Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky)
J. R. R. Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324842/bmid_hobit-edice-neoluxor-G7E-324842.jpg
5
10438
10438
Toto je příběh o tom, kterak se Pytlík vydal za dobrodružstvím a shledal, že náhle dělá a říká naprosto neočekávané věci… Bilbo Pytlík je hobit, který se těší z pohodlnéh a skromného života a jen zřídkakdy putuje dále než do své spižírny ve Dně pytle. Jeho spokojené bytí je však narušeno, když se jednoho dne u jeho prahu objeví čaroděj Gandalf v doprovodu třinácti trpaslíků a vezmou ho s sebou na cestu "tam a zase zpátky". Mají v úmyslu uloupit poklad mocného Šmaka, velikého a velmi nebezpečného draka...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
The Hobbit, or There and Back Again , 1937
více info...
Přidat komentář
Mám rád pána prstenů, toho filmového. Knihy jsem zatím nečetl. O to víc mě zklamal filmový Hobit. A to byl důvod proč jsem si ho přečetl. Říkal jsem si, že to není možný aby to bylo takhle splácané a zpackané.(hlavně ta debilita mezi trpaslíkem a tou husou z LOST)! Sauronovi dík, nebylo.
Námět sám o sobě je zajímavý a zpracování chytlavé, ikdyž poměrně jednoduché a přímočaré, proto v komentářích tolik označení „pro děti“. Já si to nemyslím, ale koho to zajímá ….
Hobit s rozpolcenou osobností dobrodruha a poseroutky, čaroděj a banda trpaslíků která jde, získat zpět poklad který jim ukradl drak. Jak to udělají neřeší (moje řeč, nač stahovat kalhoty když je brod ještě daaalekoooo). Dobrodružství a spíše trampoty kterými procházejí nejsou tak megalomanské jako ve filmu, o to autentičtěji ale působily. Celý příběh působí tak nějak nenásilně, hrozně dobře se čte a kolikrát jsem se přistihl že jsem se při čtení usmíval, jak jsem si představoval zrovna popisované scenérie.
Po nějaké době kniha, kde se hrdinové nebrodí potoky krve mrtvých nepřátel a nezabraňují konci světa.
Za mě pěkné počtení a doporučuji.
Ne, ze mě čtenářka fantasy nikdy nebude. A myslím, že i kdybych Hobita četla v dětském věku, a ne poprvé v pětatřiceti, i tehdy bych z něj nebyla paf. Pro mě nejhezčí človíček byl a bude Neználek!
Hobita jsem četla poprvé před více než třiceti lety a dodnes se k němu ráda vracím. Osobně ho mám raději než Pána prstenů, asi hlavně díky jemnému humoru :-) Určitě bych doporučila všem, kdo by se s Tolkienem rádi seznámili. Plný počet - jedna z mých top knížek.
Krásná pohádka věru. Četla jsem až po shlédnutí filmu a jsem ráda, že se drželi hodně předlohy. Úžasná autorova fantazie.
Opomenu-li fakt, že se nejedná o mnou vyhledávaný žánr, musím říct, že na příběhu není nic, co by ve mě zanechalo nějaký dojem.
15/14 putujících postaviček.
A když dojde k nějakému zajímavému dějovému zvratu, Bilbo je omráčen nebo zrovna spal.
A pak do všeho přijde vypravěč, který čtenáře upozorní na odbočku či něco, s čím jsme se v ději setkali apod.
Další knížka z povinné četby. Popravdě řečeno jsem z filmů Hobit viděla vždycky jenom kousek a i to mi přišlo akčnější než děj v knížce. Zato musím přiznat, že je to v celku dobré čtení.
Knihu jsem četla jako dítě a pak znovu v rané dospělosti. Patří k základům každé dobré rodinné knihovny. Film jsem neviděla a ani to neplánuji.
Kniha se mi líbí mnohem víc než film. Je útlá, čtivá, zábavná. ( Četla se mi lépe než Pán prstenů ). Film Hobit je příliš rozvláčný a roztáhlý do více dílů.
Příběh Bilba ještě před tím, než byl Pán prstenů mě zaujal a ráda se k němu vracím. S Pánem prstenů je úzce propojen. Velmi příjemné čtení.
Pro mě bez nějakého hlubšího obsahu, prostě pohádka. Občas mě zamrazilo z různých krutostí ve jménu "dobra". Každopádně parádní prázdninové čtení. A prima český překlad.
Mně se až nechce věřit, že toto je ta celosvětově uznávaná kniha (i film). Přečetla jsem ji s velkým donucením, a to jen díky humornému stylu. Chvilkami to bylo opravdu zábavné, ale s příhodami hobitů, elfů a skřetů jsem jednou provždy skončila.
Možná jsem udělal zásadní chybu, když jsem LotRa četl dřív než Hobbita, a asi proto si mě tak nezískal. Je to milá pohádková knížka, ale na svého mladšího brášku prostě nemá. I tak stojí určitě za přečtení.
Tolkien vymyslel úžasný svět plný napínavých a skvělých dobrodružství. Bilbo mi velmi přirostl k srdci a smekám před jeho odvahou oddaností a přátelstvím. Určitě se podívám do Středozemě ještě mnohokrát a vždy se do ní ráda budu vracet. Zúčastním se s nadšením každého dalšího dobrodružství, jež se zde bude konat.
Jedna z knih, na ktore urcite v zivote natrafite, nech uz vasa cesta smeruje tam ci tam. Urcite s Hobitom zacnite, ak chcete spoznat Tolkiena. Napriek "rozpravkovosti" je to vstupna brana do jeho sveta. Lebo mozno nechtiac, autor urobil genialnu vec. Je napisana pre mladeho citatela, kedy sa zhruba kazdy s Tolkienom zoznamuje. Uprimne, dostat sa mi do ruk prvy Silmarillion, to by bola konecna. :)
V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit! Mohlo by se zdát, že napsat knihu pro děti musí být jednoduché, jenže opak je pravdou. Ty nejzdárnější a fantazii nejdráždivěji stimulující příběhy totiž nejsou žádné náhodné infantilní povídačky, nýbrž hluboký ponor do vypravěčského umění – protože děti jsou zhusta ti nejpřísnější kritikové, a kdo je chce skutečně zaujmout, a ne jen přelétavě pobavit povrchním pozlátkem, ten musí skutečně milovat dobrodružství. Z tohoto hlediska Hobit obstál na až neuvěřitelnou výbornou.
Samozřejmě, Tolkien k tomu měl k jeho napsání jakožto znalec mýtů a pověstí všemožných národů a pronárodů ty nejlepší předpoklady. Stejně je ovšem fascinující, že si s tím dal tu práci a nemávl nad dětským světem prostě rukou jako mnozí jiní. Obzvláště když si člověk uvědomí, jak nezměrná a důvěrná znalost literatury a dějin myšlení je v Hobitovi ukryta. Vůbec přitom ovšem nevadí, že si toho někdo při prvním čtení vůbec nepovšimne – ono to v Hobitovi zůstává ukryté a čeká to, až se čtenář vrátí vyzbrojen povědomím o tom, jak se příběhy vyprávěly v dávných časech. Vlastně se dá říci, že tahleta Tolkienova kouzelná próza je taková cesta proti proudu času: od domáckých edvardiánských historek o neočekávané návštěvě, přes pohádky o obrech z 19. století, dále pak přes starší vrstvu raněnovověkých pohádek o pronásledování vlky a setkání s měničem, přes renesanční povídky o tom, jak (ne)zabloudit do lesní férie hodujících elfů, až nakonec k nejstarším kořenům anglické imaginace (či indoevropské, chcete-li) v podobě brutálního střetnutí s drakem a účasti v krvelačné bitvě pod Osamělou horou.
To vše se dá v Hobitovi nalézt, nad tím vším se bude tetelit jak dítě, tak dýmkou vyzbrojený vzdělanec oxfordského typu. A proč se o všechny ty otázky historie, literatury a mýtu začne jeden vůbec zajímat, ptáte se? Dost možná i proto, že ho k tomu Tolkienovo dílo v mladém věku nepatrně ponoukne, asi jako když malinko zlomyslný čaroděj vyšle zpohodlnělého hobita vstříc spoustě dobrodružství v širém a dojemném světě.
Hobbita mi kdysi doporučil ke čtení můj o 4 roky starší bratr. Mně bylo 24 a už obálka vydání z roku 1991 napovídala, že jde o pohádku pro děti. Proto jsem na ni tehdá - já slečna vysokoškolačka - pohlížela docela s despektem. Opět jsem málem prohloupila, opět měl pravdu můj starší, sečtělejší, bystřejší etc. brácha. Nakonec se Hobbit a následující Tolkienova díla stala ústředním tématem mé diplomky. Myslím, že to hovoří za vše. Tolkienovy bytosti ze Středozemě a jejich nesmírně propracovaný mýtický svět a kouzelné příběhy mně jednoduše učarovaly, provází mě doteď a termíny hobit a z toho odvozený hobitín mi i dnes nezřídkakdy vytanou na mysli.
Mimochodem, není bez zajímavosti, že hobit (hobbet) byl v 19. st. výrazem pro koš se semeny nebo hmotnostní jednotku představující cca 25,4 kg kukuřice. Tolkien ale spíš odkazoval k "hole", kam umístil příbytky svých statečných půlčíků.
Jak si tak pročítám komentáře, budu v naprosté menšině, jak se zdá.
Udělala jsem chybu, když jsem knihu četla po Pánovi prstenu, po filmech a především po Harry Potterovi? Nejspíš ano.
Abyste chápali, proč sem cpu HP: Hobit i první díly HP jsou knihy pro děti. Prosté konstatování faktu. Obě knihy jsou branou do úchvatných světů snad až za hranice běžné fantazie. To mají společné. Ale jaký je tedy mezi nimi rozdíl? Obě jsou psané rozdílným jazykem. HP je dětská kniha psaná tak trochu i pro dospělé. Hobit je… dětská kniha. Prosím, neuražte se nikdo, ale on ten Hobit je opravdu pro malé děti, nebo jinak si ten poněkud “šišlavý” způsob vyprávění vysvětlit neumím.
Pana profesora se vážím. Jeho dílo obdivuji. Lituji víc toho, že jsem Hobita četla až jako dospělá nebo toho, že ho vůbec psal pro děti a nedal mu spíš zralý ráz hodný jeho eposu o Středozemi? Těžko soudit. Příběh je to nádherný, šťavnatý a plný sytých barev. Kdo tvrdí opak, lže sám sobě do kapsy. Bohužel ho nezařadím mezi knihy, ke kterým bych se vracela a dokonce ani mezi knihy, které bych sama od sebe na první dobrou doporučila.
Naprosto chápu tvůrce filmu, když se rozhodli předlohu vzít poněkud volněji, rozdělit jí na tři díly, doplnit jí dějem, který je fanouškům znám z jiných děl pana profesora, a s Pánem prstenů propojit tolika paralelami, až to bere dech. Z předlohy určené předškolním dětem se podařilo vytvořit velkolepý, vskutku epický příběh pro dospělé, který kanonické (a pro mnohé i posvátné) předloze ostudu nedělá. A čtenáři jako já mohou tak Hobita i nadále obdivovat, předloze navzdory.
Štítky knihy
draci elfové kouzla zfilmováno trpaslíci putování Středozem, Středozemě (Tolkien) fantasy hobiti
Autorovy další knížky
| 2006 |  Společenstvo Prstenu |
| 1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
| 2007 | Návrat krále |
| 2006 | Dvě věže |
| 2007 | Húrinovy děti |
Dovolím si u tohoto díla zanechat i svůj komentář a náhled. U celé ságy jsem nejprve viděl vždy film než se mi do rukou dostala kniha, ovšem stalo se. Film dokáže ovlivnit mnohé zvláště v představivosti, když až poté sáhnete po knize, proto jedinečný zážitek je pouze číst knihu a upustit tak prostor svým představám. Autor má můj veliký obdiv v popisu míst, vyprávění a vysvětlování jeho vedlejších myšlenkových pochodů, kterými odbočí, aby mohl ukázat smysl i důvod, proč je tomu právě tak. Samotný popis a děj je originální a ničím nespoutaný čímž dodává v potřebných pasážích, fantasy, které čtenář tak trochu i třeba očekává ač každý z nás je jiný. Já osobně zde najdu pár událostí u kterých bych rád četl detailnější pokračování, ale na druhou stranu mi pomohlo si knihu po delší odmlce znovu přečíst a již jsem vše vnímal opět trochu jinak.
Kniha znovu přináší více než film. Ve filmu je řekl bych dle sebe dost nesrovnalostí a nejen v tomto případě přiznávám, že vidět a ne číst, je obrovské ochuzení, právě ty vedlejší cestičky, kterými vysvětluje autor odehrávání děje, dávají tuto skládanku dohromady. Navíc má své kouzlo, které jí sám tvůrce vdechl.
Pokud s radostí vytváříme a naplňuje nás to, výsledek je úplně jiný, ale neodpustím si drobnost u popisu bitvy pěti armád, mohl trochu stránek přidat, to napětí a schopnosti tam byly.
Tato kniha je stejně jako kterákoliv jiná vhodná pro kohokoliv. Nejen pro děti, věřím, že i dospělí by v současných dobách mohli upustit ze svého pomyslného trůnu a sestoupit, nechat svou představivost a požitek z četby jakékoliv knihy znovu volně plout. I dospělí lidé byli dětmi, pouze na to již zapomenuli.