Tichošlap přehled
Sylva Lauerová
Knihy Sylvy Lauerové mají mnoho nadšených příznivců. Je o nich totiž známo, že čtenáře přímo zavalí energií ukrytou v příběhu. Ať se jim to líbí, nebo ne. Snad proto je na místě upozornění, že tento román vás opět nebude šetřit. Je ponurý, tajemný a plný tichých paradoxů našeho života. Šest dní, paralelní svět podzemí pražského metra, pět životních příběhů, které spojuje jen jedno – tiché kolíbavé kroky muže bez minulosti. Tři osudová setkání, lehce přehlédnutelná ve spěchu každodenního života. Pokud by v české literatuře existoval žánr komorního thrilleru, pak by se Tichošlap mohl stát čestným zástupcem této literární kategorie. Sylva Lauerová nabízí svým čtenářům opět něco zcela nového. Delikátní, mrazivý i lidský román. Hlavní linie příběhu je pečlivě uschována za každodenními obrazy obyčejných lidských životů – nezralé, nešťastné a samu sebe hledající Anety, zamilovaného a ambiciózního podnikatele Pavla, dominantní, úspěšné a citově okoralé galeristky Sonji a dvou starých žen. Životů, které spojuje jen jedno – přítomnost tichých kolíbavých kroků muže bez minulosti. Muže, který nemluví. Muže, který se ke spánku ukládá v temné místnosti starého činžovního domu a nekonečné hodiny tráví v prostorách pražského metra. Co v něm hledá? Co jej nutí žít v paralelním světě mnoho desítek metrů pod zemí? Lauerová si ponechává svůj sugestivní a autentický literární styl, tentokrát jej však obohacuje o nový, pozvolný a temný poetizující odstín, který dává románu Tichošlap zcela osobitý ráz.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Tichošlap. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (39)
Obálka i název divný a nezajímavý, ale v knize je čtivě popsaných pět příběhů obyčejných lidí, které spojuje postava Tichošlapa. Postavu Tichošlapa jsem možná úplně nepochopila, ale jedno je jisté: všechno co se člověku děje se děje z nějakého důvodu....a nic není takové, jak na první pohled vypadá.
PS: jsem docela ráda, že metrem nejezdím
Jen lehké mrazení v zádech dává tušit - stín v pozadí.
Zařizuje letmé okamžiky, které ovšem pohnou soukolím - příčin a následků.
On totiž ví!
A neznalí se nestačí divit!
Prázdným prostorem zní šouravé kroky... odměřují čas, který zbývá...
do bodu nula...
Svědomí dostává zabrat, nastaly mu těžké časy - trpí těžkou podvýživou a dál hladoví!
Jen jediný cit má tu moc - nasytit, dát druhou šanci...
Sylva Lauerová píše o lásce, najdete ji ve všech jejích knihách, bere na sebe různé podoby a vždy jde až na dřeň - situace, pohybuje se v mezní roli, a někdy stojí až na samotném jejím okraji, až úplně cítíte jak se vám drolí kamínky pod nohama a okraj ujíždí, do propasti... tam někde najdete Tichošlapa!
To on "vypráví" ... příběh plný indicií , které odhalit, bolí ...
Po skvělém Jumaroro napsala autorka další tajuplný příběh, jehož nitky se svíjí do klubka jedovatých zmijí, které hrozí uštknutím... takže si dejte pozor!
A věřte, že nic nemusí být tak, jak to vypadá!
Vydali jste se totiž po dost nebezpečné cestě!
Svůj spisovatelský um tak Sylva Lauerová posunula tímto důmyslným příběhem o level výš ! Baví mě sledovat její práci - ať už píše o lásce na jakýkoli způsob, protože ona to umí :-).
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Tichošlap v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 170x |
ve Čtenářské výzvě | 14x |
v Doporučených | 5x |
v Knihotéce | 34x |
v Chystám se číst | 46x |
v Chci si koupit | 6x |
v dalších seznamech | 1x |
Většinou si zde knihy vybírám jenom z "červených" hodnocení, ale na základě pětihvězdičkového hodnocení jedné mé "oblíbené čtenářky" na Databázi jsem si vybrala i "modrou"... a neprohloupila jsem. Ač je příběh dosti ponurý a záhadný, nedokázala jsem se od něj odtrhnout. Ano, všechno má svůj důvod, i když jej často nevidíme. A tak jako jeho "zásahy" pana Tichoty měnily lidské životy, jsem možná doufala, že se vše nějak obrátí i pro něj, ale to by bylo klišé... konec mě docela překvapil. Každopádně kniha stojí za přečtení, je velmi čtivě napsaná, a nemohu jinak než dát plné hodnocení. PS. Po Praze, když už tam z venkova zavítám, raději všude chodím pěšky, popřípadě jedu tramvají, metro zrovna nemusím...