Hledání Boha, osobní pouť

05.04.2018

Moje hodnocení je čistě emocionální. Už u Bleskových portrétů jsem se s autorem, který je od sedmdesátých let konzervativcem hodně rozcházel, ale tam to vyvážily jiné věci, mimo jiné to, že jsem je četl souběžně s Malými dějinami katolické církve od Künga. V přítomné knize se samozřejmě nachází velké množství inspirativních postřehů, ale číst před Velikonocemi a po zprávách o tom, jak se polský kněz modlí za smrt papeže Františka a jiní polští kněží papeži vytýkají přílišnou skromnost to, co kopíruju níže, to na mě bylo prostě trochu moc a trochu se zahanbením přiznávám, že jsem si říkal Ne nadarmo autorovi v Británii přezdívají Looneybins Johnson.

„A není mimochodem nic špatného na tom, když má církevní vládce materiální prostředky k tomu, aby ohromil své světské protějšky.“

„Katolickému panovníkovi z jednoho západoafrického státu bylo jednou velmi silně vytýkáno, že ve svém hlavním městě dal postavit obrovskou katedrálu, která byla jen o málo menší, než je samotná Svatopetrská bazilika. Měl přece použít prostředků na chudé, na jejichž nedostatek si jeho země opravdu nemůže stěžovat! Ale chudí v západní Africe se možná z tohoto nesmírného díla radují. Podle toho, co jsem se dočetl a co jsem vypozoroval v dějinách, chudí katedrály milují, vždycky je milovali a budou milovat. Katedrála je něco, kam může chudý člověk přijít a co může sdílet s Bohem. Wordsworth zdůraznil, že chudák se dokáže právě tak těšit z krásy a dávat ji ve svém hodnotovém žebříčku na přední místo jako ten, kdo je bohatý. Proč by se chudáci v západní Africe, kterým zbývá pomalu už jen jejich národní hrdost, nemohli klidně radovat z toho, když vidí, jak jejich zemička dokáže postavit katedrálu tak velkou, jako je největší katedrála v Evropě? Proč by se nemohli radovat z toho, že černý Afričan může zaplatit svou daň všemohoucímu Bohu stejně velkoryse jako běloch ze Západu?“