Hlídač č. 47
Josef Kopta
Jinotajné podobenství o hrůzách násilí a války.
Přidat komentář
Úkázkový příklad toho, co dokáže lidská hloupost a pomluvy. Určitě stojí za přečtení, přestože mě některé pasáže nudily.
meziválečná psychologická próza, často srovnávaná s díly bratří Čapků, Olbrachtem, Glazarovou, Pujmanovou... (u mne ovšem stále vede Havlíček); na Koptově Hlídači je znát ranost beletrizovaného psychologického popisu: místy zdlouhavé, místy příliš zkratkovité, jinde to zase trochu vrže, ale vcelku je obraz Františkova nitra zachycený jemně a přesvědčivě
nejvíc spekulací vyvolává (i zde mezi čtenáři níže) věrohodnost zápletky: zda a jak dlouho může člověk předstírat hluchotu? myslím, že může, a myslím, že dlouho (z osobní zkušenosti něco podobného a přísahám, že nekecám: 30 let jsme u blízkého kamaráda nikdo nepoznali, že téměř neslyší, prostě se občas zachoval jako podivín nebo mluvil mimo kontext - prozradil ho až rapidní nárůst mobilové komunikace)
uvěřitelná se mi zdá právě ta katastrofu spouštějící náhoda na začátku (nedorozumění mezi mladými milenci), nejvíc se mi líbila pasáž Františka před vojenskými lékaři a pak "jarmareční" závěr - o síle lidské pomluvy (nádherné vyvrcholení a poslání příběhu!)
Příběh se lehce vleče. Krásně vykreslená psychologie davu, který chce věřit jen tomu svému, čím větší senzace tím lépe. Pravda je nudná a jde stranou. Platí bohužel i v současné době. Hluchota? Spíše jako trest pro Frantíka Doušu. Vybral si ho, ale nedokázal dohlédnout na jeho důsledky. Kdo by dokázal :). Kdo se zamyslí nad podstatou vykresleného lidského chování, pochopí co autor chtěl ukázat. Na jedné straně dobrák Douša na druhé dav. Kdo jsi bez hříchu, první hoď kamenem....
První část Hlídače má poměrně slušně budovanou atmosféru s předzvěstí tragédie. Ta se po časovém skoku a Doušově ohluchnutí úplně vytratí a příběh se dovypráví, aniž by víc vytěžil z hrdinova předstírání a dilematu. Škoda.
Renčův film jsem neviděla.
Mohl by to být zajímavý příběh. Kdyby ale bohužel nebylo toho základního nápadu, kterej je těžko uvěřitelnej. Že se nádražákovi daří několik let úspěšně předstírat hluchotu. Takže se nikdy nelekne nebo neotočí, když třeba uslyší zahoukání, výstřel a tak... No. Ani, co se týče stylu ta kniha nijak extrémně nevyniká. Fakt se divým, že se tohle dostane do čítanek a nakonec i do filmu. Co se týče vesnický tragický psychologie, doporučuju spíš něco od Šlejhara. Třeba Kuře melancholik- (a pro ty, co je nebaví číst, je to taky ve filmu a taky s Rodenem:))
Film jsem nikdy neviděla, takže jsem šla nepolibená příběh silný a o lidech... Občas si člověk zavari sám, občas mu ostatní pomohou. Jazyk mi nesedl, bylo pro mě komplikované to číst, ale vlastně se mi to libilo
Jak už to bývá, kniha a film jsou dva odlišné světy. Ve filmu jde o zkratku a uměleckou invenci vycházející z knihy ve snaze získat sledovanost :D přiznám se že film se mi líbí víc, možná proto že jsem ho viděl dřív.. ale i kniha má cosi do sebe
(SPOILER) Viděl jsem nejprve film - tam byl děj trochu upravený oproti knize a řekl bych, že dával větší smysl. Jak dlouho může člověk předstírat hluchotu? Myšlenka je to zajímavá, ale připadá mně nereálná.
Smutne ale hezke a lidske. Nechapu proc film natocili s uplne jinym dejem. Zbytecne by me to odradilo knihu cist kdybych nevedela, ze kniha je naprosto jina.
První vydání z roku 1926.
Psychologický román o válečném veteránovi, který se vyrovnává se svým osudem, životními zkušenostmi, láskami i žárlivostí. František Dozša-bývalý voják- traťový hlídač, který díky předstírané hluchotě spatří nelichotivý obraz, který o něm stvořily lidské pomluvy.
(2009)
Kniha o hlídači, který se rozhodne předstírat hluchotu, kvůli své ženě a lepšímu životu je, co se psychologie hlavní postavy týče, opravdu velmi pozoruhodná. Sledovat myšlenkové pochody člověka, který předstírá hluchotu a přitom vše velmi dobře slyší, ale nemůže nijak reagovat je zvláštní. Zpracování příběhu také není vůbec špatné. Velkým plusem je snadná přístupnost čtenáři v podobě jednoduchého příjemného jazyka. Škoda jen, že není podrobněji rozebrán samotný děj a život hlavních postav.
Ze školy mi utkvěl v hlavě jen hlídačův problém a podvod (a možná jsme si ani nic jiného neříkali), proto jsem čekala, že se děj bude točit především kolem toho. K mému překvapení ona osudová událost nastala až za půlkou knížky. Myšlenka příběhu se mi líbila, ale příběh jako takový mě nijak nezaujal, nebavil. Do čtení jsem se však nemusela nutit, protože se mi líbilo vykreslení postav a krajiny. Dílo takové trochu nemastné, neslané, ale úplně špatné to není...
Zpočátku jsem se pozastavila nad líčením krajinky, naštěstí mě chytil za srdce Douša a jeho osud, který s příchodem na hlídací stanici začal nabírat obrátky. Výborný psychologický román, nepředvídatelné obraty. Alespoň pro mě, protože anotaci jsem četla naštěstí až po přečtení knihy a jsem za to ráda :) Doporučuju.
Poprvé jsem četla na střední škole. Po druhé po shlédnutí filmu. Na podruhé se mi líbil příběh více. Asi to bude tím, že jsem dospělejší a lépe to chápu.
Kniha přečtena kvůli povinné četbě. Příběh mě nijak neoslovil, stejně tak poetika pana Kopty, která spíše od příběhu odváděla. Do čtení jsem se chvilkami musel nutit. Avšak autor zajímavě vykreslil charaktery postav v kontrastu s prostředím, kde se děj knihy odehrává.
Doporučuji jen milovníkům poetiky pana Kopty či těm, kteří si chtěli rozšířit znalosti v literatuře tohoto období.
Moc pěkné čtení. Už dlouho jsem nečetla knihu ze začátku století popř. starší a ze začátku mě trochu překvapila loudavost děje, ale nebyla jsem z toho rozhodně zklamaná. Díky tomu byla nádherně vystavena ponurá atmosféra příběhu.
Příběh je také o síle slova, zde v negativním smyslu slova. Jedno neuvážené slovo může spustit lavinu pomluv nebo asociací, které mohou sloužit lidské hlouposti a závisti. Na malé vesničce každý má s každým nějaký účet a druhé přeci "dobře zná". Kdyby si každý hleděl svého bylo by všem na světě líp.
Před lety jsem viděla film s panem Rodenem, ale kniha se mi líbila víc.
Autorovy další knížky
1990 | Proč nejsem komunistou |
1977 | Hlídač č. 47 |
1929 | Třetí rota |
1950 | SSSR v československé poesii |
1927 | Třetí rota na magistrále |
Chvílemi na mě bylo moc té květnaté poetičnosti, chvílemi to bylo neuvěřitelně poutavé. Ale ten smutek a následná depka je asi důvodem, proč si tuhle knížku nenechám a pošlu ji zase dál. Jak nabyla, tak pozbyla.