Tichošlap
Sylva Lauerová
Knihy Sylvy Lauerové mají mnoho nadšených příznivců. Je o nich totiž známo, že čtenáře přímo zavalí energií ukrytou v příběhu. Ať se jim to líbí, nebo ne. Snad proto je na místě upozornění, že tento román vás opět nebude šetřit. Je ponurý, tajemný a plný tichých paradoxů našeho života. Šest dní, paralelní svět podzemí pražského metra, pět životních příběhů, které spojuje jen jedno – tiché kolíbavé kroky muže bez minulosti. Tři osudová setkání, lehce přehlédnutelná ve spěchu každodenního života. Pokud by v české literatuře existoval žánr komorního thrilleru, pak by se Tichošlap mohl stát čestným zástupcem této literární kategorie. Sylva Lauerová nabízí svým čtenářům opět něco zcela nového. Delikátní, mrazivý i lidský román. Hlavní linie příběhu je pečlivě uschována za každodenními obrazy obyčejných lidských životů – nezralé, nešťastné a samu sebe hledající Anety, zamilovaného a ambiciózního podnikatele Pavla, dominantní, úspěšné a citově okoralé galeristky Sonji a dvou starých žen. Životů, které spojuje jen jedno – přítomnost tichých kolíbavých kroků muže bez minulosti. Muže, který nemluví. Muže, který se ke spánku ukládá v temné místnosti starého činžovního domu a nekonečné hodiny tráví v prostorách pražského metra. Co v něm hledá? Co jej nutí žít v paralelním světě mnoho desítek metrů pod zemí? Lauerová si ponechává svůj sugestivní a autentický literární styl, tentokrát jej však obohacuje o nový, pozvolný a temný poetizující odstín, který dává románu Tichošlap zcela osobitý ráz.... celý text
Přidat komentář
Obálka i název divný a nezajímavý, ale v knize je čtivě popsaných pět příběhů obyčejných lidí, které spojuje postava Tichošlapa. Postavu Tichošlapa jsem možná úplně nepochopila, ale jedno je jisté: všechno co se člověku děje se děje z nějakého důvodu....a nic není takové, jak na první pohled vypadá.
PS: jsem docela ráda, že metrem nejezdím
Jen lehké mrazení v zádech dává tušit - stín v pozadí.
Zařizuje letmé okamžiky, které ovšem pohnou soukolím - příčin a následků.
On totiž ví!
A neznalí se nestačí divit!
Prázdným prostorem zní šouravé kroky... odměřují čas, který zbývá...
do bodu nula...
Svědomí dostává zabrat, nastaly mu těžké časy - trpí těžkou podvýživou a dál hladoví!
Jen jediný cit má tu moc - nasytit, dát druhou šanci...
Sylva Lauerová píše o lásce, najdete ji ve všech jejích knihách, bere na sebe různé podoby a vždy jde až na dřeň - situace, pohybuje se v mezní roli, a někdy stojí až na samotném jejím okraji, až úplně cítíte jak se vám drolí kamínky pod nohama a okraj ujíždí, do propasti... tam někde najdete Tichošlapa!
To on "vypráví" ... příběh plný indicií , které odhalit, bolí ...
Po skvělém Jumaroro napsala autorka další tajuplný příběh, jehož nitky se svíjí do klubka jedovatých zmijí, které hrozí uštknutím... takže si dejte pozor!
A věřte, že nic nemusí být tak, jak to vypadá!
Vydali jste se totiž po dost nebezpečné cestě!
Svůj spisovatelský um tak Sylva Lauerová posunula tímto důmyslným příběhem o level výš ! Baví mě sledovat její práci - ať už píše o lásce na jakýkoli způsob, protože ona to umí :-).
Moje první kniha od Lauerové a musím napsat, že úžasná. Moc mne bavila. Příběh velmi čtivý a nemohla jsem se knihy nabažit. Velmi mne zajímalo, jak se příběh vyvrbí. Vysvětlení na závěr knihy mohlo být propracovanější.
Pět životních příběhů spojuje postava Tichošlapa. Vypadá jako bezdomovec, je ošklivý, zapáchá, nemluví, přespává s tichým souhlasem majitelky v přízemním kumbálu jednoho bytového domu a jinak neustále chodí a něco hledá. Nejčastěji se pohybuje v metru, kde je spousta lidí na malém prostoru a každý si s sebou vláčí své starosti i radosti, pocity strachu i lásky, spoustu emocí. Když zkříží pohled s Tichošlapem, dojde u některých z nich v nejbližší době k dramatickým životním změnám. Pointa příběhu je velmi překvapivá.
Tichošlap je poutavě napsaný lehce mysteriózní příběh s převážně ponurou a temnou atmosférou. Mě takové příběhy většinou zaujmou, nepotřebuji vždy naprosto jednoznačné a logické vysvětlení, spíše oceňuji, když na mě kniha nějak zapůsobí, když je nad čím se zamyslet a obojího se mi tady dostalo. Na tento příběh přesně sedí jedno známé přísloví, ovšem prozradit ho by byl velký spoiler.
Tichošlap mě moc bavil, já jsem spokojená, za mě doporučení.
Další kniha od této autorky. Byla jsem zvědavá a taky natěšená, jakého příběhu se mi dostane. A musím říct, že toto jsem teda rozhodně neočekávala. Je to neobvyklé, poutavé a zajímavé. Asi v polovině knihy moje nadšení trošku opadlo, ale přesto jsem musela číst dál, abych se dověděla, jak to dopadne. A v podstatě splnila mé očekávání :)
Jediné co můžu příběhu vyčíst je rozuzlení na posledních dvou stránkách, jakoby ve spěchu,což mi lehce celý pozitivní dojem z knihy narušilo. Na druhé straně se mi líbí, když po přečtení knížky se mi v hlavě honí spousta otázek.
Dobrý námět je klíč. Ovšem ani klíč ještě není zárukou, že se dostanete dovnitř do pokladnice. Bohužel stejné pocity mě provázely i při čtení Tichošlapa. Zajímavý nápad i netradiční kompozice tu jsou. Kniha je čtivá, dynamické pasáže ( čtyři nezávisle plynoucí příběhy) střídají pomalé, lyricky laďané části (které se točí kolem ponuré postavy podivínského bezdomovce). Živé dialogy i pocit tajemna vás ženou dál a vy plni nedočkavosti čekáte, jak to celé spolu vlastně souvisí... Rozuzlení, resp. objasnění přichází na posledních dvou stranách. A za sebe musím konstatovat - nepřesvědčivé. Nedotažené. Zploštělé. Trochu instantně uvařená potřeba sdělit "poslání". Celkovému dojmu z knihy závěr spíše uškodil, než pomohl.
Měl jsem namále že knihu ani nedočtu.Vydržel jsem,a udělal dobře.Závěr mi trpělivost plně vynahradil.
Že začátku jsem měla hodně rozporuplné pocity, ale nakonec se mi kniha vrhla do paměti a častokrát na ni myslím. Můžu doporučit, četla se mi parádně.
ani nevim zda rici ze se mi kniha libila a nebo ne je to tak napul uprimne jsem musela kousek preskocit prislo mi to zdlouhave...i když zivoty postav jsou krasne licene stejne me v polovine knihy zacaly nudit...konec byl rychly a jasny :-D
Vyustění knihy až na konci a celkem velmi rychle a stručné. Bavily mě jen uryvky o tajemnem muži ostatní přiběhy byly všední,ničim vyrazné,zajimavé . Nijak mě to nenadchlo
Chvíli jsem váhala, jestli se mi kniha vůbec líbila. První polovina nudná, postavy jednotlivých příběhů mi byly nesympatické, styl psaní mě neoslovil. Jedině pasáže s Tichošlapem mě nutily číst dál. Od druhé poloviny jsem moc pozorně nečetla, přeskakovala jsem, abych už byla na konci. Konec sice vše vysvětlil, ale příběhu to nic moc nedodalo.
Geniální, geniální a geniální příběh. Skvělá kniha, která zaujme. Opět mě autorka překvapila a nezklamala ani náhodou.
"Dobro je někdy vnímáno jako zlo, ale jen dočasně."
Ač z moderní doby, jak mystické. Geniální text. Nebudu si hrát na to, že jsem porozuměl. Ale četl jsem. Jako smyslů zbavený. Jednoduché příběhy současných lidí se mísí s osudem, či životní poutí jednoho záhadného muže. Jsou propojeny, ale ne tak, jak by člověk myslel, že propojeny budou. Je to celé uhrančivé, tajemné a smutné. V knize nenajdete špetku humoru, trochu zábavy. Něco řídí naše osudy... Ale co??
Přidávám se k těm, kteří ji hodnotí jako skvělou! Autorka mile překvapila, po otřesné Hračce a dobrém Jumaroru je jako zjevení. Má tajemství, překvapení, ale hlavně atmosféru a perfektní konec. Nesouhlasím, že pochopí jen vyvolení, ale určitě se to hlavní skrývá "mezi řádky", takže nepatří k jednoduchým příběhům, které se čtou masově a velebí jako bestsellery. Tomu odpovídá i hodnocení, buď plný počet hvězd nebo minimum, žádný průměr a šeď, což ji trochu sráží procenta, určitě si zaslouží víc. Doporučuji!
A mimochodem - obálka je perfektní, přesně vystihuje obsah.
Většinou si zde knihy vybírám jenom z "červených" hodnocení, ale na základě pětihvězdičkového hodnocení jedné mé "oblíbené čtenářky" na Databázi jsem si vybrala i "modrou"... a neprohloupila jsem. Ač je příběh dosti ponurý a záhadný, nedokázala jsem se od něj odtrhnout. Ano, všechno má svůj důvod, i když jej často nevidíme. A tak jako jeho "zásahy" pana Tichoty měnily lidské životy, jsem možná doufala, že se vše nějak obrátí i pro něj, ale to by bylo klišé... konec mě docela překvapil. Každopádně kniha stojí za přečtení, je velmi čtivě napsaná, a nemohu jinak než dát plné hodnocení. PS. Po Praze, když už tam z venkova zavítám, raději všude chodím pěšky, popřípadě jedu tramvají, metro zrovna nemusím...