Hodina dějepichu
Jan Studnička , Tereza Kujová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525475/bmid_hodina-dejepichu-65436ec397dcf.jpg
4
32
32
Měl Hitler skutečně malý penis a pouze jedno varle? Bojovali opravdu rytíři o čest svých dam? A měly tyhle dámy vůbec nějakou čest? A hlavně… kde se jako vzaly kondomy? Všechny tyto otázky, na které byste se svého učitele dějepisu neodvážili zeptat ani po třetím panáku, vám zodpoví tato kniha od tvůrců stejnojmenného a oceňovaného podcastu. S notnou dávkou potřebného kontextu a ještě větší dávkou vtipů se dozvíte všechno o sexuálním životě nacistických pohlavárů, středověkých králů, papežů, robotů, biblických postav a upírů. Zjistíte, za co jste mohli skončit na hranici, co se naopak tolerovalo ve středověkém Japonsku, jak se plánuje nejhorší dovolená v historii, jestli měli vojáci Wehrmachtu skutečně piko v čokošce a kde se doopravdy vzala Barbie. Takže se přestaňte vrtět, natáhněte přezůvky a vytáhněte sešity, začíná Hodina dějepichu.... celý text
Přidat komentář
Bavil vás ve škole dějepis? A co kdybychom ho spojili se sexuální výchovou?
Pak by nám možná vznikl právě Dějepich…
Hodina dějepichu vznikla jako úspěšný podcastu, který si získal pozornost díky originálnímu spojení humoru a historických faktů.
Ale co si budeme, pořád jsou mezi námi tací, kteří sáhnou jedině po knize… a i pro ty je tu nyní řešení!
Autoři Jan Studnička a Tereza Kujová se v knize neváhají zabývat tématy, která většinou zůstávají na okraji učebních osnov – sexuálními zvyklostmi a společenskými tabu napříč dějinami.
Co každého na první pohled zaujme je obálka knihy… a když ji otevřeme a začteme se, je to odlehčený a zábavný tón, kterým autoři přibližují často kontroverzní témata.
Kniha se neomezuje pouze na notoricky známé historické postavy, jako jsou nacističtí pohlaváři, ale věnuje se i méně obvyklým aspektům života středověkých králů, papežů či biblických postav.
Zábavný prvek je podpořen přítomností absurdních otázek, na které by si mnozí netroufli zeptat. Například: měl Hitler skutečně jedno varle? Nebo: odkud vlastně pochází Barbie?
Autoři se nebojí odhalit hrubší stránku historie, a to s potřebnou dávkou ironie a sarkasmu.
Kniha není výsměchem historickým postavám či událostem, ale je podložená dobře zpracovanými fakty, což ji činí nejen zábavnou, ale i poučnou.
Jedním z největších kladů knihy je fakt, že autoři nezapomínají na kontext a vše podávají v širších historických souvislostech, což umožňuje čtenářům pochopit, proč k určitým jevům došlo a jak byly vnímány tehdejší společností.
Pokud máte rádi dějepis, ale už vás omrzely suché učebnice, tato kniha je pro vás ideální.
Smích, zvednuté obočí a překvapivé informace vás budou provázet každou stránkou. Dějiny podané tímto způsobem mohou být pro mnohé osvěžujícím zážitkem, ať už jde o zájemce o historii, nebo jen o čtenáře hledající něco netradičního.
Zkrátka a dobře, Hodina dějepichu nabízí pohled na historii, který nikde jinde nenajdete – drzý, zábavný, ale zároveň informativní, jak jsem již zmínila.
Tenhle dějepis(ch) by bavil každého, ne?
Jako pdcast fajn. Jako knížka zdlouhavé a nezáživné. A v mém výtisku je celkem dost překlepů.
Zřejmě to funguje dobře jako podcast. Nikoliv jako kniha.
Pokud autoři a Euromedia pustí ven něco, co hned na jednadvacáté stránce hovoří o "splození dětí", tak to záruka kvality úplně nebude. Sex a sprostá slova fungují, naprostý souhlas. Akorát ne vždy a ne na každého.
Nějak moc nerozumím trochu zvláštnímu rozporu - relativně dobrému procentuálnímu ohodnocení této knihy a spíš vlažným komentářům, které tu (zatím) ke knize jsou.
Tak mi prosím dovolte dodat i můj názor na věc.
Primární cíl je naprosto zřejmý, tedy pobavit (a trochu poučit) i takové čtenáře (a že jich je), jako jsem kupříkladu já, tedy ty, kteří se vyhýbají různým podcastům.
Kniha je kniha, o tom žádná, a já si moc ráda nasadím brejle, zalezu do postele a v klidu si přečtu pár stránek.
A podsouvat autorům Janu Studničkovi a Tereze Kujové, že to udělali, aby si přišli na nějakou tu korunu? Ale no tak, vážení! Dovedu si představit, že při sběru materiálu, jeho třídění, zpracovávání, při všem tom dohadování co ano a co už ne, prostě při všem tom okolo vyjde hodina práce na této knize na míň, než kdyby si kupříkladu pronajali stánek a prodávali třeba ponožky.
A že jsou jednotlivé části knihy trochu nerovnoměrné, že autoři mají tendence odbočovat od tématu, že (pro mě a moji generaci) používají až moc dneska moderních (anglických?) slov a zkratek, pro což bych potřebovala přidaný výkladový slovník, no jo, co už, taková je doba...
A když už jsme u těch slov - tak ještě adresně něco málo autorovi a autorce. Každý z nás má v sobě asi nastaveno, co už je a není tak říkajíc "za hranou". Chápu vaše argumenty, píšete, o čem píšete, někdy se vyhnout nelze, ale stejně mi připadá vaše výrazivo místy až moc sprosté. A není to jen tím, že patřím k jiné generaci.
Připadá mi to zbytečné. Vaše kniha tím hodně ztrácí. Jako byste se podbízeli (hluboko pod cenou), komu vlastně?
Škoda.
budiž, každý má právo bavit se podle svého naturelu, ale proč to nemůže zůstat na blogu?
Fajn kniha, snad jen škoda že zde defakto zrecyklovali již dříve odvyprávěné příběhy z podcastu. Přeci jen, když už si koupím knihu za 4kila, přál bych si číst o jiných tématech než jsem nedávno slyšel zadarmo :D
V knize byla použita věta významu “jsme dva lidi, co dělají podcast a hrají si na spisovatele - a naprostej souhlas.
Informace nebo kniha jako taková je zajímavá a určitě by si z tohohle hlediska vysloužila ode mě hvězdy 4.
Každopádně, rádoby “vtipní autoři knihu svými poznámkami, průpovídkami a “vtipnými vtipy knihu pohřbili na úplné dno.
Číst to byla bolest, zábavnější by bylo bodnutí vidličkou do oka než tohle.
Když jsem v textu jen zahlédla jméno jednoho z autorů, přeskočila jsem celý odstavec.
Mít paragon, kniha putuje zpět do knihkupectví…