Hledání modrého květu přehled

24.01.2019

Tohle je poezie, která mě oslovuje, do které se dokážu vcítit, která rezonuje na mé frekvenci. Po přečtení prvních dvou básní jsem se zvedla a šla si nalít sklenku, abych si udělala pohodu a mohla si celou sbírku pořádně vychutnat. A když jsem knížku dočetla, první, co mě napadlo, bylo slovo „plnokrevná“. Žádné unylé, uvzdychané, trpící, rozervané verše. Ale verše plné života. Ať už je jejich ladění šťastné či ponuré, stále jsou živoucí. Jejich autorka musí být ženou, která život nepřežívá, ale žije. Žije naplno a opravdově a tu opravdovost pak promítá do svých veršů. A já jí to věřím.

“Zbožňuji vůni našich vlnících se těl
dvě srdce, běžící maratonce
tehdy cítím, že žiji
jsem tvá bohyně smyslnosti
nemyslím na věci příští
cítím se celá

Jsem kotva, ty můj přístav
rostou nám křídla
blížíme se k cíli rychlostí orla
společná slast, malá smrt, naplněná touha

Chce se mi plakat i smát
oddávám se ti celá beze zbytku
nebojím se, věřím ti
vím, že mě nezradíš
jsme jako ptáčata
co v hnízdě k sobě se choulí
chci jen s tebou dál být
ve dvou vyhneme se líp v životě bouřím„

24.05.2011

Krásné básničky o hledání smyslu života, o lásce, něze, o tom, co bolí, co je všude kolem nás, co všichni hledají, prožívají a to vše z úst ženy. Verše jsou rozechvělé i vypravěčské, z masa i kostí, z těžké vůně magnolií, z cárů mlh i z vášnivých setkání a bolavých rozchodů. Jsou odvážné, konejšivé, tesklivé i nesmělé, o souznění duší, o vzpomínkách, bezmoci. Pěkné veršování s blankytným hledáním harmonie v lidském srdci.