Hodina zmijí
Sylva Lauerová
Příběh, v němž je všechno možné. Příběh, který se může stát i vám! Ale kde je pravda a co je lež? HODINA ZMIJÍ - netrpělivě očekávaný román, se kterým po delší odmlce přichází populární česká spisovatelka Sylva Lauerová. Autorka bestsellerů (Hračka 2007, Jumaroro 2010, Sexy strategie 2015 a další) přináší svým čtenářům moderní, pravdě ne nepodobný příběh s detektivními prvky, plný napětí a nenadálých zvratů. Hlavní hrdinka, pětatřicetiletá Radka, má všechno, co si šťastná žena může přát - zavedenou psychoterapeutickou praxi, život na úrovni, věrnou přítelkyni i skvělého manžela. Touží po dítěti a zdá se, že i toto přání se jí brzy vyplní. Do jejího života však zasáhne náhlé úmrtí jedné z jejích známých a začnou se dít věci, které jsou stejně neočekávané jako šokující. Román plný podezírání a hledání pravdy je thrillerem, který si milovníci sugestivního stylu Sylvy Lauerové nemohou nechat ujít. Odhaluje nebezpečí všudypřítomnosti lži v mezilidských vztazích, je postaven na dialozích a v dechberoucím tempu čtenářům opět nabídne vzrušující zápletku a překvapivý závěr. Nad městem visela těžká mračna, jako přetučnělí berani s obrovskými břichy, každý z nich obklopen tmavošedou rohatou gloriolou, člověk by si mohl myslet, že se blíží soudný den. Vystoupila jsem z auta a spěšně přeběhla silnici. Déšť ne a ne přijít, urputné bezvětří ucpávalo póry svou dusnou vlhkostí. Lidem postávajícím na parkovišti před krematoriem vystupovaly krůpěje potu na spáncích i nad horními rty, ženy si opakovaně upravovaly účesy, které s každým pohybem splihly o něco víc, všichni se k sobě nakláněli a tiše hovořili. Odcházející rodiny se objímaly - loučení doprovázené slzami a kapesníky, gesta tvrzená rezignací nad nevyhnutelností smrti. Procházela jsem davem a přemýšlela, jestli tihle všichni patří k "našemu" pohřbu. Nejspíš ne, starší kulhající pán si nesl obraz jiného starého muže, akvarel v temných barvách, možná dar. Zachariášovy jsem nikde nezahlédla, ani nikoho z našich přátel, možná už stáli nahoře na schodech nebo v předsálí smuteční síně. Petra jako obvykle nikde, do začátku obřadu zbývalo pouhých deset minut. Náhle se z hradby bezejmenných zad vyklonila Eva, posunula si brýle na nose, když zjistila, že jsem to skutečně já, krátce mávla a zamířila ke mně. Během těch několika rychlých kroků teatrálně gestikulovala, mělo to být něco jako lomení rukama. Měla k Helze rozhodně blíž než já. Vrhla se na mě, objala mě a spustila bez pozdravu: "Hustý, co? Naprosto nepochopitelný. Jak se tohle mohlo stát... nikdo neví." Oči se jí zalily slzami, stále mě urputně držela za lokty. Přistihla jsem se, jak přemýšlím nad tím, do jaké míry předstírá a do jaké míry ji smrt kamarádky zasáhla. "Nikdo neví, jak se to mohlo stát...," opakovala, "chudák Helžinka. Člověk zkrátka netuší, co bude zítra."... celý text
Přidat komentář
Na psaní Sylvy Lauerové mě vždycky baví, jak dokáže zaznamenat styl vyjadřování různých společenských vrstev a výstižně tak vykreslit i mentalitu jednotlivých osob. Tím pádem jsou postavy snadno uvěřitelné, byť někdy pořádně protivné, má-li to čtenář osobně nastavené jinak. Mrazivý příběh o tom, jak se ze šťastného, spokojeného a zdánlivě ničím neohrozitelného života může stát noční můra.
Knihu bych doporučila jako zajímavý milostný thriller, který určitě zaujme, ale nepřináší nic nového. Autorka má dar popsat i banální věci života tak, že se nebudete nudit a možná se i v některých situacích najdete. Každý z nás je vystaven čas od času událostem, které nám zavedený běh života naruší. V tomto případě je hlavní hrdinka knihy, pětatřicetiletá mladá žena, která má všechno, co si šťastná žena může přát, postavena do situace, kdy si přestává věřit nejen ona sama, ale začíná mít pochybnosti i o svém muži.
Řetězec neočekávaných událostí spustí náhlé úmrtí jedné známé a začnou se dít věci neočekávané i šokující. Konec je překvapivě, s ohledem na svižné tempo celé knihy, trochu obyčejný. I tak jsem knihu přečetla s chutí a rozhodně to nebyl ztracený čas.
(SPOILER) Na přebalu knihy se dočtete, že román nabídne vzrušující zápletku a překvapivý závěr. Závěr je překvapivý hlavně v tom, že na skoro žádné otázky nedá odpověď, protože kniha je teprve prvním dílem dvoudílné série. Prostředek knihy, kde autorka úplně rezignovala na kapitoly, je až moc zdlouhavý. Škoda té pachuti na konci, kniha se mi jinak poměrně líbila. Dýchla na mě atmosféra takových těch českých filmů typu Den, kdy nevyšlo slunce nebo Domina.
Celou dobu se dějí zvláštní věci. Konec neočekávaný, ale celkově mě moc neoslovilo. Přesto si od autorky přečtu i něco dalšího.
Příběh psychoterapeutky Radky, v jejímž životě se začnou dít podivně zlověstné věci bych označila za jalový.
Vyprávění chybí spád, gradace i jiskra, povětšinou se odehrává v dialozích Radky a její podobně snobské kamarádky Hany, přičemž konverzace paniček je prošpikována afektovanými výkřiky "Miláčku" "Krasavice" "Pusenky" (a to pořád dokola) :-)
No a otevřený a nijaký konec je ještě jalovější než román sám.
Po pokračování rozhodně nesáhnu.
Knížka se mi celkem líbila. Po polovině začala být zbytečně zdlouhavá. Myslím, že to vydržím a druhý díl si přečtu. Knihy S. Lauerové se mi moc líbí a ráda je čtu. Je jedna z mála českých autorek, jejichž knihy se mi líbí.
Na můj vkus příliš rozvláčné a ukecané. Pokud bych nebyla kdysi tak nadšená z Jumarora, tak bych ani nedočetla. Pokračování si ráda nechám ujít.
Po velmi dlouhé době mám najednou více času na čtení a beru, co mi příjde pod ruku. Občas žasnu, co vše dnes může spatřit světlo světa ... a teď toto! Čtení - jedna báseň. Mám ráda knihy, kde mohu obdivovat jazyk, jakým jsou napsány a tady autorka bezpochyby vládne slovu skvěle. Slovu, postavám, linii příběhu. Do poslední chvíle napínavé, promyšlené, emotivní a velmi žensky procítěné (řekla bych) čtení. Doporučuji. P.S. Jediné, co jsem nedokázala prožít byla ta všudypřítomná vedra, to bylo trošku nad moji fantazii v těchto pochmurných dnech :-))
Příběh je zapletený, ale srozumitelný. Vadilo mi neustálé opakování textu a podrobné vypisování jídla ke konzumaci během rozhovorů hlavní hrdinky Radky s Hanou.