Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363274/bmid_hlas-kukacky-V2V-363274.jpg
5
2239
2239
Napínavý příběh o pátrání po tajemství, o němž se i v nejužším rodinném kruhu jen šeptá. Příběh o rozplétání složitých lidských vztahů táhnoucí se hluboko do minulosti. Začalo to už v dětství jako pouhá zvědavost, ale tehdy Kristýně na otázky nikdo neodpověděl. V průběhu let se zvědavost změnila v potřebu odhalit vlastní kořeny a přijít rodinným záhadám na kloub. Už dospělá Kristýna se snaží pochopit jednání svých nejbližších, o nichž si myslela, že je důvěrně zná.... celý text
Přidat komentář
Další rodinné drama, kde se pomalu odkrývají dávná tajemství a křivdy z minulosti. Doba hrdiny dohnala k věcem a rozhodnutím, která se jim nechtěla dělat a pak řeší následky, respektive to dusí v sobě nebo to občas bouchne.
Kniha se poslouchala velmi pěkně a do hrdinů jsem se dokázala vžít. Neměli to vůbec jednoduché. Autorka píše čtivě, ale možná už jsem jí trochu přesycena. Ještě bych si potřebovala sehnat poslední díl série Vesnice Stamice: Co neodvál ani čas
a budu spokojena. Asi raději zvolím poslech, až někdy bude.
Když jsem si četla anotaci, tak jsem už měla v hlavě jasno, jak bude příběh vypadat. Velmi jsem se mýlila. Jak bylo vyprávění řazeno za sebou mně moc bavilo. Moje již třetí kniha od HMK a opět nezklamala.
Pro mě neznámou knihu/autorku jsem objevila náhodou a konalo se velké a příjemné překvapení. Četla se dobře a děj odsýpal. Určitě si zkusím přečíst i další knihy autorky.
V příběhu ženy projdeme téměř polovinu minulého století. Začíná v čase Mnichovské dohody a končí těsně po válce. Přesto mi tam časovost trochu scházela, všechno si odečítáte jen podle popisu doby. I tak Vás vyprávění ženy, která se rozhodla vypátrat svou minulost, strhne. Prostě ta věta "co by řekli lidi" je a byla všemocná. Díky ní se míchaly lidské osudy ...
Tak mě se to opravdu líbilo. Propracovaný děj, zajímavé osudy, četlo se krásně. Jak to tak vypadá, asi jsem si autorku docela oblíbila....
Musim rict, ze vseobecne nadseni z knihy nesdilim. Asi jsem presycena valecnymi “romantarnami, bylo to urcite tezke, slozite, osklive, ale pribeh mi neprisel ani napinavy ani originalni. Hodnotim jako prumer.
Knihy od paní Körnerové mám moc ráda a tahle je za mě jedna z těch NEJ. Irma, Edita, Kristýna. Tři generace, tři dějové linky, přeskakování v čase,to všechno dělá knihu ještě více čtivou. Chudák Irma měla opravdu těžký osud. Konečné rozuzlení, kdo je kdo mě potěšilo, i když jsem něco podobného předpokládala. Prostě fajn počteníčko!
Moje první setkání s autorkou. Musím říct, že do této chvíle jsem o ní vůbec nevěděla.
Vlastně vůbec nevím, jak knihu uchopit. Četla se dobře, ale… Kniha má v sobě více dějových linek, které se postupně proplétají. Myslím si, že kdyby bylo trochu lépe řečeno, jakým způsobem jsou propojené, bylo by to mnohem lepší. Autorka nám to poví až na samém konci a do té doby jsem třeba já, vůbec netušila, že to tak má být. Na konci mi to vlastně bylo líto. Kdybych to věděla dříve, nejspíš by na mě kniha působila jinak.
Třeba jsem jen já něco v textu přehlédla a proto mi to nezapadlo tak, jak mělo. Nebo jsem ty lehké náznaky, pokud tam byly, přehlédla. Nevím.
Kniha se odehrává v období druhé světové války na území Čech a ukazuje nám život obyčejných lidí, jedné rodiny, na pozadí válečných hrůz. To zde bylo vykresleno moc dobře. I setkání obyčejného obyvatelstva s vojáky.
Nikdo si nedokážeme představit, jakým peklem si lidi museli projít během tohoto období a jsem ráda, že vychází knihy, které nám to dokáží přiblížit. Nikdy bychom neměli zapomínat na naši minulost. Jinak jsme předurčeni k tomu, abychom ji zopakovali.
Na první knihu od H.M.Körnerové jsem se dlouho těšil. Nějak podvědomě. Sehnal jsem Hlas kukačky a byly to krásné hodiny večerního čtení. Podvědomí nelhalo.
První část je věnována mladičké Evě, která se staví na vlastní nohy a stává se Editou. Ale rok 1938 poblíž Sudet nebyl příznivý. Pro žádného Čecha. Je svědkem krutosti a beznaděje lidí jdoucích okolo ní vstříc svému osudu, sama také v situaci, která ji donutí jednat.
Druhá hlavní část se vrací o 36 let zpět, kdy se narodila její matka Irma. V ženu dozrávala už za války, svět se měnil, rozpadal, status rodičů také a s koncem světového utrpení se rodí začátek jejího dramatického osudu.
Mladinká, jemná, naivní, s hóch výchovou, se zamiluje do nesprávného muže a 11.11.1918 (přesně konec války) porodí dceru Evu. To je již pár měsíců v přinuceném manželství s nechtěným mužem. Oba její rodiče brzy umírají a na cestě vlastním životem ji doprovází jen věrná hospodyně Heda. Irma krom Evy vychovává i manželskou dceru Magdu. Vše v meziválečné době, silně kastované společnosti, kde rodině velí muž. Heda předává Irmě nutné zkušenosti a vyslovuje pravdy o životě, které platí dosnes. Irma je s vděčností přijímá a díky tomu se učí vybírat si z každé situace to pozitivní. Přesný opak manžela.
Zde navazuje konec první části knihy a osudy se začnou odehrávat souběžně. Z Irmy se stává odvážná, neoblomná, jistá máma v tom nejlepším slova smyslu, která chrání svými křídly děti, vnoučata a nakonec i Hedu a to jak proti zakyslému manželovi, tak proti nepřízni osudu, a to v době značně nejisté, v nastávající okupaci a za času druhé války.
Dokáže řešit na tehdejší dobu tak zapeklité situace, až se věřit nechce, ale tak moc jí držíte palce, že knihu nemůžete odložit ani dlouho po půlnoci.
Jde o hluboký ponor do života této silné ženy. Stejně skvěle jsou vykresleny i charaktery ostatních postav. Jejich příběhy jsou dotaženy do konce a čtenář najednou vidí, že ne vše se zdá býti tak jasné (a odsouzeníhodné), jak to na první pohled vypadá.
V tom je dle mě největší síla knihy, že lidské příběhy nejsou mělké, ale všechny mají svoje hluboké kořeny.
Platí to i pro kukačku, jejíž hlas všichni známe, ale málokdo ji viděl. Začtěte se do knihy, nebudete litovat.
Přeji hezké čtení.
Velmi dobře napsaný příběh. Pro mě osobně poučení, že velká zamilovanost a vášeň není totéž co láska. A taky mi nějak přišlo líto konstatování, že většina manželství, ať vznikla z lásky nebo ne, jsou po letech spíš souhrnem povinností.
Výborná kniha. Skvěle vystihuje atmosféru v mnoha rodinách v meziválečné a poválečné době. Postavení ženy a současně vnitřní sílu...
Strhující příběh! Nic není přikrášleno. Je to hořké, ale velmi poutavé čtení!!!
Knihy od této autorky mám moc ráda, vždycky mě vtáhnou do děje a čtou se lehce. Velmi spletité osudy jedné rodiny, která sahá hluboko do minulosti a tak se čtenář okrajově dozvídá něco málo o první i o druhé světové válce, ale hlavně o láskách, zklamáních, životních prohrách, strastech, zmaru, naděje, něhy Irmy, Edity, Magdy, Kristýny, Hedy ... Jak se mi postava Edity ze začátku líbila a chápala jsem ji, došlo v příběhu k okamžiku, kdy jsem ji přestala mít ráda. A přesně naopak to bylo s Irmou, ze začátku byl můj postoj k její postavě neutrální, ale pak jsem ji začala obdivovat. Za to, jaká byla a jak se hezky chovala k lidem.
(SPOILER) Tak od této knihy jsem nejdříve čekala úplně jiný příběh. Trochu mě mrzí, že linie Edity nebyla rozpracována po narození dětí více. Sled životních událostí, které by mohly dopadnou jinak, kdyby tomu tak osud chtěl. Kniha ve mně rezonuje zvláštně,je mi z těch životních osudů nějak smutno,možná se rodinná linie nešťastných žen/matek Kristýnou láme. Kdo ví?
Měla jsem k moři připravené jiné čtení,ale musela jsem to dočíst.Moc pěkné ,válka je tam jen okrajově ,je to víc o vztazích a to složitých.Výborné
Nepřečetla jsem si dopředu, o čem kniha je a čekala jsem další historický příběh odsunuté sudetské rodiny. A dostala jsem něco úplně jiného.
Hlas kukačky je umně vystavěný román pro ženy o osudech žen z jedné rodiny. Příběh je občas trochu naivní, někdy i předvídatelný. V první řadě se ale nezaměřuje na období, do kterého byl zasazen, ale především na rodinné vztahy a pohnutky žen.
Tento typ literatury nevyhledávám. Nepochybuji, že na poli ženských románů je Körnerová špičkou, mě ale tento žánr nesedl, i když jako oddechovka byl Hlas kukačky příjemným zpestřením.
Teď už tedy tuším, co mám očekávat od dalších knih Hany Marie Körnerové, takže až budu mít náladu na čtení opravdu echt románu pro ženy, vím, kam sáhnout.
Hana Marie Körnerová je česká spisovatelka, která napsala celou řadu romantik patřící do červené knihovny, ale také napsala několik románů ve kterých nehraje láska hlavní roli.Hlas kukačky jsem poslouchala jako audioknihu v podání perfektní Dany Černé. Kniha není příliš dlouhá, máte ji za osm hodin poslechnutou, jelikož nedosahuje ani délky 300 stran.
Příběh čtyř žen z jedné rodiny mě naprosto pohltil. I když jsem četla anotaci této knihy, nijak jsem nad tím co od knihy mohu dostat nepřemýšlela. Netušila jsem, jak mnohovrstevnatý příběh přede mnou leží. Hlas kukačky je příběh o silné podstatě ženství. O mateřství a mateřské lásce, o odvaze, o slabosti, o bolesti a o nešťastných dobách minulého století.
Možná je to tím, že jsem sama matka, sestra i dcera, ale naprosto jsem se do postav vžila. V první části mi přišla nesmírně zajímavá postava Edity, ale postupně jsem o ni přestala mít zájem. Za to jsem si zamilovala postavu Irmy, se kterou se život naprosto nemazlil, vlastně jí rozdal děsivé karty. Pláču při pomyšlení, co si pro ni osud připravil. Irma byla ještě dítě když se stala matkou a musela se bez lásky vdát. Přesto se nestala nijak zahořklou nebo zatrpklou ženou, ba naopak. S pokorou přijala svůj úděl a naopak ještě ze své dobroty dokázala rozdávat a starat se o druhé. Své srdce darovala svým dcerám, které naprosto milovala.
Hlas kukačky je silný příběh jehož námět se zakládá na skutečných událostech. Jsem šokovaná, zlomená, okouzlená tím, jak moc mě příběh zasáhl. Pokud máte rádi současnou prózu českých autorů, pak je Hlas kukačky pro vás ta pravá volba.
Hezky napsaný příběh, který by se mohl odehrávat v jakékoli době. Tolik marnosti, smutku, ale i naděje.
Knihu jsme četla před pár lety, kdy jsem o recenzích na zdejší databázi ještě nevěděla. Vrátila jsem se proto v čase a do knihy se znovu začetla. Před lety jsem od knihy odcházela s tím, že je to nesmírně krásná, čtivá a k zamyšlení hodná kniha. Nyní , po přečtení , se ve mně hádají pocity, zmaru, zloby ale i něhy a naděje. Irma, Edita, Kristýna.... Kdo na tom byl v životě lépe? Čí život se nepovedl a kdo za to mohl? Život? Osud? Irmu jsem litovala, Edita mě , přes počáteční sympatie naprosto odbourala a Kristýna? Ta ve finále mohla za co? Kniha o tom, že život dokáže nadělit spoustu lásky , krásy a štěstí , ale bere si za to i daň v nesmírné bolesti a krutosti. A lidem zbývá jen to, aby ho přežili a nějak to všechno vydrželi. Smutné, ale pravdivé. Tím, že jsem se právě dozvěděla, že se příběh skutečně odehrál, to ve mně vyvolává o to větší smutek v duši a jsem vlastně ráda za svůj stávající život - trochu hektický někdy až k zbláznění , ale přece jen klidný život se zdravými dětmi a vnoučaty. S nadějí, že vždycky může být lépe.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) pro ženy tajemství 1. pol. 20. století mateřství ságy hrdinky nemanželské děti
Autorovy další knížky
| 2012 |  Heřmánkové údolí |
| 2019 | Hlas kukačky |
| 2018 | Co neodvál ani čas |
| 2013 | Kočár do neznáma |
| 2022 | Jelení vršek |
Před dvěma lety jsem četla Heřmánkové údolí, které mě nesmírně dojalo a zároveň překvapilo. O knížce ani autorce se moc nemluví, a tak jsem i já poté na autorku pozapomněla.
Nyní jsem se dostala k audioknize Hlas kukačky namluvenou výbornou Danou Černou. Poslech mi trval jeden den, protože od knihy se nešlo odtrhnout.
Stejně jako u Heřmánkového údolí, i v Hlasu kukačky stály v popředí děje ženy. Silné ženy. Sakra silné ženy. Čtenář dnešní doby určitě nejednou ocení, v jakém pohodlí žije a že svoboda rozhodnout se, kde a s kým prožiji zbytek života, není samozřejmost.
Několikrát jsem zaslechla přirovnání autorky k A. Mornštajnové, proto je opravdu škoda, že se H.M. Körnerové dostává pozornosti mnohem méně.
Doporučuji a těším se na další autorčina díla.