Hladová výprava

27.04.2023

Oddíl vedený praporčíkem Nyhofem dostal za úkol zničit rýžová pole povstalců. Výprava vyrazila 11. července 1911 a měla přejít přes horu Peet Sague a dorazit do Pamee, kde měla doplnit zásoby. Román vznikl na základě písemných materiálů od velitele Nyhofa a dvouleté korespondence s ním. Navíc M.L. psala o známém prostředí, neboť prožila v dnešní Indonésii polovinu svého života. Bohužel vlastní příběh by se dal zkrátit na několik stránek - oddíl měsíc bloudil v džungli a nenarazil přitom ani na povstalce, ani na živého člověka a dokonce ani na žádné zvíře. Snad se živili hmyzem, kterým chce EU nahradit hovězí maso. Autorce tak nezbylo než se rozvláčně rozepisovat o kdejaké nepatrné události nebo myšlence. První část knihy popisuje společenský a rodinný život ve vojenském táboře. Dočetl jsem jen silou vůle.

01.04.2023

V podstatě survival v nevlídné přírodě. Hodně mě to bavilo,velmi čtivá kniha.

Autorka věnuje na začátku hodně prostoru vykreslení některých postav a jejich životních podmínek, což je potenciál, který později nevyužije. Název knihy a občasné, skoro by se chtělo říct lehce ironické, pasáže psané z odstupu, čtenáři prozradí, že výprava nebude mít úplně šťastný konec. Prožitek z čtení není tedy založen na napětí ale spíše na sledování dělání lidských rozhodnutí, které ke katastrofě vedou. A právě v tom spatřuji největší hodnotu této knihy. Poddůstojník Nyhof, který je pověřen velením výpravy hodné důstojníka. Směs hrdosti, obav ze selhání a chlácholení nadřízených, které ho vedou k přehlížení nedostatků celé výpravy: neznámý terén, nedostatečná mapa, nezpůsobilý průvodce, nedostatek zásob. Narychlo sehnaní nosiči, bloudění ale i společenské bariéry, které znemožňují přiznat bezradnost a poradit se v širším celku. K tomu trocha nepřízně osudu. To vše tvoří po drobných krůčcích posloupnost, která vede ve velkou katastrofu.