Hledání modrého květu
Zita Malaníková
Nádherná sbírka romantických, milostných básní i písňových textů od uherskobrodské básnířky a výtvarnice.
Přidat komentář
Krásné básničky o hledání smyslu života, o lásce, něze, o tom, co bolí, co je všude kolem nás, co všichni hledají, prožívají a to vše z úst ženy. Verše jsou rozechvělé i vypravěčské, z masa i kostí, z těžké vůně magnolií, z cárů mlh i z vášnivých setkání a bolavých rozchodů. Jsou odvážné, konejšivé, tesklivé i nesmělé, o souznění duší, o vzpomínkách, bezmoci. Pěkné veršování s blankytným hledáním harmonie v lidském srdci.
Nádherná sbírka básní české básnířky, textařky a spisovatelky.Tereza Kabátková o ní napsala: "Zita Malaníková zvolila příznačný název pro svou sbírku. Autorčino hledání modrého květu vystihuje její tvorbu a vysvětluje složitou cestu, kterou dík svému cíli musí každý chtivý jedinec urazit, co potřebuje, oč přichází a co obohatí cestou jej. Smysluplný život je svým způsobem také hledání modrého květu každého z nás, každého s jeho prostředky a možnostmi k dospění cíli cest." A básnířka Blanka Bartsch z německého Hagenu k tomu dodává: "Hledání lásky, hledání věčného života v tomto světě se prolíná básněmi jako barevná nit. Autorka vše výstižně a obrazně podává, odhaluje své vnitřní já a její vyznání je upřímné." Kniha vyšla jako 29. svazek edice Básníci třetího tisíciletí.
Kniha Hledání modrého květu není napsána strojově, ale hlubokými emocemi, ne perem, ale velkým srdcem. O dílech velkých básníků se říká, že si v nich každý čtenář najde verše, které jsou mu blízké. Tato sbírka poezie plná filozofie, fantazie, magična a výtvarného vidění naplňuje tento názor beze zbytku.
Autorovy další knížky
2007 | Erotická poezie |
2007 | Současná poezie 2007 |
2008 | Současná poezie 2009 |
2006 | Milostná poezie 2 |
2008 | Hledání modrého květu |
Tohle je poezie, která mě oslovuje, do které se dokážu vcítit, která rezonuje na mé frekvenci. Po přečtení prvních dvou básní jsem se zvedla a šla si nalít sklenku, abych si udělala pohodu a mohla si celou sbírku pořádně vychutnat. A když jsem knížku dočetla, první, co mě napadlo, bylo slovo „plnokrevná“. Žádné unylé, uvzdychané, trpící, rozervané verše. Ale verše plné života. Ať už je jejich ladění šťastné či ponuré, stále jsou živoucí. Jejich autorka musí být ženou, která život nepřežívá, ale žije. Žije naplno a opravdově a tu opravdovost pak promítá do svých veršů. A já jí to věřím.
“Zbožňuji vůni našich vlnících se těl
dvě srdce, běžící maratonce
tehdy cítím, že žiji
jsem tvá bohyně smyslnosti
nemyslím na věci příští
cítím se celá
Jsem kotva, ty můj přístav
rostou nám křídla
blížíme se k cíli rychlostí orla
společná slast, malá smrt, naplněná touha
Chce se mi plakat i smát
oddávám se ti celá beze zbytku
nebojím se, věřím ti
vím, že mě nezradíš
jsme jako ptáčata
co v hnízdě k sobě se choulí
chci jen s tebou dál být
ve dvou vyhneme se líp v životě bouřím„