Hodinky
Veronika Jonešová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499751/bmid_hodinky-Kjc-499751.jpg
4
378
378
Na nejrušnější ulici ve městě se s přesným úderem na hodinkách střetnou po třiceti letech hlavní hrdinové – pilot Samuel a fotografka Patricie. S tisícem otázek v očích a strachem v srdcích zjišťují, jestli se osoba, kterou tenkrát milovali, skrývá v těle, které téměř nepoznávají. Postupně odhalují tajemství svých minulostí a znovuobjevují stará, známá, milovaná a tak dávno ztracená já, která pohřbili dokonce i sami před sebou. Jak dokázali překonat třicetiletou propast, kterou mezi nimi život vykousal? Proč Samuel beze slova a beze stopy zmizel? Jak se se Samuelovým zmizením Patricie vyrovnala? Kolik zemí museli oba procestovat, aby zjistili, že to, co hledali, měli přímo pod nosem?... celý text
Přidat komentář
Na tuto knihu jsem narazila ve skupině knihomolů na fb a teda velké díky za tip. Mohu jen doporučit.. kniha se krásně četla a rozhodně budu pokračovat :) ...
Zkraje jsem byla trochu v rozpacích, ale nakonec jsem se začetla do pěkného příběhu.
Velmi zajímavě a poutavě napsaná knížka. Přečetla jsem ji jedním dechem a těším se na pokračování.
Nepamatuju, kdy naposledy jsem knihu odložila jako nečitelnou – stalo se mi to jen několikrát v mé čtenářské kariéře. Ta poslední nedočtená byla přeložená z francouzštiny tak ukrutně, že mě z ní po chvíli rozbolela hlava. Kniha Hodinky je sice česká, ale já jsem dočetla jen na s.19., dál už mě můj češtinářský (jemno)cit zkrátka nepustil.
Hned na s.16 mě zarazilo několikanásobné čtyřručné obejmutí, ale proč ne. Když ovšem „pohled zavadil po dvou bláznech“, nelíbilo se mi to, podobně jako pro mě byla až fyzicky nepříjemná skladba poslední věty 1.odstavce na s.17. Spojení „Nechtěl přežívat zklamané představy . . .“ mi taky nesedlo, koneckonců celý 2.odstavec na s.17 byl takový kupodivný, ale budiž – autorka má přece právo na svůj styl.
Jenže právě ten pro mě představuje hlazení proti srsti – hned na další straně:
„. . . okna vyrůstala z tisíců muškátových květů.“
„Během toho (čeho? – moje otázka, předešlá věta neposkytuje odpověď)) se snažila držet rovnováhu . . .“
„ . . . nechali ji projít přes nemalou kuchyň na nevelkou terasu.“
„Pohled z ní byl na zahradu, která byla i v tom vedru nabitá zelení.“
Na s.19 už se přidávají opravdové prohřešky proti mateřštině – ve třetí větě/souvětí druhého odstavce chybí čárka za vedlejší větou; doslova hrůzostrašně mi zní věta „S radostí propletla její prsty s jeho a uvelebili se mezi měkké polštáře.“ A na téže straně také „ . . . banalita bylo pojítko . . .“
Je to podružnost, detail, drobnost, ale pro mě je jazyková skladba příběhu téměř rovnocenná vlastnímu ději. Jsou knihy, kde se větami doslova kochám až opíjím - Strážkyně pramene, Starý kraj, Vlčí růže; z českých třeba nedávno přečtené Češtinářky, nebo dětská Rozára a Černý Petr. Zvládnu bez problémů i styl střízlivý a věcný (Dravec, Bokovka); chápu, že ne každý příběh vyžaduje a snese báseň v próze.
Ale tohle je prostě nad mé síly. Jsem slabota, uznávám. A jen doufám, že čtenářky v naší knihovně tyhle podružnosti hravě přejdou a podobně jako většina zdejších uživatelů udělí knize Hodinky hodnocení nejvyšší . . .
Koupila jsem si s malou nedůvěrou pouze první díl. Ze začátku jsem byla stylem psaní docela zmatená, ale začalo se mi to strašně líbit. Je to moc hezky napsána kniha a hned jsem si doobjednala zbylé dva díly. Doporučuji
Velmi příjemné čtení příběhu Patricie a Samuela. Jejich láskyplný vztah byl najednou přetržen. Autorka si hraje s různými časovými úseky, zároveň děj vypráví několik zúčastněných osob. Krásně popisuje pocity které zúčastnění zažívají. Jednu hvězdičku ubírám jen z toho důvodu, že příběh Samuela je až málo pravděpodobný. Na můj vkus je až příliš idealizovaný, ale zase na druhou stranu proč ne? Od toho jsou knihy, aby nás zavedly mimo běžný život. Závěr knihy přímo navádí pokračovat v dalším díle "Minutky" , musíte začít číst okamžitě, protože musíte vědět co se bude dít dál.
Poutavé, příběh strhne rychle do děje. Líbí se mi, jak je každá kapitola vyprávěna někým jiným a přitom celé vyprávění do sebe zapadá jako dílky skládačky.. Děkuji Ježíškovi za skvělou knihu
Od knih jsem neměla žádná očekávání a jen jsem vsadila na jedno doporučení, že všechny 3 díly jsou čtivé a jedná se o zamilovaný příběh. Po přečtení Hodinek svého rozhodnutí absolutně nelituju a ke knize se určitě vrátím jako ke své oblíbené. Překvapením pro mě byly dějové a časové linie, ale hlavní postavy jsem si ihned oblíbila, ba zamilovala. Už dlouho jsem nečetla nečetla knihu, která mě vtáhla ihned do děje. Těším se na Minutky.
Koupila jsem si celou trilogii a jsem moc ráda, že po přečtení prvního dílu jsem se vrhla na druhý. Kniha mě překvapila, není to žádná klasická romantická linka o dvou lidech. Sam a jeho kluci byli bezva, tyhle kapitoly jsem si nejvíce užila. Je to psychologický román, takže to jde poznat, možná bych malinko ubrala toho filozofování a zavedla více rozhovorů, přímé řeči. Jestli Vám přišli některé věci moc snadno uchopitelné a rychle vyřešené tak pozor! V druhém díle se všechno vysvětlí a budete i překvapení.
Největší radost mi udělalo věnování od autorky, to opravdu neskutečně potěší a ty krásné záložky!
Na závěr bych chtěla říct, že z autorčina stylu psaní cítím pokoru a citlivost pro psaní, mě její styl vyhovuje, byla to příjemná změna.
Byla to zajímavá kniha, i když nechápu jak ji nemohl najít, když byla fotografka se jménem Patricie. Ale asi ji nehledal.
Krásný, veselý, ale i smutný a dojímavý příběh Patricie a Sama, kteří tvořili pár do té doby, než se Sam zničehonic ztratil. Každý žil svůj život, ale osud tomu chtěl, aby se po 30 letech opět potkali. Oba mi byli sympatičtí a oběma fandím. Jsem zvědavá, jak bude jejich příběh pokračovat dál.
Knihu jsem dostala darem, dostala jsem se k ní až teď. Je zajímavá, neotřelá...
Asi nejlepší knížka letošního roku. Veronika Jonešová mě několikrát rozbrečela, moc hezky napsané, určitě doporučuji.
Dá se v lásce navázat tam, kde skončili před třiceti roky? Patricie a Samuel mají, zdá se, jasno. Kniha nás provází časem. Každou kapitolu vypráví někdo jiný a v jiné době. Nějak si nedovedu představit o čem bude pokračování, tak jak začaly Hodinky, tak i skončily a mně to přišlo správné. Příběh Sama mi přišel poněkud nereálný. No, nechám se Minutkami překvapit.
Překrásný příběh lásky. Nedokázala jsem se od knížky odtrhnout, přečteno za 1 den. Těším se na další díl.
Opravdu krásný příběh o lásce na celý život mezi Samuelem a Patricií, jejich setkání po mnoha letech. Věří v jejich společný život v rodině, naplněný láskou.
Štítky knihy
Island pro ženy vzpomínky rodinné vztahy romantika ztráta paměti, amnézie ztráta blízkých
Kniha se mi moc líbila. Napínavá, těším se na další díl, až se začtu.