne na myseľ. Desivé je asi hlavne narušenie optimistickej predstavy, že súčasnú klimatickú krízu nakoniec nejako zvládneme. Autorka veľmi farbisto vykresľuje situáciu, kedy ľudstvo, tvárou v tvár neodvratnej katastrofe sprevádzanej dramatickým úbytkom včiel vedúci k neúrode, sa snaží urýchliť fosílnu neutralitu a obmedziť využívanie hnojív a chemických postrekov, ktoré ale bohužiaľ neprinášajú ovocie (doslova) okamžite a náhle zmeny v technológiach vedú k ďalšiemu poklesu produktivity a zhoršujúcim sa možnostiam uživiť obrovské množstvo ľudí. Globálna kríza znemožní vynakladať potrebné nemalé prostriedky na výskum obnoviteľných technológií a v ďalších rokoch je ľudstvo nútené vrátiť sa k pôvodným nešetrným a neudržateľným poľnohospodárskym postupom a ešte väčšiemu využívaniu fosílnych zdrojov, aby udržalo aspoň ako-tak stávajúcu úrodu. Tá však, síce pomalšie, ale aj tak neustále klesá. Navyše tento návrat ďalej urýchľuje krízu a zhoršuje už aj tak bezútešnú situáciu. A elektrické autá či efektívne solárne panely, ktoré mali byť budúcnosťou uhlíkovo neutrálneho a technologicky vyspelého sveta? Obe zostávajú príliš drahé, nedostupné a málo efektívne a, s ohľadom na nedostatok potravín a boj o prežitie, sa stávajú smutným a opusteným artefaktom. A ľudstvo sa ďalej prepadá do priepasti.
To nie je až tak nereálna situácia. Jednoducho potrebné nové šetrné technológie použiteľné v každodennom živote, vzhľadom k akcelerácii krízy a zhoršujúcim sa podmienkam, nemusíme stihnúť vyvinúť a implementovať. Desivé.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Historie včel |
| 2018 |  Modrá |
| 2019 | Sněhová sestřička |
| 2021 | Kůň Převalského |
| 2018 | Nejúžasnější věc |
Čekal jsem lepší propojení všech tří příběhů ale i tak mě to bavilo. Určitě vyzkouším i jiné autorčiny knihy. 80%