Hlad
Alma Katsu
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525603/bmid_hlad-65454b17c18ee.jpg
4
58
58
Po mnoha týdnech putování na západ se Donnerova výprava ocitá na křižovatce. Obě stezky vedou ke kýženému cíli – do Kalifornie. Jedna je dobře zdokumentovaná, druhá zcela nevyzkoušená, ale má prý být kratší. Teď je na vůdci Georgi Donnerovi, aby rozhodl, kterou cestou se dát. Jeho rozhodnutí ovlivní všechny členy výpravy, včetně jeho ženy Tamsen Donnerové, o níž se povídá, že je čarodějnice. Nešťastná skupina musí čelit mnoha nesnázím. Po suchu a spalujícím vedru solné pláně přicházejí prudké větry, mráz a hluboký sníh v podhůří. Zima toho roku přichází dříve. Začínají se ztrácet děti a osadníci se obracejí proti sobě. Jen málokdo si dokáže uvědomit, že jim nebezpečí nehrozí jen od živlů a přírody. Pustinou se totiž potuluje něco mnohem děsivějšího.... celý text
Přidat komentář
Čekala jsem víc. Zajímavé téma, ale v podstatě zkažené fikcí (na zadních deskách napsáno: "špetka nadpřirozených prvků"...to je úsměvné, skoro celé je to právě o tom. Zklamalo mě to. Skutečný příběh této tragické výpravy by snesl pouze syrové vylíčení bez příkras.
Velké množství postav, bylo možné se v nich lehce ztratit.
Špatná korektura - občas chyby, pár vět dávalo špatný smysl. Škoda.
Ale přečteno na jeden zátah, zvědavost mě hnala až na poslední stránku.
Shrnutí: s opatrností lze doporučit
Příběh s hororovými prvky na motivy skutečné události- cesty karavany za lepším životem.... přečteno celkem rychle ...
(SPOILER)
"...omáčku si tam zamícháš paznehtem z buvola..."
Celou dobu četby mi v hlavě zněla píseň Greenhornů o strastiplné cestě přes pláně.
A o čem kniha Hlad je?
Příběh vychází ze skutečné události. Zpracovává beletristicky a hororově tragický osud tzv. Donnerovy výpravy.
V roce 1848 se asi 90 lidí, rodin různého společenského postavení a rozdílně majetných, vydává ze Springfieldu v Illinois do Kalifornie za lepším životem. Celý svůj majetek naloží na vozy kryté plachtou a tažené volskými spřeženími. Postupně se seznamujeme s jednotlivými účastníky výpravy, každý z nich má svůj důvod, proč chce začít nový život, každá rodina má své tajemství, u kterého by mu velmi vadilo, kdyby se prozradilo.
Jenže už tak náročnou cestu jim komplikuje něco, či někdo, kdo je sleduje a čeká na svou příležitost.
Cesta se tragicky zvrtne, když se Donnerova skupina rozhodne vydat novou, prý kratší, ale neprozkoumanou cestou přes solnou poušť a průsmyky Sierra Nevady.
O tragické Donnerově výpravě jsem kdysi četla v knize Volkswagen blues. Je to jeden z příběhů, který nepřestává fascinovat.
Proč jejich cesta tak tragicky a hrůzostrašně i ve skutečnosti dopadla? Pravděpodobně za tím bylo, že skupina vyrazila na cestu příliš pozdě, potom se chyby vršily.
Zajímavé je, že výprava opravdu procházela místem, které spravoval Jim Bridger. Ten je v knize popisovaný jako stařík, ale ve skutečnosti mu bylo v té době asi čtyřicet. Ano, to je ten stopař, co má v jiné písni Zelenáčů špatné spaní. Je to také ten člověk, co pohřbil za živa Hugha Glasse (příběh Revenant). Život Jima Bridgera je tedy plný zajímavých historek z Divokého západu.
Přemýšlím o tom, že samotné vyústění Donnerovy výpravy zapadá do vyprávění o Divokém západě. Kdysi jsem četla knihu Cesta na severozápad, kdy jeden ze skupiny průzkumníků se taktéž uchyluje z hladu a zmagoření ke kanibalismu. Také v mém oblíbeném filmu Jima Jarmusche Mrtvý muž je jeden ze stopařů kanibal.
Kniha mi přišla zajímavá, bohužel překlad nebyl asi úplně dobrý (někdy mi přišlo, že chyběly korektury). A bohužel i něco málo chybělo, aby z průměrné knihy byla velmi dobrá kniha.
Asi nejsem jediná, koho pohnutá historie nějakým zvláštním způsobem přitahuje. Donnerova výprava není výjimkou. Je tak málo zdrojů, ze kterých bych se mohla o této nešťastné události americké historie dozvědět více, proto kvituji, že se na scéně objevila Alma, která rovnou uvádí, z jakých informace pro svůj příběh čerpala. Chválím rovněž, jakým vkusným způsobem zápletku zpracovala. Atmosféra i koncept knihy mi připomenuly, ani nevím proč, hned dva další autory. A to Dana Simmonse, který podobně zpracoval mořeplavecké téma v knize Teror a pokud jde o přežití v divočině, Christophera McCandlesse, který dal vale civilizačnímu proudu a vydal se žít do divočiny, která mu byla osudnou.
Celkem zajímavé historií inspirované vyprávění o karavaně směřující za lepším životem vedená přes nehostinnou krajinu Spojených Států.
Navíc ke skutečně historické události byly přidány i hororové prvky, které tady nebudu prozrazovat.
Bylo to celkem v pohodě, ale místy se mi všechny ty jména už pletla. Škoda jen, že jsme se vlastně nedozvěděli, jak jedna z hlavních hrdinek vlastně skončila.
O tragédii Donnerovej výpravy som už počula v skvelo spracovanom príbehu na youtube od Pod lampou (odporúčam vypočuť, ja som si to po dočítaní vypočula znova) a keďže mám takéto príbehy o prežití rada, bola som dosť zvedavá aj na knihu. A ešte keď v nej malo byť aj niečo hororové. Ale nenadchla ma tak, ako by mohla. Samotný príbeh je zaujímavý, strašne dlhá trasa cez prériu, soľné jazero, cez hory, do toho nedostatok jedla... Už len to samotné by poskytovalo skvelý námet a bolo by to aj dostatočne hororové. Ale autorka sa do toho rozhodla pridať nejaké monštrum, čo pre mňa vôbec nefungovalo, nemalo to tú správnu atmosféru a navyše to, čo za to mohlo ma aj dosť sklamalo, pretože bolo toľko iných možností... Taktiež sa tam začalo vyskytovať dosť neskoro no a celé som si to z anotácie predstavovala úplne ináč. Čo sa mi ešte nepáčilo boli vzťahy medzi postavami, prišlo mi, že tie vzťahy sú v popredí a to, že vlastne ľudia nemajú čo jesť a ešte ich aj niečo prenasleduje, je skôr upozadené. A tie vzťahy a rozmýšľanie postáv o iných postavách...no do takej situácie mi to fakt nesedelo, celkovo to vykreslenie charakterov sa mi vôbec nepáčilo a nikoho som si neobľúbila, nehovoriac o tom, že v tom množstve postáv som sa v tom miestami strácala. Ale ako čítalo sa to dobre, miestami to bolo celkom napínavé a zaujímavé, len ma to veľmi nenadchlo a nezapôsobilo to na mňa. Radšej by som si prečítala príbeh o tejto výprave, ktorý sa viac drží faktov, ale neviem, či bol nejaký preložený. Tak snáď niekedy.
A potom začalo snežiť. Ďáblův hřbet + Simmonsov Terror + Karika + Sklíčenost od Lucy Taylor. Hnevám sa na Almu Katsu. Nedokázala naplniť moje očakávania a z hororovej knihy, na ktorú som sa tešil skoro najviac spomedzi všetkých, ktoré mali v r. 2024 v češtine vyjsť, vypálila priemernú slivovicu, ktorá je fajn, ale mohla byť taká silná, že už prvý štamperlík by vás odrovnal. To sa, žiaľ, neodohralo. Mrazivý osud legendárnej Donnerovej výpravy si o „sknižnenie“ koledoval a šokuje ma, že prvá kniha, ktorá u nás vyšla, je ak sa nemýlim až práve táto. Pritom podobne desivá záhada okolo Ďatlovovej výpravy sa dočkala filmov, seriálu a veľa, veľa kníh. Zo všetkého najviac Hlad pripomína spomínaný Terror, akurát autorka eskimácku mytológiu vymenila za indiánsku a nekonečné snežné pláne a zamrznuté more za nekonečné temné lesy, ktoré ku koncu začnú byť, ehm, takisto zasnežené. Avšak tam, kde Simmons vytvoril miestami až unikátnu atmosféru podporenú realistickými postavami, spomedzi ktorých som si obľúbil každú kladnú a každú zápornú som adekvátnym spôsobom nenávidel, tam Alma Katsur ledabolo (nechcem povedať lenivo) kĺže po povrchu. Kým v Terrore ma ľudsky dojali a zasiahli, ba až traumatizovali, smutné osudy jednotlivých protagonistov, lebo som si ich obľúbil a každý z nich disponoval svojím vlastným, špecifickým a chytľavým charakterom, tam Alma ponúka len mená, za ktorými buď nič nie je, alebo je, ale nie zaujímavé. Alebo sa proste medzi jednotlivými postavami stratíte. Ako-tak dokáže udržať pozornosť azda len „čarodejnica“ Tamsen a aj ona je slabá. Raz za čas sa autorke podarí prísť s dobrým, nepríjemným opisom, zahrá na tú správnu žánrovú strunu a medzi rozľahlými lesmi s kde-tu roztrúsenými opustenými zlatokopeckými tábormi sa temná atmosféra tvorí sama. Strácajú sa deti a v lese číha dačo, pred čím majú rešpekt aj miestni Indiáni, ktorých sa budúci osadníci tak ukrutne boja. Ale mala sa tvoriť oveľa hustejšie, hutnejšie, silnejšie, presvedčivejšie, naliehavejšie a v neposlednom rade autentickejšie. Chýbal mi lepšie vystihnutý pocit zúfalstva výpravy, ktorej sa pred očami rúca jedno riešenie za druhým a napokon zostanú len zlé, fatálne, ďalekosiahle a katastrofálne. Necítil som pot, slzy, chaos, strach, krv, rozčarovanie, ani samotný hlad. Veľmi slabé opisy počasia a prírody. Obálka skvelá.
Rozvláčná kniha, jež je paradoxně moc krátká. Tak bych shrnul Hlad. Na rozdíl od Simmonsova Terroru, který jakousi uspokojující tečku nabídl, v Hladu jde spisovatelka možná ještě mnohem víc proti čtenářově očekávání a kýžená katarze nepřichází. Vše tak nějak skončí, a i když vím, že to byl záměr, nějaké finále a více zodpovězených otazníků mi tu chybělo. Stejně tak Donnerova výprava je opředena mnohem méně otazníky a je tak více příběhem, odrážejícím špatná rozhodnutí a drsnou realitu divočiny než mrazivým hororem s nadpřirozenými prvky. Nad celým dějem se celou dobu vznáší vědomí jaksi předurčeného špatného konce. Přesto, jak rozvláčný příběh je, a kolika postavám autorka věnuje pozornost, se Hlad čte opravdu svižně.
Trochu mě mrzelo, že kniha není delší. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se dostalo ještě více prostoru jednotlivým postavám a jejich motivacím. V poslední třetině jsem měl pocit, že se vše uzavřelo možná až moc rychle. Vůbec bych se nezlobil, kdyby autorka trochu přitlačila s děsem, a také více rozvedla samotnou záchrannou výpravu. Ale možná je celé dílo díky nejednoznačnosti konce a palčivě otevřeným otázkám daleko působivější. Po pravdě nevím a zůstávám v tomto rozpolcený. Ne však v tom, že Hlad je určitě dobrá kniha, která si rozhodně zaslouží vaši pozornost, pokud máte rádi mix skutečných událostí, fikce a lehounkého závanu nadpřirozena. Ostatně, o tom, jak to bylo doopravdy je materiálu rovněž dost…
„Kolem táborového ohně se nevyprávěly žádné historky, nezněl tu smích ani zpěv, nekolovaly láhve whiskey jako na počátku cesty. To všechno jim došlo již dávno. Nyní byly slyšet jen zvuky hladového pojídání, mlaskání a trhání masa zuby od kosti. Všude kolem sněžilo tak hustě, že svět zahalil závoj a pohltil pláč dětí kvílejících zimou.“
V polovině dubna roku 1846 vyrazila skupina osadníků (dle jména početné rodiny, která výpravu zpočátku vedla, tzv. Donnerova výprava) mířící za lepším životem z Missouri do Kalifornie. Na konci října však sněhová vánice uvěznila téměř sto mužů, žen a dětí v horském průsmyku Sierry Nevady. Další postup byl znemožněn a vyváznout se dalo až při jarní oblevě. Toť fakta jedné z nejtragičtějších epizod osidlování Divokého západu.
Dle vzoru Simmonsova románu Terror, americká autorka Alma Katsu do skutečného příběhu zakomponovala notnou dávku fikce a stvořila dechberoucí horor s prvky nadpřirozena. Když se ztratí malý chlapec a je posléze nalezen mrtvý, na karavanu padne strach. Ve vzduchu visí spousta otazníků. Byl vrahem někdo z nich? Jsou v obležení obávaných indiánů, kteří se kolem tábora plíží v příšeří noci? Nebo si na ně brousí zuby něco mnohem horšího? Další děsivé události na sebe nenechají dlouho čekat a napětí graduje.
„Zlo bylo neviditelné a bylo všudypřítomné.“
Charaktery postav jsou postupně odhalovány pomocí flashbacků z doby před výpravou. Autorka děj obohatila i o pár dopisů jednoho z členů skupiny, který se od karavany brzy odpojí, aby zkoumal kulturu původních obyvatel, indiánů chcete-li. Jak je známo, ti v době osidlování Ameriky přistěhovalci neměli zrovna na růžích ustláno a zcela pochopitelně si bránili svá území, z nichž byli systematicky odsouváni. I když se autorka snaží držet zpátky a v doslovu se od názorů některých postav distancuje, jsem rád, že naplno nepodlehla hyperkorektní době. Historické, i když negativní postoje k menšinám, ať mohou být z dnešního pohledu sebevíc nepřijatelné, k literatuře, která je založená na faktech, prostě patří.
Autorka mě také velmi překvapila fiktivní vložkou. Než jsem knihu otevřel, očekával jsem věrnou rekonstrukci celé události, o zoufalých lidech dopouštějících se kvůli přežití zoufalých činů. To se samozřejmě děje, ale kromě toho, že sledujeme skupinu, jež se nechala rozdělit malichernostmi, třídními rozdíly a lidmi, kteří si cenili osobního zisku víc než lidského života, je vše navíc okořeněno dávkou indiánské mytologie a jednoho strašlivého prokletí.
Hlad je kniha, která u nás vyšla jako horor pod Fobosem. Pokud bych jí měl hodnotit čistě jako horor, tak dám slabé dvě, protože jako horor je neskutečně naivní a nefungující (minimálně tedy ona mysteriózní část). Pokud na ní ovšem nahlédnu jako na historickou fikci, už to tak jednoznačné není.
S Donnerovou výpravou jsem před přečtením této knihy nebyl nijak obeznámen a musím říct, že atmosféru karavany krytých vozů putujících na západ přes téměř neobydlené planiny a hory vykreslila autorka znamenitě. Rozhodně se povedlo předat emoce a poselství o tom, jak chamtivost a rozdíly mezi jednotlivci mohou i slibný projekt dovést k naprosté katastrofě. Velmi oceňuji i to, že autorka měla odvahu nenechat všechny klaďase přežít.
Rozhodně ovšem nejsem nadšen z hororových prvků a rádoby záhad. Vždyť ta kniha mohla fungovat i bez toho, dokonce lépe. Kladu si otázku proč bylo nutné přidávat k již tak dost tragické výpravě i démony ve stínech. Když na kouknu jako na historické drama, tak jsem si už během čtení říkal, že mi vztahy bělochů a indiánů připadají až moc pěkné a romantické. V doslovu jsem našel důvod, de facto ono "upravené pro moderní publikum". Ach jo, třeba i tohle mohl být jeden z bodů, který mohl vzbuzovat velký diskomfort lépe, než hladoví démoni.
Na jednu stranu považuji průměrné hodnocení třemi za spravedlivé, ale je pravda, že se mi kniha četla dobře a i přes veškerá negativa se mi trefila do nálady. Takže to pro mě budou 3,5 a zaokrouhlím nahoru.
Hororem bych to určitě nenazvala.
Byla jsem nalákána vysokým hodnocením a tím, že je dej založen na skutečném příběhu, ale dostavilo se akorát zklamání.
Ne že bych se nudila, ale ani to nebyla žádná jízda, žádné napětí a ve finále ani žádné překvapení ...
Pro mne to byl průměr.
Atmosféra pozvolna houstne, hlad je všudypřítomný a neustále graduje. Jak na straně osadníků, tak na straně krvežíznivých bytostí ukrytých v okolních lesích...
Spojení Divokého západu, indiánů a jejich legend a do toho prvky hororu? Pro mne jasná volba. A rozhodně jsem u této knihy nebyla zklamaná. Vtáhla mě do děje tak, jak se to už žádné knize dlouho nepodařilo a přečtená byla za dva dny. Díky za to.
'Zlo bylo neviditelné a bylo všudypřítomné.'
Horor si predstavujem trošku inak... 'Hlad' ma naozaj neoslovil...
Dve * strhávam za Quincyho!
'Možná je zapotřebí jeden démon, aby udržel ostatní z cesty.'
Velmi dobrý. Podobně dusivá atmosféra už se moc nenosí, a hned několik scén, kór v závěru, se mi jen tak nevymaže z hlavy. Přesto jsem doufal, že mi HLAD zadře drápek ještě o něco hloubějš. Hned několik postav by si zasloužilo výraznější závěr a hlavního záporáka jako kdyby autorka vybrala skrze ententýky dvašpalíky. Komu ale uhranula televizní série 1883 nebo holduje příběhům jako jsou TERROR nebo Cutterův ODDÍL, ten na stránkách HLADU najde balzám, kterej se mu vetře pod kůži. Taky jsem se namazal.
Viděli jste Bone Tomahawk a četli Simmonsův Terror? Pak je Hlad přesně pro vás. Alma Katsu se tady odráží od skutečné historické události a přimíchává indiánské mýty a to se nechte překvapit.
Fakta jsou jasná - Donnerova výprava na své cestě do Kalifornie v roce 1846 udělala několik fatálních chyb. Zvrhla se v boj o život, konflikty, vraždy a kanibalismus. Katsu, stejně jako zmiňovaný Simmons, přidává hororovou (ok, ty skutečné události jsou taky dost hororové) zápletku, díky níž tragický příběh z dob osidlování Ameriky dostává úplně jiný rozměr.
Není to kopírka Terroru, ten je sám o sobě nepřekonatelný, Katsu prostě stejně skvěle těží z historické události - tady občas možná až moc popisuje. Minimálně do chvíle, než výprava zjistí, že její šance na přežití, primárně kvůli nehostinné krajině, klesají k nule - stejně jako okolní teplota. Zatímco první mrtvoly připisují smečce hladových vlků, brzy jim začne docházet, že v okolí řádí něco úplně jiného. A s ubývajícími zásobami bují neshody uvnitř téměř stočlenné výpravy. Smrtelná kombinace.
Katsu si v Hladu napětí šetří, aby v závěru rozjela smršť. Paranoia v táboře, beznaděj, podivné noční útoky - osadníci dostávají naloženo ze všech směrů a k tomu poodhaluje temnou minulost několika postav. A vše to zvládá spojit v jeden chutný a šťavnatý celek.
Plný počet, vážně skvělé, tak tohle si zaslouží označení horor, protože v takové situaci vážně být nechcete...beznaděj, šílenství. Byl by to horor i bez té mysteriozní části. Ze začátku jsem se ztrácela v osobách, ale to je úplně podružné, pak už jsem zhltla za 2 dny. Horory mám vážně ráda a dost je čtu a po všech těch rádoby strašidelných domech atd. je tohle úplně jiný level.
Donnerová výprava je pojem, ktorý má zvlášť za oceánom úplne iný cveng ako u nás. V súčasnosti si už úplne nedokážeme predstaviť a reálne zažiť ten pocit vstúpiť na neprebádanú pôdu. Dnes pomocou rôznych satelitných snímkov a vďaka GPS aplikáciám máme potrebné informácie a nemusíme mať TEN strach, stres a neistotu - nadobúdame pomaličky pocit, že sme všade doma. No oproti dnešným, akože adrenalínovým a survival aktivitám, sú príbehy prvých pionierov mnohonásobne ďalej – hlavne tým, že „v sázku“ často dávali celý svoj majetok i životy svojich najbližších. Kniha Hlad aspoň čiastočne ponúka pohľad do jedného z takýchto príbehov . Na úvod treba povedať že obálka sa vydarila - opustený voz v pustine – na tej obrovskej pláni, s krvavou škvrnou na plachte. Wauu..
Škoda len, že sa pocity evokujúce z obálky nepreniesli aj do textu. Alma Katsu tak ostáva najsilnejšia v tých reálnejších častiach knihy, v hre s nadprirodzenom a atmosférou už cítiť isté nedostatky. S Donnerovou výpravou sme sa mali možnosť stretnúť už v knihe Ztracené kosti od dua Lincoln Child a Douglas Preston. A aj napriek tomu, že tam osud spomínanej výpravy poslúžil ako leitmotív celého príbehu, bol zážitok a súcit s osadníkmi oveľa silnejší a lepší. Nie zlá, no nie ani príliš dobrá kniha – hlavne kvôli nevyužitému potenciálu a asi aj očakávaniam mnohých čitateľov. Ale je super, že ju máme – aspoň do času keď príde na túto tému niečo naozaj „kulervouci“.