Hledání Aljašky
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144816/bmid_hledani-aljasky-QmT-144816.jpg
4
3720
3720
Románový debut dnes už známého Johna Greena je strhujícím vyprávěním o dospívání a hledání sama sebe. Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat „velké Možná“, je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku. A tak vývoj směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní... Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh. Americkou knihovnickou asociací byl zařazen mezi deset nejlepších knih pro dospívající.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2013 , Knižní klubOriginální název:
Looking for Alaska, 2005
více info...
Přidat komentář
Tuhle knihu jsem měla v knihách k přečtení strašně dlouho. A jsem ráda, že jsem se k ní nakonec dostala. Trochu depresivní, ale i takový je život.
Za mě nej. Nej, absolutně nej - jestli máte rádi studentské prostředí (já nevím... á la Kdo chytá v žitě? Danny Smiřický?) - mladí, co se nechají chvíli unášet myšlenkami o směřování světa, společnosti a lidské existence, a chvíli je nejvíc zajímá, kam zakopali flašku na zakázaném místě... Když jsem tu knihu brala do ruky, nezjišťovala jsem nic - žádné recenze, žádné hvězdičky, názory. Vážně jsem netušila, jakou Aljašku budeme hledat a proč. Tohle vám zároveň zlomí srdce, ale hned nato dostanete od autora hodně náplastí. Ó, děkuju autorovi za tenhle příběh. Silný, vtipný, drsný, místy cíleně směšný, geniální.
"Hledání Aljašky" je taková teenage oddechovka, která mě ale velmi bavila. Soucítila jsem s pocity a vnitřním bojem hlavní postavy Milese, jehož život se otočil o 180 stupňů nástupem na internát, kde potká tajemnou a za mě i podivnou Aljašku. V knize přijde i na poměrně nečekaný zvrat. Zaujal mě také častý motiv hledání smyslu života, touhy po dobrodružství a komplikovanost citů, jež vedou k zamyšlení.
PS: To jak Aljaška přišla ke svému jménu, mi přišlo naprosto geniální.
Nedocteno. V době mých studentských let bych to možná četla se zájmem, nyní mne kniha nudila už zpočátku. A po přečtení recenzi, kde se píše že konec je zdlouhavý , jsem to vzdala.
První kniha J. Greena, kterou jsem četla a musím uznat, že autor si umí čtenáře u čtení udržet. Donutil mě zapřemýšlet i na svým vlastním životem. Jsou v ní emoce, které mě dokázali rozbrečet aniž bych to já osobně čekala. Neskutečně se mi líbila.
Přiznám se, že ten zvrat jsem neodhadla. Měla jsem nějaké nápady, co by se mohlo stát, ale tenhle mě nenapadl.
Aljaška je postava u které nedokážu říct, jestli ji mám ráda nebo ne. Někdy byla fajn, někdy mi naopak dost vadila svým chováním. Ve výsledku to nikterak neovlivňuje moje finální hodnocení.
Kniha byla čtivá, styl psaní se mi líbil. Není to asi nic k čemu bych se chtěla ještě někdy vracet, přesto jsem ráda, že jsem se ke knize dostala.
Knížku jsem dostala jako dárek, ale nevěděla jsem do čeho jdu když jsem jí začala číst. Knížka je o přátelství, o bolesti když někoho ztratíte, ale také o vyrovnání s tím když někoho ztratíte, je o sebepoznávání. Silný, ale zároveň jednoduchý příběh. Myslím, že rozhodně stojí za přečtení.
Jsem docela zklamaná, protože jsem očekávala něco jiného. Celá Aljaška je mi protivná a a přijde mi, že ze sebe dělá něco, co není. Viděla jsem i seriál a líbil se mi asi více.
Pěkné. (Ne)čekaně "Greenovsky" smutné. Mladí lidí tradičně poněkud nereální, někde mezi geniálností a přechytralostí. Každopádně i tak mě za chvíli autor měl tam, kde chtěl a fungovalo to...
Po přečtení knihy jsem měla smíšené pocity, příběh se mi líbil, ale takto smutný děj, to asi není pro mě, jsem strašná citlivka :(
Další knihu od JG si nejspíš nepořídím..
"...myslel jsem na to, ze kdyby lidi byli dest, ja bych byl mrholeni a ona hurikan."
Podobne na me pusobila cela knizka. Cast Predtim bylo takove mrholeni, kde se nam predstavili hlavni postavy, byly tam hezke sceny, ale nic moc se nedelo a clovek si nekdy rikal, proc je ta knizka otnacena za bestseller. Pak prisel jakoby blesk z cisteho nebe a pribeh z mrholeni presel do hurikanu.
Jak jsem se ze zacatku musela do cteni nutit, tak v casti Potom jsem se naopak musela nutit knizku odlozit a jit spat!
Nevim, jestli se k ni nekdy jeste vratim, ale urcite jsem rada, ze jsem ji cetla!
Ps. Kanadske zertiky Aljasky me dost bavili. U posledniho jsem ocenila Orlovu reakci, takovou bych u nej rozhodne necekala! :)
Kniha měla dobře promyšlený děj, autor v její první půlce ukázal krásy, lákadla, výhody a nevýhody života a v druhé části temnou stránku smrti. Řekla bych ale, že autor dával dost zřetelně najevo, jak by kniha mohla skončit, viz. projevy Aljašky a některých postav. Proto dávám jen čtyři hvězdičky.
Byla to jedna z mých prvních knížek v náctiletém věku, kdy jsem se nějak začala zamýšlet nad hlubší tématikou života a smrti, o které dle mého umí Green skvěle psát. Jednoduše a výstižně, přesně jak by to mělo být pro čtrnáctiletou holku. Knihu jsem od té doby nečetla, ale rozhodně mám v plánu si ji přečíst znovu, spíše jako takový svůj sentimentální odraz mladšího a staršího "já", jsem zvědavá, jak se mi kniha bude líbit po delší době. Kdybych jí četla teď poprvé, zřejmě bych měla víc výtek a příběh by mi přišel místy přemrštěný a moc na sílu - nebo spíš hlavní postava Aljašky. Každopádně i tak bych knihu doporučila, dle mého pro starší tzv. "neurazí, nenadchne".
Jedno musím Johnu Greenovi přiznat: kniha byla opravdu čtivá. Zbytek mých pocitů z Hledání Aljašky bohužel už tak pozitivní není. Ano, i když se jednalo o zábavné čtení, vůbec jsem vlastně postavám jejich chování nevěřila a přišlo mi naprosto nelogické. A to i přes jejich mladý věk. Hlavně Aljašku, kterou se autor asi snažil vykreslit jako femme fatale, jsem ke konci už opravdu nemohla vystát. A sám Miles si u mě nevedl o moc lépe. Jiné autorovy knihy jsem nečetla, takže nemohu srovnávat, ale minimálně tato mi rozhodně nepřišla, že by si zasloužila tu pozornost, které se jí dostává.
Kniha se vcelku pěkně četla, i když jsem pořád čekala na nějaké wow nebo zápletku, která vlastně nikdy nepřišla. Postavy v knize tak nějak řeší vlastní traumata, starosti, co se životem, jak najít sebe sama a jak se nějakým způsobem identifikovat. Musím přiznat, že hlavní postava - Aljaška - mi přišla nesympatická a s chmurným charakterem. Kniha není jen pro teenagery, to já už nejsem :-) Myslím, že může být zajímavá i pro dospěláky.
Troufám si říct, že John Green byl jakousi Colleen Hoover mé puberty, ale v té době jsem sáhla jen po jedné jeho knize a tou byl fenomén Hvězdy nám nepřály. Mám však pocit, že do jeho knih jsem musela dorůst a tak jsem se na přelomu roku vydala hledat velké Možná..
Prvních pár kapitol mi trvalo, než jsem se do příběhu začetla, ale nakonec jsem byla nadšená. Přiznám se, že jsem znala hlavní zápletku příběhu, protože jsem si asi před osmi lety vyslechla nevítaný spoiler, který jsem od té doby nepustila z hlavy, ale to nijak nezměnilo můj pohled na celou situaci.
Nedávno jsem knihu vyslala na štafetu po republice, ale jen co se mi vrátí, dám si její reread i s mým akčním lepíkováním. Doporučuju ji všem teenagerům, ale i dospělým, protože autor předává neskutečně krásnou myšlenku, která by neměla být opomíjena.
Vcelku hezká kniha, první část knihy je moc pěkná se zajímavou dějovou linií, druhá část knihy mi moc nesedla a na můj vkus byla nudná. Možná je ale určena pro mladšího čtenáře, než jsem já.
Štítky knihy
přátelství prvotina smrt střední školy internát pro dospívající mládež (young adult) zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Mě kniha celkem bavila. Četla se dobře. Zápletka byla nečekaná, smutná a vyvolává zajímavé otázky. Postavy jsem chvíli měla ráda a chvíli mě zase štvaly svým chováním. Hlavně Aljaška...Konec byl zdlouhavý, filozofický a vlastně neúplný...Co a jak se stalo se nedozvíme a je to vlastně skoro jedno. Je potřeba uctít památku a dále se nad tu událost povznést a jít dál.