Hledání Aljašky
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225527/bmid_hledani-aljasky-225527.jpg
4
3716
3716
Románový debut dnes už známého Johna Greena je strhujícím vyprávěním o dospívání a hledání sama sebe. Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat „velké Možná“, je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku. A tak vývoj směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní... Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh. Americkou knihovnickou asociací byl zařazen mezi deset nejlepších knih pro dospívající.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , Yoli (ČR)Originální název:
Looking for Alaska, 2005
více info...
Přidat komentář
Pro mne zbytečná ztráta času. Děj celkem ubíhal, ale...Během první poloviny jsem si pořád říkala, jak autor, který má dvě děti může napsat takovou knihu, jednou si budou určitě jeho děti chtít přečíst knihy svého otce a budou se asi hodně divit, co to vlastně napsal. No dobře, to je autora věc. Co se týče druhé poloviny "potom", je to omýlání jen toho, co se vlastně stalo. Ani žádná postava mi nepřirostla k srdci. Knihu spíše doporučuji vyspělým filozoficky hloubajícím puberťákům, kteří nemají problém s nemravnými scény. Nicméně věřím, že tato kniha si svůj okruh čtenářů najde, pokud to není jen otázka autorova jména a jeho stoupajícího popularismu.
Tohle byla moje první Greenovka. Příběh jiný, než jsem zvyklá, ale měl hloubku. Byl dojemný a zvláštní. Ovšem jen v dobrém slova smyslu. Není to asi jen tak pro každého, ale pokud je to váš styl, je to krása.
Mně se knížka líbila, přestože si nejsem jistá, jestli mi sedla opravdu na celých 100%.
Pokud je to ale váš typ, doporučuji.
Kniha mi nic nedala, ani nevzala.
Nebavila mě, utíkala rychle, ale bylo to fůrt to stejné dokolečka.
Nevím, co jiného k tomu napsat..
Pro mě naprosto předvídatelný děj.. Četla jsem jí a vracela jsem se k ní víc jak měsíc..
Nuda, nuda, nuda.
Nevnucuji můj názor a vkus někomu jinému, ale sama jsem vybírala v knihovně podle hodnocení a dala jsem na "červenou" knihu od Johna Greena. Nepomohlo.
Nic se neděje, ale asi už po něm nesáhnu.
Kniha se příjemně a rychle četla ale v půlce knihy kdy k tomu došlo jsem si furt říkala že ne že se vrati.... A ono ne....
To byla tak skvělá knížka! Konečně jsem dala Johnu Greenovi šanci a jsem ráda. Kniha má neskutečné tempo, je tak strašně čtivá, nedalo se od ní odtrhnout. Charakteristika postav je výborná. Moc se mi líbí že, že John Greene používá různé citace nebo spojitosti se skutečnými knihami, osobnostmi nebo událostmi..
Jediné, z čeho jsem trochu zmatená je, že se mi u dvou myšlenek stalo, že už jsem je prostě někde četla nebo slyšela, mám aspoň takový pocit...
Kniha mě jinak neskutečně překvapila a potěšila!
Přečetla jsem Papírová města, která se mi neuvěřitelně líbila a k Vánocům jsem dostala Hledání Aljašky a Příliš mnoho Kateřin, jako první jsem se rozhodla přečíst Aljašku a docela mě sklamala nedokázala jsem se do ní za číst a Aljaška mi přišla velice nesympatická. Nakonec jsem knihu dočetla, ale narozdíl od Papírových měst jí neplánuju číst znova.
Asi jsem čekala úplně něco jiného-roadmovie, kde bude hlavní hrdina hledat tu svou Aljašku. Tohle mě příjemně překvapilo. Je to oddechovka ale autor se ji alespoň nesnaží rozmáznout na 500 stran a ideálně tři pokračování. Píše čistě, jasně a dokáže vystihnout atmosféru puberty, prvních lásek, střední školy... Za mě lepší než jsem čekala.
Hledání Aljašky jsem četla už asi třikrát. Nemyslím si, že to he kniha tak pro čtrnáctileté, jelikož některé scény tomu opravdu neodpovídají, i když si myslím, že kdyby tam nebyly, nic by se nestalo. Nejsou nijak významné pro děj a spíše mi připadá, že tam jsou přidané z nutnosti. Zase na druhou stranu Aljaška ke svému charakteru tyto věci potřebuje stejně jako ostatní,protože naštěstí to není kniha s postavami, které mají jen kladné vlastnosti, ale jsou zkrátka takové, jaké jsou. Zaujalo mě, že každá postava má něco neobvyklého, Líbila se mi kreativita autora v této oblasti, jak už Milesova záliba v posledních slovech, Chipova úžasná paměť na seznamy a Aljaščino nadšení pro knihy. Samotná postava Aljašky je velmi zajímavá. Na první pohled vidíme sebejistou, otevřenou, upřímnou a inteligentní dívku, ale její temná stránka a některé její rysy pocházejí z psychického bloku, který má z dětství a taky kvůli jejímu neodpuštění sama sobě. Což pak má za následek její alkoholismus, kouření a temné myšlenky.
Moje druhá kniha od Johna Greena a teď už poslední. Dle mého názoru John Green píše knihy pro puberťáky, děti okolo 14 let. Pro mě je to nenáročná literatura, která neuspokojí mé potřeby. Dílo má jednoduché věty, jednoduchý děj. Ke konci je zajímavá, trochu jsem se chtěla dozvědět konec, ale asi by mi vůbec nevadilo kdyby mi 100 stran před koncem někdo knihu vzal a řekl: ,,Dál číst nesmíš.''
Knihám Johna Greena už šanci nedám.
Na letní čtení celkem fajn. Já vlastně rozumím tomu, proč si Greenovy knížky získaly takový ohlas. Jsou čtivé, jsou vysloveně stupidní, klasicky puberťácké a hýří takovým tím pubertálním kouzlem, které nám svým rozpustilým vyzněním trochu vynahrazují to, že my svá nejlepší léta trávíme na prdeli. A ony jsou vždy lákavější právě ty knihy, které mají silný fanklub, díky kterému můžete své nadšení sdílet. Pro mě nicméně záležitost jednoho čtení, tohle není nic moc pro mě. Občas jsem měla všechny postavy chuť řádně proliskat.
Velice krásný příběh, dojemný, silný...akorát druhá poloviny knihy (část "potom") pro mě už nebyla tak zajímavá. Jinak mě kniha moc bavila, a i pár slz mi ukáplo na konci!! Super!
Nádherná kniha! Děj je chytlavý a knížka je velmi čtivá, kniha mě dojala a ukáplo i pár slz. Bohůžel příjde mi, že od části "POTOM" začala být kniha trochu nudná, ale konec se mi i tak líbil.
Knihu doporučuji. :)
Měla jsem před sebou postavené dvě knihy. Papírová města a Hledání Aljašky. Po Hvězdách jsem si myslela, že nemůžu šlápnout vedle. Rozhodla jsem se jako první pro Papírová města, jelikož k nim nedávno vyšel film. Zprvu mě Aljaška moc nelákala. Ovšem po jejím přečtení mohu s klidem prohlásit, že je to zatím nejlepší kniha, kterou jsem od Johna Greena četla (mimo Aljašky ještě Papírová města a Hvězdy nám nepřály). Líbí se mi, jak je kniha psaná, její struktura i děj. Ráda si ji někdy přečtu znovu.
John Green. Tak jak se mi líbila kniha Hvězdy nám nepřaly, takové zklamání pro mě byla Aljaška. Bohužel. Možná jsem od příběhu čekala víc, nevím. Každopádně předvídavý děj, nesympatické postavy v čele právě se sebestřednou Aljaškou a celková jednoduchost příběhu. To je pro mě tahle knížka.
Snad jediným plusem jsou pro mě hlášky autora. Ty jsem si opravdu vychutnávala.
Musím se přiznat, že jsem ji četla dřív, než Hvězdy. Kniha na mě působila... zajímavě. Strašně se mi líbí styl Johna Greena, a přestože tenhle typ knih není úplně moje kafe, jeho zápletky, postavy a hlášky jsem si poslední dobou vážně oblíbila. I přesto, že by spousta lidí řekla, že v téhle knize se v podstatě nic neděje, nebo že je zápletka celá klišovitá, je v ní obsažena pro mě naprosto nejdůležitější věc, co se týče knih - myšlenka. A o tom to celé je, vlastně všechny Greenovy knihy. A v tom je to kouzlo. Jen ne každý ho vidí...
Místy mi to přišlo, jako bych znovu četla knihu "Ten, kdo stojí v koutě", ze které dle mého názoru autor celkem dost čerpal, ale i tak byla kniha taková milá a čtivá
Štítky knihy
přátelství prvotina smrt střední školy internát pro dospívající mládež (young adult) zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Hledání Aljašky bylo typicky johngreenovské, Zpočátku se mi to zdálo jako běžný příběh o někom, kdo není ve škole zrovna oblíbený, tak odejde do jiné. Tam se účastní všemožných lumpáren, nemluvě o přinejmenším trochu trhlé Aljašce, která převezme vládu nad jeho srdcem. A ono by to takové v podstatě i bylo, ale to by nebyl John Green, který píše naprosto (ne)obyčejně obyčejným způsobem, jakým to dokáže jen on. Pod povrchem, toho příběhu se totiž skrývali a říkali věci, u kterých jsem se musela zastavit a uvědomit si, že na nich vážně něco je. Autorovy knihy jsou pro mě důkazem toho, že příběhy mohou svým dějem znenadání překvapit.