Hledám tátu, zn. spěchá přehled
Kristýna Křupková
Justýně je osm. Žije s mámou. Když byla malá, tátu si odnesla jedna zubatá paní. Ale jak to, že od něj pořád chodí dopisy? Tomu Justýna musí přijít na kloub. Justýně je patnáct a na zubatou už dávno nevěří. Žije s mámou a otčímem a občas to s nimi má dost těžké. Do toho přicházejí první lásky, večírky, zklamání, plány i obavy z budoucnosti. Napínavá kniha, která s malým čtenářem povyroste, puberťákovi připomene dětství a dospělé vrátí do puberty. A má něco extra. Do prázdných stránek v druhé části příběhu si každý může doplnit své vlastní vyprávění, a zasáhnout tak do děje.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hledám tátu, zn. spěchá. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Mně se knížka hrozně líbila, obzvlášť první část. Roztomilá Justýna a její věčná nedorozumění mě velmi bavila a příjemně pohladila na duši. Druhá část už byla slabší, ale všichni stárneme. Nebyla špatná, jen prostě jiná. Jako celek je ale kniha super oddechovka, k níž se budu ráda vracet.
Související novinky (1)
Knižní novinky (11. týden)
08.03.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Hledám tátu, zn. spěchá v seznamech
v Přečtených | 13x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Knihotéce | 6x |
v Chystám se číst | 8x |
v Chci si koupit | 3x |
Kniha, která roste s vámi – bezva nápad; pravda, stránky k vlastní tvorbě pro knihovny trochu nevhodné, ale takových knížek vychází nyní povícero. A jako rodič se taky občas nestačím divit, viz komentář Terjac.
Jinak určitě zajímavé provedení, na něž nám ale v knihovně chybí "škatulky". Kniha, která v úvodu patří do červených dětských knih, ale postupně taky do zelených (věkově zhruba do 12 let) a přitom je záhodno, aby ji četl až (pokud možno soudný) teenager; kupodivné, není-liž pravda?
Takže já určitě našim zřídkavým náctiletým čtenářkám doporučím, protože to vůbec není špatné čtení. A můžeme si přitom zahrát na korektorky: občas se tady totiž objeví takový gramatický lapsus, že nestačím zírat (s.102, 171, 176).
„Chci být novinářka. Maminka by ze mě ale radši měla ekonomku. Nechávám ji přitom, že půjdu studovat to, co chce, ale sama si v hlavě maluju, že kdyžtak uteču z domu a budu se živit jako zpravodajka a cestovat po světě a máma pak bude litovat, že mi nedovolila tu novinařinu a bude na mě pyšná a já budu vydělávat strašně velké peníze.“