Hlavou proti zdi
Světlana Witowská , Kamila Moučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/425124/bmid_hlavou-proti-zdi-Att-425124.jpg
4
34
34
Knižní rozhovor populární moderátorky Světlany Witowské s televizní a rozhlasovou legendou Kamilou Moučkovou není klasickým rozhovorem, ale skutečným dialogem dvou silných žen, které kromě profese pojí i silné přátelské pouto navzdory rozdílu dvou generací. Vyprávění o soukromí, práci, úspěších i pádech charismatické hlasatelky Kamily Moučkové (*1928), která se v životě statečně bila s nepřízní osudu. Ikona srpna 1968, signatářka Charty 77 i profesionálka, která se po listopadu 1989 dokázala vrátit do veřejného prostoru. Svižně psaný dialog dvou výrazných osobností, zvyklých se bystře se ptát a bez vytáček odpovídat, je plný pochopení, vřelosti a humoru, v němž se současnost propojuje se zásadními momenty našich dějin. Kniha prozrazuje také leccos o ženské duši a zralém pohledu na vztahy, politiku i muže. Rozhlasová a televizní hlasatelka, která oslavila 91 let, proslula zejména jako hrdinka srpna 1968, kdy jako první národu oznámila z obrazovky Československé televize okupaci země vojsky Varšavské smlouvy. Jaké to ale bylo ještě před tím, když si budovala profesní kariéru první televizní hlasatelky v Evropě a starala se současně o tři děti i prvního manžela? Jaké v dobách, kdy už byla slavnou hvězdou, kterou zastavovali cizí lidé na ulici? A jaké potom, kdy z nařízení vlády nesměla na obrazovku a její kamarádi raději přecházeli na druhý chodník, aby se s ní nemuseli zdravit? Dvacet let pak nesměla ani mýt schody a rodinu živila, jak to šlo – například lepením pytlíků. A do toho řešila vztahy se svými nejbližšími: jaká byla její dvě manželství i dlouholeté soužití s hercem Jiřím Zahajským? Jak prožívala rozchody s muži svého života, včetně těžkého střetu s otcem, komunistou Vilémem Novým, který neslavně proslul odsuzujícím komentářem činu Jana Palacha? I o tom vypráví kniha Hlavou proti zdi. Kamila Moučková v ní odpovídá na otázky Světlany Witowské tak, jak je zvyklá – zpříma, pravdivě, vtipně a někdy ostře, jak si její vyprávění právě zaslouží.... celý text
Přidat komentář
I když se otázky dost opakovaly, bylo to poutavé čtení. Zvlášť pro nás pamětníky.
Kamila byla samorost a svéráz, aby taky ne, když měla za maminku svojí babičku a tátu kovaného komunistu. Život ji naučil.
Rozhovor se Světlanou Witowskou je velice živý a autentický. Chvílemi před vámi běží filmový pás s blízkými kamarádkami, jak je známe z obrazovek televize.
Myslím, že cílem knihy, bylo ze strany Světlany povzbuzení paní Moučkové v obtížích vysokého věku!
Podle toho jsem ke knize přistupovala a mohla jsem u kafe či vína sedět s nimi.
W: Nemáme jako národ někde v povaze, že nás pořad někdo utlačoval?
M: ..nevím, jestli je to v utlačování, ale ne to česká povaha, taková "malá domů" bych tomu řekla. Jsou lidi, který ti řeknou, já s tím nechci nic mít, mě je to fuk...mám klid, já můžu dělat tohle, mám za to svý prachy a víc mě nezajímá - prostě malá domů. Takový ty malý věci, co se týkají všech lidí.
Že mám kde bydlet, že mám co jíst, že jsem v podstatě v pořádku, v klidu, ať se kočky toulaj. Proč bych měl dělat něco navíc?
W: Myslíš, že nejsme nároční? Myslím na demokracii. Že nám stačí pohoda a klídek?
M: Jsme málo náročný.
4/3
Neobyčejně silný rozhovor, který podporuje vysoká míra autentičnosti. Paní Moučková měla, a vlastně stále má, toho moc co říct. Jsem vděčen, že tato kniha vznikla. Velmi inspirativní.
Knize hodně prospěl fakt, že si obě aktérky dost sedly, což ve mně vyvolával takový domácký hřejivý pocit. Mám radost, že Světlana Witowská nechala knihu co nejvíce autentickou, ať už se jedná o nevybíravý slovník paní Moučkové nebo drobné odbočky (oteklé oči a pokuta za rychlost). Materiál je příjemný, kniha velice čtivá a čtenář se o obou aktérkách hodně dozví.
Paní Moučková je samozřejmě obdivuhodná, ale jsem nadšený i s paní Witowské - jak jemně dokázat a citlivě dokáže formulovat otázky. Nevadila mi ani drobná "chaotičnost" témat (témata se opakovala), ale ve mně to vyvolávalo pocit autentického rozhovoru dvou přítelkyň.
Je to setkání dvou profesionálních televizních osobností. Kamila Moučková je silná žena, která šla vždycky přímo hlavou proti zdi a dokázala nést následky. Mnohé už řekla, mnohé mnohokrát zopakovala, ale vždycky čtenáře odzbrojí svojí suverénností. I v tom věku.
Paní Witovská je půvabná a skvělá autorka rozhovorů. To, co dokázala s prezidentskými kandidáty, zůstane jako majstrštyk české televizní publicistiky.
Tyto dvě dámy se potkaly. Kromě všeho pozitivního, včetně té energie, která z knihy srší, je pro mne kniha spíše zklamáním. Zaprvé paní Moučková mluví často sprostě, což bych za normálních okolností interpretoval jako její tvrdost, ale čeho je moc, toho je příliš. Z tvrdosti je vulgarita. A největší výtku vůči knize mám, že není koncepčně uchopena. Jako rozhovor tohoto rozměru je podle mne nezvládnutý ve struktuře, linii a jeho směřování. Poslední kapitolu jsem už musel přečíst rychločtením, protože tam, kde by to mělo směřovat k vrcholu, se věci už počtvrté opakují a padá to strašně dolu. To je mi moc líto.
Protože jinak obě dámy jsou skvělé.
Viděla jsem někde rozhovor s paní Moučkovou a řekla si, že si o ní musím něco přečíst. Tak jsem se dostala k této knize. Skvělé, doporučuji všem. Ano, občas se něco opakuje, ale vždy jsem si kladla otázku, jak budu reagovat já v 91 letech? Nesmírně vitální paní na svůj věk. Jen si říkám, když nadávala v roce 2019, co asi prožívá v roce 2020, protože teď se ta neschopnost nejvyšších představitelů ČR projevuej naplno.
Úžasné povídání dvou velmi inteligentních dam o životě v minulém režimu, o vzestupech a pádech, o práci, rodině a přátelství. Původně jsem si řekla, že si budu jednotlivé rozhovory, kterých je v knize 14, dávkovat postupně, ale nakonec mě životní příběh paní Moučkové tak chytil, že jsem celou knihu přečetla téměř jedním dechem. Vzhledem k tomu, že jsem dítě narozené ve svobodě a události srpna 68 jsou pro mě vzdálenou historií, tak mi povídání paní Moučkové pomohlo opět o něco lépe porozumět tomu, co se tu vlastně odehrálo a jaké to mělo důsledky. Opravdu moc povedená kniha a ačkoliv se některé věci opakují (takže raději doporučuji, číst rozhovory posupně), byla velmi čtivá a mnohé jsem si z ní odnesla. Obě autorky jsem navíc měla tu čest potkat a nechat si od nich výtisk podepsat, takže takhle kniha mou knihovnu jen tak neopustí. Věřím, že ji jednou za čas otevřu a nějakou její část si s radostí opět přečtu.
Přečetla jsem selektivně za jeden den. Obou žen si vážím a obdivuji je, ale rozhovor se mi moc nelíbil. Otázky se opakovaly a chyběla mi pevnější struktura.
Vzhledem k tomu, že jsem již dříve četla knihu "Nejsem žádná lvice", ve které jsem se dozvěděla téměř vše, co mně zajímalo o životě paní Moučkové, tato nová kniha jen opakuje pro mně již známé věci. Navíc je zaměřená hodně na její profesní zážitky (protože ji zpovídá novinářka p.Witovská), a to mne prioritně nezajímá. Kniha Nejsem žádná lvice se mi líbila mnohem více.
Ale paní Moučkové si velmi vážím a obdivuji ji a velmi bych si přála, kdyby napsala svoji podrobnou autobiografii, zaměřenou spíše na osobní život.
Na knížku jsem se těšila, obě dámy jsou mi velmi sympatické. Obou si vážím, navíc paní Kamila zažila rok 1968, kdy se nebála vyjádřit svůj názor veřejně. Navíc vychovala tři slušné lidi, celý život hájila pravdu, i když za to tvrdě zaplatila...Klobouk dolů, dámy!
Kamilu Moučkovou i Světlanu Witowskou mám ráda a vážím si jich. Proto také dlooouhý rozhovor na celou knihu byl podle mého gusta. Vešel se tam téměř celý život paní Moučkové a rozhodně je to zajímavé a poučné pro nás, co jsme všechna popisovaná léta neprožili. Není to pouze o známém roku 1968, ale postřehy z historie naší země očima paní Moučkové už od 30.let až do roku 2019.
Je dobré nezapomínat a nezamlčovat, co všechno se tu dělo. Doporučuji všem