Hledám tátu, zn. spěchá
Kristýna Křupková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/426025/mid_hledam-tatu-zn-specha-rZq-426025.jpg
4
9
9
Justýně je osm. Žije s mámou. Když byla malá, tátu si odnesla jedna zubatá paní. Ale jak to, že od něj pořád chodí dopisy? Tomu Justýna musí přijít na kloub. Justýně je patnáct a na zubatou už dávno nevěří. Žije s mámou a otčímem a občas to s nimi má dost těžké. Do toho přicházejí první lásky, večírky, zklamání, plány i obavy z budoucnosti. Napínavá kniha, která s malým čtenářem povyroste, puberťákovi připomene dětství a dospělé vrátí do puberty. A má něco extra. Do prázdných stránek v druhé části příběhu si každý může doplnit své vlastní vyprávění, a zasáhnout tak do děje.... celý text
Přidat komentář
Pro mě - dospělého člověka super oddechovka, která mě pohltila od začátku do konce :)
Mně se knížka hrozně líbila, obzvlášť první část. Roztomilá Justýna a její věčná nedorozumění mě velmi bavila a příjemně pohladila na duši. Druhá část už byla slabší, ale všichni stárneme. Nebyla špatná, jen prostě jiná. Jako celek je ale kniha super oddechovka, k níž se budu ráda vracet.
Kdyby se mé hodnocení týkalo pouze první poloviny knihy, bylo by určitě lepší. Ale pubertální vývoj Justýny mě dorazil. Nemám naivní představy o životě náctiletých, ale zápletka s gay klubem? To bylo teda na mě moc. I samotný konec byl horší než samotná červená knihovna.
Ať ale nejsem tak kritická, musím stejně autorku pochválit. Styl psaní velmi dobrý, a jak říkám, první polovina příběhu byla super.
Zajímavá a celkem napínavá knížka o holčičce, ktera to v životě nemá vůbec lehké, nicméně ani maminka to nemá jednoduché s ní.
První část mi přišla na osmileté dítě příliš dětinsky pojatá. Osmileté dítě doma mám a mohu říct, že uplynulo hodně vody od té doby, co moje ratolest v běžné větě použila takřka každé podstatné jméno v zdrobnělé podobě. Příběh jako takový je fajn - dost možná by mě nadchl, kdyby byla hlavní hrdinka pětiletá. Takhle to na mě působí spíš pitoreskně. Druhá část je mnohem lepší. Věčně protivná Justýna mi sice mnohdy lezla slušně na nervy, ale myslím, že právě to je doklad toho, že její pubertální období je vykreslené solidně. Puberťačku mám teda doma taky, ale tak drzá jako Justýna není ani zdaleka, doufám, že se do puberty tohoto kalibru ani nedostane :-) Ale každý si touto životní etapou projde jinak a ta Justýnina cesta mi přijde věrohodná. Knihu jsem četla mladší dceři a druhá část je pro ni ještě moc složitá. Otvírají se tu témata jako vztah k nevlastnímu rodiči, změny těla v pubertě, první lásky, první zkušenosti s alkoholem, vážná nemoc (rakovina), homosexualita. Navíc puboška Justýna nejde pro peprný výraz daleko. Pokud tedy chcete s dítětem (nebo dítě samo) zhltnout knihu komplet, doporučila bych ji tak od dvanácti let výš.
Nebýt čtenářské výzvy, asi bych po knize jen tak nesáhla... Zpočátku mi kniha připomněla jinou knihu, Dívku s pomeranči. Jenže tu jsem četla tak dávno, že si netroufnu srovnávat, nakolik jsou si podobné. I když je první část knihy vtipnější, víc mě bavila ta druhá, proto nakonec 4 hvězdičky.
Už od první kapitoly jsem věděla, že tohle bude skvělý příběh. A taky že byl. Vtipný, milý, oddechový, druhá část byla trochu vážnější, ale přesto si podržela svižnost děje. Jediné, co kazilo celý obrázek knihy, bylo několik chyb, které nejspíš při korekturách utekly, ale v tomto případě nad tím zavřu oči. Titul byl totiž vážně, ale opravdu vážně skvělý.
Hledám tátu, zn. spěchá
Kniha, která roste s vámi – bezva nápad; pravda, stránky k vlastní tvorbě pro knihovny trochu nevhodné, ale takových knížek vychází nyní povícero. A jako rodič se taky občas nestačím divit, viz komentář Terjac.
Jinak určitě zajímavé provedení, na něž nám ale v knihovně chybí "škatulky". Kniha, která v úvodu patří do červených dětských knih, ale postupně taky do zelených (věkově zhruba do 12 let) a přitom je záhodno, aby ji četl až (pokud možno soudný) teenager; kupodivné, není-liž pravda?
Takže já určitě našim zřídkavým náctiletým čtenářkám doporučím, protože to vůbec není špatné čtení. A můžeme si přitom zahrát na korektorky: občas se tady totiž objeví takový gramatický lapsus, že nestačím zírat (s.102, 171, 176).
„Chci být novinářka. Maminka by ze mě ale radši měla ekonomku. Nechávám ji přitom, že půjdu studovat to, co chce, ale sama si v hlavě maluju, že kdyžtak uteču z domu a budu se živit jako zpravodajka a cestovat po světě a máma pak bude litovat, že mi nedovolila tu novinařinu a bude na mě pyšná a já budu vydělávat strašně velké peníze.“