Holandská vila
Ann Patchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460678/bmid_holandska-vila-gx6-460678.png
4
115
115
Ann Patchettová napsala svůj dosud nejsilnější román, dojemný příběh o nezničitelných sourozeneckých poutech, o domě jejich dětství a minulosti, které se nelze zbavit. Holandská vila je příběh ztraceného ráje, který zkoumá problémy dědictví, lásky a odpuštění i toho, jak sami sebe chceme vidět, a kým jsme doopravdy. Na konci druhé světové války se Cyrilovi Conroyovi souhrou štěstí a chytré investice podaří položit základ obrovského realitního impéria, a tím rodinu katapultovat z chudoby do nezměrného bohatství. První, co udělá, je, že koupí Holandskou vilu, luxusní sídlo na předměstí Filadelfi e. Má to být překvapení pro manželku, ale spustí tím vlnu událostí, jež zničí všechny, které má rád. Vypravěčem je Cyrilův syn Danny, kterého nakonec z domu, kde vyrostl, vypudí nevlastní matka, a s ním i jeho starší sestru, báječně jízlivou, sebevědomou Maeve. Oba zámožní sourozenci jsou uvrženi zpátky do chudoby, z níž se rodičům povedlo vymanit, a zjistí, že se mohou spoléhat jen jeden na druhého. A právě jejich nerozlučné pouto jim zachrání život a ovlivní budoucnost.... celý text
Přidat komentář
Našla jsem ji v londýnské knihobudce,už dost opotřebovanou...takže jsem ji četla v angličtině,což mi zabralo více času a ovlivnilo celkový dojem. Ale i tak vřele doporučuji, nádherný příběh!
Až když jsem dočetla (občas jsem se ke čtení trochu přemlouvala), ocenila jsem čtenářský zážitek. Mělo to zajímavou zápletku, jen bych některé pasáže zkrátila, aby to bylo svižnější. I když je pravda, že v knize byla obsažena podstatná část života hlavních hrdinů, takže by to nebylo asi jednoduché. Každopádně obchodní plány a záměry mě až tolik neoslovovaly. Co se mi však líbilo, byla úvaha nad tím, že světci - muži jsou daleko lépe přijímáni veřejností než světice.
Toto som nedokázal dočítať. Holandský dom začal veľmi sľubne. Autorka bezpochyby písať vie, pretože napriek tomu, že kniha vlastne nemá žiadny poriadny dej, tak ma dokázala navnadiť a chvíľu mi trvalo než som si uvedomil, že to nikam nepovedie. Myslel som si, že hnacím motorom knihy bude psychológia postáv. Myslel som, že nám ukáže príbeh absolútne nefunkčnej rodiny a vzťahov dvoch súrodencov, ktorých zachráni to, že budú držať pokope. Ono to autorka aj na začiatku naznačí, ale tam to končí. Najviac ma na tejto knihy sklamalo, že je prakticky bez emócií a celé to pôsobí sterilne. Reakcie postáv boli nereálne. Pokiaľ vám niekto vezme váš dom, vaše veci a zo dňa na deň sa vaším domovom stane školský internát bez možnosti návratu, nebudete s tým v pohode aj keby ste boli neviem ako silná osobnosť. Na vzťahu oboch súrodencov mi od začiatku niečo nesedelo. Kvôli absencii matky sa mladší brat upol na staršiu sestru. Autorka nám však nedala veľkú príležitosť to pochopiť, dokonca som si kvôli tom prečítal posledné dve kapitoly knihy, aby som vedel ako to dopadlo, ale prezradím vám, že ono to nedopadlo nijak. Čo sa týka ďalších postáv, tak to ani nie sú postavy. Sú to len archetypy určitých vlastností. Postupne kniha stráca akékoľvek tempo a len tak plynie do stratena. Nerozumiem tým nadšeným recenziám. Za mňa je Holandský dom, extrémne nudná, nedotiahnutá a preceňovaná kniha, ktorá vám vôbec nič nedá. Najlepšia časť tejto knihy je jej obálka.
Na knihu jsem byla zvědavá dle recenzí, ale nenaplnila mé očekávání. Děj sice plyne poklidně, ale příběh je nudný, bez zápletek.
Za víkend jsem doslova zhltal román Holandská vila (The Dutch House, 2019) americké spisovatelky Ann Patchettové (*1963), od níž už jsem četl romány Bel canto a Společenství. Po náročném a dlouhém, ale pěkném Zrcadle a světle Hilary Mantelové jsem potřeboval přesně něco takto čtivého a normálního rozsahu a ještě s tématy, které mám rád. Holandská vila byla ve finále Pulitzerovy ceny (porazil ji Colson Whitehead s románem The Nickel Boys).
Příběh, odehrávající se od konce druhé světové války během následujících pěti dekád, se točí kolem titulní krásné přepychové a velké vily ve Filadelfii, která rozvrátí celou jednu rodinu. Sourozenci Maeve a Danny Conroyovi ztratí v dětství matku a zůstanou s chladným, nepřístupným otcem, který zbohatnul na realitách. Ten se pak podruhé ožení a spolu s manželkou Andreou do vily přivede i její dvě malé dcery. Jenže po pár letech pan Conroy zemře a Andrea své nevlastní děti vypudí z domu. Již dospělá Maeve a ještě studující Danny tak zůstanou sami a musí se vypořádat nejen s radikální změnou života, ale postupně i se svou minulostí...
Čtivý román o dědictví, lásce, odpuštění a stínech minulosti má překvapivý vývoj a ještě překvapivější konec a obě ústřední postavy (přičemž Danny je vypravěčem románu) prožijí zajímavý život a jejich vzájemný sourozenecký vztah je po celé roky drží nad vodou. Kdo má rád příběhy o rodiných vztazích, bude spokojen. Román má i svá slabší místa a chvílemi ztrácí tempo a rozkročen je snad až do příliš dlouhého časového rozpětí, ale i tak se mi dost líbil.
Holandská vila si čtenáře získá okamžitě. Jedná se o rodinné drama jehož hlavní kulisou je Holandská vila a od prvopočátku, kdy Danny začal s vyprávěním svého příběhu je jasné, že věci nejsou takové, jak se jeví. Vlastně jsem se nemohla dočkat toho rozuzlení, co nám chce sdělit, proč se věci dějí tak, jak píše. Trochu jsem se bála, že to bude nějaké tuctové rodinné tajemství, ale závěr mě velmi mile překvapil a celý román povýšil. Je to přesně jak je psáno na obálce: "Patchettová zkoumá posedlost i odpuštění, co lidé získávají, čeho se drží, co ztrácejí a čeho se zbavují a co po sobě zanechávají."
Někdy opravdu zbytečně lpíme a hýčkáme si pocit ublíženosti a odmítáme přijmout jiný pohled.
Kniha se mi líbila...potěšilo mne, že jsem četla vyprávění o historii rodiny, jejich vile a vlastně to vypadá jako jednoduchý příběh o vztazích a přitom je tam plno dramatických zvratů, takže kniha je tím velmi čtivá. Autorka se hodně věnuje popisu holandské vily, a připadá mi, že těch detailech v celém příběhu záleží, stejně jako na vykreslení pocitů, emocí a vzájemných vztahů mezi hrdiny.
Závěr byl zajímavý a pro mne docela nečekaný.
Příběh jedné rodiny jejichž životy a hlavně vztahy poznamenala nevšední vila. Styl vyprávění mi připomínal Irvinga - i když ten dokáže být přeci jen výraznější.
Nemohu se ubránit srovnání s Mawerovým Skleněným pokojem, který si vedle Holandského domu stojí asi jako káva připravená ze starého logru nalitá do ukradeného hrnku. Holandskou vilu bych tedy doporučila přečíst si těm, kterým se Skleněný dům líbil - já mezi ně nepatřím. Patchettová dokazuje, že můžete vytvořit silné dílo v němž dům hraje zásadní roli, aniž byste parazitovali na skutečném architektonickém díle a znásilňovali životy jeho skutečných majitelů.
Nádherný příběh o Holandské vile, monumentálním domě s osobitou atmosférou, který někdo miluje a někdo nesnáší, o zvláštním přístupu k rodičovství, o neobvykle silné sourozenecké lásce, o starých křivdách z dětství, které možná přebolí a možná taky ne, o tom, že kruhy se uzavírají, o tom, že boží mlýny melou, a o odpuštění a naplněném životě.
Pomalé, houpavé čtení se spoustou informací mezi řádky. A překrásná, uhrančivá obálka k tomu...
Hodnocení: 5 ⭐ z 5 ⭐
Příběh nádherné Holandské vily, která se stane důvodem rozpadu jedné rodiny. Danny nám vypráví příběh, jak otec zbohatl a mohl si vilu koupit, ale i to, jak on se sestrou Maeve přišli o všechno a museli se spolehnout jen jeden na druhého.
U této knížky jsem si nedokázala moc představit o čem vlastně je, jak bude „poskládaná“ a uchopená, ale jen co jsem začala číst, věděla jsem, že je to kniha přesně pro mě. Pomalejší styl vyprávění, přirozenost, lidské vztahy, žádná velká akce, ale vzpomínky, které se různě prolínaly a zapadly do sebe přesně tak jak měly.
Jednotlivé postavy jsou vykresleny tak, že ve Vás zbudí spoustu emocí, budete je milovat, některé však nenávidět a budete potřebovat číst dál, abyste se dozvěděli, zda všichni dostali to, co si zasloužili.
Ne jednou budete mít pocit, že potřebujete Holandskou vilu navštívit a projít si jí od sklepa až na půdu. Projít všechny její zákoutí, posadit se do okna a dívat se do zahrady.
Při čtení jsem měla pocit, jak kdyby se mi před očima ukázal příběh jako film, celou dobu to ve mně vyvolávalo spousty obrazů. Musím také pochválit obálku, která je nádherná, a hlavně je úžasně propojená s příběhem.
Příběh nám dokazuje, jak často se historie, hlavně v rodinách, opakuje. Jak může člověk dělat stejné chyby a kolikrát je srdce důležitější než zdravý rozum.
Určitě zajímavá kniha. Tak lehce napsaná a řeší tak závažná rodinná traumata. Klobouk dolů.
Dobrý nápad s různými časovými liniemi v průběhu celé knihy. Někdy jsem ale měla problém se časově zorientovat.
Takový závěr jsem nečekala.
Příběh jako kdyby byl psán podle učebnice vývojové psychologie. Co s rodinnou a hlavně dvěma sourozenci udělá odchod matky, jak převezme jeden sourozenec zodpovědnost za mladšího a stane se mu rodičem aniž by sám dětství někdy opustil. Jaké to je když otec upřednostňuje jedno dítě a druhé ignoruje, jak pak samy opakujeme chyby rodičů a plno dalšího. Vše se to pak celé motá kolem jednoho baráku, který všechny aktéry přitahuje jako můru na světlo. Vše vyprávěné pohodovým tempem bez výčitek i když to občas nejsou příjemné situace. Nostalgie z celé knihy úplně sálá a vy chcete vědět do samého konce, co se sourozenci bude a zda se do vily opět vrátí.
Náhodne vybratá kniha, úžasná. Doslova ma nadchlo ako bola napísaná, ľahko, uveritelne, proste skvelo. Román ako má byť. Dovolil mi nazrieť do života jednej nevšednej rodiny ale hlavne do života krásneho domu, ktorý hral hlavnú úlohu v živote svojich obyvateľov, alebo si to len oni mysleli?
(SPOILER) Moje pocity ze čtení jsou rozporuplné. Určitě zajímavý příběh, ten konec trochu zvláštní, čekala jsem, že se "zmrtvýchvstalá" matka prokáže jako vdova a vila se zase dostane tam, kam patřila, ale ne, Andrea si užívala své dědictví až do konce svých dnů. Pro mě rozhodně plus v tom, že jsem poslouchala jako audio, číst by se mě tahle kniha asi nechtěla.
Tak tohle mě smetlo. Pratchettová je vypravěčka par excellence. Okouzluje v maličkostech, dialozích a ve vykreslování vztahu obou sourozenců. Baví v tom, jak si hraje s časovými liniemi. Strhuje svojí totální obyčejností. Pokaždý, když se pouštím do knihy, doufám, že se stane právě tohle. Že prvních pár minut jenom otáčíte stránky, a najednou se propadnete do světa. A v Holandský vile je svět. Větší doporučení dát neumím.
Možná je to kniha o paměti a nahlížení, možná je v knize dost přehlížení a zapomínání, které si člověk neuvěřitelně snadno osvojí. Vyznění a tón vyprávění byť se zdá být sebejistý je mírně rozpačitý a skládá kroky před sebe jen velmi opatrně. V takových momentech je znát že řemeslo je vtloukané a ne nebesy seslané. Celkově celkem klidné čtení s lehkým přesahem, kterým jsou lidské povahy. 4/5
Douška: za mě se autorka nemusela vydávat na tak dalekou pouť, dětský úhel pohledu a dospívání jí šlo mnohem lépe než to později.
Nebolo to opäť také wau čítanie, ako už dlhšie hľadám, ale skôr oddychové, na deku, jemne ponuré až trpké, o živote. Holandský dom je ústredným motívom a akýmsi spojítkom medzi životmi ľudí, ktorí v ňom bývali, ktorí oň prišli a ktorí v ňom ďalej žili, načo právo nemali. Je o menej tradičnom živote lekára, ktorý lekárom nebol, snažil sa však žiť život svojho otca a jeho sestry, trochu zvláštnej chytrej slečny. Príbeh sa nabaľoval o nové situácie a zároveň rozuzľoval minulosť.
Pekná rodinná freska, krásna obálka, vedie ma k špekulácii, či Ann Patchett nenapísala knihu na základe obrazu :-)
Autorovy další knížky
| 2009 |  Bel Canto |
| 2012 |  Země divů |
| 2019 | Společenství |
| 2020 | Holandský dom |
| 2024 | Divadlo na Tomovom jazere |
Ja som sa prvych 100 strán nevedela rozhodnúť, či sa mi kniha páči alebo vôbec nie. Nakoniec môj dojem je 5*. Bavilo ma striedanie dejovych línii, pochmúrnost celeho pribehu, niektoré postavy som si zamilovala, iné som nenávidela, každá strana ma nútila čítať ďalej a ďalej. Wau, som príjemne prekvapená týmto netradičným románom.