Hladový lán
Andrew Michael Hurley
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441463/bmid_hladovy-lan-YYk-441463.jpg
4
110
110
Po smrti pětiletého synka se venkovský dům Richarda a Juliette Willoughbyových promění k nepoznání, namísto radosti a smíchu příbytek na okraji vřesoviště zaplní smutek a neodbytné přízraky. Juliette je přesvědčená, že Ewan v nějaké jiné podobě stále žije, a pomoc hledá u místní okultistické skupiny. Richard se pokouší zbavit tíživých vzpomínek na chlapce tím, že umanutě překopává pusté políčko naproti domu a snaží se najít pozůstatky prastarého dubu. Avšak některá místa je lépe nechat na pokoji. Hladový lán možná skrývá víc než jen staré kořeny.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2021 , ArgoOriginální název:
Starve Acre, 2019
více info...
Přidat komentář
:D :D :D Vtipný. Ne horor. Vtipný. Bez atmosféry. Beze strachu. S nelogičností. S jedním hnusným okamžikem (poník!!) a wtf momentem, že racionálně založenýho Richarda nevyvede z míry obživlej zajíc v pracovně.
Líbí se mi jazyk, předpokládám, že velkou zásluhu na tom má překladatel.
Hezky napsané, hezky napínavé. Člověk si nad tím nemůže nepřipomenout Rosemary má děťátko...
Nejsem zrovna fanynkou hororů. A tím, že tady bylo dost věcí pro mne neuvěřitelných, ani jsem se moc nebála. Ale musím přiznat autorovi a určitě i překladateli výborně popsanou atmosféru. Určitou temnotu a pomalu se vkrádající zlo.
Stručný styl vyprávění, avšak s velmi hutnou a temnou atmosférou. Depresivní prostředí venkovského kousku sychravé Anglie, manželský pár, který přišel o jediné dítě. Oba dva se se ztrátou pokoušejí vyrovnat po svém, zármutek a zoufalství jsou téměř hmatatelné, tak výrazně tyto emoce vystupují na povrch.
Současný děj se prolíná s minulostí, kdy malý chlapec Ewan ještě žil a dávkuje čtenáři další dávku temnoty. Konec je příjemně hororový.
Moc zajímavý počin a obálka k tomu skvěle sedí :)
Zaujala mě obálka. Tak moc, že jsem si knihu bez většího prozkoumání ihned nesla domů. Zklamání přišlo ve chvíli, kdy jsem zjistila, že je to horor. Já jsem hroznej posera, horory čtu minimálně, takže jsem to začala číst s tím, že se mi to určitě nebude líbit. Prvních asi 60 stran jsem se nemohla vůbec začíst, odložila jsem, ale nakonec mi to nedalo... A byla to jízda! Dočetla jsem to za večer, nešlo se odtrhnout, bylo to tak zvláštně tajemný, atmosférický, děsivý, mrazivý... Co je pravda? Co sen? A za co může psychika? Líbilo se mi to!
Nová hororová klasika. Mělo to všechno co mít mělo!!!! Závěr byl neskutečně atmosférický a děsivý. Kniha, která v člověku rozhodně vyvolá příjemné nepříjemné pocity.
Tak za posledních 50 stránek by se, co se gradace děje a atmosféry týče, nemusel stydět ani Stephen King v nejlepších letech (tedy vlastně pořád). Hororová laskomina, kterou přečtete za dva večery, možná dokonce i za jeden, protože je těžké se od ní odtrhnout. Díky délce román postrádá hluchá místa a každá věta skládá dohromady děsivou mozaiku, která je ještě více umocněna částečnou retrospektivou v příběhu.
„Smutek není nemoc.“ Teraz sa nepozeraj + Samota + Cintorín zvieratiek? Anglický spisovateľ Andrew Michael Hurley ma Samotou sklamal. Nebolo to zlé, ale čakal som niečo iné. Hlavne horor. Toho som sa však skôr nedočkal. Isté prvky ľudového hororu Samota síce obsahovala, ale na môj vkus málo. Napriek tomu som v autorovi cítil nemalý potenciál, kúpil som si aj jeho nasledujúci román Hladový lán a môžem spokojne skonštatovať, že hoci to zrejme nie je najlepšia hororová kniha, akú som v roku 2021 čítal, na istých miestach k tomu nemá zas až tak ďaleko. Hladový lán je regulárny folk horor, ale kým Samota doplácala na priveľa strán, čo narúšalo hladké tempo a vnútornú štruktúru (a tvorilo nudu), Hladovému lánu by paradoxne 50 strán navyše osožilo, keďže takto je to nedopečené. Každopádne nemôžem dať menej ako 4*. Na to je to príliš tiesnivé a v dobrom znepokojujúce, postavy sú realistické, dialógy sa čítajú samé a atmosféra odľahlého kútu pochmúrneho Severného Anglicka príliš mrazivá. Niečo tomu chýbalo, ale pár dní mi to napriek tomu rezonovalo v hlave a to skutočne nemôžem povedať o každej knihe. Palec hore za zaujímavú obálku, žltú záložku a perfektný doslov prekladateľa Ladislava Nagyho.
Tak tohle byla velice vydařená jednohubka. Fakt jsem se docela bála. Snad mě teď nebude ve snech děsit oživlý zajíc:-) A ač nemám ráda otevřené konce, tady se docela hodil a příběhu dodal na ještě větší působivosti.
Letos jsem si naordinovala poměrně dost strašidelných příběhů, ale Hladový lán mezi nimi rozhodně patři na první místo. V horrorech totiž ze všeho nejvíce vyhledávám působivou atmosféru a ta je tu vykreslena naprosto skvěle – něco tak moc tísnivého jsem dlouho nečetla! K tomu, že je to tak chmurné vyprávění, rozhodně přispívá hned několik relativně typických prvků: zasazení příběhu na severoanglický venkov v čase na sklonku zimy, na vcelku odlehlou samotu, do kraje opředeného temným příběhem, kde je člověk ostatními obyvateli přijímán jen tehdy, když tu žil takřka odjakživa. K takovému tísnivému základu přidejte ještě to nejděsivější, co člověka v životě může potkat a s čím se nikdo z nás nikdy nechce setkat – smrt vlastního dítěte – a na kvalitní horror máte zaděláno.
Andrew Michael Hurley vám příběh servíruje po malých dávkách, krmí vás tím takřka po lžičkách a vám to s každým soustem chutná víc a víc. Tohle dávkování příběhu, které vás pořád udržuje v ve střehu, mám moc ráda! Pomalu vám to do sebe zapadá, přesto se do toho prolínají i lidové povídačky, které rozumově zpracovat prostě nejde. Tajemno a psychedeličnost narůstají, jen kroutíte hlavou a nechápete. Postupně to stále více graduje, až nakonec otočíte na poslední stránku… Marně byste listovali dál, zbývá už jen poděkování a doslov (který je mimochodem taky výborný!). Co byste chtěli víc? Vždyť už to bylo takové psycho, že dál to při zachování kvalitního příběhu ani stupňovat nejde.
Skvělý román, který vedle pochmurného ladění výborně vystihuje i to, jak se mohou lišit naše způsoby vypořádávání se se ztrátou blízkého člověka.
Tohle byla kniha, po jejímž přečtení jsem skutečně cítila stažené hrdlo a fyzické nepohodlí – ta atmosféra byla hodně působivá.
"Tragédie a zoufalství obou hlavních aktérů je téměř hmatatelné a svou premisou mi Hladový lán hodně připomněl solidní filmový horor Hvozd (2015). Spíše než na komplikovaný příběh a propracované postavy, je ovšem kniha zaměřená na atmosféru, která v sobě skrývá všechny hlavní aspekty dobrého folk hororu – venkovské prostředí zapadlé britské vesnice, jejíž obyvatelé jsou k přistěhovalcům značně nedůvěřiví, výrazná role zvířat i ponurá krajina prodchnutá legendami, jež zasahují do dění přítomného. To vše je přítomno ve vrchovatých dávkách. Zatímco žádná z postav nedisponuje nijak propracovaným charakterem a ta hlavní je až lovecraftovsky stoická a klidná ohledně všeho, co se kolem ní děje, a celkově nevýrazná, je to právě vykreslení krajiny, její minulosti i přítomnosti, které je hlavní doménou knihy."
Celá recenze je k přečtení v sekci Recenze u této knihy.
První kniha, kterou jsem četla od tohoto autora a byla jsem velmi velmi mile překvapena. Uchvátil mě vypravěčský styl, dávkování děje i informací. Úplně mě fascinovalo chování Richarda - zvláštní až podle mne nereálný klid a přístup k tomu co vidí, slyší, zažije. Moje představivost jela na plné obrátky a to už mnoho knih po nás nechce. Kniha nutí přemýšlet, "špekulovat" a barvitě si představovat. Za mě super!
A za zmínku stojí super obal knihy, stále dokola jsem si ho prohlížela - fascinuje mě :)
Kniha, která může klamat tělem a těžko říct, jestli čtenář očekávající horor, nebude trošku zklamán. Ne snad proto, že by šlo o nezvládnutí žánru, ale především proto, že Hladový lán dlouho nepotřebuje nic nadpřirozeného, aby byl děsivý. Je to román, kdy sledujeme vzájemné odcizení dvou partnerů, které potkala vůbec největší ztráta – přišli o dítě. Jak se vyrovnat se ztrátou dítěte a nezbláznit se? Jak k sobě najít cestu, když jste ztratili to nejdůležitější, co vás spojovalo? Přitom jste dělali vše, co bylo ve vašich silách...
Hurley ovládá práci s naší zvědavostí, vyprávění ve dvou časových liniích mu dává možnost, aby nám pokládal otázky, přičemž na jejich odpovědi si musíme nějakou dobu počkat.
Těžko říct, jak dlouho bude ve vás příběh doznívat, ale jistě vím, že nebudete mít problém, abyste knihu přečetli na jeden zátah. Vystoupit z této noční můry totiž není vůbec snadné.
Děsivý příběh. Přiznám se, že jsem četla jen ve dne. Stále totiž jen odhadujeme co bylo a nebylo. O to víc mě zaskočilo, jak kniha skončila. I přesto za mě dobrý.
V doslovu Ladislav Nagy srovnává Andrew Michaela Hurleyho s M.R.Jamesem. A jo, asi má tak trochu pravdu, jenže to, k čemu Jamesovi stačí pár stránek/desítek stránek nedokáže Hurley ani na bezmála dvou stovkách. I když možná právě to je ten problém, tohle by asi jako povídka fungovalo mnohem lépe. Takhle je to jen utahané, zdlouhavé a vlastně i předvídatelné. I když jedna věc mne překvapila, to jak ten konec tak nějak vyšumněl v nic. Ten poslední obraz má možná sílu, ale neospravdlňuje těch dvě stě stran nudy předtím....
Mrazivý příběh hned v několika rovinách. Minulost versus současnost, vesnice versus město, starousedlíci versus “náplavy”, pravda versus šílenství… Povedený obal tentokrát splnil očekávání!
To je tak, když se člověk nechá zlákat velmi povedenou obálkou. Jméno autora neznám, ikdyž jsem si, (zpětně), zjistila, že už mu u Nakladatelství Argo jedna kniha u nás vyšla. Vlastně jsem ani nečetla anotaci....
Takže zprvu jsem si myslela, že půjde o komorní příběh rodičů, kteří se musejí vyrovnávat se smrtí svého malého syna. A já si řekla: Óoj, do čeho jsem se to jen pustila? Tohle je zrovna téma, kterého mi vůbec není zapotřebí! Pak se to přehouplo v příběh skoro duchařský, s hrozivou dějovou linkou sahající hluboko do minulosti vesnice, kam se mladá rodina přestěhovala z Edinburghu. A mě napadlo, že to sice není úplně můj šálek kávy, ale napětí to rozhodně nepostrádalo a to tajemství kolem pozemku jejich domu, mě napínalo jako kšandy. A v druhé polovině už to nebyl žádný čajíček, ale pěkné psycho. To už jsem se nedivila všem zúčastněným, že jdou raději mladým z cesty a s jejich synkem nechtějí nechávat o samotě ani psa, natož své děti.
Doporučuji tedy milovníkům napětí a duchařských historek.
P.S.: Zajíci nejsou tím, čím se zdají být.
Na tento žánr opravdu nejsem odborník, ale myslím, že v rámci "tajemna" či hororu je tohle hodně dobrý kousek. Samozřejmě prim hraje atmosféra - konec zimy, stará nevlídná samota, bahnité temné pole s pohřbenými kořeny, ale i dějová linka rozdělená do časových rovin je dobře zpracovaná, napětí nebo spíše jakési mrazivo graduje, zlo se plíží jako podzimní mlha... A stará dobrá Anglie se k podobným legendám tak hodí.
Jako milovník všech zvířat jsem nikdy nerozuměla své averzi k zajícům. Teď už vím!
Kniha s perfektně gradovaným napětím a houstnoucí atmosférou.Připomíná mi ty nejlepší "kusy" od Stephena Kinga. Autora jsem doposud neznal a myslím, že se poohlédnu i po dalších jeho knihách.