Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky)
J. R. R. Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324842/bmid_hobit-edice-neoluxor-G7E-324842.jpg
5
10428
10428
Toto je příběh o tom, kterak se Pytlík vydal za dobrodružstvím a shledal, že náhle dělá a říká naprosto neočekávané věci… Bilbo Pytlík je hobit, který se těší z pohodlnéh a skromného života a jen zřídkakdy putuje dále než do své spižírny ve Dně pytle. Jeho spokojené bytí je však narušeno, když se jednoho dne u jeho prahu objeví čaroděj Gandalf v doprovodu třinácti trpaslíků a vezmou ho s sebou na cestu "tam a zase zpátky". Mají v úmyslu uloupit poklad mocného Šmaka, velikého a velmi nebezpečného draka...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
The Hobbit, or There and Back Again , 1937
více info...
Přidat komentář
Malebný příběh o vznikajícím přátelství a proměně. Dobrodružná nebezpečná cesta spojená s transformací postav v jejich lepší já. Zároveň hluboké a moudré, poetické i prozaické.
Hobit a Pán prstenů jsou prostě moje srdcovky. Ten přesah příběhů samotných je prostě úžasný.
Přečet jsem si Hobita po 10 letech a opět jsem se od něj nemoh odtrhnout. Je fakt, že je knížka spíš pro děti (nebo mladší čtenáře), což ovšem vůbec nebrání v tom, aby si jí přečetli i dospělí. Je to přecejenom, alespoň podle mě, takovej úvod do Pána Prstenů, resp. do Tolkienova světa, teda pokud někdo nechce začínat Silmarillionem, což fakt nedoporučuju :)
(Teda Silmarillion doporučuju velmi, ale ne pro někoho, kdo nikdy nečet PP, je to přecejenom trošku hůř stravitelnější, dle mého skromného názoru)
Úplně jsem se Tolkienův styl psaní zamilovala. Neskutečně mě bavilo se vydal s Bilbem a trpaslíky na dobrodružnou výpravu. Moc doporučuji.
Kniha se mi líbila, jsou v ní náznaky pohádky, ale určité pasáže jsou i drsnější, proto doporučuji všem věkovým kategoriím, mě osobně kniha opravdu vtáhla.
Kdyz clovek cte knihy od Tolkiena citi se sam v jinem svete. Zadne jine knihy od jinych autoru nejsou tak citelne jako jsou od Toliena
Po třetí jsem se vydala s Bilbem k Osamělé hoře a zase nedošla k jinému závěru než obvykle: skvělý příběh, takové ohromné dobrodružství! Obdivuji, s jakou disciplínou Tolkien psal. Jiní autoři placnou na papír všeljakou vatu, zatímco v Hobitovi je každá kapitola uzavřený mini příběh, ve kterém se stane něco zásadního pro celkový děj. Vynechat by nešla ani jedna a proto se kniha perfektně hodí na předčítání dětem po částech, např. před spaním. Že v dnešní době takto knihy už nikdo nečte je holt věc jiná, pro mě je to jistota, že se s Bilbem jednou vydám k hoře po čtvrté.
Ještě pár postřehů z poslední četby: král elfů je velice milá, laskavá a moudrá postava, ne takový chuligan jako ve filmu. Člověk měnící se v medvěda je mega cool a drak si evidentně rád sedá na most, když pořádá barbecue v Jezerním městě, tudíž ho strženim mostu namíchnete a jako bonus možná i sestřelite během přeletu.
(SPOILER)
"Kam zmizel Mlíkař, se ptám!?"
Citát patří k jiné klasice a jinému médiu, berte jej pouze jako rozhořčený výkřik zmatené osoby, která by potřebovala vysvětlení, proč byl její komentář přemístěn do diskuze. Plnou verzi tedy najdete tam a sem prsknu pouze sterilní výcuc, abych snad zase někoho nepodráždila... něčím.
Co si budeme nalhávat, ideální dobu pro tuto fantasy pohádkového střihu jsem minula o 30 let. "Hobit" je milý, úsměvný, výpravný, poměrně černobílý příběh, ve kterém mají všichni zlouni mozek velikosti mungo fazole. Bilbo (potažmo Gandalf) snadno přelstí každého žravého zlobra, pavouka, skřeta, flámujícího elfa i jiné dutohlavy. Pokud se hobit a 13 trpaslíků (+ někdy čaroděj) ocitnou v drastické nevýhodě, nevadí, přiletí bůžek ze stroje v podobě dobře informovaného mluvícího ptáka, neporazitelného kožoměnce a tak dále. Ani ten kouzelný prsten není k zahození. Akorát si pořád marně lámu hlavu, jak proti okřídlenému drakovi pomohlo zničení mostů... zřejmě si sedím na vedení, co se dá dělat. Také bych zvláště ve druhé polovině ráda dostala bůra pokaždé, když se objevilo slovo "sveřepý".
Dost už však bylo okopávání "Hobitových" chlupatých kotníků, přijímám jeho poselství: i malý človíček se může stát velkým hrdinou. Upřímně doufám, že za nějakých šest let tato fantasy klasika osloví mou cácorku a stane se nedotknutelným kultem alepoň pro ni. 75-80%
Knížka je proste lepší než film, to každý ví. Svět fantazie je super, za mě doporučuji.
Kdysi moje snad první fantasy, díky výzvě jsem se konečně donutila si ho přečíst v originále a stálo to za to. Tenhle relativně drobný příběh má jistě svoje mouchy, postavy trpaslíků nejsou nijak zvlášť rozpracované, celé je to poněkud pohádkové, ALE! Podle mě Tolkien už zde položil základy fantasy tak, jak ji známe dnes. V té knize nás vlastně nic nepřekvapí, protože chápeme logiky a procesy fantasy, jenže za to z velké části vděčíme právě Tolkienovi. Dílo, které vytvořil (+ samozřejmě velký dík Christopherovi, který jeho další příběhy utřídil a vydal), je omračující a já se vždycky budu do Středozemě ráda vracet.
Ehm... no... jak bych to... prostě přiznám své nejtemnější, nesmírně zahanbující tajemství: já, protřelá fantasy harcovnice, jsem dnes poprvé dočetla knihu od... J.R.R. Tolkiena. Vím - skandál a z ostudy kabát, svetr, fusekle i spoďáry.
"Hobit" se ke mně poprvé dostal na střední škole, ale tehdejší akcechtivá puboška žádala drsné, svalnaté hrdiny, žádné mrňavé Pytlíky! Probrouzdala jsem se někam ke straně 150 a vrátila tu poněkud nevzhlednou cihličku spolužačce nedočtenou. Podruhé mi můj nastávající doporučil "Hobita" v angličtině, coby titul vhodný k oprášení jazyka. Vydržela jsem asi 20 stránek. A teď se objevilo to slůvko "aneb" ve Čtenářské výzvě, což byl konečně správný stimul kousnout se do zadku, absolvovat celou cestu tam a zase zpátky.
Co si budeme nalhávat, ideální dobu pro tuto fantasy pohádkového střihu jsem minula o 30 let. "Hobit" je milý, úsměvný, výpravný, poměrně černobílý příběh, ve kterém mají všichni zlouni mozek velikosti mungo fazole. Bilbo (potažmo Gandalf) snadno přelstí každého žravého zlobra, pavouka, skřeta, flámujícího elfa i jiné dutohlavy. Pokud se hobit a 13 trpaslíků (+ někdy čaroděj) ocitnou v drastické nevýhodě, nevadí, přiletí bůžek ze stroje v podobě dobře informovaného mluvícího ptáka, neporazitelného kožoměnce a tak dále. Ani ten kouzelný prsten není k zahození. Akorát si pořád marně lámu hlavu, jak proti okřídlenému drakovi pomohlo zničení mostů... zřejmě si sedím na vedení, co se dá dělat. Také bych zvláště ve druhé polovině ráda dostala bůra pokaždé, když se objevilo slovo "sveřepý".
Dost už však bylo okopávání "Hobitových" chlupatých kotníků, přijímám jeho poselství: i malý človíček se může stát velkým hrdinou. Upřímně doufám, že za nějakých šest let tato fantasy klasika osloví mou cácorku a stane se nedotknutelným kultem alepoň pro ni.
Nechápu, že jsem knihu četla až na základě Čtenářské výzvy. Film jsem viděla, ale už je to pár let zpátky, přesto jsem si nějaké scény vybavovala z filmu. Spousta jich tam ale samozřejmě chyběla. Filmu rozhodně uškodilo, že ho roztahali do tři dílů, protože v mnoha směrech byla kniha mnohem epičtější. Především v záležitosti s Thorinem, kdy kniha vyvolala mnohem více emocí.
Rozhovor mezi Glumem a Bilbem, kdy si dávali hádanky, ve mě vyvolával záchvaty smíchu. Všechny postavy, stejně jako ve filmu, jsem si skutečně oblíbila i v knižní podobě, což ale není nejspíš nic překvapivého. Tolkien dokázal vytvořit nádhernou epickou knihu, která člověka pohladí po duši a zároveň v něm vyvolává pocit, že by se rád vydal na dobrodružnou cestu. Takže děkuji pane Tolkiene, že díky Vám jsem si takové dobrodružství mohla prožít a zároveň se neocitnout ve smrtelné nebezpečí jako Bilbo a trpaslíci. :)
Čtenářská výzva 2020 - aneb co jiného si vybrat, že? :)
Příběh mě bavil stejně jako kdykoliv jindy, ale stejně mám jednu velkou výtku: mě, jakožto třicetiletému čtenáři to přišlo příliš plytké a málo epické – zvlášť v porovnání s tím, jak příběh pokračuje v Pánovi Prstenů. Jasně, Tolkien příběh vymyslel pro své malé děti a ty rozhodně nikdo nemůže otravovat heroickými činy, či vyprávěním o osudových setkáních a velkých bitvách.
Snad proto mi v tomhle kontextu přišel film více „fantasy“ a dějově bohatší, než kniha. Přesto – nebýt tohohle malého chlapíčka (Bilba). tak by nebylo žádné další pořádné vyprávění v rámci žánru (a ne nutně celého universa).
Pane Tolkien: díky!
Četla jsem prvně už na základce, ale nedočetla jsem ho. Přišel mi až příliš popisný a nudný. Proto jsem se mu vyhýbala a v knihovně ho chodívala pouze oprašovat. Díky letošní výzvě jsem ale udělala obrat o třistašedesát stupňů a nebo to bylo salto mortale. Prostě jsem k němu musela duševně dozrát a mít něco už načteno. Některé knihy potřebují svůj pravý čas, aby je čtenář mohl otevřít a přečíst je a nebo čtenář potřebuje menší nakopnutí, kdo ví. Jinak si to nedokážu vysvětlit, protože jsem mu přišla na chuť. Užívala jsem si jeho poutavé a bohaté vyprávění, samozřejmě i tu úžasnou popisnost.Ten člověk musel mít pořádnou fantazii. Takové příběhy se nedájí jen tak vysedět. Musel být jak geniální, tak i bláznivý. Mezi tím je strašně tenká hranice. Můžu mu za to jedině poděkovat. Bez Tolkiena by se žádné dnešní fantasy neobešlo.
Patřím mezi ty, kterým se Hobit líbí víc než Pán prstenů. Okouzlila mě atmosféra knihy, její nadlehčenost a atmosféra, velmi jsem si oblíbil Bilba, Gandalfa a Balina. Knihu jsem přečetl jedním dechem, nejlepší byla část se Šmakem, a Bitva pěti armád byla také povedená. Celkově knihu hodnotím velmi kladně, rychle utíkala, měla dobrou atmosféru, hned jsem si zamiloval prostředí Středozemě. Proto 6/6.
Štítky knihy
draci elfové kouzla zfilmováno trpaslíci putování Středozem, Středozemě (Tolkien) fantasy hobiti
Autorovy další knížky
| 2006 |  Společenstvo Prstenu |
| 1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
| 2007 | Návrat krále |
| 2006 | Dvě věže |
| 2007 | Húrinovy děti |
Mistr Tolkien vytvořil vskutku okouzlující příběh, kde se sejdou všemožné bytosti - elfové, trpaslíci, skřeti a mezi tím vším - ač maličky, přesto šikovný - hobittí lupič ze dna pytle. Měla jsem akorát problém s některými věcmi, protože jsem prvně viděla film a teprve poté četla knihu (moje fantazie byla o hodně ochuzena, protože když si představím Bilba, Gandalfa, Thorina nebo Elronda, vybaví se mi filmoví herci a člověk má tendenci pak posuzovat knihu podle filmu). Jsem ale ráda, že důležité milníky, které Tolkien v knize nastínil zůstaly i ve filmu zachovány. S čím jsem bojovala po celou dobu čtení - resp. než jsem se začetla - byl zastaralý jazyk. Kniha má ale za mě jedno velké pozitivum - je diamant mezi kamením. Zatímco fantasy dnešní doby v podstatě kopíruje sebe navzájem a často autoří už neví kudy kam, tak vykrádají i sami sebe, tohle je něco, co úplně do fantasy nezapadá, přesto je to to nejlepší, co tento žánr nabízí.