Hodinky
Veronika Jonešová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499751/bmid_hodinky-Kjc-499751.jpg
4
378
378
Na nejrušnější ulici ve městě se s přesným úderem na hodinkách střetnou po třiceti letech hlavní hrdinové – pilot Samuel a fotografka Patricie. S tisícem otázek v očích a strachem v srdcích zjišťují, jestli se osoba, kterou tenkrát milovali, skrývá v těle, které téměř nepoznávají. Postupně odhalují tajemství svých minulostí a znovuobjevují stará, známá, milovaná a tak dávno ztracená já, která pohřbili dokonce i sami před sebou. Jak dokázali překonat třicetiletou propast, kterou mezi nimi život vykousal? Proč Samuel beze slova a beze stopy zmizel? Jak se se Samuelovým zmizením Patricie vyrovnala? Kolik zemí museli oba procestovat, aby zjistili, že to, co hledali, měli přímo pod nosem?... celý text
Přidat komentář
Na prvotinu to není špatné, věřím, že další díly budou ještě lepší. Trochu jsem nepochopila, proč se to všechno odehrává v budoucnosti, dost špatně se mi v tom orientovalo. Některé momenty jsou tam silně nepravděpodobné (osvojení dítěte, zapletení se s mafiány a vyklouznutí z toho tak nějak bezstarostně a navíc v anonymitě), ale beru to jako beletrii a tam je povolené všechno. Jako oddychová literatura na prázdniny se to četlo dobře a celkový námět je taky vymyšlený dobře.
Uff, tohle bylo náročné. Nebýt čtenářské výzvy, tak bych po knize nesáhla a bohužel v tomto případě oprávněně.
Četla se celkem svižně, ale ta logická stránka knihy mi protáčela při čtení oči. Propašuješ z Konga diamanty s hlínou a kamínky - žádný problém. Najdeš dítě na ulici zaběhneš s ním na úřad a za 4 hodiny je právně tebou přivlastněné - samozřejmě! Tohle je tak strašně naivní a mimo mísu, že se divím hodnocení. Celý příběh je navíc přeslazený, jak cukrová vata. No, za mě ne....
Od knihy jsem čekala více. Není mi jasné, proč se děj odehrává v budoucnosti, nepochopila jsem, proč Samuel, který tak moc Patricii miloval, ji vůbec nehledal, jak mohl žít v anonymitě a spousta dalších věcí mi připadal nelogická.
Mám ráda nadějné české autory, Veronika k nim patří. Kniha byla tak akorát vyvážená, nicméně trochu mi hlavní příběh přišel až moc přitažený za vlasy, stejně jako náhlé zjevení Olivera v dětském věku, pořád jsem čekala na konci nějaký aha efekt, tak možná ještě přijde v dalších dílech. Po Hře o trůny rozhodně odpočinková a vlastně taková milá kniha, sáhnu u nás v knihovně i po 2. a 3. díle. Pěkně to šlape.
(SPOILER) Moje první kniha od české autorky, a musím říct, že jsem ji zhltla opravdu rychle. v prvních chvílích jsem se v ní trochu ztrácela, než jsem se do toho dostala. pak už jsem ji nemohla odložit. Líbí se mi celý ten koncept ztracené lásky. Je to sice trochu nereálný příběh v nějakých maličkostech ale na kráse to tomu příběhu neubírá. Shrnu to tak, když se člověk začte a pochopí začátek ta je to opravdu hezký příběh.
To byla krásná kniha. Mám ji už dlouho doma, ale až teď přišla vhodná doba-hodila se do výzvy a já jsem za to moc rada.
První částí knihy jsem se musela prokousávát, ale od té kapitoly, kde se vysvětlilo, co se vlastně stalo, to začalo dávat větší smysl a bavilo mě to.
Pořád jsem si nějak nedokázala vysvětlit, co mohl být důvod, že se tak najednou ztratil když šlo o velkou lásku...
Knížka je napsaná s city a velmi příjemně se čte. I když to mělo slabší rozjezd, pustím se do druhého dílu.
Krásný příběh o znovunalezené lásce se ni celkem líbil, napsaný byl pěkně, ale bohužel mnoho situací v knize je nepravděpodobných.
Nejvíc teda láska, která vydrží třicet let..jak už psala EvikU., to je moc. My, které už máme něco za sebou, na tohle úplně nevěříme. Nechápu, proč se ti dva více nehledali, zejména on ji přece najít mohl, kdyby chtěl, v dnešní době je přece spousta možností. Taky mi nesedělo to s adopcí, myslím si, že takhle jednoduše to nefunguje.
Nicméně se mi i tak knížka líbila, navíc se hodí do výzvy, takže se pouštím do Minutek.
Knihu jsem objevila díky jedné slečně, která na ni dělala recenzi. Zaujal mě nápad a i recenze zněla slibně, proto jsem si ji napsala na vánoční seznam. Neměla jsem od toho nějaká vysoká očekávání. Myslela jsem si, že půjde o příjemnou oddechovku, ale co se mi dostalo do rukou bylo skvělé. Příběh do sebe zapadal a já postupně odkrývala další a další detaily. Moc se mi také líbili emoce, které z knihy vyzařovali. Za mě má kniha právě v tomhle přidanou hodnotu, že vás donutí se zamyslet...ať už nad smyslem života, láskou a nebo tim, co je pro nás v životě vlastně opravdu důležité...
Z knihy jsem tedy nadšená a určitě se pustím do dalších dílů.
Mám ráda série, co mají všechny díly venku. Čtenář nemusí na nic čekat, ničím se trápit... Prostě všechny díly čapne a jde na věc! Já zároveň si mezi jednotlivými díly dávám ráda pauzu jinou knihou - aby se mi všechny části neslily dohromady v jeden velký guláš.
.
Stejně tak jsem to provedla se sérií od Veroniky Jonešové, knihy jsou venku tři a já se do nich od listopadu pouštím. Jako první díl tu máme Hodinky, s krásnou zamilovanou obálkou.
.
V příběhu se setkáme s Patricií a Samuelem, zamilovaným párem, který byl na dlouhých třicet let rozdělen. Třicet let je dlouhá doba, ale v jejich případě láska vytrvala. Už jen z toho Vám musí být jasné, že kniha obsahovala mnoho dojemných momentů, kdy jsem se musela nad slovy usmívat.
.
Z pohledu střízlivého čtenáře se může zdát jako obnovení lásky po třiceti letech jako naivní, neuvěřitelné a snad až nemožné. Autorka vše ale podala tak, že tomu bez problémů uvěříte.
.
V knize se ve vyprávění střídá Samuel i Patricie, takže máte hezky pohled z obou stran. Je ale dobré sledovat časové údaje u jednotlivých kapitol, protože se tu celkem dost skáče v čase. To bych u mě viděla jako jeden z hlavních problémů, dost často jsem moc nevěděla na čem jsem.
.
V průběhu čtení mi v hlavě vyskočilo mnoho otázek. Co se stalo? Jak na sebe přišli po 30 letech? A tak dále. Postupně se mi dostávalo odpovědí, a věřím, že ty co chybí dostanu v příštích dílech.
.
Jsem na pokračování zvědavá. První díl nebyl špatný, ale vadilo mi přeskakování v čase a celkem i naivita, že po 30 letech láska nezmizí a je stejná. Ráda si ale přečtu další osudy hlavních postav!
Námět je zajímavý, až trochu fantazie.
Dva lidé, kteří se v minulosti milovali, ale nastal určitý čas, kdy byli na celých třicet let rozděleni. Po nuceném odloučení, kdy o sobě nemají ani zmínku, žijí Samuel a Patricie každý svůj život. Sam věnuje svůj život svým nevlastním synům, ale ve vzpomínkách je pořád jeho milovaná. Cestovatelka a fotografka Pat je na tom stejně.
Hodinky - měří čas, který neúprosně plyne všem stejně a je jim v životě odměřen. Záleží na každém, jak jej využije. Jen pro sebe nebo i pro druhé, s laskavostí, dobročinností a s láskou.
A těmto dvěma se čas naplnil, aby se tyto dvě vzájemně milované osoby opět setkaly.
Těším se na další díl, protože autorka na prvotinu má velice dobře propracované postavy a toto vše doplňuje krásný obal.
Nechci této knize křivdit jen kvůli tomu, že jsem ji dostala darem, a bohužel se vůbec netrefila do mého vkusu, jenže i když je kniha skvěle čtivá, má tolik nedostatků po stylistické i faktické stránce, že víc než tu jednu hvězdičku dát nemůžu. Nejvíce ji podle mě vystihuje slovo naivní.
Knihu jsem koupila na bazárku za dvacku a hned první večer se do ní začetla. Děj mě neskutečně pohltil a já každou minutu věnovala čtení. A když jsem nečetla, tak jsem na Patricii a Sama myslela a těšila se, až se zas začtu do dalších řádků.
Na příběhu se mi líbilo, že to nebyla jedna časová linie, ale postupně se odkrývala minulost, popisovala přítomnost a to i z více pohledů (Patricie, Sam, Oliver..). Díky osudům hrdinů došlo i na úvahy o životě, o lidském štěstí a lásce na celý život.
Po přečtení to ve mně zanechalo několik nevyřešených otázek, tak se už těším na další díl. :)
Nádherný příběh plný lásky, citů, smutku a naděje. Kniha je moc hezky napsaná, i když mě trochu vyrušovalo přeskakování v čase. Doporučuji k přečtení.
Kniha začíná ve chvíli, kdy se na rušné ulici setkávají dvě hlavní postavy - fotografka Patricie a pilot Samuel. Je to setkání po dlouhých třiceti letech. Tehdy byli zamilovaní, žili spolu a plánovali společnou budoucnost. Jenže Samuel jednoho dne beze stopy zmizel. Ráno odešel a večer se už nevrátil. Oba tak postupně začínají rozplétat svou minulost a zjišťovat, co se tehdy stalo a proč se musely jejich cesty rozdělit.
Myslím si, že je jen málo knih, které Vás chytnou od první stránky. Tady se mi to stalo. Příběhu jsem okamžitě propadla a postavy přijala za vlastní. Možná i proto, že jsem se do spousty situací dokázala vcítit a věděla jsem, že bych reagovala stejně. Některé myšlenky a citáty z knihy jakoby vycházely přímo ze mě.
Oba hlavní hrdinové retrospektivně a na střídačku vypráví, co za ta léta prožili. Na začátku kapitoly se vždy dozvíte jaký je rok a kolik jim je let. To bylo něco pro mě, mám ráda takové detaily v knihách.
Patricii jsem plně chápala. To, že Samuelovo hledání nechtěla vzdát, i když podle ostatních měla jít dál. Rozumím té cestě, kterou si nakonec zvolila. Protože samota opravdu nemusí být smutná.
Samuelova cesta byla úplně odlišná a přišla k němu tak nějak sama. Nevím, jestli by to v reálu bylo opravdu takto jednoduché, ale jeho scény s Patrikem a Oliverem byly naprosto dokonalé. Byli to takoví tři mušketýři a já si je zamilovala od prvního momentu.
Ačkoliv mě kniha zahřála na duši, nějakou drobnou výtku jsem našla. Přišlo mi, že Samuel mohl udělat víc. Kluci by ho jistě rádi viděli šťastného. Navíc v dnešní době sociálních sítí a to nevíme, co bude v budoucnu, by to hledání nemuselo být tak složité.
Pouze toto mé srdce romantika a introverta hodně bolelo. Oliver by mě jistě pochopil.
Začátek knihy byl kouzelný, dojemný, setkání dvou partnerů Samuela a Patricie po 30 letech, kdy o sobě nevěděli. Nemohou tomu uvěřit. Nikdy na sebe nezapomněli.
Oba vzpomínají a v knize je na střídačku vyprávěné, co se u nich v životě za 30 let stalo. Místy mi chyběl děj tady a teď. Bylo to takové shrnutí, co se pilotovi stalo a kam směřoval. O jeho další rodině.
Střídalo se s vyprávěním a emocemi Patricie. Patriciinu část jsem měla raději. Že ho hledala, poté často cestovala a věnovala se své profesi. Krásně bylo popsané chování rodiny k ní. Rodina si mnohdy myslí, jak druhému pomůže, když mu řekne, že má zapomenout. Ale že to mnohdy není možné, neřeší.
V knize je spousta momentů, kdy jsem byla hodně dojatá, spousta zamyšlení se nad láskou, nad životem, nad ztrátou. Ale! A teď mi to promiňte, ale já se domnívám, že 30 roků je hodně. Hodně na takhle šílenou lásku, která neopadne. Hlavně jako žena bych Samuelovi neodpustila, že se mě nepokusil najít dřív. Že nechal vše tak, jak bylo. Ona to udělat nemohla,...
Už jen proto se domnívám, že by 30 let vykonalo své. Láska časem vyprchá, když není zalejvanáno i proto se těším, co bude v druhém dílu.
Štítky knihy
Island pro ženy vzpomínky rodinné vztahy romantika ztráta paměti, amnézie ztráta blízkých
1.dil série Hodinky
Příběh nakonec pěkný a čtivý , ale je to taková trochu pohádka.
Hlavní hrdinové pilot Samuel a fotografka Patricie se setkávají po dlouhých 30 letech odloučení, kdy jejich vztah byl náhle přerušen Samuelovým zmizením....
Některé situace jsou tam neuvěřitelné a hodně naivní .
Ale čte se to pěkně a mám doma všechny tři díly, tak jdu na druhý díl Minutky.
Nečekej na perfektní okamžik, ale udělej okamžik perfektním....