Hitlerovo Rakúsko
Evan Burr Bukey
Táto kniha predstavuje pokus o rekonštrukciu politických postojov a každodenných starostí obyčajných Rakúšanov počas vlády nacizmu. Predstavuje empirické úsilie nazrieť do psychického sveta tých mužov a žien, ktorí obývali územie, ktoré bolo jednak Hitlerovou rodnou krajinou, a jednak v období rokov 1938 – 1945 tvorilo integrálnu súčasť jeho Veľkonemeckej ríše. Kniha vrhá nemilosrdné svetlo na rakúsku spoločnosť v období vlády nacizmu a definitívne rúca mýtus o nacistickom Rakúsku, iba ako o obeti Hitlerovej expanzie. Aj keď Rakúšania tvorili v dobe Hitlerovej vlády iba 8% obyvateľov Ríše, predstavovali 14% celkového počtu členov SS a 40% ľudí zapojených do brutálnych nacistických operácií proti Židom a odporcom režimu, od programu eutanázie T4 až po Osvienčim.... celý text
Literatura faktu Historie
Vydáno: 2003 , Kalligram (SK)Originální název:
Hitler’s Austria - popular sentiment in the Nazi Era, 2000
více info...
Přidat komentář
Čím to je, že mě kniha ničím nepřekvapila?
Jazykově je kniha trochu kostrbatá (nevím zda to není vinou překladu) a nečte se právě nejlépe.
Autor text podkládá celou řadou odkazů na prameny a jiné práce a místy ozdrojovává i naprosto banální vyjádření.
K tématu je to kniha dobrá, ale především stylem daleko zaostává za historiky typu Normana Davise, Nialla Fergusona nebo Timothy Snydera.
Sice nejsem příznivcem snahy převracet historii (jako jsme tomu svědky ze strany nejrůznějších publicistů, "vykladačů" a pseudohistoriků u nás), to ale neznamená, že když někdo vyvrací dlouholeté, falešné a podporované mýty, je to špatně. V této knize je bez jakýchkoliv příkras ukázáno, že Rakousko a jeho obyvatelé (z drtivé většiny) nebyli žádnou obětí Hitlerovy a nacistické agrese z Říše, jak se to začalo prezentovat hned po skončení války. Naopak, kořeny nacismu pocházejí z rakouské půdy. Ne proto, že Hitler byla Rakušan, ale zde měl své podhoubí antisemtismus, ale i rasismus ve vztahu k údajně méněcenným národům (v tom se ještě za císařství v řadách liberálních Velkoněmců zračil strach zejména ze slovanské většiny v Předlitavsku a mělo to i přesah do našich pohraničních oblastí). Rakousko přes devastaci převážné většiny země vyklouzlo z války velice lacině. Obraz křišťálové noci, kdy v Německu Židy týrali organizovaně příslušníci SA a SS, zatímco obyvatelstvo zůstalo lhostejně odtažité dost ostře kontrastují s popisem nadšení, s kterým se vrhli "praví" Rakušané, nově Velkoněmci z Ostmarky na své židovské spoluobčany. Až se tedy budou zase někteří "čecháčci" stydět za některé politiky, postovat svoje hlubokomyslné úvahy o Banánistánu, Čechistánu a Kocourkově, možná že by si místo toho měli přečíst tuhle knihu. Žádný politik neudělal od roku 1989 této zemi ani zlomek tak kolosální a nezapomenutelné ostudy, jako rakouský generální tajemník OSN a pozdější prezident Rakouské republiky Kurt Waldheim. A proč tomu tak bylo a jaké skutečně bylo Hitlerovo Rakousko, kde byly jeho kořeny, jak se projevili naši jižní sousedé v letech 1938 až 1948 je kvalitně a přesvědčivě popsáno v této knize. Inu, i pro Rakousko platí to, co se objevilo už na sklonku 60. let ve vazbě na Německo a Japonsko - že sice prohráli válku, ale vyhráli mír. A pro Rakousko ještě v mnohem větší míře, protože po stigmatech viny a špatného svědomí, které si přece jenom Němci leckdy nesou až dodnes v Rakousku není ani stopa.