Hodina psodava
Veronika Matysová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501331/bmid_hodina-psodava-AFu-501331.png
3
105
105
Mladá Rynanka Runa je unesena do znepřáteleného Arhenu. Netuší však, že to není jen pomsta jejím rodičům-povstalcům, ale zároveň součást velkého plánu, jehož cílem je zničit svět v jeho současné podobě. Přátelství, láska, ale i bolestná zrada ji čekají na cestě za záchranou sebe sama i ostatních. *** Osmistěnnou místnost bez oken ozařovalo pouze slabě blikající světlo. Přejížděla očima po stropě a postřehla, že i na něm je cosi namalovaného. Vypadalo to jako rodový strom, jaký viděla kdysi dávno u generála Hratona. Tento však byl podrobnější. U každé větve byl letopočet a poznamenaná jména. Jak si oči začínaly přivykat na nedostatek světla, rozeznala na poslední větvi své jméno. Runa Tor-ran. Co to má znamenat? Přejela očima po spojnici a celá ztuhla, když rozluštila i to druhé. To přece není možné…? Jak by mohli…? A ještě něco v šeru rozeznala a v té chvíli měla hrozivou předtuchu. To, co považovala za podivný svícen uprostřed místnosti, ve skutečnosti nebyl žádný svícen. Na kovové konstrukci stál hladký stříbrný válec, ze kterého vedlo osm ramen, na nichž cosi spočívalo – něco, co Runa mylně pokládala za svítilnu. Teď ovšem pochopila, o co se jedná. Máme tu holku a máme i ten Kámen. Přikročte k akci.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Možná jsem měla velká očekávání, protože Veronika Matysová pořádá kurzy pro spisovatele, ale i když jsem se snažila hodnotit knihu, jako bych to nevěděla, bylo to těžké a k dočtení jsem se musela nutit. Několikrát kniha málem letěla do kouta (naštěstí jsem měla výtisk z knihovny, který jsem nechtěla poškodit), jak mě autorka naštvala. Autorky si vážím za její práci pro spisovatelskou komunitu, nicméně tady hodnotím knihu, ne osobu autorky.
Začněme pozitivy - svět a jeho historie jsou dobře propracované, oceňuji vizuální rozmanitost různých národů. Základní nápad s řetězcem Osmi se mi také líbil a pasáže minulých generací, jak se řetěz skládal, jsem si užívala ze všeho nejvíce - příběhy se neopakovaly, a mnohogenerační sága nás vzala po celém kontinentu. Autorka má také velmi dobře zvládnuté řemeslo, text se dobře čte.
A teď pár slov k vysvětlení nízkého hodnocení. Má několik hlavních důvodů
- Struktura tohohle příběhu je chaotická. Autorka si pod sebou opakovaně podřezává větev v podobě spoilerů na zbytek příběhu. Příběh začne v podstatě odprostředka, takže celé první dvě třetiny je jen těžké cítit nějaké napětí, protože víme, jak to dopadne, a jen čekáme, až se tam příběh tedy konečně doklopýtá. Pak se obě linie konečně spojí, jen aby příběh dál přeskakoval, dopředu nás varoval, že se stane to nebo tamto. Časté vyprávění různých postav o jejich minulosti (a to i u postav, které nejsou zrovna nejsdílnější) evokuje cimrmanovské "víte, to bylo tak".
- Postavy. Já jsem čtenářsky odchovaná Tolkienem, takže nemám obvykle problém se vyznat i ve větším ansámblu postav. Tady jsem byla ztracená. Postavy, obvykle navíc představované po skupinách, pro mě představovaly jen jména na papíře, ani jediná na mě nepůsobila živě. Navíc cca ve 2/3 knihy většinu dosavadních postav opustíme a začína se nanovo s úplně novými skupinami postav, což... není nejšťastnější. Postavy a jejich názory se objevují a mizí, jak se to zrovna hodí.
- Teď následuje velký SPOILER - Děj v závěru má sice dobrá odhalení, ale několik posledních kapitol je možných jen proto, že většina postav se chová jako idioti a zároveň náhoda hraje někomu do karet. Runě jasně řeknou, že podmínkou řetězu Osmi je, aby matka byla prvorodička. Runa moc dobře ví, že není, ale radši by je nechala zabít svoje dítě, než aby to přiznala? Kdyby jim řekla, že její dítě není to pravé, možná by neměli důvod je zabíjet. Kdo sakra tahá malou holku na záchrannou misi? A arhání si jen tak vychovávala Runina bratra celá léta, prostě pro případ, že by ji náhodou potřebovala vydírat? (Chápu na co koho potřebovali, ale nebylo by lepší nechat Runina bratra odpočívat v pokoji a jako páku proti Runě použít Henin - měli ji při únosu přímo pod nosem). A stejnou náhodou je to teta chlapce kterého Nara kdysi zabila? A plukovník se po letech probudí z komatu právě včas, aby mohl zasáhnout do děje? Na můj vkus už je tam těch náhod trochu moc.
V závěru bych řekla asi tolik: Hodina Psodava trpí přílišnými ambicemi. Autorka se snaží hrozně moc příběhu a vývoje a worldbuildingu nacpat do příliš krátkého rozsahu. Vymyšlené je to dobře, kostra je dobrá, ale protože se nikde není čas zastavit, člověk se nestíhá zorientovat, užít si něco, svět nemá moc barev a chutí, jen občas a v náznaku. Opakovaně jsou zmiňované grinolie, ale dodnes si nedovedu představit, co to je. Bylo by lepší buď příběh rozdělit do více dílů a nebo proškrtat některé události, které nemají tak zásadní vliv. V Hodině Psodava je totiž podle mě schovaný dobrý příběh, jen bohužel není moc vidět.
Od knihy jsem měla poměrně velká očekávání. Ale nemohla jsem být více zklamaná. Kontinuita příběhu to zabíjí po pár kapitolách, neuvěřitelně mi vadilo schéma bílého pokoje a na to, že autorka učí tvůrčí psaní, moc nechápu, proč v knize udělala tolik chyb. Postavy nejednají logicky, dokonce i jejich jména jsou měněna. Špatný konec, nedotažený svět. Au, au a třikrát au.
Byla to pro mě po dlouhé době výzva, kdy jsem knihu málem nedočetla. Přirovnala bych ji k seriálu na netlfixu, na první pohled efektní, ale plné klišé a čtenářských kliček, které by měly fungovat. Ale stejně jako u seriálů, kterým chybí hlubší příběh, ani tady to nestačilo.
(SPOILER)
Od knihy Hodina psodava jsem měla poměrně velká očekávání, slyšela jsem na ni mnoho chvály od členů autorčiny facebookové skupiny, a tak jsem se do ní s chutí pustila. Mé zklamání nemohlo být větší.
Ale abych hned nezačínala negativy. Poměrně se mi líbil přerod hlavní hrdinky, kdy došla od nenávisti ke všem příslušníkům jednoho národa kvůli tomu, co jí udělalo jen pár z nich, ke smíření, a dokonce přátelství s příslušníky tohoto národa, a jak ke stejnému přerodu pak pomohla dívce, které se sama ujala.
Tady však má chvála končí. Jinak byly postavy neskutečně ploché a když už u nich došlo k nějakému projevu emocí, opět ho zašlapal styl vyprávění stejně plochý jako samy postavy.
Ne úplně vhodně zvolená mi přišla také kompozice vyprávění, výrazné retrospektivní prvky by mohli být za jiných okolností zajímavé, ale v této knize nadělaly víc škody než užitku. Jediná chvíle, kdy tento způsob pohledu na události byl k něčemu dobrý, bylo, když autorka odhalila dřívější těhotenství hlavní hrdinky až na samém konci. Celý zbytek příběhu by lépe fungoval, pokud by byl vyprávěn chronologicky pouze s vloženými retrospektivními pasážemi s pohledem do předchozích generací, minimálně bych pak zjistila, co se to děje dřív něž po 150 stranách. Mnohé vzpomínky postav, kdy se vyprávění subjektivizovalo na jinou z postav než hlavní hrdinku, byly úplně zbytečné a daly by se nahradit několik větami v přímé řeči postav, společně s několik dalšími pasážemi to bylo jen zbytečné natahování.
Autorka také do příběhu zasadila mnoho reálií, které ale nikdy nevysvětlila, to ještě přispělo k celkovému zmatečnému dojmu, který kniha vyvolávala. Krom názvů mnoha věcí a zvířat, o kterých nevíme, co jsou zač, to bylo také to, že je na první straně zmíněno, že ženě teče hnědá krev, kvůli tomu, že to nebylo nijak vysvětleno, jsem si celých 65 stran myslela, že se jedná o hrubou faktickou chybu i když ve skutečnosti šlo typický znak národa, ze kterého žena pocházela.
Nicméně chyb v příběhu i tak bylo dost. V první řadě to byla chyba, kdy autorka zmínila, že hlavní hrdince z vlasů kapala voda i přes to, že si vlasy několik stran předtím oholila. Další chyby se pak týkali jmen vedlejších postav, kdy si autorka nezvládla pohlídat, jak se vlastně jmenují. Poprvé se to stalo o Sany Roran, která se během třech stran změnila na Sanu Ronan a zase zpět. Znovu se to stalo u dívky Cohny, která v následujícím odstavci byla Conha a pak opět Cohna. Kdyby se toto stalo jednou, mávla bych nad tím rukou, ale opakovalo se to ještě u třech dalších postav.
Na rozdíl od protahování příběhu, ke kterému místy docházelo, konec byl zbytečně uspěchaný a nacpaný do dvaceti stran. Autorka měla snahu napsat ho tak, aby působil dramaticky, ale i tuto snahu zazdila celková plochost vyprávění, takže to ve výsledku působilo jen hloupě.
Podtrženo, sečteno tato kniha byla velkým zklamáním a myslím, že ji s díky pošlu dál.
Já jsem naprosto nadšena. Vůbec nerozumím některým komentářům níže, které knihu kritizují.
Hodina psodava (HP) mi připomínala Pána prstenů (PP), avšak s tím rozdílem, že PP je dost rozvláčný, soustředí se na dlouhé popisy a některé zápletky nejsou až tak důležité pro děj, tudíž jsou jen jakousi výplní.
To ale ROZHODNĚ není případ HP - kniha vás nenechá ani chvíli v klidu - střídají se AHA momenty s chvílemi napětí. Neustále si říkáte: "Jak to bude? Uspěje? Povede se jim utéci? Najdou ji?" Atd.
Čtenářům akorát doporučím knihu číst uceleně a nedělat ve čtení velké přestávky (např. na týden, měsíc,...). Zpočátku je nutné se seznámit s novým světem a jeho různorodými obyvateli a při dlouhých přestávkách ve čtení pak můžete být zmatení.
Mě ale děj strhl, četla jsem jako divá a na konci mě mrzelo, že příběh končí a já zase musím hrdiny nechat jít.
Za mě je to skvělá práce!
Mám z knihy trochu rozporuplné pocity, asi jsem čekala víc, než jsem dostala. Trochu zmatečné bylo, že nebylo jisté jak čas plynul, mě se to zdálo být pár měsíců, ale pak jsem zjistila, že asi let. Bylo tam trochu moc prozrazování děje, posléze se vrácení jak k tomu došlo. Příběh je promyšlený, jen mohl trochu lépe zpracovaný. Každopádně před autorkou klobouk dolů, že to vymyslela.
Je to čtivá kniha a své čtenáře najde, ale znám lepší české fantasy autorky.
Skvělá kniha :) Svět i postavy jsou do detailu propracované, děj odsýpá a čte se dobře, je plný akce a napětí a nutil vás to číst dál a dál :) za mě určitě doporučuju, ačkoli by mi stačila asi polovina vedlejších postav, ale to je ve finále jen detail :)
Na začátku musím vyzdvihnout, kolik prostoru dala autorka fantazii na vytvoření nového světa-toto byla prostě pecka. Čtenář si doslova užil v různorodost jak národů, jmen, bytostí, ale i třeba té promyšlené přepravy, která do knihy přesně pasovala.
Navíc ta obálka, která i s mapou dává postupně smysl v kompletním příběhu-nemohlo být zpracováno lépe :-)
Co se Runy týče, tam se mnou emoce v některých momentech cloumaly. Proč se v některých případech tak rozhodla?! Byla jsem naštvaná i doslova šílela a za tyto pocity v knize děkuju, protože i s tím si spisovatel musí umět pohrát. Autorka napsala kouzelný fantasy příběh a já, jako čtenář jsem si musela několikrát alespoň poposednout, ale odtrhnout se od knihy prostě nedalo. Jen teda já bych si uměla představit i pokračování :-)
DOPORUČUJI
Hodina psodava je jednou z mála příběhových knih, které jsem si v posledních letech koupila - jinak si vystačím s půjčováním z knihovny - a ještě k tomu fantasy... a nelituji.
Rozmanitost a promyšlenost světa mě ohromila. Bavilo mě přemýšlení nad tím, co a jak může vypadat (a tak mě trošku zklamalo, když kočka byla kočka ;-))... případně nad tím, co by se mohlo stát "za scénou". Vyhovovalo mi střídání akčního a volnějšího tempa i spletitost dějových linek, jejichž rozuzlení mě v závěru dost překvapilo. Navzdory mé "reálné neschopnosti" pamatovat si jména jsem tady neměla problém, i když postav bylo požehnaně.
Kniha se mi hodně líbila, okamžitě jsem se do ní ponořil. Runu si oblíbíte prakticky ihned stejně jako její příběh. Krásně psaná kniha, je znát, že autorka miluje češtinu, knihy a psaní. Celý příběh jsem přečetl až příliš rychle. Super.
Nedocetla jsem. Mela jsem dat na recenze. Skoda, zaujala me ta obalka. Ten pribeh vubec neodsypa.
Naprosto úžasná kniha, dechberoucí obálka, skvělá autorka, její práce je obdivuhodná ať ta spisovatelská, i ta podpůrná. Víc lidí, jako je ona!
(SPOILER)
Knihu jsem si koupila, abych se díky ní něco naučila. Zda k tomu došlo… nejsem si jistá. Potenciál tu byl, ale…
začátek příběhu - slinktrain začal slibně. Jenže pak došlo na příchod, respektive přílet, Runy a tam to začalo drhnout. Začít od třičtvrtě knihy by mohlo být zajímavé, ale tady mi to nesedlo. Stejně tak smrt vedlejší postavy a odjezd ostatních dětí k příbuzným. Když Runa začala zpětně vyprávět neměla jsem potřebu se k těmto postavám nijak vázat - už jsem věděla, kdo přežije a kdo ne. Zajímalo by mě, nakolik probíhaly úvahy, zda tam tuto část dát, nebo ji nechat v časovém sledu. V mém případě trochu pokazila pocit z čtení - zjistit už na začátku do jaké chvíle budou všichni v pořádku či naopak.
Hromada cizích jmen, názvů - nevadilo to. Naopak Veronika má můj obdiv, že se jí chtěly názvy vymýšlet a hlavně je během psaní udržet. Jmen je sice hodně, ale během čtení není problém udržet přehled - zpětně bych však hodně tápala.
Vadilo mi, že vůbec netuším jak v knize plynul čas. Dva roky? Pět? Deset. Na konci je řeč o chlapci, který byl na počátku batole. Jenže chlapec je hodně široký pojem. Taky ubíjelo příliš časté - Jednou… Po čase… Za čas… Čtenář může jen soudit dle sebe, za jak dlouho se dospívající naučí jinou řeč písmem i slovem, jak dlouho si shraňovala zásoby do podzemí, aniž by se tam zkazily než dojde na akci. Kolik času tam vůbec strávila. Za jak dlouho se člověk naučí být skvělým opravářem vznášedla? Občas mi přišlo, že čas tam poskakoval lusknutím prstu.
A dál příběh provázela spousta nevyřešených či nevěrohodných informací. Pokud by příběh odsýpal jiným tempem asi bych si toho ani nevšímala ale tohle byly takové malé brzdičky, které nutily k zamyšlení.
- Runa přijde o všechno a je unesena i s dalšími dětmi. Nevím, jak dlouho ta jejich cesta trvala. Ale ona si prošla peklem, neuvěřitelným stresem, je to puberťačka - a začne hned cizím mladším dětem slibovat, že je všechny zachrání? (Uvěřitelnější by bylo, kdyby první týdny vůbec nekomunikovala a všechno jí bylo jedno - a až časem se rozhodla děti najít.)
Dostanou se doslova na trh s otroky a ona hned začne dělat oči na kluka generála? A co víc, on s jeho výchovou jí to zblazjne? Nehledě, že ona by se do toho domu dostala tak jako tak - a o to víc mohlo být prostoru od počáteční oboustranné nenávisti až k přátelství.
- Runa si volně běhá po celém domě? Tvrdí, že má na starost kuchyni a jeden pokoj a je tam hned hotová? V kuchyni je hned hotová? Vždyť tam měli často nějakou společnost a jíst museli určitě i jiní služebníci, kteří tam ovšem jako by nebyli. Působilo to, že v domě u muže, který byl někdo, se Runa ploužila po chodbách zcela osamocena. A když už nechali Runu běhat po domě, aby se mohla setkávat s Athorem - to nikoho nenapadlo zamknout si pracovnu?
- opět časová otázka - jak dlouho musela Runě vydržet ta její maska? Evidentně několik let aniž došlo k nějakému poškození, nebo aby prováděla nějakou speciální údržbu.
- Nikde v knize to tuším nebylo, ale jak Runa vlastně vypadala, že ji neustále považovali za chlapce?
- Žábry - tak ty vypadaly slibně. Čekala jsem, že budou mít nějakou důležitou roli. Např. že Athor díky nim zachrání topící se Runu, ale na nic takového nepřišlo. Popravně jsem vůbec nepochopila jejich smysl. Měly být jen spouštěčem? Lidé se arhenů stranili a nenáviděli je kvůli žábrám? Pochopila jsem, že arhenové je už vlastně ani neměli, nebo měli jen za určitých okolností ale na praktické využití v přítomnosti nedošlo. A kvůli tomu taková nenávist? Holé tělo, či jiná barva kůže, vlasů, očí.. nevadilo a žábry jo?
- pointa příběhu je skvělá.. jen je děravá a nedotažená. Kdo stvořil zařízení s kamenem Rii? Budoucnost jen pro Arheny? Proč jen pro ně? To ale znamenalo, že si museli vydobýt jen přesně danou část území. A proč pohonem měla být zrovna taková ingredience? Stalo se snad už něco takového v minulosti? Tyto všechny informace, které se čtenáři nedostanou mohly být zabaleny v úžasné legendě, která by byla asi lepší než vracení zpět o generace.
- příběhy osmi, nebo spíše jen malé úryvky z jejich životů, mi přišly zbytečné. Raději bych příběh toho, kdo stvořil ten přístroj a jakou roli v tom hrály žábry.
Stejně tak bych raději volnější tempo. Knihy mohly být klidně i dvě - první by se odehrávala v domě Hratona a druhá mohla pojmout zbytek. Bylo by zábavnější sledovat Runu jak se musí poprat s vlastní nenávisti vůči rase, která ji zabila rodiče a současně se učit jejich řeč, zvyky, jíst jejich jídlo, nenávidět a milovat se s Athorem. Postupně zjišťovat, že jeho city k ní jsou jiné než ona cítí k němu. Její noční výlety. Hledání dětí a zjištění jak se s nimi zachází. Tohle mohl klidně nějak pro Runu dělat Athor - ze své pozice si určitě mohl dovolit spoustu věcí. Její život alá mechanik - jak se postupně všechno naučila, co stihla pokazi, aniž by ji vyhodili a co se jí naopak velmi dobře dařilo… Mohlo tam být tolik situací, které by příběhu dodávaly šťávu a autenticitu… jenže vždy došlo na lusknutí prstu a šup muselo se jinam.
Popravdě jsem od knihy čekala víc, ale třeba jsem jen hodně zmlsaná a mám vysoké nároky.
Rozpaky.
Krásná obálka, úžasná autorka. Ale možná jsem jako první knihu od ní neměla číst tuhle.
Půlku knihy jsem měla chaos v postavách, názvech, neuměla jsem si vlastně představit kde postavy jsou a co se tam děje.
Asi nejsem typ pro domýšlení se a potřebuji to víc polopatě.
Dialogy mi připadaly slabé, příběh byl celkem jasný, bez překvapení.
A láska dvou žen mi zkazila i poslední dojem. Nemám nic proti jakékoli orientaci, ale v poslední době je toho všude tolik, že už mi přišlo zbytečné to narvat do příběhu, kde to v podstatě ale nemělo význam.
Ačkoli to bylo od prvního setkání těch dvou postav jasné.
Asi jsem čekala víc. V podstatě celou knihu jsem si říkala, že tohle nemohla napsat Verča. Že tam je tolik "chyb", že to není možné aby to byla její práce.
Kniha by mi po úpravě seděla spíš do YA.
3,5/5 ⭐
- Čím výše vyletíš, tím prudší bude pád. -
Jako první bych chtěla vyzdvihnout svět, který autorka vymyslela. Nejen, že tu máme krásnou mapu země, ale i promyšlené národy, jejich historii, specifika a to jak vzhledu, tak chování. Setkáváme se zde s novými zvířaty, ale i nástroji a jídly, která jsou zase specifická pro určité oblasti. Dokonale promyšlené, opravdu. Bohužel, při čtení se o většině věcí nic nedozvíte a kolikrát je použité slovo a vy pochopíte, co to bylo až za dalších sto stran, nebo vůbec. Už u prvních kapitol jsem listovala na konec, jestli tam není rejstřík, který by slova vysvětloval, ale bohužel. To mě opravdu zamrzelo, protože chápu, že nejde vysvětlovat vše, rušilo by to při čtení, ale zase nevysvětlit vůbec mi přišlo škoda.
Prvních tak 100 stran pro mě byl docela boj, motala jsem se v různých názvech a v ději. Když se pak přidal do děje i skok třeba před osmi generacemi, s novými jmény, názvy, situacemi, už jsem si chtěla dělat buď tabulky a myšlenkové mapy, nebo to vzdát. Když jsem pak četla dál, začínala jsem pomalu odhalovat, o co jde a už se to četlo lépe. A to jsem pak za den zhltla 200 stran a hned druhý den dočetla.
Za mě velice povedený svět, líbilo se mi celkové poselství. Runa, hlavní hrdinka mi moc nesedla, ale vzhledem k počtu postav mi to nevadilo. Určitě doporučuji a doufám, že se o světě dozvíme více. :) Upřímně by se mi moc líbilo seriálové zpracování, které by i mohlo být pochopitelnější, hlavně ze začátku.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Pouštní včela |
| 2022 | Hodina psodava |
| 2013 |  Míša v síti |
| 2012 | Patricie |
| 2000 | Nikki, vrať se |
(SPOILER) Na úvod bych ráda napsala, že nejsem čtenářkou fantasy knih (pominu-li Harryho Pottera a Pána prstenů, které jsem četla cca před 20 lety). Obě zmíněné knihy mi Hodina psodava v něčem připomněla (národy, které se mezi sebou nemají rády; cesta za ovládnutím světa apod.). Mám ale několik postřehů, které mi čtení knihy znesnadňovaly.
1. ohromné množství postav, v nichž jsem se neorientovala nejen kvůli jejich neobvyklým jménům (kreativitě při jejich vymýšlení ale musím dát plusové body), ale také proto, že se prolínal příběh současný a do toho se vplétaly příběhy předchozích generací. Mám ráda knihy psané tímto způsobem (minulost a přítomnost se střídají ve dvou dějových linkách). V této knize to ale nefungovalo... pro mě byla první půlka knihy chaos (ve jménech, v časech). Myslím, že zrovna zde by knize pomohlo, kdyby byl celý příběh (linka) předchozích generací odvyprávěn jako celek a nebyl by rozsekán mezi jednotlivé kapitoly přítomnosti.
2. chyběl mi slovníček pojmů - ztrácela jsem se v tom, co je co (na mě příliš velká snaha dávat všem předmětům nové názvy).
3. uvítala bych lepší popis jednotlivých národů (na jejich fyzickou odlišnost autorka mnohokrát poukazovala, ale já si jejich vizáž dávala do kupy jen velmi pomalinku a vlastně po celou knihu. Přitom bych ráda viděla, jak vypadá Arhen, Zarvéd apod. Stejně, jako jsem u Pána prstenů měla jasnou představu o tom, jak vypadá skřet... než mi ji filmová podoba zkreslila). Mám na mysli charakteristiku národů, jejich vzhled, typická jména apod. (mnohokrát bylo zmíněno, že má dítě arhenské jméno. Ale proč? Byla tam nějaká pravidla? Já jsem toto nerozklíčovala).
4. Hodina psodava je výborný název. V průběhu celé knihy se ale téměř neobjevuje. Až v samém závěru... přesto mi ale chyběl větší důraz a vysvětlení, co to hodina psodava je a proč je tak zásadní?
5. Po dočtení nevím, jak dlouho se příběh odehrával. Byly to roky? Nebo týdny? Runa byla unesená jako dítě, dospěla, otěhotněla... nicméně ostatní unesené děti byly ve chvíli záchrany stále dětmi... a potom Runin bratr Garen (zůstal dítětem nebo měl jen dětskou vizáž jen kvůli své psychické zaostalosti?)
6. Příběh byl komplikovaný a hodně "zhuštěný". Knize by slušelo rozdělit jej do více dílů. Děj plynul tak rychle a překotně, že jsem neměla čas si jednotlivé chvíle a významné okamžiky v příběhu "zažít". Protože byly ihned přebity něčím dalším, nový, stejně významným. Prostě mi chyběly "oddechové" pasáže, abych si mohla vydechnout a děj vstřebat.
Určitě to pro autorku byla zajímavá zkušenost, psát o smyšleném světě. Mě ale kniha neoslovila tolik, jako Pouštní včela (kde je smyšleno také něco malinko, ale v podstatě se příběh odehrává v realitě).