Záverečná!
Joseph Heller
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83211/bmid_zaverecna-Iex-83211.jpg
3
115
115
Voľné pokračovanie slávneho románu Hlava XXII, v ktorom autor bravúrne zachytil tragikomickú podstatu vojny. Čitateľ sa po 33 rokoch znova stretáva s postavami, ktoré medzitým zostarli, no nie vždy zmúdreli, a sleduje ich osudy v civilnom živote. Už nebojujú s Nemcami, ale s chorobami, so starobou a s koncom, so záverečnou pre všetkých. Záverečná! je šokujúcim a invenčným pohľadom na moderný svet konca 20. storočia, mrazivý opis kolapsu západného sveta a zároveň nesmierne zábavná čierna komédia, ktorá sa nepochybne radí medzi nesmrteľné americké romány.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2002 , Slovart (SK)Originální název:
Closing Time, 1994
více info...
Přidat komentář
Z úcty k autorovi, od nějž zbožňuji Hlavu XXII a Golda za všechny peníze, nedávám odpad, ale za mě se tato kniha vůbec ani trochu nepovedla. Většinu času jsem jen nechápal, co vlastně čtu a ptal jsem se sám sebe, kam se poděl ten Heller z Hlavy XXII. Za sebe jsem se rozhodl předstírat, že tato kniha neexistuje a Hlava XXII žádné "pokračování" nemá.
Jako ostatní, ani ja se nemůžu ubránit srovnání s Hlavou XX, na kterou tato kniha volně navazuje. A musim říct, že zatímco první díl se četl jedním dechem, této knize občas dech dochází. V první knize byl Yo-Yo i přes množství vedlejších postav tím hlavním (anti)hrdinou, tady jsou hlavní hrdinové 3, a překvapivě prave Yossarianovy pasáže jsou spíše z nudnějšího soudku. Naopak pasáže dvou ostatních hrdinů, New Yorských židů Sammyho a Lewa, a vyprávění o jejich dětství, mladí, a příhodách z války i po válce jsou tím nejlepším z knihy. Surrealistické pasáže z “podsvětí” me naopak vyloženě iritovaly. Celkove hodnotim na 70 %.
Volné pokračování Hlavy XXII pomalu uzavíralo autorovu nepříliš plodnou kariéru – jedná se o takový "přelet nad Hellerovskými díly“. Nebyla to sice tak neveselá záležitost, jako „Portrét starého umělce“, ale nedostatek inspirace byl zjevný.
Vzhledem k délce knihy zde nalezneme poměrně dost neplodných pasáží (např. dlouhosáhlý popis pachu moči na NY autobusovém nádraží), mezi kterými vyčnívá pobyt hlavního hrdiny v nemocnici, nebo licitování vojenských kapacit a zbrojního průmyslu. Tyto pasáže by s přehledem šly zařadit do původní Hlavy XXII, zbytek knihy však ne. Autorovy fanoušky ještě potěší části knihy, věnující se kariérním postupům, které jsou velmi podobné knize „Něco se stalo“.
P.S. České vydání v podání BB Artu se proslavilo neuvěřitelným množstvím všech možných pravopisných chyb. Viděl jsem tužkou „zkorekturovanou“ knihu, kde bylo opravdu vzácné nalézt neopravenou stranu.
Je dobře, že tato kniha vznikla. Jednak jsem si rád četl o dalších osudech oblíbených hrdinů z Hlavy XXII, kde autor laskavě a s nadhledem popisoval jejich radosti i strasti. Popisy některých konkrétních situací z pohledu jednotlivých postav jsou o to zábavnější a zajímavé. Pokud jste někdy přičichli ke státní srpávě (za mně spíš dojnice "státní kráva") nepřekvapí vás ani další pasáže knihy u kterých jsem se o to víc bavil.
Takže já můžu knihu jen doporučit!
Na co potřebuje stíhačka podvozek, když bude létat nadzvukovou rychlostí? Něco z Hellera v tom prostě je, ale jako celek to zdaleka nemá na geniální Hlavu XXII.
Knihu mám už nějakou dobu rozečtenou a nemůžu se dokopat k dočtení. Hlava XXII byla o hodně lepší, tohle mi příjde takové moc roztahané...
Mám ráda i Hlavu XXII, ale tato kniha na mě hlavně zapůsobila určitými pasážemi, které jsou i v 21. století až mrazivě trefné a aktuální.
Joseph Heller autor rozsáhlých knih ani zde nelenil a napsal volné pokračování váločného příběhu Hlava XXII, která je velmi náročným čtivem pro svou nečtivost. A přece se našlo dost takových, co si knihu oblíbilo, u nás jich tolik není, ale další příběhy generace, kterou poznamenala válka zajímají jen příznivce tohoto autora zabývající se především tématikou druhé světové války.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hlava XXII |
| 2005 | Bůh ví |
| 1998 | Něco se stalo |
| 1995 |  Zavíráme! |
| 2000 | Portrét starého umělce |
Objevil jsem v knihovně tuhle knížku a asi po dvaceti letech si jí znovu přečetl a vím, že určitě naposledy. Hlava XXII je úplně jiná, svižná, vtipná, sice plná absurdity a kritiky války, ale nesmírně čtivá. Odcházíme je zmatená a absurdní knížka od začátku až do konce. A ty pasáže z podzemí jsem nepochopil už vůbec. Musel jsem se doslova nutit prokousat se tím propletencem až do konce. Je vidět, že už to psal úplně jinej Heller, než starou dobrou Hlavu.