Hledání rovnováhy aneb Život soudce
Tomáš Němeček , Josef Baxa
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515723/bmid_hledani-rovnovahy-aneb-zivot-soudce-8nH-515723.jpg
4
21
21
Rozhovor o budování právního státu a české justice Josef Baxa je uznávaný český soudce, který založil a šestnáct let řídil nejmladší ústavní instituci – Nejvyšší správní soud. V období komunismu prokázal profesní odvahu, po revoluci se podílel na rehabilitacích, očistě a reformách justice. Zasloužil se o vznik plzeňské právnické fakulty i o pozdější rozkrytí tamní plagiátorské aféry. Bilanční rozhovor, který s ním vede právník a oceňovaný novinář Tomáš Němeček, mapuje celoživotní cestu muže, pro nějž je hledání spravedlnosti posláním.... celý text
Přidat komentář
Rozhodně zajímavý a poutavý rozhovor. Ač jsem se ve druhé polovině knihy místy lehce ztrácela v záplavě jmen.
Kniha rozhovorů čtenářům přístupnou formou přibližuje, kdo je Josef Baxa a proč zrovna on byl nedávno prezidentem navržen jako nový soudce ústavního soudu. Možná to bude znít jako fráze, ale těžko si na tuto práci představit někoho lepšího z hlediska osobnostních i odborných kvalit s celoživotními zásluhami o budování právního státu.
Tento otevřený knižní rozhovor je ideální pro každého, kdo se zajímá o život a názory člověka, jenž bude dalších deset let předsedou Ústavního soudu. Josef Baxa je jednou z mála všeobecně respektovaných autorit mezi českými právníky, byl totiž takřka u všeho podstatného, co se v tuzemské justici v posledních čtyřech dekádách odehrálo. Začínal v 80. letech jako trestní soudce, po roce 1989 se podílel na budování nového režimu jako soudce (při rozhodování o rehabilitacích) i funkcionář (jako místopředseda plzeňského krajského soudu a později náměstek několika ministrů spravedlnosti v čele s Otakarem Motejlem). V roce 2003 pak využil unikátní příležitosti vybudovat "nový soud bez zátěže z minulosti", vsadil na mladší generaci právníků a dnes je Nejvyšší správní soud ozdobou justice a Baxovou největší zásluhou. Ve vztahu k fungování justice je orientovaný na výsledek, tedy aby se soudci neuchylovali při "vyřizování věcí" k formalismu a alibismu, nýbrž aby účastníkům "srozumitelně vysvětlili, zda jsou v právu nebo ne, a pokud nejsou na správné adrese, kam tedy mají jít". A jako "právní romantik" rád vypráví o tom, s kým by se soudci (ne)měli stýkat nebo o tom, že rozsudky by měla být radost číst. Jenže sám Baxa ve své kariéře pravidla leckdy překračoval. Vzpomíná třeba na to, jak už tři měsíce před jmenování soudcem vedl jednání a vyhlašoval (trestní!) rozsudky pod jménem svého kolegy, jak se při skandálu na plzeňských právech přimlouval u vedení fakulty (kterou spoluzakládal) za svou dceru nebo jak těsně unikl kárnému řízení za souběh soudcovské a náměstkovské funkce. Toho rozporu si ale sám je vědom a nevyhýbavě říká, že už by nezopakoval některé věci, které byly systémově špatně: "Tehdy jsem si říkal, že přece máme dobré úmysly. Jenže zákony a zvyklosti se mají vytvářet pro špatné počasí - právě proto, aby je nezneužil někdo se zlými úmysly." Pro mě je Josef Baxa jednoznačně pozitivní postavou, ale zdaleka ne všichni uchazeči o vysoké pozice (nejen v justici) jsou ze stejného těsta a uvědomují si, že "čím větší moc a vyšší postavení, tím uměřeněji se s tím musí zacházet". (10/10)