Sova
Samuel Bjørk (p)
Holger Munch a Mia Krügerová série
< 2. díl >
V lese sa našlo telo tínedžerky Camilly Greenovej, ktorá bola tri mesiace nezvestná. Niekto ju rituálnym spôsobom zavraždil, možno aj týral a mučil. Opatrne ju položil na lôžko z vtáčích pier a okolo tela umiestnil sviečky v tvare pentagramu. Vrah po sebe nezanechal žiadne stopy.Vyšetrovaním prípadu je poverený skúsený kriminalistický veterán Holger Munch a jeho geniálna, hoci trochu labilná kolegyňa Mia Krügerová. Ani oni, ani nikto z ich tímu však nie je pripravený na zlo, ktorému budú musieť čeliť pri pátraní. Čo je to za šialenca, kto sa to komu a za čo mstí? Spočiatku nenachádzajú nič, žiadne dôkazy, nemajú sa čoho zachytiť. Zapracuje však mladý hacker a... náhoda. Kruh sa pomaly uzatvára a všetko nasvedčuje tomu, že medzi vraždou a udalosťami, ktoré sa odohrali pred mnohými rokmi, by mohla existovať nejaká súvislosť.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
Uglen, 2015
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi líbila. Napínavé od začátku do konce. Konec mi bohužel přišel dost odbytý. První díl se mi líbil více. Každopádně na další se těším :-)
Kniha mě bavila. Musím říct, že styl psaní autora mě začíná cím dál tím víc bavit. Líbí se mi jak nejdřív nevíte proč tam nějaké část příběhu je a nakonci to dává obrovský smysl. V jeho knížkách není lehké uhádnout kdo je vrahem a to mě na tom baví. Jsou napínavé a udrří vás v ději dokud je nedočtet. No ja se jdu vrhnout na třetí díl a sérii se určitě později zase vrátím.
Jsem z knihy rozpačitá. Četla se mi celkem dobře, ale jak je níže v komentářích už napsané, všechny rozhovory a výslechy byly prokládané nekonečným “Co? Cože? Jak to myslíte?”, že to bylo pro mě až nervydrásající. Konec mi přišel odbytý, nedotažený. Pořád váhám, zda se pustit do další knihy.
U většiny podezřelých jsem tušila, že je to slepá stopa, ale že se pachatel poprvé objeví v podstatě až v závěru..... Několik zatčení, která byla i u neodborníka dosti amatérská, postavená na vodě... Mia pořád tápající mezi chutí žít a chutí zemřít mě tedy taky moc nebavila. Vyústění mohlo přijít dříve a zbývající stránky šlo využít na objasnění vztahů těch, kteří byli podezřelí ke skutečnému pachateli. Na druhou stranu jsem trochu ráda, že to nebylo tak úplně napínavé a nenutilo mě u ní sedět i v době kdy se nabízí důležitější aktivity.
Po přečtení prvních stran jsem hned věděla že se mi tento díl bude líbit víc než první. No okamžitě sahám po ( cloně ) DÍK!
Opet naprosta dokonalost... Kousek od zacatku se mi zdalo ze se to trochu tahne ale pak to pro me osobne dostali takovej švung, ze jsem nemohla prestat cist abych uz konecne vedela jak to vsechno dopadne... ;-)
Audiokniha - knížka jako taková nebyla marná, ale první díl se mi líbil o něco více. V tomto díle mě už lehce unavovalo neustále fňukaní Mii nad jejím spackaným životem..
Tahle detektivka mě bavila, je v ní napětí a zajímavá zápletka a osoby, prostě vše, co člověk od detektivky čeká. Ale. Už jsem byla alergická na neskutečné množství naprosto zbytečně položených otázek typu: "Co?" "A kdo?" "Cože?" Už mi to tak lezlo na nervy, že jsem si říkala, že to snad ani nedočtu, ale zvědavost byla větší, přestože jsem pachatele už delší dobu měla vytipovaného. Navíc mě štve, jak ti brilantní policisté s vybroušenými smysly ignorují - alespoň pro čtenáře, jasné indicie. Diletantský výslech preparátora v muzeu, nebrání opakovaných, tedy evidentně naléhavých telefonátů uprostřed vyšetřování, chuť zavěsit telefon v momentě klíčového svědectví pracovnice muzea atd. Vždyť jako první věc snad každého musí napadnout, kde se vzalo tolik ptačího, konkrétně sovího peří. Které navíc muselo nést známky preparace. Ale vzhledem k tomu, že všichni jsou tak děsně unavení, mají kocovinu nebo trojku pod kůží, intoxikaci prášky všech možných druhů nevyjímaje, asi se to dá pochopit. :-)
Pěkná kniha, četla se dobře, ale první díl mě bavil trošku více. Každopádně jsem zvědavá na pokračování ;-)
Kdybych nečetl první díl, tak bych z této knížky byl nadšený stejně tak, jako po přečtení právě prvního dílu. Během čtení Sovy jsem se totiž mnohokrát setkal s momenty, které byly totožné s první knížkou. Námět na správně ponurou detektivku z Norska je opět bezchybný. Vymyslet něco takového chce opravdu kus spisovatelského umu. Druhá věc je ale samotný průběh vyšetřování. Celé mi to přijde jako kopie prvního dílu. Vrcholem všeho je neskutečně rychle utnutý závěr, na který Vás autor vedlejšími příběhovými linkami připravuje už tak od půlky knihy. Závěr tak nemá takový spád, je ukončen hodně rychle, bez hlubšího vysvětlení. Vysvětlení je v podstatě formou oněch vedlejších příběhů. Každopádně pořád se jedná o nadprůměrný zážitek a na třetí díl se hodně těším.
Trochu måm problém se zåvislými severskými detektivy,jakoby autoři jejich intelekt měli potřebu umocnit tím,že jsou na něčem zåvislí,psychický nevyrovnanī,nicmēně i přesto v okamžicích, kdy je to potřeba přemýšlet, se "pochlapí".Ke knize samotné, první polovina se tåhla,spīše jakoby autor přemýšlel,jak z toho.Druhå polovina nabírá spåd,mnoho podezřelých,a zvrat,který pomůže,rychlý zåvěr. Nemohu napsat,že bych přečetla jednīm dechem,taková kniha ve smyslu,nenadchne,ani neurazī.
Úplně stejně geniální a napínavé jako V lese visí anděl. Líbí se mi, jak autor rozepíše několik zdánlivě nesouvisejících dějových linek, které se na konci protnou. Stejně jako v prvním dílu je tam spousta postav, ale když člověk čte pozorně, dá se to v pohodě zapamatovat. Čtení jsem si užila a určitě se brzy pustím do Clony.
Knížka se mi moc líbila, ani mi nevadilo, že jsem nečetla V lese visí anděl. Líbí se mi, když se v knize prolíná děj i s osobními příběhy hlavních aktérů. Určitě si přečtu další knížku od tohoto autora.
Sova mě bavila o dost méně než V lese visí anděl. Přišlo mi to v podstatě podobné jako první díl, jen více nudné. Postavy jsou stále stejné, jen případ je trochu jiný, ale taky nic moc. Znovu určitě číst nebudu a pošlu knihy do světa. Clonu si už jen půjčím, ale nebudu na to nijak spěchat. Byla jsem trochu zklamaná Sovou takže si dám oddych.
Za mě zklamání, četla jsem Clonu a ta se mi líbila, do Sovy jsem se nemohla zaboha začíst, ani jsem ji nedočetla, protože mě nebavila.
Daleko napínavější než první kniha série V lese visí anděl. Vše je navzájem provázané, vyprávění má spád. Zalidněno psychopaty nebo aspoň lidmi velmi labilními, včetně vyšetřovatelů.
Oproti prvnímu dílu mnohem slabší. Vlastní případ zajímavý a opředený tajemstvím. Ale zapadl mezi špatně poskládané dialogy postav a jejich kompletní proměnu. Miu jsem pochopila v první knize a čekala jsem od ní něco jiného. Tady se nevykreslila jako nejlepší mladá detektivka, ale jako troska, co se nalívá. Ztratila ten dar porozumět ostatním a stala se z ní protivná a nesympatická osoba. Takový zvrat jsem nečekala. Těšila jsem se, až to dočtu.
Štítky knihy
thrillery norská literatura sérioví vrazi severská krimi norské detektivky Oslo (Norsko)
urcite odporucam velmi ma kniha bavila :)