Hlavně o mamince
Arnošt Goldflam
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461948/bmid_hlavne-o-mamince-Rws-461948.jpg
4
15
15
Když jsem se rozhodoval, čím budu, měl jsem o své budoucnosti často spory s mým tatou, nebo, jak bychom byli bývali tehdy v Brně řekli, s mým tatem. Ale pak jsem se mu v duchu omluvil, ponevadž jsem pochopil, že to se mnou myslel jen dobře. A pak jsem napsal povídky Tata a jeho syn. S maminkou jsem se nikdy nepřel, ta stála za mnou. Moje žena Petra mi vždycky říkala, proč taky nenapíšu něco o mamince. Jenže já jsem si myslel, že nemám, o čem bych psal, poněvadž zemřela brzo, ješte jsem ani neměl po maturitě. Ale jak šel čas, chyběla mi maminka pořád stejně a pořád se mi vynořovaly nějaké vzpomínky a nedaly se zaplašit. Tak jsem se nakonec rozhodl, že o ní taky musím napsat a při tom psaní jsem zjistil, že je toho víc, než jsem myslel, i když jsem si přitom hodně vymýšlel. A tak je tedy knížka na světe a moje milovaná maminka v ní ožívá, žije. A já na ni nikdy nezapomenu! Arnošt Goldflam, 2020... celý text
Přidat komentář
„Zavřel jsem oči a čekal, až se mi v hlavě, v mém vnitřním světě, něco odehraje.“
Přívětivě láskyplné vzpomínky na maminku, o kterou přišel pan Goldflam příliš brzy, ve svých 17ti letech, a kterou má stále ve svém nitru, ve svém srdci, a třeba trochu i díky téhle knížce, je s ním tak trochu stále.
Arnošta Goldflama mám ráda, jeho nezaměnitelný projev, který prostupuje i touto knížkou. Při čtení jsem ho úplně „viděla“, jak sedí doma v křesle a vzpomíná, jak sedí někde v kavárně a vypráví … kratičké minipříběhy, poskládané za pomocí autorovy bezbřehé fantazie, namíchané ze vzpomínek, střípků událostí uvízlých v paměti, zlomků obrazů uchovaných v mysli.
Bylo to nostalgické a přitom moc milé čtení, lehce plynoucí, takové akorát pro konec roku, kdy není na čtení (pro spoustu jiných aktivit) moc času, a kdy se přesto rádi na chvíli zastavíte a zamyslíte, a vzpomenete si na své blízké, které už nemáte možnost vidět a slyšet. Tak přesně k tomu se hodí tyto kratičké a pěkně vypointované (to je ta část, kdy autor využil své fantazie) příběhy, navíc doplněné fotografiemi a skoro vtipnými, každopádně originálními, ilustracemi.
Podíváte se nejen do Brna, kde rodina Goldflamů žila a žije, ale i do poměrně vzdálených koutů světa, abyste se při tom vzpomínání seznámili i s několika dalšími členy Goldflamovic rodinného klanu, těmi, které osud a taky války, rozesely po světě.
„Jednou si maminka povzdechla a poté začala vyprávět …“
…
„Jestlipak se o takových věcech má vůbec přemýšlet? Neměl by se život nechat běžet a nehloubat nad tím, co je za námi a co ještě před námi? … A jaká léta to budou, jak je prožijeme a jak a jestli si je užijeme.“
Hezké vzpomínky na dětství,především na čas strávený s maminkou. Stále se i po její smrti ptá,co by tomu či onomu řekla. Je vidět,že její smrt přišla příliš brzy.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  Tatínek není k zahození |
| 2012 |  Tata a jeho syn |
| 2007 | Doma u Hitlerů |
| 2021 | Dopisy Ježíškovi |
| 2021 | Strašidelné Brno |
Takové víkendové čtení plné vzpomínek. Půjčila jsem si a dočetla hlavně díky tomu, že tohoto autora mám ráda, ale živě se mi jeho vyprávění líbí více.