Hladový lán
Andrew Michael Hurley
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441463/bmid_hladovy-lan-YYk-441463.jpg
4
110
110
Po smrti pětiletého synka se venkovský dům Richarda a Juliette Willoughbyových promění k nepoznání, namísto radosti a smíchu příbytek na okraji vřesoviště zaplní smutek a neodbytné přízraky. Juliette je přesvědčená, že Ewan v nějaké jiné podobě stále žije, a pomoc hledá u místní okultistické skupiny. Richard se pokouší zbavit tíživých vzpomínek na chlapce tím, že umanutě překopává pusté políčko naproti domu a snaží se najít pozůstatky prastarého dubu. Avšak některá místa je lépe nechat na pokoji. Hladový lán možná skrývá víc než jen staré kořeny.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2021 , ArgoOriginální název:
Starve Acre, 2019
více info...
Přidat komentář
Pro mne dost velké zklamaní, čtení bylo rychlé, kniha je dost útlá a za jiných okolností bych ji měla přečtenou za pár hodin. Jenže mne obsahově úplně neupoutala a proto jsem se jí docela dlouho prokousávala.
Přečetla jsem a je mi líto, vícekrát se už neuvidíme drahá kniho.
(SPOILER) Musíme si promluvit o Ewanovi. Ubohém chlapci, jehož zdárně našlápnutá kariéra sériového vraha šla tak záhy do kopru. Vidláci zaslepení zdravým rozumem s ním vydrbali. Čáryfuky kupodivu nerozjařila vidina dalšího chlapce, který přežil. A navíc postupně vyjde najevo, že to kukuřičné dítě bylo plodem lásky vesnického idiota a průměrně inteligentní ovce. Pak už pro slzy skoro nevidíte na písmenka. Což nemusí být vždycky na škodu. Celkový dojem: zaječí paštiku si k večeři nedám.
Hladový lán těží hlavně z tajemné atmosféry čehosi ukrytého v místním vřesovišti a z částí z minulosti, kde je ještě syn ústředního páru živ. Ve zbytku mi ale po přečtení zbyla v puse jen pachuť z nenaplněného potenciálu. Zkrátka jen další rodina, co se přestěhovala z města na vesnici, kde všechno není tak úplně podle jejich představ a okolí drží v zubech děsivá povídačka o stromu ukrytém v zemi. Závěr mi nesednul, ale ta obálka je dokonalá.
(SPOILER) Vcelku zajímavý literární počin, který bych asi úplně nenazývala gotickým hororem. Nicméně se tajemným příběhem nese pochmurná a zvláštně podivná atmosféra, která sem tam to mrazení do zátylku přinese. Scénář je podobný jako u mnoha strašidelných knih - stěhování z města na vesnici, kde nastanou podivné až hrozivé okolnosti, které vyústí v tragický konec malého synka. Později vychází najevo pradávné souvislosti vztahující se k prastaré místní pověsti, k místu dění a událostem, které se zde kdysi odehrály. Abych pravdu řekla, něco mi v tom rozlousknutí trochu chybělo, aby do sebe vše zapadlo a minulost lépe vysvětlila, podstatu toho, co se stalo.
Do poloviny knihy jsem si říkala, že knihu odložím. Celkem nic zajímavého se nedělo. Pak se to zlomilo a začalo mě to zajímat. Nakonec to bylo celé takové podivné, ani ne děsivé nebo strašidelné. A ten konec byl fuj. Hodnotím třemi hvězdami, ještě že kniha nebyla delší.
Krajina a lidi, ze kterých se vám zježí vlasy. Velmi úsporný styl, díky němuž všechny podivnosti působí bezmála normálně, snad jen trochu neobvykle, a modus operandi jako u klasických hororů, kdy skeptik šťourá tak dlouho, až vyšťourá něco, co pár set let před ním někdo pracně zakopal. Celou dobu jsem si říkala, jak to chce autor vyřešit, a on to nevyřeší nijak. To mi přijde, jakoby si usnadňoval práci, a tak hodnotím třemi a půl hvězdami.
První veta, stránka knihy mě okamžitě dostala. A už se ten stav nezměnil až do konce, takovým lehkým jazykem vypráví tíživý příběh jehož společníkem je slušná atmosféra a schopnost autora převést vás na stránky a vypíchnout často celkem pravdivou poznámku....
Příběh o chlapci, který se vymyká možná víc věcmi než jen tím že je mrtvý...
Temné jako krajina kolem toho domu. Smutné, jako neúrodný lán a mrtvý synek. A bizarní jako ..... kostra zajíce. Myslím že po přečtení budete mít na zajíce úplně jiný pohled.
Kniha si ma získala od prvej strany. Nielen vďaka atmosfére malého mestečka, kde starousadlíci pozerajú cez prsty na prišelcov, ale aj pre clivú náladu. Štýl písania mi rozhodne sadol. Nebol prehnane vyumelkovaný, skôr priamy a jednoduchý. Bolo to ťaživé, trošku znepokojivé a vďaka tomu, ako sa striedala minulosť a prítomnosť aj istým spôsobom napínavé. Koniec bol síce v istom zmysle až príliš, ale vo výsledku to neskreslilo môj názor na knihu ako celok.
A ako celok ju hodnotím ako veľmi vydarený gotický román s úžasnou atmosférou.
Perfektní vyprávěcí styl s velice temnou a hutnou atmosférou. K tomu sychravé a ponuré prostředí anglického venkova. Rodinná tragédie a hororové prvky.
A voilà - mám nového oblíbeného autora!
Manželský pár ztratil za podivných okolností svého pětiletého synka. Každý z nich se se svým zármutkem snaží vyrovnat po svém.
Muž kope na poli a vědecky bádá po kořenech starobylého dubu, žena zve do domu vyvolavače duchů.
A pak se tam taky objeví jeden zajíc…
Líbilo se mi, jak byl příběh vyprávěn, že se současný děj prolínal s minulostí když malý synek byl ještě naživu a čtenář tak poodkrývá další tajemství. Temnota v příběhu tím byla pěkně dávkovaná a konec byl moc pěkně hororový!
Doporučuji všem, kdo mají rádi temnou atmosféru (a taky zvířátka).
Po Samotě obrovské zklamání.. Je to ploché, plytké, na vytvoření atmosféry příliš krátké a vlastně ani pořádně ukončené..
Upřímně? Já nevím no, atmosféra byla od začátku až do konce tísnivá, ale jako to zakončení? Jako fakt? Domysli si sám.. ale na to domyšlení je to jaksi celé ploché.. neříkám, že je to špatná kniha, na cestu ve vlaku postačila, ale čekala jsem víc… takže dobrý ale ne vynikající…
Jestli jsou nějaký knihy lehce mrazivý, tak tahle je komplet mrazák. Všechny propriety mi hodně sedly do preferencí, takže asi hodnotím nadšeněji, než bych možná měl, ale vem to démon. Prostě atmosférická pecka, kterou přečtete za kratší večer.
PS: Je legrační, jak nějaké dost očividné motivy některé čtenáře míjí. Označit to, že racionálního Richarda nešokuje zajíc, jako WTF moment... to je prostě totální nepochopení.
Velké a nesmírně (ne?)příjemné překvapení. Nálepka "soudobého gotického hororu" mě neomylně nalákala, a byť si nejsem jistý, zda bych s tímto žánrovým označením souhlasil, bavil jsem se náramně. Vlastně, opravdu hezky mě překvapilo, že *spoiler?* to, co znělo jako klasická duchařina, se vyjevilo býti něčím podstatně zajímavějším *konec spoileru*.
Hladový lán je úžasnou ukázkou toho, že člověk by měl román hodnotit až po jeho kompletním přečtení, a nenechat se přespříliš ovlivnit prvními dojmy. Prvních sto stran pro mě sice postrádalo výraznější hororové prvky (a to k hororu přistupuji velmi volně, nemám pevné škatulky), ale opravdu mě bavily svým poutavým vykreslováním postav a postupným odhalováním neblahých událostí z minulosti. Dalších padesát stran už je čistý horor, atmosféra houstne a události se zrychlují, aby v posledních padesáti stranách geniálně vygradovala. Tedy, v úplném závěru. Když mi zbývalo pět stran, říkal jsem si "Běda, to je škoda, že to skončí takhle. To mě dost mrzí, že se promarní potenciál. Dám asi čtyři hvězdy?". Leč jakmile jsem dočetl poslední řádek, zamumlal jsem si "Tak tohle bylo super. Výborný konec, výborná kniha. Pět hvězd." Je potěšující, když závěr dokáže nejen dovést vyprávění k uspokojivému vyvrcholení, ale i vrhnout všechny předchozí události do určitého zajímavého světla.
Musím skutečně vyzdvihnout opresivní a znepokojivou atmosféru, která je o to hrůznější, že většinou nestojí na žádném nadpřirozenu, ale jen neschopnosti komunikace mezi manželi. Juliettino stupňující se blouznění rašící z její nemohoucnosti vyrovnat se se ztrátou dítěte a Richardovo zoufalé lpění na racionalitě, které je vedeno čistě iracionálními tendencemi a manifestuje se výsostně ne-racionálně, dokáží vyvolat nejedno mrazení v zádech.
Pomalé, plíživé, tíživé, chmurně skvostné.
Tedy, na to, že by to měl být horor, jsem se vůbec nebála. Bylo to tak trošku jednostranné, vyšinutý chlapec, objev v zemině a nakonec strašidelný zajíc. Do toho bláznivá matka. Jaksi přitažené za vlasy a nic moc se nedělo. Takže jen průměrné hodnocení.
Bom dia.
Bohužel, loni mi přišel od PRE nedoplatek za elektřinu 24 tisíc a od té doby se moje hororové křivky dost navýšily. Teď by se mnou nehlo ani to, kdybych v kuchyni našel nahatou Helenu Růžičkovou jak si dělá meltu. Z tohoto důvodu musím tedy Hladový lán poslat do úplných pekel.
Když já nevím...Chápu, že onen fragmentární styl psaní byl vybrán úmyslně, aby si čtenář mohl mnohé věci sám domyslet. Chápu, že takto lze navodit tísnivý pocit. Ale v případě tohoto dílka to na mě nezapůsobilo a kniha mě prostě nedokázala vtáhnout. Ze začátku jsem navíc měla pocit, že vůbec nevím, co čtu. Takže spíše rozporuplné pocity.
Mírně nadprůměrná, poměrně předvídatelná kniha s tématem přírodních démonů. Neurazí, nenadchne, za měsíc si nevzpomenete.
Za mě vše super, atmosféra, děj, prostředí, postavy. Hned jsem si šla půjčit další knihu tohoto spisovatele.
(SPOILER) Velmi fascinující kniha přímo prodchnutá a prolezlá oním atmosferickým, podmanivě děsivým folklorem. Celkově si kniha zanechává po celou dobu tajemnou a zádumčivou auru prosycenou všemi možnými hnilobnými pachy velmi tajuplně vykresleného prostředí.
Její čtení bylo tak návykové, že jsem doslova knihu přečetla na jeden zátah a ten čas strávený s ní mi přišel jako zvláštní bublina, kde neexistuje doslova nic jen tato kniha a její smutkem nasáklý příběh. Opravdu mě to uhranulo a musela jsem pořád číst dál.
Co mě už celkem hodně zklamalo a za co strhávám celou jednu hvězdičku je ten konec, který ve všech možných směrech zůstává velmi otevřený a vy se tak nic dalšího co se dělo nedozvíte, stejně jako neobjasníte záhadu celé věci. Opravdu by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby měla kniha druhý díl, což ale nemá takže ten zážitek zůstane takový otevřený.