Hľadaj pokoj a zotrvaj v ňom
Jacques Philippe
Úvaha o pokoji srdca. Z obsahu: Vnútorný pokoj - cesta svätosti (Pokoj a vnútorný boj, Pokoj, častý predmet boja, Dôvody, pre ktoré strácame pokoj, Dobrá vôľa, atd.), Ako reagovať na to, čo nás oberá o pokoj (Každodenné starosti a strach z nedostatku, Strach z utrpenia, Postoj voči utrpeniu blízkych, Trpezlivosť voči blížnemu, Strach z rozhodovania, atd.), Čo nám hovoria svätí (Páter Pio, Svätá Terézia, Svätý František, atd.)........ celý text
Duchovní literatura Náboženství Literatura naučná
Vydáno: 1992 , SerafínOriginální název:
Recherche la paix et poursuis-la, 1991
více info...
Přidat komentář
Tohle je naprosto úžasná kniha. Je psána jednoduše a má velkou hloubku. Budu se k ní určitě vracet.
(SPOILER)
Utla knizecna naplnena hutnymi radami. Postradala jsem rady konkretni, spise nez "jak je to spravne", ale je otazka, jestli to neb,lo nerealne ocekavani, kdyz jde o knihu duchovni spise nez seberozvojovou.
Kazdopadne tam byly minimalne dve casti, ktere se primo vztahovaly k me aktualni zivotni situaci. Napr. ze je v poradku chtit dosahnout dobre veci, ale i prostredky musi byt dobre.
Dokážu vás o pokoj obrať každodenné starosti, strach z nedostatku, vlastné či cudzie chyby, utrpenie vás či vašich blízkych? Vitajte v klube... Z ktorého sa možno vďaka tejto knihe dostanete von.
Jacques Philippe napísal geniálne duchovné dielo, veľmi pútavé, svižné a výstižné, v ktorom sa mu podarilo skoncentrovať a pomenovať mnohé dôvody, ktoré nás oberajú o pokoj, aj s príslušnými duchovnými liekmi či argumentmi, vďaka ktorým pochopíme, prečo prvoradé „nie je vždy víťazstvo (nad pokušeniami, slabosťami), ale skôr schopnosť zachovať si srdce v pokoji za každých okolností, dokonca aj v prípade porážky".
Jedna z najsilnejších a najdôležitejších kníh v mojom živote, niečo ako kompas, ktorý dokáže navigovať v živote tým správnym smerom; smerom k pokoju. „Musíme dodať, že jedine človek, ktorý vlastní tento vnútorný pokoj, môže účinne pomáhať svojmu bratovi. Ako môžem prinášať pokoj ostatným, ak ho sám nemám? Ako môže byť pokoj v rodinách, v spoločnosti a vôbec medzi ľuďmi, ak chýba v našich srdciach?"
Četla jsem zbrusu nové vydání knihy a oslovila mě. Je psaná poměrně prostě a prakticky, neobsahuje moc zbytečné omáčky. Samotné čtení na mě působilo pokojně a velmi nadějně, že Pokoj je něco, co je tu i pro běžného člověka, nejen kontemplativní řeholníky. :) Ráda doporučuji.
Jednu dobu jsem se touhle knížkou zkoušel řídit a zavedla mě k jakémusi podivnému kvietismu. Ale možná jsem to jenom vzal za špatný konec.
Ideální text na exercicie s možností zpětné vazby - pěkný souhrn postřehů, které nelze zanedbávat, s několika skutečně štěpnými perlami. Přečíst si tuhle knížku bylo užitečné a je i užitečné mít ji v knihovně pro případné opakování, které bude určitě nutné...
Kniha, která mě vzala za srdce, tak moudrá a tak prostá. Budu si její kapitoly číst dokola, ten pokoj v srdci za to stojí!
Štítky knihy
duchovno křesťanství psychologie strach katolická církev duchovní život křesťanský život spiritualita životní styl trpělivost křesťanská spiritualita duševní klidAutorovy další knížky
2004 | Vnitřní svoboda - síla víry, naděje a lásky |
2017 | Hledej Pokoj a zůstávej v něm |
2010 | Najít si čas pro Boha |
2014 | Cesta důvěry a lásky |
2013 | Volání k životu |
"Abychom uchovali srdce v naprostém klidu, je třeba nedbat na některé vnitřní výčitky, které vypadají, jako by pocházely od Boha. Jsou to sice výčitky našeho svědomí kvůli skutečným chybám, ale ve skutečnosti pocházejí od zlého ducha, což můžeme posoudit podle toho, co následuje. Pokud nás výčitky svědomí vedou k tomu, že jsme pokornější, horlivější v dobrém díle, pokud neumenšují tak potřebnou důvěru v Boží milosrdenství, máme je přijímat jako působení milosti, jako projevy nebeské přízně. Ale jestliže nás sužují, berou nám odvahu, vedou nás k rezignaci, ustrašenosti, neochotě ujímat se svých povinností, můžeme si být jisti, že se jedná o našeptávání nepřítele, a proto dělejme všechno jako obvykle, aniž bychom mu naslouchali." (Lorenzo Scupoli)
Moc moc podnětná drobná knížka, i když to nejsou žádné teologické ani spirituální velehory. Rady a upozornění otce Philippa (které vychází z myšlenek řady úžasných svatých minulosti: František Saleský, velká i malá Terezie ad.) nejsou nijak zvlášť překvapivé, vlastně se mi nezdá ani příliš možné polemizovat s tím, jestli má nebo nemá pravdu. Že je vnitřní pokoj předpokladem spokojených vztahů k sobě a ostatním je bez debat. Že se tento pokoj odvíjí od pocitu bezpečí a důvěry v to, že svět je dobré místo a všechno dobře nakonec dopadne je asi taky zřejmé. Že toto vědomí spočívá v tom, že cítíme, že jsem milování a chráněni dobrým Bohem je v křesťanském prostředí jasné věc. Nebo by měla být. :-)
Úvahy v této knize velmi vydařeně vystihují zranitelná místa našeho pokoje, upozorňuje na okamžiky našich životů, ve kterých jsme hodně náchylní k neklidu. A dělá to s tak dobrou znalostí všech zákoutí lidské psychiky, že se v tom čtenář najde. Aspoň teda u mě to tak bylo, snad každý odstavec mi byl, při mém pomalém čtení, užitečný jako výchozí bod k dalšímu přemýšlení. Sloužilo mi to jako inventura i jako povzbuzení. A taky trochu jako zpovědní zrcadlo.
"Dokonalost neboli svatost tedy nespočívá v tom, co si pod ní běžně představujeme: není to chování bezchybné, neomylné a bez přehmatů. Dokonalý člověk je ten, který vykazuje co nejvíce nezištné lásky k Bohu a co nejméně pýchy a sebestřednosti, co nejméně hledání sebe sama. Svatý je ten, kdo pokojně přijímá skutečnost, že je slabý a nepatrný, že často padá a je považován za nic, ale moc se tím netrápí. Naopak si je vědom toho, že láska a důvěra v Boha jsou neskonale důležitější a cennější než jeho vlastní chyby a nedostatky. Takový člověk miluje mnohem víc než ten, kdo se zaměřil na vlastní dokonalost natolik, že ztrácí pokoj v duši. "
Vnitřní pokoj podle otce Philippa souvisí s vnitřním přijetím. A jakousi vyrovnaností. Nechtít toho po sobě nesplnitelně mnoho a být smířen s vlastními nedokonalostmi. (Ale zároveň si neomlouvat všechno, nemít pokoj jako "klídeček" nebo jako alibi vlastní lenosti, i duchovní.) Nechtít toho příliš mnoho ani od druhých - cesta k vlastnímu pokoji vede i přes pozornost k pokoji našich bližních.
Ještě víc souvisí vnitřní pokoj křesťana s vědomím věčné přítomnosti Lásky. Náš vnitřní pokoj má svoji vnější příčinu. Vědět, že žiju v Boží Lásce, ve světě, který byl stvořen jako dobrý. Vědět, že jsem milován a chtěn, že jsem hlídán a veden, že nebudu opuštěn ani odvržen - to jsou nakonec ty nejsilnější zdroje pokoje v nás.
"Nepřeháním tedy, jestliže zdůrazňuji nezbytnost tiché modlitby, která je skutečným pramenem vnitřního pokoje. Jak se odevzdat Bohu a důvěřovat mu, pokud se známe jen 'na dálku'? 'Zvěděl jsem o tobě jen podle doslechu, ale nyní tě zří moje oči' (Job 42,5). Naše srdce se probudí k důvěře pouze tehdy, když jej nejprve probudíme k lásce, když zatoužíme pocítit něhu a dobrotu Ježíšova srdce. A toho dosáhneme jen skrze pravidelnou kontemplativní modlitbu, skrze toto pokojné spočinutí v Bohu."