Hlava nehlava
Augusten Burroughs
Osud pittsburskému rodákovi Augustenu Burroughsovi nadělil dvojí – neuvěřitelně bláznivý život a mimořádný vypravěčský dar. Autor dokázal obojí skloubit tak, že sobě zachránil zdravý rozum a čtenáře vyléčil z pocitu, že už nelze o ničem novém – zvláště pak o vlastním životě – nijak nově psát. Vybrané epizody svých pubertálních let strávených v Massachusetts líčí s dovednou lehkostí a svérázným vtipem, jako by se ve dvanácti letech neocitl v domě potřeštěného psychiatra, kam ho odložila jeho duševně nemocná matka, ale žil úplně normálně. S naprostou samozřejmostí vypráví, jak nechodil do školy, hrál si s přístrojem na elektrošoky, důvěrně se přátelil s pedofilem, krotil blázny a v rámci své absolutní svobody zažíval nejneskutečnější příhody. Svižné vyprávění nabízející inteligentní zábavu prostou pitvorného humoru lze číst i jako návod na to, jak si za všech okolností uchovat duševní zdraví.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2006 , ArgoOriginální název:
Running with Scissors, 2002
více info...
Přidat komentář
"Pochopil jsem, že nemá-li člověk nikoho, kdo by mu radil jak se chovat, doplácí na to tím, že mu nemá ani kdo poradit jak se nechovat."
Tak tohle byla jízda! Neskutečně zábavné a barvité vyprávění, navíc opravdu velmi čtivé. Příběh hlavního hrdiny je tragikomický a vesměs bizarní, ale přesto je podán... tak nějak “mile”. Příjemné překvapení, moc se mi to líbilo.
(SPOILER) Původně jsem hledal úplně jiného Burroughse, ale nakonec mě zaujala i tato knížka a nezvolil jsem vůbec špatně. Kniha má sice trochu příliš pomalou počáteční část, ale ta je důležitá pro kontrast s první návštěvou domu Finche. Šok protagonisty byl zároveň šokem mým a i když si musel v oné rodině zažít krutá léta, příběh je psaný s nadsázkou a nadhledem. Místy je dost explicitní, ale knize by uškodilo, kdyby byly určité části umírněny. Sice se na příběh díváme očima autora v jeho třinácti letech, ale myšlenkové pochody hlavního hrdiny jsou úderné a vtipné, zároveň je v nich zachycena ona zoufalost ze situací, do kterých se dostává. Neprávem mi přijde tohle dílo opomíjené a přehlížené, já se skvěle bavil a kupodivu jsem neprokoukl finální rozuzlení.
Knihu jsem dostala kdysi jako dárek od kamarádky a jsem jí velmi vděčná, protože jsem se neskutečně pobavila...ani se mi nechtělo věřit, že tohle je opravdu něčí skutečný příběh...někdo jiný by mohl tohle téma zpracovat jako těžké depresivní drama, ale autor ho pojal s velkým osobitým humorem a nadhledem a jsem přesvědčená, že příběhem o svém poněkud netradičním dospívání pobavil zástupy čtenářů na celém světě...film natočený podle knihy stojí za zhlédnutí ;)
Knihu jsem si vybrala jako oddychovku a ani jsem netušila,že se u ní tak zasměju...I když Augustenův život nebyl zrovna procházka růžovým sadem,jeho vylíčení všech událostí bylo pro mne zábavné a zároveň zarážející...co všechno se děje kolem nás,aniž by jsme to tušili.Určitě se budu zajímat i o jeho další tvorbu.
Nevybavím si jinou knihu, u který bych se víc pobavila. Je to už delší dobu, co jsem jí četla, ale chystám se udělat repete. Doporučuju všem nekonzervám;)
Kazdy ma nejspis obcas pocit typu proc se to stalo zrovna mne a co jsem komu udelala a tohle by snad ani nikdo nevymyslel... po precteni (nejen) teto knizky vim, ze se nenormalni a mnohem vic nez nenormalni veci ale I zvracene a pro sirokou verejnost nechopopitelne deji vsude kolem. Velmi ctiva kniha psana velmi specifickym zpusobem i slovnikem. Vtipne pripominky i smutne kazdodenni zivotni situace. Doporucuji, clovek se nejen pobavi ale i se mu odkryji ruzne nevidane zazitky a zkusenosti z jinych zivotu.
Čteno v originále. Running with Scissors je krátce a jednoduše neuvěřitelné. Ale v určitém bodě se má nevíra zlomila a už jsem jen poulila oči. Asi nejzábavnější (ale i k hlubokému zamyšlení) biografie vůbec.
Jedním slovem Psycho. Při představě, že se skutečně jedná o autobiografický román a nikoliv o fikci se člověku ježí všechny vlasy. Rozhodně doporučuju, pokud máte pocit, že vaše rodina nebo dětství nebylo tak úplně v pořádku :)
Musím přiznat, že takovej druh humoru moc nemusím. Je to vytažený do naprostýho absurdna, ani nechci věřit, že se má jednat o autobiografii. Stylem humoru mi to připomíná Spolčení hlupců a to jsem taky nemusela.