Hnůj země
Zdena Salivarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176246/bmid_hnuj-zeme-AMy-176246.jpg
4
21
21
Román o českých emigrantech, kteří uprchli do Kanady po sovětské invazi do Československa (1968). Román je psán formou dopisů a vyznačuje se četnými autobiografickými prvky ze života Zdeny Salivarové a jejích přátel.
Přidat komentář
Přečetla jsem to jedním dechem a potom se často ke knize vracela.
Někdy si říkám , že paní Salivarová musela být v minulém životě Číňanka.
Je to člověk, který pracoval, ba i dřel, pro celek, vlastní talent dokázal upozadit.
Do idealistky měla Salivarová daleko, ale přesto to nevzdala a pomáhala, kudy chodila.
Román o imigrantech v dopisech. Postavy sympatické i méně sympatické, obětavé, laskavé, hledající, zneužívající… Proč by měli být jiní než ti, co zůstali doma. Zajímavé půtky mezi emigranty po 48 a 68 i těmi pozdějšími. Pár postav bych skutečně ráda poznala a popovídala si s nimi.
„Vzal jsem draka, protože jsem se bál, abych se neposral.Báli jsme se, že bychom neobstáli? Nebo jsme se báli té ceny, kterou bychom museli zaplatit za to, že obstojíme? Právo soudit mají jenom ti, kteří tím prošli a obstáli. Jinak jsou viníky všichni, tedy nikdo. Někdo víc, někdo ještě víc, někdo jenom trošku. Jak to roztřídit? Vždyť je to prorostlé jako bůček, tak zkuste oddělit tučné od libového….
…Vinny jsou přece systémy, ne moje matka nebo Tvůj otec. Kdo ale vytváří systémy? Kdo nese vinu za to, že jsou zlotřilé systémy nepotlačil a zlotřilce nezničil hned na počátku...."
Sama autorka se prý dlouho nemohla smířit s emigrací a právě z to všeho vzniklo zásluhou paní Salivarové mnoho krásného: Honzlová, Nakladatelství 68 a také tato kniha s netradičním názvem. Čte se hezky a pouze dodávám: jaká škoda, že toho paní S. nenapsala více.
Hořkosladká výpověď, která o našich emigrantech řekne více než jakýkoli odborný výklad dějin. Někdy jsem se smála nahlas, jindy mne mrazilo.
Nadprůměrná kniha, která mohla být skvělou. Co u mě sráží hodnocení dolů, je důraz na ústřední trojici/čtveřici pisatelů dopisů, v různé míře spojených s Libra Publisher. Trochu jsem doufal, že bude text více mozaikovitě propracovaný a struktura nebude rozdělena na hlavní a okrajové marginální příběhy, s různým prostorem. Např. mě mrzí nevyužití historických dopisů z přelomu 19. a 20. století a celkem vyhořelá linka s Petrem Skočdopole. I přes tyto výtky jsou to dobré 4 hvězdy
Život emigrantů v dopisech. Mám ráda knihy v tomto stylu (dopisy, deníky), takže jsem byla velmi spokojená a mile překvapená. Doporučuju, knížka by neměla zapadnout.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Honzlová |
| 1991 |  Nebe, peklo, ráj |
| 1991 | Samožerbuch - Autofestšrift |
| 1999 | Krátké setkání, s vraždou |
| 1994 | Hnůj země |
Exil, cenzura a příběh vznikajícího nakladatelství. Asi takhle by se dal charakterizovat částečně autobiografický román Hnůj země, který jakožto román v dopisech velice dobře zobrazuje příběh Čechů, kteří utekli do Kanady. Sem tam jsou dopisy proloženy třeba úřední zprávou, což vše akorát dokresluje. Začátek mne příliš nebavil, ale když jsem se do toho dostal, zajímalo mě, jak se příběh nakladatelství bude vyvíjet dál. Některé linky byly méně zajímavé, ale i tak je to skvělá výpověď o dané době a fungování Čechů v zahraničí.