Hledání Aljašky

27.08.2018

Od Johna Greena je tato má nejoblíbenější, nevím jistě proč zrovna Hledání Aljašky. Ale utkvěla mi v hlavě nejpevněji.

19.08.2018

Nikdy jsem moc nechápala velký humbuk kolem autora Johna Greena. Snad každý v mém okolí četl "Papírová města" a byly z toho unešeni. Místo, aby mě to navnadilo knihu přečíst jsem se jí vyhýbala. Nakonec jsem šáhla po této knize a byla jsem mile překvapena. Nenáročná četba plná emocí a myšlenek, která mě příjemně překvapila. Mohu doporučit i starším čtenářům :)

10.08.2018

Aljaška je moje první setkání s Greenem, v tém době velice populárním zejména díky Nepřejícím Hvězdám. Kniha mě utvrdila v jednom faktu, a o to v tom, že bez symaptie k hlavním postavě, nebo alespoň k té klíčové, vás děj knihy prostě nezasáhne a vy si vlastně neodnesete to, co jste měli. Mě jednoduše ona úžasná Aljaška od začátku moc nesedla. Nenašla jsem úplné pochopení pro očarovnání jejím přirozeným kouzlem. Ale tím nechci dílo schazovat. Mám v plánu se do Hledání ponořit znovu, snad tentokrát budu správně naladěná a zapojím své emoce k soucitu s hlavní postavou a celým příběhem.

29.07.2018

Hodnotím průměrně. Od J. Greena jsem zatím četla dvě knihy, které mi přišly skvělé - Hvězdy nám nepřály a Papírová města. Poté jsem četla (nebo tedy zkoušela číst) Příliš mnoho Kateřin, což mě už tedy nechytlo. Tahle knížka je na tom u mě podobně. Nevím, čím to, ale četla se mi dost obtížně, občas jsem se musela i nutit. Postavy mi nijak k srdci nepřirostly, spíš naopak, moc jsem je nemusela. Příběh jako takový byl fajn, ale moc velký dojem na mě kniha bohužel neudělala.

10.07.2018

Knihu jsem přečetla za pár dní. Ubíhala svižně, rychle. Zvrat velký, nečekaný a ohromující. Hezký čtenářský zážitek.

29.06.2018

Já popravdě nevím,co k této knize napsat. Mně se moc líbila a teď se zamýšlím nad větou ,,Jdu hledat velké možná". Není to kniha u které dokážete předpovědět konec. Doporučuji.

21.06.2018

Námět knihy se mně osobně hrozně líbil. Váleček, který jde hledat své velké Možná, Aljaška a "jak se dostat z tohohle labyrintu". Spolu se svými kamarády pro mě vytvořili příběh na který nikdy nezapomenu.

18.06.2018

"Jdu hledat velké možná." je podle mě jedna z vět, které by si měl každý z nás alespoň jednou za čas říct a něco se sebou udělat a zrovna Miles patří mezi těch pár lidí, co tu odvahu našli a šel si najít svoje "Velké možná". O knížce pořád básnila jedna z mých kamarádek a já už to pak nevydržela a koupila jsem si jí a rozhodně této investice nelituji. Příběh měl úžasný děj a rozhodně to byla jedna z knížek, které jsem prostě nemohla předvídat.. Četla se mi jedním dechem a pří velkém obratu jsem se i rozbrečela, což se mi zrovna u knížek často nestává. Dokonalá knížka, stojí za přečtení.

16.06.2018

První polovina skvělá, druhá polovina rozvleklá a ne příliš atraktivní, začátek ale stojí za to, hlavní zvrat je trochu předvídatelný ale krásně vykreslené postavy to zachraňují. Přečteno jedním dechem, jak to u Greenovek bývá :)

11.06.2018

Kniha je moc pěkná , poutavá, má hezký příběh . Dlouho mě žádná kniha nezaujala ,jako tato

05.06.2018

NEchápu jak to dokáže, ale vždy mě do děje tak vtáhne, že nevím kdy přestat, protože chci zjistit jak to dopadne. Kniha napínavá a jedna z mála , která dokáže rozbrečet :)

Za dva tři dny jsem měla přečteno. Knížka sice není nijak napínavá, ale oči se odtrhávaly špatně. Obrečela jsem, že knížka skončila společně s tim, co se stalo v části jménem POTOM. Knihu mám velice ráda a zařadila jsem je mezi nejlepší od Greena. (Papírová města mě vůbec nebavila a Hvězdy nám nepřály to je prostě srdcovka) za mě velmi dobré

31.05.2018

Knížky od Greena prostě nejsou pro mě. I když tato nebyla zase úplně nejhorší.

30.05.2018

Jakožto moje druhá Greenovka, v knize jsem našla zalíbení, ne takové jako v Příliš Mnoho Kateřin, ale za to větší než v Hvězdy Nám Nepřaly, jenž byla patřičné zklamání. Knížka zprvu překvapila, jak se náramně četla jedním dechem, avšak jak jsem se blížila k samému konci, nějak se mi to čtení mátlo a zdlouhávalo, a můžu tedy říct, že konec byl opravdu zvláštní. Nevím, ani si to popravdě moc nepamatuji, přece jenom je to nějaká doba, co jsem se na ní vrhla. V závěru tedy, kniha se mi líbila, četla se mi jedním dechem, no a až na ten konec, který nabral poněkud zdlouhavě matoucí spád, bych tuto knížku doporučila spíše jako letní oddychové čtení, které nenadchne ani neurazí.

24.05.2018

Stále jsem nepřišla Greenovi na chuť. Není to špatná kniha, ale připadá mi taková nemastná neslaná. Nijak zvlášť mě nezaujala.

17.05.2018

Čekala jsme od toho víc. Green je skvělý spisovatel, ale mě prostě nesedí jeho postavy. Miles mi lezl ne nervy skoro půlku knihy a Aljašku jsem nemohla vystát. Je to typická young adult knížka, která asi není pro všechny. Poslední část knížky měla naštěstí rychlý spád a konečně taky nějaký děj, protože to se o dvou prvních třetinách říct nedalo. A nepochopila jsme konec, prostě ne. Řekla bych, že je to lepší průměr.

26.03.2018

Knihy od Greena se čtou velmi rychle. Netušila jsem o čem bude příběh, ale je to jedna z těch knížek, kdy zůstanete na chvíli ležet s otevřenou pusou a nevěříte tomu rychlému zvratu. Je tam mnoho nezodpovězených otázek na které stejně nedostanete odpověď, což je docela škoda.

19.03.2018

Hledání Aljašky jsem tak trochu protrpěla. Young adult žánr mám ráda a obvykle mě strhne. Tahle knížka ale vůbec, četla jsem ji s přestávkami rok. Rok! Miles hledá své místo v kolektivu na internátu proslulém kanadskými vtípky a nachází tu postupně přátele i první lásky. Středoškolské trable hlavního hrdiny byly až trestuhodně teenagerovské, vtipu pomálu, akce či spád přišly až v poslední třetině. Dívčí element v příběhu zastupuje nevypočitatelná, labilní Aljaška, která mi byla z duše protivná i když měla dobrou náladu, natož pak ve svých slabších momentech, tam byla přímo k nesneseni. Všichni v knize ji milovali, ať už tajně či zjevně. Inu, já nikoli. Pro mě zatím nejslabší Greenova kniha, bohužel. 40%

19.03.2018

Kniha mě úplně neuchvátila, nejspíš kvůli rádoby velkým filosofickým otázkám, které zůstanou nezodpovězené... Už od gymplu nemám ráda filozofii... :D
Aljašku bych možná taky občas propleskla, ale pořád to byla zajímavější postava než Váleček. Nejvíce jsem si asi oblíbila Plukovníka a velmi zajímavou postavou byl Orel.