Hledání Aljašky
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144816/bmid_hledani-aljasky-QmT-144816.jpg
4
3715
3715
Románový debut dnes už známého Johna Greena je strhujícím vyprávěním o dospívání a hledání sama sebe. Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat „velké Možná“, je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku. A tak vývoj směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní... Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh. Americkou knihovnickou asociací byl zařazen mezi deset nejlepších knih pro dospívající.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2013 , Knižní klubOriginální název:
Looking for Alaska, 2005
více info...
Přidat komentář
Od knihy jsem tolik neočekávala, protože Hvězdy nám nepřály mě až tolik nechytly jako ostatní příznivce Greena. Myslím, že jsem asi jediná, koho Hledání Aljašky zaujalo více než Hvězdy.
Postavy jsem si tu zamilovala. Váleček mi byl sympatický od první chvíle – jeho záliba v posledních slovech, jeho pohled na svět… Aljaška však byla ještě lepší. Občas mi její náladovost někoho připomínala (jo, jsem taky hodně náladová :D). Každopádně Aljaška si mě získala svojí inteligencí, humorem a hlavně tajuplností. Její životní události ji dělaly ještě zajímavější. Myslím, že kdybych Aljašku opravdu znala v reálném světě, tak bych z ní občas chytila nerva a měla často chuť ji praštit, ale takhle mi přišla jako jedna z nejzajímavějších postav, s kterými jsem se doposud v knižním světě setkala. A bez Plukovníka by to taky nebyl žádný pořádný příběh!
Líbí se mi jak Green popisuje „obyčejný“ život. Na knize je úžasné to, jak se jeví jako prostý příběh, ale zároveň v něm nalezneme spoustu otázek, i filozofických.
I když mi bylo jasné, co se stane, když kniha byla rozdělná na části Předtím a Potom, tak mi to nijak nezkazilo mojí napjatost při čtení. Po smrti Aljašky to sice ve mně nevyvolalo žádné silné emoce, ale knížka nemusí být žádný nástroj na pravidelné pročišťování očních kanálků. Spíš jsem se pak zamýšlela nad otázkami ohledně ceny života.
Je pravdou, že druhá část byla slabší než první a několik stránek bylo naprosto zbytečných, ale i přesto knihu hodnotím velmi kladně. Nevím, co k této knize dodat, možná jen: V jednoduchosti je síla.
Nepříjemně moc spoilerů, pokud nechcete vědět všechno, tak nečíst, ale bohužel to jinak zkritizovat nešlo.!!!
Toto opravdu napsal John Green? Možná to bylo překladatelem, ale autorův styl psaní, ten který si mi u hvězd tolik líbil, byl najednou fuč. Tentokrát autor vše moc rozebíral a popisoval věci, které ani nemusel. Nudné pasáže přibývali a přibývali, a děj neměl žadný hluboký smysl, prostě jen povrchní záležitosti a myšlenky.
S dějem jsem spokojená nebyla, kromě toho, že se Aljaška pravděpodobně zabila, tak se tam nic nestalo. Bylo to pořád stejné, jen ,,Jdeme kouřit a uděláme nějakou kanadu?´´. Nic zajímavého se na začátku absolutně nedělo, nechtělo se mi číst a čtení mi trvalo hrozně dlouho. Po smrti se to zlepšilo, protože jsem chtěla vědět, proč to Aljaška udělala. A když mi autor dal jen námět na přemýšlení, proč asi? Tak jsem myslela, že mu vrazím. Ne, že kniha mě naprosto nezaujala, ale měla i otevřený konec. Grrr.:D
Postavy z knihy byly takové nijaké. Ani jedna si mě nedokázala získat. A Váleček mi lezl na nervy ze všech nejvíc. Jako by ho ani nezajímalo, že Aljaška zemřela, myslej jen na to, že mu slíbila pokračování a on byl z toho mimo. Jako by říkal,, Já jsem malý, rozmazlený jedináček a rozbilo se mi autíčko se sladkým nákladem, teď nemůžu ty bonbonky sníst, béé:(´´ Prostě i toto byl velký nedostatek knihy, nesympatické postavy.
No, ale zase něco bylo vážně vtipné a nad něčím jsem se zamyslela i když ne často a obálka je moc hezká, tak přece tam bylo nějaké plus, ale Hvězdy jsou mnohem lepší ve všech směrech.
Doufám, že se John Green ještě blýskne, protože tato kniha byla o ničem a Hvězdy se budou těžko překonávat, ale držím mu palce a těším se na další povedená i nepovedená díla.:D
Spousta lidí tu píše, že je Hledání Aljašky zklamalo. Byla to moje první kniha od Johna Greena a po jejím přečtení, které netrvalo déle než jeden den (tak moc mě kniha bavila), jsem si ho okamžitě přidala do oblíbených a nemohla se dočkat Hvězdy nám nepřály.
Část Potom mi nepřišla nezajímavá - právě naopak, bavila mě a vyvolávala ve mně emoce.
Hodně citátů a úryvků z knihy se do mě zarylo, hlavně posledních pár stránek. Rozhodně si chci knihu přečíst znova a jsem ochotna ji číst pořád dokola, protože pro mě nabrala velký význam i přesto, že tam není žádná extra akce.
Příběh možná nemá pětihvězdičkový děj, ale význam a hloubka té knihy ano.
Tak toto byl velký šláp vedle. Greene, Greene. Cos to proboha vyvedl? Tak nudnou a nicneříkající knihu jsem nečetla už ani nepamatuji. Postavy mi byly nesympatické až za hrob. Miles či Váleček? Nevím, jaké oslovení mě drásá více. Aljaška pro mě byla ta nejvíce nepříjemná postava vůbec. Kdybych někoho podobného znala, asi bych pravděpodobně vybublala a jednu jí vrazila. Ty její změny nálad mi ohromně vadily a poté, jak to s ní skončilo, jsem si řekla jen: Hm, zasloužila si to. O čem ta kniha vlastně měla být? Nemá to vůbec žádnou myšlenku. Po takové chvále jsem čekala něco za srdce beroucího a místo toho se dostavilo čiré zklamání. Mezi ostatními si tu připadám ale jako naprostý mimoň. Ale co, kniha se mi prostě nelíbila a za tím si budu stát. Ta jedna hvězdička je jen za tu obálku. Doufám jen, že se Green vzpamatuje a další jeho kniha bude tak úžasná jako Hvězdy nám nepřály.
Velmi velká nespokojenost.
Bohužel, tahle knížka pro mě byla velkým zklamáním. Ani Aljaška ani Váleček mi nebyli moc sympatičtí, žádný děj to v podstatě nemělo, takže jediné, co mě přimělo ohodnotit dvěma hvězdami, byl autorův styl psaní a prostředí, ve kterém se celá knížka odehrává.
Spousta lidí tu píše, že část Potom je zbytečná a nudná, ale mě přišla stejně dobrá. Nutila mě přemýšlet nad tím, jak bych se zachovala, kdyby se něco takového stalo mně. Je prostě hodně na zamyšlení. Četla jsem ji jako 1. knihu od Greena a jsem ráda, Hvězdy jsou krásné a naprosto odlišné, ale kdybych je četla jako 1. byla bych z Aljašky nejspíš zklamaná. Z počátku jsem doufala, že to skončí dobře a když se pak stala ta věc měla jsem sto chutí nakopat Greena do zadku, ale i tak je to krásná knížka. Moc se mi líbila a rozhodně je jedna z mých nejoblíbenějších. :)
Přečteno jedním dechem :)) Akorát jsme pokaždé pasáži,kdy se zkouřili dostala chuť si zapálit :D a že to bylo často ...
Některé komentáře naprosto vystihují můj pohled na knihu viz pocketka a Melindaaaa. Část Předtím úžasná, naprosto mě dostala, část Potom nezajímavá.
Byla jsem hodně natěšená, když jsem si knihu kupovala, jelikož jsem ze všech stran slyšela samou chválu a nakonec jsem byla docela zklamaná. Znám jiné knihy co si víc zaslouží být zařazeny mezi top desítku, ale kniha měla i své světlé stránky. Pro mě byla zajímavá jen část Předtím, ale při Potom jsem se hrozně nudila. Bylo fajn si na chvilku oddechnout od fantasy/sci-fi knížek a přečíst si něco z přítomnosti. Váleček mi v některých situacích připomínal mě, tím co si myslel anebo jak se zachoval. V podstatě mi přišlo, že si ho Aljaška omotala kolem prstu (tak nějak i ostatní lidi), pak si s ním dělala, co chtěla a nakonec ho nechala se trápit výčitkami z její smrti, za kterou nemohl. Prostě mi byla nesympatická, jediné co mi na ní přišlo obdivuhodné byla ta spontánnost, ale tím to asi tak končí. Při Předtím jsem se smála, připadala jsem si jak když to opravdu prožívám protože to bylo tak reálné (prostě něco co se může stát každému z nás), ale jak přišlo Potom.. Lusknutím prstu se to kouzlo ztratilo. Přišlo mi úplně zbytečné o tom i psát. Kanada, která měla předčit všechny ostatní v historii mi nepřišla ničím vtipná. Prostě zbytek knihy nestál za nic a já se tak nějak nemohla dočkat konce. Knihu si někdy přečtu znova, ale bez části Potom se určitě obejdu!
Jak jsem se na Aljašku těšila (dokonce jsem si ji koupila ve slovenštině, kvůli dřívějšímu vydání), tak mě taky zklamala. Ona to byla i přesto vážně dobrá knížka, ale já jsem od ní zkrátka čekala víc. Možná jsem doufala, že to bude opravdový příběh o hledání toho ,,velkého Možná" a jen o něm. Asi mi trochu překážela ta zápletka mezi Milesem a Aljaškou. Nicméně nemůžu říct, že by se tím nějak podstatně zazdila hlavní myšlenka. Ve finále o to vůbec nešlo, a to dal John Green jasně najevo. Ačkoli jsem Aljašku nemusela (ta holka byla tak nesympatická, nemůžu si pomoct), její smrt mě skrze Milese, Colonela a procítěný způsob psaní zasáhla. To považuju asi za největší úspěch téhle knihy, spolu s posledními slovy významných osobností.
První polovina knihy mě vážně bavila, smála jsem se asi tak stejně jako u Hvězd, Green tohle opravdu umí. Ale část "potom" už pro mě byla horší, vtip žádný, rozebrání stejné věci zleva a pak zase zprava, řešení nevyřešitelného a konec vlastně takový nijaký?
Zvláštní kniha. Jako by ji psali dva spisovatelé. Byla jsem na ni zvědavá, protože Hvězdami jsem nebyla nadšená. Kniha je rozdělená na "předtím" a "potom". Část předtím je naprosto úžasná. Perfektní smysl pro humor, dlouho jsem se tak nezasmála a vůbec mi nevadilo, že je to o náctiletých. Čím víc se blížil den D, tak je Vám asi jasné, co to "potom" bude. Takže překvapení to není. Ale ejhle - jakoby tu druhou část psal někdo jiný. Úplně zbytečná, dala by se vcucnout na pár stran, nudná, bez emocí, prostě blbost. Kdyby tam nebyla, bez pochyb by tato kniha dostala hvězdiček 5. Dala jsem 3 jen kvůli té první části. Tímto je mi ale jasné, že další knihu od Johna Greena číst nebudu.
Ach, jak krásná to kniha! Četla jsem ji v angličtině a nevím, jak ten příběh vyzní v jazyce českém, jak moc je povedený překlad a podobně. Ale nic to nemění na faktu, že kniha byla úžasně vtipná a dojemná zároveň, příběh byl jednoduchý a plný velkých otázek. Opravdu nádhera. Doporučuji všem. A ještě teď nemohu uvěřit. Neuvěřitelně emotivní...
Když jsem si Hledání Aljašky odnášela domů, byla jsem hodně skeptická, protože jsem věděla, že to Hvězdám nemůže sahat ani po kotníky. Ach, mé hloupé, naivní já. Po kotníky to samozřejmě nesahá, protože tyhle dvě knihy se vůbec nedají srovnávat. Obdivuju autora za to, že dokáže psát o tak rozdílných věcech a zní přitom věrohodně. Úžasně pracuje s postavami, takže bych ani nemrkla, kdybych je někde potkala na ulici a zjistila, že jsou skuteční. Nechybí tomu neuvěřitelnej smysl pro humor - v jednu chvíli jsem se tak hlasitě smála, že jsem musela vypadat jako totální magor.. Líbí se mi rozdělení knihy na "Předtím" a "Potom", protože to funguje jako perfektní hnací motor a nedokázala jsem to odložit. Abych to ukončila - určitě budu číst každou Greenovu knihu.
Knížku jsem přečetla ani ne za dvacet čtyři hodin. Prostě jsem nedokázala přestat číst, John Green píše čtivě a dokáže vás rozesmát stejně jako rozbrečet - v mém případě se mu obojí povedlo nesčetněkrát.
Kniha obsahuje spoustu citátů a významů, kterými se po dočtení nedokážete přestat zabývat - a přesně tenhle typ knih zbožňuju.
Nemůžu se dočkat, až si přečtu Hvězdy nám nepřály. Přečetla jsem si od Greena jednu knihu a mám pocit, že jsem se už teď stala jedním z jeho fanoušků. Příběh mě prostě dostal a zaslouží si všech pět hvězdiček. John je skvělý spisovatel a já doufám, že v budoucnu vydá ještě spoustu knih.
Musím upřímně říct, že se mi Hledání Aljašky líbilo více než Hvězdy nám nepřály. Asi to bude tím, že mi to nějak chytlo za srdce více, neboť něco podobného se bohužel stalo u nás na škole. To takové bezprostřední setkání se smrtí je hrozné. Když se s tím člověkem ve škole normálně setkáváte, povídáte si spolu, bavíte se o zkouškách a najednou vám řeknou, že už není, že už ho nikdy neuvidíte. I když ta osoba nebyla nějaký můj buhvíjaký kamarád, přesto mě to rozplakalo, člověka to zasáhne.
kniha bola rýchlovka, určená pre mládež, dej sa odohráva na škole, hlavne v intrnátnej časti. V knihe boli časti, kde sa mi chcelo smiať,,,teda časti kde som sa smiala a časti, kedy mi padali slzičky.....ako vnímali smrť spolužiačky.......
Štítky knihy
přátelství prvotina smrt střední školy internát pro dospívající mládež (young adult) zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Trochu mi to přišlo podobné jako The Perks blabla od Chboskyho, ale míň zajímavé. Byly tam super citáty a dojemné chvíle, ale bylo to příliš předvídatelné. Nevím, proč jsou z toho všichni tak paf, zas taková bomba to není, ale na pohodové čtení před spaním nebo v létě u na trávě se hodí :)